Krvavá komnata

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Anglická spisovatelka Angela Carterová je českým čtenářům téměř neznámá. Pouze v roce 1993 od ní vyšla Kytice dívčích pohádek (Svoboda-Libertas), což je však kniha spadající spíše do její badatelské než tvůrčí činnosti. Sebrala do ní pohádky s ženskými a dívčími hrdinkami z různých zemí světa. I ve své původní tvorbě vychází často z mýtů a pohádek – na lidových a notoricky známých vyprávění se jí líbí stále se měnící invence každého dalšího vypravěče. Líbí se jí, že příběhy, jejichž původní autoři nejsou známí, může kdokoli v jakékoli době jakkoli převyprávět, předělat a přizpůsobit své fantazii, a tak mohou být ony bájné příběhy stále živým občerstvováním a zábavou pro široké vrstvy. Není tedy jistě nic zvláštního na tom, že pod tento druh zábavy zahrnovala Angela Carterová i televizi, a například v populárním seriálu Dynastie viděla moderní verzi klasické pohádky. Krvavá komnata (1979) je skvostným příkladem její „pohádkové" filozofie. Klasické pohádky a pověsti, známé po celém západním světě – jako Třináctá komnata, Červená Karkulka, Kocour v botách, Sněhurka, Kráska a zvíře, Dracula, Král duchů aj. – dostávají ve zcela originálních parafrázích Angely Carterové jinou podobu, jinou náladu, jinou charakteristiku postav, jiné vyznění. S dobře známým příběhem si může myšlenkově i jazykově pohrát tak, jak vyhovuje její představivosti a jejímu zacílení. Všechny parafráze se vyznačují úchvatnou atmosférou, vtahují čtenáře útočením na všechny smysly, včetně silného erotického podtónu, do magického, ne však nadpřirozeného světa. Ženské hrdinky, ač vypadají jako andělé, v nich prožívají, na rozdíl od zjednodušujících pohádek, přirozené touhy a vášně spojené s roztomilou praktičností, a muži démonizováni z ženského pohledu na přitažlivé živočišné netvory buď život ženy změní a získávají, nebo hynou. Moderní pohádky Angely Carterové vyprávějí – tak typicky pro naši dobu – o lásce na život a na smrt....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22598/big_krvava-komnata-vpF-22598.jpg 4.366
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Bloody Chamber, 1979


více info...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Krvavá komnata

Däniken
20. srpna

Po precteni hromady pulpovych hororu, splatterpunku, Mellicku a lovecraftsky inspirovanych antologii, jsem se konecne pustil do kultovni povidkove knihy Angely Carterove.
Klasicke pohadky zahalene do feministickeho havu dle feministu, podle me doktor Freud obohaceny surrealismem Jana Svankmajera nebo Jiresova snimku Valerie a tyden divu.

Laird Barron pel ody na tuhle knihu pred lety na nejakem blogu, ale ja jeho nadseni moc nesdilim. Nektere povidky ve sbirce trpi upatlanymi konci. Titulni povidka, ta nejdelsi v knize ma napriklad velmi naivne hloupy konec. Carterova je pro me neco jako Ligotti i kdyz s jinou tematikou. Nektere povidky maji ten pravy Wow-efekt, napriklad ta se lvem, kocourem nebo vlkodlacich a pribehy u kterych clovek nevi co jimi autor chce rict, Kral duchu, Snehulka a ta o Nosferatovi.

Povinna cetba pro milovniky hororove ci vazne literatury.

Opatov
10. ledna

Zvláštní kniha. Pohádky s příchutí hrůzy. Skvělé pro zimní večery.


jaroiva
22.09.2020

Příběhy mě svým dějem až na pár výjimek moc neuchvátily.
Ovšem bravurně se podařilo vytvořit tu správnou tajemně temnou atmosféru, která knihu vytahuje nad průměr.

Sparkling
20.11.2018

Vzhledem k tomu, že mě fascinují horory, mysteriózno, duchařské příběhy a gotická estetika, nemohla jsem se dočkat, až se mi kniha dostane do rukou. Podle popisu knihy a reakcích na ni se dalo usuzovat, že se jedná o zhmotnění všech mých představ o ideální knize spadající do kategorie vymezené výše jmenovanými aspekty.
Očekávání se dokonale vyplnila v atmosféře knihy, kterou autorka buduje precizně a bez zaváhání - zlověstné lesy, krev, svazky klíčů, tajuplné zámky, zamaskovaní tvorové jen zdánlivě připomínající lidi, pochmurnost podzimu... V tomto ohledu bych knihu hodnotila pěti hvězdičkami, práce s jazykem při tvoření nálady, která čtenáře doprovází, je bezchybná.
Bohužel se ale zdá, že autorka se zaměřila na propracování atmosféry na úkor kvality děje. Ten totiž v knize téměř chybí - a když už na něj čtenář narazí, může si přečíst jen tisíckrát opakovanou (a k tomu ještě značně zjednodušenou) pohádku.
Domnívám se, že by temné imaginaci Angely Carter bývala byla svědčila spíše jiná forma literatury, ve které by na děj nebyl kladen takový důraz. Představuju si například jakýsi lexikon nadpřirozených bytostí, který by byl v jejím podání podle mě úplně dokonalý.

marvarid
23.09.2018

Tak tohle byla hlavně velká zábava. Imaginace autorky je chvílemi až perverzní. Při čtení jsem se taky chtěla stát tygrem, podlehnout vlkodlaku (ta hrůza, ale přitom tak sexy !). Každá hrdinka v sobě měla kus zvířete nebo byla bojovnou Amazonkou. Kniha je feministická a přitom rozhodně radostná a vtipná, je až pornografická a přitom tak důmyslná.

Marcela23
21.06.2018

Klasické pohádky převyprávěné stylem odkrývajícím symboly. Drsné, erotické... Je to zvláštní čtení. S takovým se často nesetkám.

tweed
17.04.2013

Čekala jsem všechno kromě nudy, které se mi dostalo nejvíce. Možná je mou chybou, že jsem čekala příliš. U této knížky všude najdete informace o šokujícím obsahu. Nakonec je to sem tam nějaká prasárna, u které jsem měla co dělat, ať neusnu, přestože má Carter pěkný styl psaní.

Oophaga
12.11.2012

Tenký svazeček plný útlých krásek, které jen tak tak přestaly být dětmi, sotva se začaly krvavě (jak už to tak bývá s periodou či ztrátou panenství) proměňovat v ženy a už se mají potýkat se zvířaty. Animou v sobě i v těch chlípných a násilnických bestiích zvaných muži (anebo rovnou lvy, tygry, vlky a kocoury v botách). Ať už se jedná o sadovský typ pasivně se poddávající Justýny nebo o fatální, chtivé Julietty, všechny se samozřejmě opájejí všudypřítomnou erotikou a často podléhají i vášni vystupňované až k bolesti. Kdo by odolal, když ornamentálně snivý a básnivý styl Carterové je smyslnost sama i při popisu kapičky blyštící se na křišťálové sklence nebo hebkosti lísavé kožešinky. Vždyť pohádky, lidové písně a mýty jsou nakonec všechny o sexu a smrti.

1