Stalinovy krávy

od:

Stalinovy krávy

Román populární finské spisovatelky Sofi Oksanen (Očista, Odeon 2012) je originálním a nekompromisním pohledem na poruchy příjmu potravy, bulimii i anorexii zároveň, jejichž hranice je často tak nezřetelné… Mladá Anna vlastně trpí oběma chorobami. Dílo je zároveň sondou do duše člověka, který váhá mezi dvěma nemoceni stejně jako mezi svými dvěma identitami. Autorka se ve svém díle zaměřila na dvojí problematiku: jednak na otázku poruchy příjmu potravy, jednak na problém dvojí identity člověka, který svým „já“ patří do diametrálně odlišných světů. U jedince „postiženého“ takovýmto osudem vzbuzuje kombinace skličující pocit vykořeněnosti, nejistoty a strachu, vyvolává závažnou krizi osobnosti. Román Stalinovy krávy je psán ve dvou časoprostorových liniích: hlavní hrdinkou první, retrospektivní linie, je Katarina, která poznává „svého Fina“, vdává se za něj a stěhuje se do Finska; druhou linii příběhu zastupuje Anna – ač stejným dílem Finka jako Estonka, zdá se, že se ve Finsku vždy cítila jako cizinec a za svůj domov považuje právě druhou zemi. Anna otevřeně vypráví o své nemoci a nezaujatě popisuje mechanismy, které působí mezi ní a jejím „Pánem“ – bulimií. Čtenáře šokuje syrovost, s jakou je tento problém předkládán....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/101245/stalinovy-kravy-101245.jpg 3.9130
Originální název:

Stalinin lehmät (2003)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Přidat komentář
Pavelina
27. září

Kniha o všedním každodenním životě v Estonsku a Finsku v 70. a 80. letech. Kniha o všedním životě s bulimií. Náročná kniha. Chvílemi zdlouhavá, chvílemi šokující. Rozhodně kontroverzní. Rozhodně psaná talentem. Určitě se k autorce ještě vrátím, ale tak hned to nebude...

dark.ma93
05. července

Docela zklamání, teda čekala jsem víc. Moc dlouhé a nekonečné popisy událostí, samotné pasáže o bulimii mě taky moc nenadchly...

Luxiee Axony
01. července

Za mne veliké zklamání. Zkusím další autorčiny knihy, zřejmě budou lepší. Rozhodně mi přijde zbytečný ten formát. Také ty roviny - skutečně se v tom člověk ztrácí. Opakování... No. Uvidíme, jak na tom budou další.

Gregorie
09. června

Rozporuplné a velmi dobré. Zajímavý příběh, který mi navíc rozšířil obzozy ve vztazích mezi Finskem a Estonskem, potažmo SSSR. Původně jsem byla k díku autorky Sofi Oksanen nedůvěřivá - našla jsem si její fotku :DDD ale musím říct, že mě nadchla!

pajaroh
05. června

Při čtení knih Sofi Oksanen se cítím jako anorektička v cukrárně. Autorka je dobrá vypravěčka, především v niterních detailech jídlem posedlých myšlenek hlavní postavy, nicméně mě "něco" od dalšího čtení doslova odpuzuje...
Politické vztahy a problémy Estonska, Finska, Ruska jsou nastíněny právě na životě Anny, ztráta identity i domova se promítá do její nemoci a ta zpětně ovlivňuje ztrátu domova i identity... Vyčerpávající.

ber-tram
13. března

Odeonská edice dělá čest svému záhlaví, nadto mi sedí v oku hlavní font písma. Takhle si maluju invenční, pulsující, mladou prózu: burcující jazykem, dějem, strukturou, obsahem. Chorobopis jednoho dívčího metabolismu se prolíná s kronikou jalových politicko-hospodářských vztahů mezi kapitalismem a socialismem. Šílený hlad a bída se v klipových střizích tluče s rozmarnou přežraností a konzumem. 10/17

vikaa
29. ledna

Líbilo se mi, jak Anna popisuje svoje soužití (rozhodně ne boj) s bulimií, svoje dětství poznamenané "nesprávným" původem ve správném světě, líbilo se mi, jak líčí okamžiky dějin, které kolem ní a její původní estonské rodiny proplouvají a zanechávají na duši stopy a šrámy. Líbilo se mi, jak vylíčila svůj vztah k matce, nevztah k otci a podivný postoj, který zaujímala ke svým milencům (milenkám?). Bavily mě krátké kapitolky, které byly úderné a snáze dovolovaly pochopit Annino myšlení, její povahu a její trauma... Bravo!

lapagerie
19.04.2016

Trochu jsem tápala v Annině životě a dějová linie o bulimii mě zas až tak nezaujala. Líbila se mi ale část, věnovaná situaci v Estonsku a návaznosti na Finsko... Docela masakr. Knížku ale už znovu číst nebudu, na mě byla příliš "syrová".

Devil-Ivet
12.03.2016

Je pravda, že jsem knihu neměla přečtenou hned a že mě svými bulimickými výlevy nudila, ale když to překonáte, poznáte, že je to jedinečná kniha. Není sice tak dobrá jako Očista, ale má něco do sebe. Musíte mít na ni náladu, a když se do ní ponoříte, nebudete litovat.

Evickar
16.11.2015

Upřímně jsem nebyla schopná tuto knihu dočíst. Velmi mě nudila a až na pár pasáží se v knize omílá pořád jedno a to samé. Málokterou knihu jsem nedočetla, ale u této mi pokračování ve čtení přišlo opravdu jako ztráta času.

leontynka13
20.08.2015

Dalo by se říci, že je to kniha o ničem, ale současně i o všem. Na styl, kterým je psána (přeskakování v čase, různé postavy, občas dost strohá popisnost vs. obšírné rozepisování stavů), jsem si nejdříve musela trochu zvykat ale pak jsem mu přišla na chut a i přes to, že mám teď vzhledem k práci a dětem hodně málo času na čtení, jsem ji v podstatě zhltla jedním dechem. Určitě si pořídím další dílo od této autorky. Předpokládám, že bude úplně jiné, ale opět mě bude fascinovat.

Levandule53
23.03.2015

Víc než linie o bulimii mě zaujala ta o poměrech v komunistickém Estonsku, resp. ovládnutí Estonska ruskými bolševiky. V mnohém podobné poměry jako za komunistů u nás, ale ještě daleko drsnější (kolektivizace na vsi, potlačování všeho estonského Rusy, pronásledování Estonců, kteří se byť jen nepatrně provinili vůči sovětské moci, všudypřítomné čmuchání státní moci a udavačství).

Rithuriel
30.01.2015

Setkala jsem se s spoustou knih různých žánrů, dechberoucími fantasy, které člověka pohltily, ovšem četly se pomalu, nebo autobiografiemi, jež člověk spolkl během cesty autem, ale po literární stránce neměly takovou hodnotu. Tato knížka mě překvapila, vzala si z obou uvedených příkladů všechno, a ještě mi nabídla možnost subjektivního vcítění se.
Zpočátku jsem musela být dostatečně čilá na to, abych udržela krok s neustálým přeskakováním, jak v čase, tak v motivech (mimochodem naprosto geniální v kombinaci s krátkými kapitolami), ale čím víc jsem se do knihy začítala, tím méně se mi chtělo ji večer odkládat a působila na mne lépe, než silné kafe. :) Byl to jeden z těch pokusů přečíst knihu, o které jsem maximálně znala obsah, ale neslyšela názor nikoho, kdo by ji četl, a bylo to poprvé, kdy jsem musela vrtět hlavou v nevíře, že ji kolem mne nikdo nezná. Kdokoli, kdo se setkal s kteroukoli problematikou, jež se v knize objevila, musel být přímo uhranut, a zbytek knihy jej tak nějak automaticky vtáhl. Naturalistické, silné, a přestože nemám chuť ji ihned obrátit na první stránku a číst od znova, jsem si jistá, že mi v mysli ulpí ještě hodně dlouho a přátelé se poslouchání mých dojmů ještě nějakou dobu nezbaví. :)
A k tomu, tohle má být prvotina? Klobouk dolů! Zajisté se brzo v mých přečtených objeví i další knihy od autorky.
Za mě 95%

tweed
03.01.2015

Knížku jsem četla s velkými prodlevami. A taky s přestávkami na jídlo. Knížka je napsána dobře, donutí vás klidně v jednu chvíli uvěřit, že chleba je největší lahůdka světa a taky rozumíte psychopatickému jednání Anniny matky, protože vám Sofi krásně vypíše důležité milníky nejen v životě svém, ale také v životě své matky.
Proč tedy jen tři hvězdy. Knížku jsem musela číst s velkými prodlevami právě proto, že se neustále opakovalo to samé téma. Jak v minulosti, tak v "současnosti". Za mě mohla být knížka klidně tak o půlku užší, jelikož číst během jednoho dne po desáté o přejídacích seancích mě nudilo. Odložila jsem tedy knížku a po pár dnech až týdnech mi zase přišla skvělá (dokud jsem se tedy opět nezačala nudit).

petaSk
08.11.2014

Žasnu nad tím, jak stroze, přitom s jakou empatií vystihla Sofi Oksasen život s bulimií a komunistickou minulostí. Pro mě stylem psaní i motivem jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Náhled do Sovětského Estonska a jeho vztahu s Finskem a Ruskem je obohacující. Až v poslední době si začínám utřepávat představu, jak se za komunistického režimu žilo nejen v naši zemi. Stalinovy krávy mi v tom jenom pomohly, a to čtivou a strhující formou. Linie Katariiny a Sofie mi nepřišly tak zajímavé jako život samotné Anny, ale autorka je do knihy potřebovala zahrnout, abychom si lépe dokreslily stigma, které si celé generace poznamenané komunismem s sebou nesly.

kitja
08.11.2014

Anorexie, bulímie, komunistické Estonsko i pohled zdneška. Kontrasty, rychlé kapitoly, přeskakování v čase. Dynamická kniha, které musí rozumět každý, kdo pochází z postkomunistické země.

Kirtans
25.09.2014

No ani pořádně nevím co říci, knížka mě dlouho nudila ale na druhou stranu je napsaná dobře, jen pro mě, co nemá ráda rozvláčné tempo, nebyla to pravé..

Honzeecheck
29.07.2014

Podle mě hodně důležitá kniha pro vyrovnání se s komunistickou minulostí. Přirovnání k Tučkový samozřejmě chápu, narozdíl od ní neni Oksanen tak jednostraná a tepe do všeho co se namane. A tak je to správný, on ten největší problém není jen v těch "ismech", ale především v lidech samotných. A tak nenechá nit suchou ani na "svobodných demokratech", který náma (protože ať se vám to líbí nebo ne, jsme pro většinu světa taky vychodáci) pohrdaj, litujou nás a zneužívaj. Přerod celý společnosti nejlíp vystihuje věta z konce knihy: "Banány prišly, ale štěstí s nimi neprišlo."
Ze třech popisovanejch generací jedný rodiny je sympatická jen ta nejstarší. Katariina je namyšlená čubka, co si myslí, že její hovno nesmrdí a poyvšuje se nejen nad národ, kterej jí dal novej domov ale i nad bejvalý krajany. Anna pak do sebe zahleděná narcistická kravka, pro kterou jsou ostatní lidi jen publikum jejího života a tak s nima taky zachází. Pokřivený charaktery, o kterejch číst neni žádná extra zábava, ale z kterejch občas vypadnou nepříjemný pravdy, který by "klaďasové" říct nemohli.

Edana
15.11.2013

Smekám před autorkou. Nejenže podle mého názoru výborně vystihla problematiku anorexie a bulimie. Zároveň dokázala (právě prostřednictvím jídla - zatímco generace Anniných prarodičů umírala na Sibiři hladem, Anna se může denně cpát k prasknutí a přesto v zásadě rovněž umírá hladem...) propojit minulost a současnost. Ukázat na zvrácenosti minulých režimů, i těch současných. V řadě momentů mi trochu připomínala Chucka Palahniuka (stylem, tématem...), jen s tím rozdílem, že Anna je daleko více skutečná než Palahniukovy postavy.

PetaMalina
25.06.2013

nejlepší kniha na téma poruch příjmu potravy co jsem kdy četla (a že jsem jich četla..) Není to apriorně jen zpověď o dívce trpící PPP a zároveň je to ten nejvěrohodnější popis celé té problematiky...U zpovědí vyléčených anorektiček/bulimiček je ten problém, že příběh má většinou minimální uměleckou hodnotu, slečny prostě nemají většinou literární talent, jen odvyprávějí svůj příběh...A pokud už se tématu dotkne zas někdo, kdo je mistrem v literárním oboru, je z toho cítit, že o tom zprominutím hovno ví, resp. ví to, co se o těchto porucách ví obecně mezi lidmi...I proto si myslím, že Sofi musí vycházet z osobních zkušeností, protože z většiny pasáží bylo tak moc znát jak ví, co to všechno obnáší, jako to může znát jen ten, kdo tím sám prošel....Takový pocit porozumění jsem neměla zatím ani u jednoho z těch spoust údajných odborníků.....Tedy netvrdím, že se dalo ztotožnit se vším (třeba to, jak se v nemoci vyžívala a chápala ji jako nějaký triumf, tak to mi moc neříká..) ale to je podle mě tím, že PPP se prožívají hodně individuálně...

Viviana
08.04.2013

Tak jsem dočetla... zase mi to zabralo mnohem víc času, než tisíce stránek nějaké fantasy, a cítím se vyčerpaná, jako bych nečetla, ale skládala uhlí. Souhlasím s názory, které tu zazněly, že by knize prospělo zkrácení, fakt se po nějaké době začne opakovat, chvílemi nudit, což je škoda, protože i mezi tím opakováním se skrývají zajímavé pasáže.
Jsem zvědavá, jestli ji seženu, na tu Očistu. Přece jen, jak jsem to pochopila, Krávy byly autorčiným debutem, prvotinou, a jestli se vypsala tak, jak napovídá potenciál téhle knihy, pak ta další bude bomba, na kterou si připravím preventivně kilo čokolády, novej liquid do e-cigára, a hromadu kapesníků, abych to přežila. :)

Jinak další moje plky k této knize zde: http://viviana.mablog.eu/sofi-oksanen-stalinovy-kravy/

evasamankova
28.02.2013

Po Očistě veliké zklámání. Nezáživné, neustálé se opakující pasáže. Možná by bylo čtivější s polovičním rozsahem.

G.I.Jane
12.01.2013

Kniha je pohledem do duše mladé ženy, vzájemným prolínáním dětských vzpomínek, faktů a svědectví její rodiny, příbuzných i okolního světa a nepochybně důsledků jaksi rozervaného života v podobě bulimie, anorexie, zkrátka poruch příjmu potravy. Mladá Anna - hlavní hrdinka příběhu, je velmi citlivá, vnímavá žena, která je od dětství konfrontována střídavě pobytem v totalitním a demokratickém prostředí, "cepovaná" trvale svou matkou jak se má a nemá chovat, co má a nemá říkat, co má tajit, s kým se může stýkat, a tak se stává cizinkou na obou stranách hranice, uzavřenou do sebe, do svých pochybností, které nemá komu sdělit. V knize je popsána nálada a atmosféra, jenž panovala v Estonsku v době ruské nadvlády a myslím si, že kdo alespoň trochu prožil atmosféru totality u nás, tak v tom nachází mnohá podobenství a cítí to co autorka prostřednictvím postav sděluje. Nevím zda je kniha originálním sdělením o výše uvedených nemocech, snad jen to, že nemoc je personifikovaná do osoby "PÁNA", ale více méně je opakovaně popsáno jak ve velkém nakupuje potraviny, jak hoduje a jak pak zvrací. Mně se především líbilo, jak dokázala popsat postupné chřadnutí a stagnaci mladého člověka, jenž prošel tímto životem bez pevného zázemí, proto tolik návratů do minulosti a častých přechodů do různých časových rovin, v tom vidím originalitu a nevšednost.

Alma-Nacida
12.10.2012

Kniha mě dost zklamala, s Očistou se nedá srovnat v žádném ohledu :-(

mischinka
22.08.2012

očekávala jsem hlubší sondu do duše anorektičko-bulimičky, ale to co jsem dostala byla změť historických faktů, které mě jaksi nic neřekly..takže velké zklamání :(

Lidka
21.08.2012

No, nebylo to příjemné a pohodové čtení. Ani po stránce jazykové ani po stránce obsahu.Bylo to vlastně ve dvou rovinách. Jednak to byla historie Estonska od roku asi 1941 po dnešek, pochopitelně tohle tvořilo podklad děje. A druhá rovina byly pocity hlavní hrdinky , která pochází ze smíšeného manželství Estonky a Fina a ač žije ve Finsku stále jí to táhne v estonským kořenům odkud pochází její máma, s tou si rozumí více než s tátou. Tento boj není její jediný , druhý vede se svou bulinií a anorexií. Pochopila jsem , že tyto nemoci, které jdou spolu ruku v ruce člověka zcela ovládnou.
Trochu mi vadily ty skoky v čase tam a zpět, rychle se zorientovat a zase už jsi jinde. Jinak to, co jsem se dozvěděla o bulimii a anorexii, tak to je teda síla.
Určitě mi to dalo hodně, spoustu věcí jsem se dozvěděla a přiznávám, že když jsem v té historii trochu zatápala, musela jsem se i podívat jak to vlastně všechno probíhalo opravdu ve skutečnosti , abych správně pochopila myšlení a jednání protagonistů.
Nechci srovnávat, ale nedá mi to, Očista se mi líbila víc, byla snažší na chápaní a čtivější, ale jinak určitě doporučuju k přečtení, bylo to určitě hodně poučné a myslím, že spisovatelka si u Finů moc oko neudělala.

simonabr
07.06.2012

Po Očistě docela zklamání, mnohem méně čtivé a záživné:-(