Margherita_N komentáře u knih

Tak tenhle vrah byl sice hodně nečekanej, na druhou stranu je to ale pořád nečekané ve stejném duchu jako v předchozích dílech. Carter pořád využívá svůj mustr - neskutečný sadismus a vrah s osobním vztahem k Robertu Hunterovi. Garcíu opět nechápu - tolikrát mu šlo o kejhák, stejně jako jeho manželce, a on o tom ještě vtipkuje. Ten je pro mě od začátku mimo. Docela mě to ale chytlo, ač je to velmi zvrhlé, jak už jsem psala u minulého dílu.

9 17.09.2022

(SPOILER) První Pratchett, se kterým jsem se kdysi setkala, protože jsem na Soudné sestry docela náhodně šla do divadla. Myslím, že to bylo ABC. Pamatuju si, že to bylo hrozně vtipný, nakonec možná víc než knížka, protože i když Pratchettovy knihy umí rozjet moji představivost, v divadle to byl opravdu živej zážitek. K příběhu - tři zmatený stařenky jsou fajn komický postavy, mě ale u Pratchetta, a možná i obecně, baví víc ty mladší. Myslely to sudičky dobře, když nacpaly sirotka někam, kde dítě chybělo. Okamžik posunutí času o patnáct let dopředu si pamatuju díky rozpačitýmu polibku - já nevím, mně ty Pratchettovy erotický narážky nějak nesedí a v každé knize si říkám, že by byla mnohem lepší, srandovnější bez nich. Díky poskočení času ale mohl malý Tomjan vznést nárok na trůn, který jeho otci ukradli, a ještě předtím ho zavraždili, pak se to tam nějak pomele a na závěr se tři stařenky zase rozejdou a každá si jde po svých bez nějakého loučení, protože čarodějnice se nedruží. Milý, ale četla jsem lepší díly Zeměplochy.

10 07.09.2022

Celaenina pomsta. Zvrat s králem a to, jak to dopadlo se skleněným hradem, byly nečekané zápletky. A autorka je odbyla dost rychle, hlavně rozhovor s dříve obávaným vladařem. Celaena při všech svých superschopnostech mezi pobitím přirozených i nadpřirozených nepřátel a převzetím království stíhá osobní život a schyluje se ke druhému milenci, protože je to víc chlap, ač ten první byl kapitán stráží u tyrana. Zlomený princ ovládaný démonem prostřednictvím vlastního otce si chudák vytrpěl zase snad nejvíc. Ale jak to bude pokračovat dál, když teď příběh tak nějak skončil? Asi se pustím do dalšího dílu, zvykla jsem si mít každý rozečtený měsíce a vytahovat ho z kabelky v těch nejdivnějších chvílích, a už pro ten fakt, že to čtu, si připadám nepatřičně, ta série je tak pro dvanáctileté holky…

5 30.07.2022

Nájemný zabiják jde po svých penězích, které našel kolemjdoucí, co si šel v noci zalovit do pouště, a rozhodl se je sbalit. Nastává peklíčko pro lovce, jeho mladou manželku i policejního šerifa. Jinak jsem se ale trochu ztrácela v postavách a jejich rozhovorech. Tahle země prý není pro starý proto, že v ní lidé v McCarthyho příběhu nemají šanci zestárnout, a rozhodli se tak prostřednictvím svých činů. Příběh je plný filozofování a mudrování nad životem, vypisovala jsem si je do poznámek.

———
Nikdy nemůžeš začít novej život. Vo to de. Každej krok, kerej uděláš, už je napořád. Nemůžeš ho vzít zpátky. Ani kousek z něj. Chápeš, jak to myslím?
Asi jo.
Já vím, že ne, ale zkusím to ještě jednou. Myslíš si, že se zejtra ráno někde probudíš a včerejšek můžeš hodit za hlavu. Jenže včerejšek nemůžeš nikdy hodit za hlavu, je furt s tebou. Co jinýho máš? Tvůj život se skládá z těch dnů, z kerejch se skládá. Z ničeho jinýho.
———

Taky je tam spousta krátkých holých vět, úsečného vyjadřování, hodně brutality a drsný Texas. Na léto doporučuju něco lehčího.

11 30.07.2022

Četla jsem to v Neapoli, mém srdečním městě, kam jezdím čím dál častěji a mám tam čím dál víc přátel. Příběh dětského gangu, kterej vzešel z normálních poměrů, ne z camoristické rodiny, mě zasáhl osobněji než Gomora, kterou jsem četla před tím, protože když v Neapoli pobývám čtyřikrát ročně a učím se místní historii a dialekt, je jasné, že přemýšlím nad tím, že tam prostě zůstanu. Je to ale vhodný prostředí pro rodinu? Od svých místních kamarádů vím, že to město nemůžu démonizovat, nikdo z nich žádný zkušenosti s mafií nemá. Ti kluci z knihy se prostě chtěli něčím proslavit, a tak vymysleli takovou blbost, jako je založení zločineckého gangu. Celkem obvyklej příběh, ze kterýho mrazí hlavně proto, že se jim to přání splní. Mají byt, mají zbraně a mrtvoly začnou létat vzduchem. Strašný. Ale dobře napsaný.

7 30.07.2022

V hlavě mi po pár dnech od přečtení téhle detektivky zůstal hlavně dojem, že byla moc dlouhá. Napsané je to dobře, ale s hlavním vyšetřovatelem Cormoranem Strikem se nedokážu ztotožnit a fandit mu. Nové na něm je, že zatímco většina osamělých policistů v detektivkách a thrillerech jsou chudí alkoholici, tenhle je rovnou zadlužený a bez nohy. Už bych si asi ráda přečetla detektivní sérii o policistovi, který má rodinu a spoření… Ani rodina a přátelé oběti, mladé napůl černošské modelky, která před smrtí hledala svoje kořeny, mě nezaujali natolik, aby mě takhle dlouhá kniha celou dobu bavila. Všem zkrátka chybělo charisma. A motiv k vraždě nepřekvapí nikoho, kdo viděl aspoň pár dílů detektivních seriálů. Je to akorát tak čtení na plonkové letní dny, kdy hlava pracuje v úsporném režimu a vám se nechce zbytečně přemýšlet.

11 12.07.2022

Agathovská, ale trochu jiná. Je hezký mít někoho, kdo vám věří, když je celý svět proti vám, a udělá všechno, aby dokázal vaši nevinu. Takže zavolá Poirota. Jinak je tu zase vražda staré bohaté tety, spousta potenciálních dědiců, závěť… Dobré jako vždy.

13 29.06.2022

Poprvé za celou tuhle vychvalovanou sérii jsem se překvapeně přistihla, že si při čtení říkám, že ta knížka je dobrá. Nevím, jestli se vypsal autor, nebo zlepšil překladatel, každopádně se to četlo o sto procent líp než předchozí díly. Ale... ta série je čím dál ujetější, úchylnější, sadističtější, ač jsem si nedovedla představit, že je něco takového možné. Pokud v předchozích dílech Carter popisoval sérii sadistických vražd, kdy se někdo zbláznil, zabil tři lidi a Robert Hunter ho bryskně lapil, tady se autor úplně utrhl a Ameriku zaplavil nevídaným množstvím mrtvol od jediného vraha, z nichž si každou užíval novým způsobem - a svět vrahovými následovníky a potomky, kdyby náhodou fungoval vraždící gen. Kdybychom náhodou měli málo důvodů k neklidnému spaní, tak ať je na čím v noci přemejšlet. A když už byl spisovatel na vlně, hodil šílenému vrahovi s dlouhatánskou historií na vrub i Robertovu životní lásku. No hele, na jednu knížku je to moc. A vyhrotím to, ale komerční sadistické vraždění by se fakt nemělo vydávat.

16 28.05.2022

(SPOILER) Nechápu, proč si Jane toho chlápka, se kterým měla dítě, prostě za 0,01 vteřiny nevygooglila, a místo toho stěhovala rodinu tam, kde jí před šesti lety řekl, že bydlí, aby tam na něj mohla jako náhodou narazit. Není to trochu na hlavu? Co kdyby tam dávno nebydlel? Mohla si to aspoň ověřit, než chlapečka vytrhla z jeho prostředí.

Jinak ten motiv, kdy někde blbě začnete, aniž byste za to mohli, a už se to s vámi táhne, protože nejste dostatečně silná osobnost, to si umím docela dobře představit. Rychlý odsouzení a předsudky, toho jsem si užila hodně a strašně to nesnáším. Ještě že jsou i lidi jako Madeline, pravý kamarádky, jsou ale dost vzácný.

Madeline je vůbec střela - nic si nenechá líbit, brání vždycky slabší, a přitom je u toho vždycky oháknutá a upravená, protože jí to prostě dělá radost. A pracuje v kultuře. Moje oblíbená postava! Mimochodem začala jsem koukat na seriál a Reese Witherspoon je skvělá (jako vždycky).

Konec… ten jsem asi čekala „horší“. Hrozný je, že se stala tragédie, ale ty vějičky celou dobu podle mě trochu napovídaly, že obětí bude někdo jinej.

Celkově - snad do čtvrtiny knihy jsem si říkala, že je to hrozná blbost, navíc tak nepřirozeně napsaná… Pak, když tušíte detektivní zápletku, už je to lepší.

7 13.05.2022

(SPOILER) Pan Boček a jeho ostrovtip jsou zpátky. Z předchozího dílu jsem až tak nadšená nebyla, ale tohle mě zase rozsekalo. Marie je neposkvrněná jakoukoli světskou radostí (v devatenácti letech se bojí make-upu a nikdy ji nenapadlo nic takového vyzkoušet), ale přesto bez mrknutí oka lže nizozemské královně a krade velké peníze vlastnímu otci. Protože k nizozemské královně na audienci přece nepůjde v obnošených šatech, takže je potřeba nakoupit něco málo pro celou delegaci v Pařížské. Paní Tichá, pozvaná do královského paláce v Haagu jako kurátorka Rembrandtova obrazu, to zase zabila.

Dalšího směřování příběhu se ale upřímně trochu obávám, Mariin neuvěřitelný úspěch nesoucí okamžitě velké peníze spolu s tím, že je z ní teď i mezinárodní hvězda, mi spolu se stylem humoru začíná malinko připomínat sérii Mládí v hajzlu - a takhle fakt nechceš, aby tahle série dopadla. Na konci jsem se ale fakt pousmála - Marie neví co dřív, protože se o ni uchází krásnej a pohádkově bohatej holandskej synek místní honorace, ale taky jeden českej šlechtic, kterej ale momentálně vypadá trochu zchudle. Jo, Marie, to jsou příběhy, který píše sám život. Jsem zvědavá na Mariinu volbu, na Aristokratku pod palbou lásky, a upřímně nepreferuju ani jednoho, jen mě zajímá, jak to pak Boček rozsekne.

19 24.04.2022

(SPOILER) Arťom a jeho putování moskevským metrem s nakouknutím na otrávený povrch země, kde kdysi před katastrofou žili lidé, mi připomínal Naslouchače. Malá holka Ilan je ale pro mě zajímavější hrdinka než tenhle mladík, zjevně taky vyvolený, který taky hledá nějakou tajnou zbraň proti příšerám, které mi taky připomínaly nasterey.

První Metro jsem četla dlouho, ale spíš to asi bylo tím, že se trefilo do trochu převratných měsíců v mém životě, kdy jsem chtěla a potřebovala spíš dřít jazyky, měnit práci a podobné srandy. Jakmile se všechno trochu uklidnilo, dočetla jsem Arťomovo putování s chutí, ale taky tak trochu s přáním, aby byl příští díl trochu kratší nebo s menším počtem hloubavých odboček. Téma je to ale velmi nosné a svojí reálností děsivé. Nezdá se jako úplné sci-fi, že lidé rozpoutají jadernou válku, po níž z protiatomových krytů zvaných metro už nebudou moct vylézt. A opravdu skvělé pro psychickou pohodu je číst o tom v této době.

Arťomovo putování a záhadná úmrtí jeho společníků jsou páteří příběhu. Mladík chodí od jedné stanice ke druhé, přičemž mu v tunelech neustále něco nebezpečného dýchá na záda. Na stanici Tverskaja se Arťom vypořádá s celníkem, který mu zastřelil jednoho z přechodných společníků, a je za to odsouzen k smrtí oběšením. Zachrání ho trockisti a on putuje dál. V další stanici se pokusí získat vízum tím, že si vsadí na krysu, která vyhraje v závodech - myš ale prohraje, a tak Arťom místo dalšího cestování čistí záchody a čeká, kdo ho zase zachrání. Tentokrát je to svědek Jehovův. Ten ho posadí do vlaku a Arťom se dostává do opuštěné stanice Polis, kde se seznámí s bráhmanem Danilou. Ten mu vypráví o knize schované na povrchu ve velké knihovně V. I. Lenina...

No a tenhle výlet mě bavil asi nejvíc, jenže zase skončil masakrem. Následuje útěk, kdy se Arťom nějak dostane do bytového domu a objeví fotku, na které je pravděpodobně jeho matka, o níž by se rád něco dozvěděl. Následuje vstup do stanice Smolenskaja, kde Arťom předá Mělnikovi, kterého jediného se původně ze svého domova vydal hledat, obálku, kterou mu z posledních sil na knihovnickém výletě předal Danila. A pak další náhodné setkání na Kijevské, tentokrát s raketovým inženýrem, protože Arťom nikdy náhodně nepotká obyčejného nezajímavého člověka, a ten mu - voila - ukáže vchod do Metra 2. Nejdřív je ale potřeba vyřešit, že z Kijevské záhadně mizí děti, včetně synka raketového inženýra. Arťom s inženýrem nacházejí v tunelu poklop, vlezou do něj a vletí na ně divoši vyznávající kult Velkého červa, kdy v podstatě citují Bibli, ale tvrdí, že všechno stvořil ten jejich červ. Arťom je zachráněn před sežráním.

Po vstupu do záhadného Metra 2 Arťom dorazí k jakési stanici pod Kremlem, kde žije bytost schopná zabíjet psychologickým útokem. Nesmrtelný Arťom nějak vyvázne a dozvídá se, že jeho domovská stanice VDNCh má na kahánku, že ji místní pravděpodobně už neubrání. Dostává se k jakési televizní věži a - zase další paralela s Ilan a jejími kámoškami nastereami - naváže kontakt s ďábly a vidí jim do hlavy.

Jsem zvědavá na další pokračování příběhu, ale cítím se jím poněkud zahlcena a myslím, že si před Metrem 2034 dám pauzu s něčím jiným, nejlépe s úplně jinými žánry. Napadá mě, jestli by mě tenhle příběh vtáhnul víc, pokud by byl o nějakém metru, které znám, moskevské jsem nikdy nenavštívila. Asi jo, asi to taky hraje roli, že mi to prostředí nic neříká. Je to ale dobře napsaný, to jo.

7 24.04.2022

Čekala jsem novelu, a dostala jsem kratičké úvahy laskavého dědečka o běžných denních příhodách :) Je to milé, při čtení jsem se pousmála, že někdy existovala doba před internetem a mobily, kdy člověk uvažoval o prostých věcech a psal si o tom na papír, místo aby si to vygooglil.

Dozvěděla jsem se třeba, že Fulghum v domácnosti pomáhá s praním a věší na sebe ponožky nabité statickou elektřinou. Tohle mikrotéma se dokonce dočkalo pokračování v závěru knihy, kde vzal několik úvah a s odstupem je dopověděl, jak to vidí po pár měsících nebo možná letech, nevím. Tak furt ještě pral. Pak mi taky utkvělo, že rád chodí do zoo a pozoruje žirafy, které nemají hlasivky. A že si představuje, jak leží na louce místo lva a kolem sebe má šest samic. A že jednou hodil vánoční přání od přátel do krabice, šoupnul to na půdu a vybalil v srpnu, a když ho viděla sousedka, udělali si na zahradě v plavkách vánoční party i s koledama.

Nic jiného od knihy nečekejte, ani nic moc osobního, název se váže k nějaké úvodní miniúvaze, která snad patří ještě do předmluvy. Tam byla vlastně hezká naivní myšlenka, že by svět vypadal jinak, kdyby si všichni nastavili školkovej režim, takže by si po obědě dali šlofíka a ve tři koláček s mlékem. Jak by potom politika vypadala jinak. A to je asi fakt.

14 23.01.2022

(SPOILER) Tohle byla pro moji roztěkanou mysl výzva. Šest příběhů, každý psaný jiným stylem, dokonce v jiném žánru, navíc rozdělené na části rozházené v knize na různá místa. A spousta informací a apelů, které jsou příběhům společné, ač se každý odehrává jindy, jinde, jinak. Všechny jsou o moci, o slabších a silnějších. Ale o tom je každý život a vůbec všechno, že. Nikdy jsem nic podobnýho nečetla a je to skvěle napsaný. Těším se, až se kouknu na film, přestože si nedovedu představit, že tohle někdo vtěsnal do dvou hodin.

U tichomořského deníku Adama Ewinga jsem trochu trpěla, přestože ostrovy v jižním Pacifiku dávno toužím navštívit. První část o kolonizaci, zavádění křesťanství a Maorech mě prostě moc nebrala, možná to bylo tou dobou a celkovou archaičností vyprávění. Nicméně když se druhou polovinou uzavírala celá kniha, užila jsem si to podstatně víc - tu napínavou akci, kdy Adam prozřel, že doktor, který ho měl zachraňovat před smrtí způsobenou cizím parazitem, to asi nemá v hlavě v pořádku.

Dopisy ze Zedelghemu, tedy druhý příběh - Vyprávění bohémského hudebníka Roberta Frobishera jsem hltala a myslela na to, že bych chtěla umět taky takhle psát, lehce, ironicky, bezstarostně. Hodit na papír něco tak upřímného, bez servítek. Jestli něco povzbudilo můj zadupanej dětskej sen napsat knihu, byl to Robert a jeho sebevědomá nadřazenost nad svým chlebodárcem, jeho manželkou, kterou svede, a dcerou, kterou by svést chtěl. Je to takovej ten hrdina mojí puberty typu Ryana Philippa ve Velmi nebezpečných známostech, a taky podobně dopadne.

První záhada Luisy Reyové, to je thriller ze 70. let. Americká novinářka Luisa se setkává s britským fyzikem Rufusem Sixsmithem, kterej jí věnuje dopisy, co mu ve 30. letech psal Robert Frobisher. Luisa se rozhodne vytvořit reportáž o energetické společnosti a jejím reaktoru, kterej fyzik kritizuje. Pustila se tím ale na tenkej led, hodně lidí ze společnosti umřelo a ona měla na kahánku. Je to thrillerová akce od začátku do konce, až Luisa získá Sixsmithovu zprávu s pomocí zabijáka napojeného na tu energetickou společnost, no a víc psát nebudu.

Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe - měla jsem fakt svíravej pocit z toho, co ho k absurditě bytí v domově důchodců dohnalo. Bankrot, věřitelé, dluhy... Hrozný. Nicméně když ho brácha šoupne do důchoďáku s ošetřovatelkami připomínajícími totalitní diktátorky, je to vlastně sranda. I když nebohého Timothyho celou dobu mele institucionální soukolí, kterému se bez svého vědomí upsal navěky. A ten akční "prison break" stojí za to.

Orison Sonmi~451 - Sci-fi je pro moji, jak už jsem zmiňovala roztěkanou, mysl většinou příliš. Jde o dystopickou budoucnost a dívku Sonmi~451, která má jediný úkol - sloužit jako "servant" v rychlém občerstvení. Je něco jako robot, ale je to holka, jen to v ní potlačili. Odehrává se to kdesi v dnešní Koreji a Japonsku, Sonmi se jako ostatní servanti živí Mýdlem a maká 19 hodin denně. Jenže se jí v hlavince něco probudí a začíná se chovat normálně lidsky. A tak zdrhá na univerzitu, snaží se tam vzdělávat a přichází na to, kdo tenhle svět vlastně řídí, vyrábí servanty a tak. A hlavně jak se vyrábí to jejich Mýdlo, který servanti musí jíst. To je pěkně nechutný. Vysloužilcům milá Korporatokracie naslibuje Ráj na Havaji, a přitom... Přáním Sonmi~451 je dokoukat autobiografický film Timothyho Cavendishe, to je ten, co utekl z domova důchodců.

Slooshův brod, to je apokalyptická budoucnost a Zachry je jeden z mála přeživších lidí po Pádu. Žije primitivně a vypráví, jak se v mládí osudově setkal s Meronym, dívkou, kterou jednoho dne u něj v Údolí vysadila loď Jasnozřivých, kteří patřili ke zbytkům civilizovaných lidí. Líbil se mi jejich společný výstup na Mauna Kea, méně už to, jak ho při tom naváděl ďábel. Do příběhu zasahuje i Sonmi - na jakémsi přístroji tu přehrávají její výslech.

20 22.01.2022

Letošní výročí 150 let od narození tohohle výjimečného slovinského architekta, který proměnil tvář Pražského hradu a mimo jiné nám taky zanechal na Vinohradech úžasný kostel ve středomořském stylu, jsem nemohla nechat jen tak minout. Velmi se mi při třídění informací hodila tahle brožurka, ze které se jednoduše dozvíte všechno podstatné - co konkrétně Plečnik na Hradě postavil, co je na tom zajímavého, jak to vypadá (spousta fotek) a jak se k tomu dostanete (ve spleti hradních zahrad a nádvoří jsou to užitečné informace). Doporučuju.

8 22.01.2022

Zase se to se mnou táhlo několik měsíců a nebyla jsem schopná se do příběhu ponořit a číst rychleji, ale to je pravděpodobně proto, že už jsem trochu jiná věková kategorie, než pro kterou je tahle série o skleněném trůnu určená. Příběh se s tímhle dílem dostal do vážnější polohy, o kterou se sice autorka asi snažila i v předchozích dílech, kdy ještě všichni žili na hradě, teď ale bylo společenství teenagerů a dvacátníků zmítajících se v nejasných vzájemných citech a objevujících vlastní, často nadpřirozené schopnosti rozprášeno. Celaena se toulá rodnou zemí a společnost v boji i v životě jí dělá frajer Jeřáb, ke kterýmu si postupně buduje pouto, mladý kapitán stráží Chaol ji nějak naštval a já si nepamatuju proč, ale každopádně nastal rozkol od stolu i lože, a láska prince Doriana opět dopadla špatně. Tentokrát ale krutě špatně, takovej zásah jsem nečekala. Přiostřujeme. Myslím, že přestože nemám o kvalitách téhle knižní série kdovíjaké mínění, stejně otevřu další díl a budu pomalu sledovat, jak Celaena rozvíjí svou vílí podstatu a snaží se dostat do čela své země, kam svým původem patří. Jo, zajímá mě, jak se postaví tomu kruťasovi na skleněném trůně. Její milostný patálie mě zajímají už podstatně míň.

6 31.12.2021

Rodinná sešlost ve velkém domě s několika poztrácenými příbuznými si přímo říká o to, aby za to hlava klanu zaplatila životem. Kdo je tady pravý a kdo falešný příbuzný? A kdo naopak vypadá, že šel kolem, ale když se mu pořádně podíváte do tváře, podle nosa poznáte kosa? A chudák Hercule Poirot se k tomu zase přimotá, a ještě mrzne kvůli nefunkčnímu radiátoru. Kdeže nějakej krb, na romantiku ho neužije...

14 16.12.2021

Je strašné to napsat, ale já už jsem si na Carterovu brutalitu snad zvykla. Nevím, jak tuhle sérii posuzovat - autor je stále neuvěřitelně kreativní ve vymýšlení způsobů, jak oběť před smrtí co nejvíce týrat. To hodnotit hvězdičkami opravdu nebudu. Jinak jsem ale bezradná, protože příběh tyhle knihy nemají. V pátém díle navíc život detektiva Roberta Huntera naprosto ustupuje do pozadí, nevybavuju si, že by dělal cokoli jiného kromě práce na případu. No, práce... Policie dlouho tápe a Robertovi to pak jednou při jízdě autem docvakne. A je to. Takže dávám průměrné tři hvězdičky, protože věřím, že v originále se kniha čte lépe. Český překlad je pro mě upřímně o jednu hvězdu slabší.

5 16.12.2021

Betty, úžasná sebeironická Betty. Zakřiknutá holka z velký městský rodiny, která v osmnácti potká chlapce a ten si ji hned odvede do hor na slepičí farmu. Mnohé jejich příhody mi připomínaly to, co mi vyprávěla moje maminka o svých začátcích s tátovou rodinou, ač teda jejich hospodářství bylo velkofarmě vzdálené. Betty v odříznutých končinách nad valchou s prádlem a petrolejkou trochu prošustrovala mládí, ale jak vím z knihy Co život dal a vzal, ona si to pak vynahradí, až ji vejce definitivně dožerou. Paní Kettlová, to byl typ, který z venkova, odkud sama pocházím, znám. Dnešního čtenáře ale zaskočí, jak nekorektně o Kettlovic rodině Betty psala:

"Pak tam měli Elwina Kettla, což byl technický génius s dlouhými mastnými vlasy, který očividně nikdy nechodil do školy, ačkoliv mu bylo už patnáct, a veškerý čas trávil rozebíráním a sestavováním ohavných starých aut, a ,taťku Kettla’, kterého Bob velice vhodně vystihl jako ,lenocha a šišlavého zkurvysyna’. Zbytek Kettlů byl nedůvtipný, nevzdělaný, nepokrokový a nedůležitý."

Myslím, že si k nim nicméně později našla trochu lepší vztah. Přiznání paní Kettlové o tom, jak byla sama před svatbou upravená a čistotná, ale pak se rozhodla zachovat manželství, když zjistila, že s taťkovými návyky nehne, mě skoro dojalo.

Knížku hodně doporučuju, když se potřebujete tak nějak zlehka a z výšky podívat na vlastní problémy. Tu navazující, Co život dal a vzal, mám ale radši. Asi proto, že je tam méně slepic.

22 18.11.2021

Četla jsem několik převyprávěných příběhů z téhle knihy se svými studenty češtiny. Jsou to začátečníci a texty jim vyhovovaly úrovní a srozumitelností jazyka i tím, že jsou krátké. Jde o nejznámější pražské pověsti a legendy - o Bruncvíkovi, Faustově domě, Golemovi... Bylo hezké si je zase připomenout a samotnou mě motivovaly k návštěvě židovských památek na Josefově.

7 30.10.2021

(SPOILER) Opětovné setkání s úžasně vtipným Mrakoplašem - mágem, nebo mákem, kterej byl stvořenej pro poklidnou nudu, ale jako na potvoru se mu furt děje něco, co vyžaduje akci přímo životu nebezpečnou. Tentokrát nezachraňuje jen sebe, ale celý svět, který svou stěží ovladatelnou magickou mocí boří supermág Peníz. Jeho kroky vede otec, kterej měl zemřít, ale zvládl se na poslední chvíli tvrdohlavě převtělit do kouzelné hole, která dělá společníka jeho supermocnému synovi. Smrť nad tím přimhouří oko s podmínkou, že pokud synek hůl zahodí, pro otce život definitivně končí. Mrakoplaš, opíjející se z nedostatku pochopení, mezitím v hospodě potkává namakanou dceru Barbara Cohena, která je v Ankh-Morporku obávaným zlodějem, a utvoří s ní poněkud komickou dvojici. Arcikancléřský klobouk, který stejně jako Mrakoplaš větřil na neviditelné univerzitě supermága, ale na rozdíl od čaroděje mu to někdo věřil, si ji vybral, aby s tím něco udělala. A tak se Conina s Mrakoplašem vypraví za moře. Supermág Peníz sem mezitím posílá kopu mágů a ovládá magii na celém světě. Dojde i na útěk na létajícím koberci, kterej na několikátej pokus Mrakoplaš a spol. rozrolují správně, a finální boj, kdy čarodějovi otrávenému neustálou nevyžádanou akcí nezbyde nic jiného než se po poradě s orangutaním knihovníkem zničené neviditelné univerzity sám postavit supermágovi. Hodí si teda do ponožky cihlu, roztočí ji a jde na to.

No... pořád teda žádný z dílů Úžasné Zeměplochy nepřekonal úplně první, Barvu kouzel, ale tenhle je taky výbornej. Jako bonus se těšte třeba na opilé Zavazadlo, cestování v džinově lampě a rozpačitý hovory o libidu čarodějů, který bych z knížky klidně vynechala. Do budoucna si přeju více Mrakoplaše :)

11 28.10.2021