tweed komentáře u knih
Eleanor není hubená, protože to by bylo klišé, ale ani není moc tlustá, protože to by nebylo dostatečně cool. Eleanor byla hloupá a nudná postava. Bylo mi líto "nicmoc" Parka, že si to musí prožívat s ní. Knížka měla pár roztomilých momentů, ale bylo mi slibováno úplně něco jiného, než jsem dostala. Těšila jsem se na příběh o dvou outsiderech (ale až tak outsideři to nebyli, to by se asi nehodilo), příběh o punk rocku (který měl v příběhu nulovou roli, kdyby poslouchali hlavní hrdinové Britney Spears vůbec nic by se nezmělo, kromě písniček na kazetách).
Knížku jsem četla s velkými prodlevami. A taky s přestávkami na jídlo. Knížka je napsána dobře, donutí vás klidně v jednu chvíli uvěřit, že chleba je největší lahůdka světa a taky rozumíte psychopatickému jednání Anniny matky, protože vám Sofi krásně vypíše důležité milníky nejen v životě svém, ale také v životě své matky.
Proč tedy jen tři hvězdy. Knížku jsem musela číst s velkými prodlevami právě proto, že se neustále opakovalo to samé téma. Jak v minulosti, tak v "současnosti". Za mě mohla být knížka klidně tak o půlku užší, jelikož číst během jednoho dne po desáté o přejídacích seancích mě nudilo. Odložila jsem tedy knížku a po pár dnech až týdnech mi zase přišla skvělá (dokud jsem se tedy opět nezačala nudit).
Spánek byl více tajemný a dával větší prostor představivosti, přesto mě však tento příběh zaujal více :)
Knížka je napsaná stejně dobře jako první díl, který mě naprosto nadchnul. I příběh je zajímavý, nicméně mě hrozně vadilo, že Mac neustále opakuje ty samé chyby. Celkově se vlatně chová úplně stejně a její postava se chová jak zaseknutá páska. Proto dávám jen tři hvězdy, nicméně už se chystám nakoupit další knihu od Schwab a věřím, že bez otravného elementu Mac, kterým pro mě v této knize byla, se do ní zase zamiluju :)
Tuhle knížku jsem chtěla, nebudu to zapírat, vyloženě kvůli vzhledu. Celý design je naprosto fenomenální. V ruce držíte cosi, vypadající jako katalog a nadchly mě i malé detaily uvnitř. List s hodnocením zaměstnanců Orsku atd. Horory moc nečtu, ale tahle knížka se mi líbila. Občas jsem se děsila, o napjetí taky není nouze. Je to brak, jasně, ale stojí za pozornost.
Krásný kousek do knihovničky,který se hodí pro nudnější večery, kdy nemá člověk náladu číst něco delšího :) Během nudnějších částí mě zabavovaly ilustrace, jsem ráda, že byly pro české vydání použity, jsou vynikající! Příběh mě nakonec bavil mnohem více, než jsem ze začátku předpokládala a po přečtení jsem musela ještě chvíli musela sedět a vstřebávat jej.
Knížku jsem vůbec nechtěla odkládat! Jedno z originálnějších YA, Schwab mě vtáhla do příběhu, myslím, že pokud si občas rádi nějaké ty puberťácké knížky přečtete, Archiv je skvělá volba. Už se těším až se dostanu do knihkupectví a přečtu druhý díl :)
Mám za to, že pokud se někomu líbí série Sirotčinec slečny Peregrinové, ten bude jásat i u nonstop knihkupectví. Styl psaní i styl odkrývání záhady mi přijde hodně podobný.
Můj druhý King, který mě přesvědčil o tom, že King prostě nebude můj šálek čaje. Postavy mi přišly otravné, děj víceméně průhledný, styl psaní nudný a děs se ke mě nedostavil.
Na začátku mě ta absurdita bavila a kdybych knížku přečetla na jeden zátah, zřejmě by i mé hodnocení bylo vyšší, ale když jsem četla více dní o neustálém ohó a trháním bradou, začalo mě to nudit a netrpělivě jsem očekávala konec.
První půlku jsem hrozně skuhrala, že je to nudné, ale ke konci mě to začalo bavit. Oceňuji především humor a rozhovory mezi postavami. Myslím, že ve své kategorii patří knížka mezi ty nejlepší kousky a nízké hodnocení je subjektivní pohled člověka, který si v romatikách moc nelibuje - mě.
Čekala jsem více sci-fi a méně růžovosti. Moje chyba. K mému - ne příliš vysokému - hodnocení, také příspívá to, že i kdyby nastal v knize konec světa, tak vám to je naservírováno na krásné podložce, abyste si náhodou nemysleli, že to je nějaká tragédie. Milovníci romantiky si v tom zřejmě najdou své. Není to úplně tupé, není to úplně obyčejné, ale pro mě to nebylo dostatečně vzrušující/působivé.
ěco málo přes pět set stránek sfouknete jako nic. Má to spád, knížka mi dala pocit, že tam klidně můžu žít a i s minimálními znalostmi osmdesátek a základní láskou pro hry se do toho ponoříte.
Tato kniha je všeobecně brána jako příběh konce jednoho amerického snu. Což se mi úplně nelíbí, protože když si někdo něco naplánuje a to něco jde trochu jinak, než si představoval, neznamená to tragédii. Naopak, to je na životě/této knize tak vzrušující.
Je to jedna z knih, po které chci napsat autorovi krátký lístek:
Díky, že jsem toho mohla být součástí!
(a spoustu infantilních srdíček k tomu)
Musím, říct, že po Sencislo9, který mě unesl svou originalitou a surrealistickou notou, pro mě byl Atlas mraků dost zklamáním.
Mitchellovi se určitě nedá upřít skvělý spisovatelský um. Skvěle brouzdá mezi styly, ale celkově jsem knížku horko těžko dočítala, většinu času se nudila a naprosto mi unikla celá pointa knihy.
Super na odpočinek. U čeho si odpočinout lépe než u pohádky?
Je to hrozně předvídatelná knížka, až mě skoro překvapilo, jak moc mělo být šokující odhalení něčeho, co víte po necelých padesáti stránkách :D Přesto mě nenudila a přečtu si i Scarlet.
Není to skvost, ale když jsem si tuhle knížku vybrala, tak jsem nečekala žádnou perlu, takže jsem nebyla zklamaná :)
Montag byl pro mě takovou prázdnou figurkou. Vůbec jsem si ho nemohla představovat jako člověka, působil na mě jako špatný herec poskakující podle Bardburyho scénáře. Zřejmě je cílem přimět člověka k zamyšlení, což se dle mého daří. Otázkou je, jakým směrem se budou vyvíjet vaše myšlenky, mé neustále narážely na nesrovnalosti, na detaily, které se mi zdály v knize nahodilé a nedořešené. Rozhodně jsem čekala od této knihy více, přesto nemůžu říci, že by byla špatná.
Čekala jsem všechno kromě nudy, které se mi dostalo nejvíce. Možná je mou chybou, že jsem čekala příliš. U této knížky všude najdete informace o šokujícím obsahu. Nakonec je to sem tam nějaká prasárna, u které jsem měla co dělat, ať neusnu, přestože má Carter pěkný styl psaní.
Vždy jsem si myslela, že buddhisté jsou minimálně vegetariáni. Když jsem zjistila, že to vůbec není pravda, tak mi dlouho vrtalo hlavou, jak si své masožroutství sami před sebou obhajují a jestli jsme takhle pokřivení jen v Evropě nebo takto fungují i v samotné kolébce buddhismu.
Knížka mi odpověděla na všechny tyto otázky.
Nejsem buddhistka, ale myslím, že by si ji měl každý Buddhista přečíst!!!
Mimo Buddhisty a lidi, kterým nevrtají v hlavě podobné otázky, jako vrtaly mně a navíc se nezajímají o náboženství asi nebude knížka moc zajímat, mě však poskytla vše co jsem chtěla a očekávala, proto dávám plný počet hvězdiček.
Na jednom zahraničním webu kdosi napsal: "Bylo to, jakoby Murakami vzal spoustu LSD a napsal knížku." Nenapadá mě nic, co by knížku popsalo lépe.
Určitě se k ní jednou vrátím, abych lépe pochopila, co všechno se okolo mě vlastně dělo.
Co se týče zvířecí bajky, souhlasím s Clarisimou, taky jsem netrpělivě očekávala, kdy už ta pasáž skončí x_X