tsal komentáře u knih

Je pravdou, že tato kniha ode mě dostala čtyři hvězdičky, jen protože jsem ji četla ve správný čas na správném místě, kdy jsem chtěla a byla schopna rozjímat. Díky tomu na mě poklidná atmosféra ryze uměleckého díla působila správně. Být to kdykoliv jindy, nedočetla bych.
Kniha nemá děj, je to vlastně jen jakýsi soubor autorových názorů na umění, venkov a přírodu. A jakožto každá úvaha, i tato je stavěná na rozporech. Nacume zde srovnává poklid přírody s chaosem měst, japonské umění se západním a různé náhledy na tvůrčí činnost jako takovou. Pokud vás takové věci zajímají, bude se líbit. pokud raději nějaký román s dějem, sáhněte po něčem jiném.

6 19.06.2011

Alchymista, a předpokládám, že zbytek série na tom bude stejně, je hodně nenáročná fantasy spíše pro mladší čtenáře. Pokud od toho člověk očekává kvalitní literaturu, bude zklamán, jelikož autorovo psaní není dokonalé a ještě má co zlepšovat. Mě osobně nejvíce vadila absence dynamiky. Veškeré souboje a akce mají hlemýždí tempo způsobené příliš obsáhlým popisováním. Také trochu komicky působila nevyváženost postav, pokud jde o jejich jednání a myšlení. Nezletilá dvojčata se občas chovala úměrně svému věku a pak z nich najednou byli géniové a všeználkové, před nimiž by smeknul kdejaký učenec. Flamel, muž s mnoha zkušenostmi a pěknou řádkou křížků na hřbetě, na druhou stranu zase jednou opravdu působí jako starý a učený alchymista, ale pak bum a začne dělat hlouposti, které byste čekali spíše od jeho svěřenců. V závěru se proto zdá, že mezi ním a dvojčaty není v mentalitě téměř žádný rozdíl.
I přes tyto chyby se mi ale kniha četla snadno a neváhala jsem koupit druhý díl. Jen od toho prostě nesmíte očekávat moc.

6 15.05.2011

Během čtení mě strašně mrzelo, že je děj tak profláklý, že mě vlastně nemohlo nic překvapit. Byla to škoda, protože jinak bych to prožívala a bála se u toho mnohem víc. Přesto je to ale skvělá kniha.

6 30.11.-0001

Mě osobně tahle kniha nijak nevzala. Všechny postavy mi byly protivné a neustálé přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta mi přišlo jako hrozné plýtvání času.

6 30.11.-0001

Přiznejme si na rovinu, že Posvátné lži nejsou žádné terno. Autorka si vybrala dost složité téma dotýkající se mnoha stejně složitých problematik. Dopady sekty na život jedince, zneužívání, fyzické a psychické násilí, fungování trestního systému a jeho dopady na život jedince, pojmy viník a oběť, které občas splývají příliš na to, aby se dalo vyhovět černobílému pojetí spravedlnosti. Je toho strašně moc, ale všechno v zásadě stojí a padá s jednou jedinou složkou - propracovanou psychologií postav. A právě tu autorka absolutně nezvládá. V Posvátných lžích všechno a všichni šustí papírem tak hlasitě, že přes ten rachot neslyšíte nic jiného. Nikomu nevěříte, protože všichni jednají a mluví strojeně, nepřirozeně, stejně. Nevzdělaná holka, která žila celý život v izolované sektě, zasloužilý psycholog z velkoměsta, starší bachařka, psychopat vydávající se za proroka. Prašť jako uhoď, všichni ve své duševní i jazykové plochosti působí jako tentýž panák na provázku. Spousta věcí navíc nedává smysl nebo jsou nedomyšlené. Pochybuji, že je za knihou nějaké větší sbírání informací o čemkoliv. Žánr YA pro mě v tomto případě není omluvou, protože i knihy pro mladší se dají napsat jednoduchým, přesto zajímavým jazykem, a dotýkat se složitých věcí sice zjednodušeně, přesto však do hloubky. Dobrou ukázkou je v knize zmiňovaný Dárce.

Takže doporučit či nedoporučit? Spíš ne. Pokud knihu přečtete, přečtete ji rychle a občas dokonce probudí i nějaký zájem a napětí. Litovat toho pak asi nebudete. Jenže stejně tak nebudete litovat, když raději věnujete čas něčemu jinému. Dala bych z fleku desítky zajímavějších a hodnotnějších knih, které jsem mohla přečíst místo této.

5 30.04.2019

Rámcový příběh knihy byl sice o něco málo slabší než u Strýce a pointa se dala vytušit dříve, vložené příběhy však byly lepší. Vymizel totiž jediný neduh, který Strýc Montague měl - uspěchané konce. Zdejší povídky plné pirátů a nebezpečných moří si tak můžete vychutnat naprosto bez výhrad. Nelze než doporučit. Obzvláště pokud vám capart pod dojmy ze Sandokana nebo 20 000 mil pod mořem zatouží vypravit se na oceán. Po tomhle ho to zase přejde.

5 05.06.2018

Po první pětici dílů začněme zápory. Drama se nám nějak zdrclo na opakované ztrácení se a nacházení se. Zatím to nevadí, ale snad se v dalším archu přijde s něčím originálnějším. Na tomhle stereotypu už umřela spousta dobrých věcí. Trochu mě také iritují větší časové skoky, které sice mají své odůvodnění, ale... já chci vědět, co se dělo v mezičase T_T

A bráno jako celek? V úvodním prvním díle mě zaujal svět plný bizarností. Ve druhém díle se nakopnul příběh a od třetího si drží stabilně vysokou laťku. Řeknu vám, to je jízda! Bezcitné zabíjení vedle emočně vypjatých scén, milostné drama, rodičovská láska, morální dilemata. Život není snadný a ve válce obzvláště ne. A Sága umí tuhle komplikovanost zobrazit věrně, krásně a bez patosu. Aby ne, když má k ruce celou řadu různorodých charakterů se svými vlastními osobnostmi, motivacemi a cíli! Nejoblíbenější dvojkou je pro mě Marko a IV, nejzvědavější jsem, jak se to vyvine s Vůlí.

Kresba je bez výkyvů skvělá už od první stránky. Přijde mi vyloženě krásná, živá a taková vesele poetická. Některé celostránkové arty bych uživila jako výzdobu pokoje.

5 04.06.2018

Přestože mi z nějakého prapodivného důvodu trvalo dva (!) roky, než jsem doposlouchala poslední polovinu poslední kapitoly a tím audio-četbu konečně zakončila, hodnotím Mariňáky pozitivně. Jasně, nejde o žádné filozofické dílo, které si bere na paškál společnost, rozbor duše nebo chce varovat před nezodpovědným jednáním. Zkrátka, nečekejte žádného Heinleina a druhou Hvězdnou pěchotu. Tady jde jen o tři věci – o násilí, o přežití a o pár okamžiků srandy, než člověka sežere vesmírná havěť. Ve své jednoduchosti jde však o neskutečnou jízdu. Na jejím začátku jste jen neschopní civilové, uprostřed se koupete v krvi, potu, písku a tělech svých spolubojovníků a na konci se zastavíte a nechápete, kde jste a proč vám došly věci, do kterých by se dalo střílet. Pokud vám nevadí poctivé násilí, chcete se odreagovat a vystřílení kolegů v práci zatím vidíte jen jako krajní řešení, tohle je kniha pro vás.

K audioknize: Poslouchala se skvěle a hlas pana Velena nemá chybu. Jen to šepotání řvaných rozkazů mě opakovaně bavilo.

5 16.03.2018

Musím přiznat, že jsem ke knize byla značně skeptická. Na jednu stranu to znělo skvěle. Na druhou stranu mám s podobným typem humorné literatury neveselé zkušenosti. Trvalo mi proto roky, než jsem Cabalovi dala šanci. A víte co? Ono se to vyplatilo!

Jonannes Cabal je fascinující postava. Ne milá, příjemná nebo blízká, ale fascinující. Dost často mu chcete dát jednu přes ústa, což je pocit, který vzbuzuje skoro v každém. Skvěle ho vyvažuje jeho bratr, kterého byste nejraději potlapkali po rameni a objali ho. A pak dál sledovali, jak se spolu ti dva moří, protože dynamika jejich vztahu byla zkrátka zajímavá. Prostředí karnevalu zde bylo v rámci hororové atmosféry využito do mrtě, a přestože Howard nepřišel s ničím vyloženě novým a inovativním, je jeho nápad svěží a snadno vás vtáhne. A pak je tu humor! S tím mívám problémy. Vlastně už se humorným knihám raději vyhýbám (nejsem suchar, jsem divná). Tady ovšem fungoval v celé své parodické, kousavé, sarkastické kráse. Kniha si uměla udělat srandu ze všeho včetně sebe samé a fungovalo to. Jedinou výtku mám tedy až k poslední třetině, kde text ztratil dech a do závěru už se jen doploužil. Škoda, přeškoda. Četby však nelituji a hodlám v sérii navzdory absenci překladu pokračovat. A toho překladu je tak chodem mimo škoda, protože se povedl.

"Hlavonožčí Hlavoun spí, ačkoliv mrtvý je,
v strašném městě R'lyeh pod mořem se ukryje.
Sny, co mívá v hlavě, realitu promění.
Občas na svět skákne, čistě pro potěšení.

Áúúú! Ftang! Ftang! Yog-Sothoth!
Na ulicích shoggoth nadělá rachot.
Jak pěkně jeho pokřik "Tekeli-li!" zní,
čeká nás chvilka epesní.

Cabal si matně vzpomínal, že hudební génius, který se rozhodl uvést Necronomicon: Muzikál se dočkal všeho, co si zasloužil: peněz, slávy i roztrhání na kusy neviditelnou obludou."

5 26.01.2018

Nokturna příjemně překvapila. Sbírka hororových povídek a novel nás seznamuje s rakovinotvorným mužem, Králem duchů, vílami, duchy, dosud neobjevenými zvířaty a mnohým dalším. Connolly se zkrátka neopakuje a stále přichází s něčím novým. Na jedné straně oprašuje staré strašáky, na straně druhé přichází s novými. Žánrově je tu zastoupena historická i současná detektivka, dobrodružné objevování, thriller o otci strachujícím se o děti, kousavě humorný příběh o upírce a mnoho dalšího. Po dlouhé době jsem konečně našla sbírku povídek, která mě neubíjí svou naprostou monotónností a přitom se stále drží v určitém jasně vymezeném rámci.

Stylem psaní pak autor ničím výjimečným, co by ho na první pohled odlišovalo od ostatních, nevynikne. Řemeslo má však zvládnuté a i přes nějaké to menší zaškobrtnutí je čtivý a příběhy a atmosféru má dobře vystavěnou. Pointy povídek pak sice občas vyzní do ztracena (Páně Pettigerův démon, Cirkus Caliban), či na začátku nasadí laťku příliš vysoko a pak ji nedokážou udržet (Už přijíždí záhadný kovboj), jiným však není co vytknout (Nová dcera, Král duchů, Pohyblivé písky).

K českému vydání (BB/Art 2007) mám pak dvě poznámky. Kniha vypadá skvěle. Žádné nákladné vydání, ale černá relativně prostá obálka skvěle odpovídá obsahu a přímo vybízí k večernímu ponurému čtení. Překlad bohužel již tak zdařilý není a často doslova bolel. Neobratná spojení, doslovné překlady, naprosto nepřirozená přímá řeč. Několik povídek podle mého kvalitativně utrpělo právě tím.

5 15.01.2018

Sedím tu a ptám se stejně jako celá plejáda čínských úředníků: Co s Lotos? Na jednu stranu ji chápu. Podvedli ji, vybodli se na ni, zradili a pošlapali její pověst. Kdo by se nechtěl bránit? Na druhou stranu má ta ženská diplomatické schopnosti bagru, dělá ze života peklo lidem, kteří jí vlastně neublížili, zatímco skutečného viníka nechává být, a dobrovolně se rozhodne promrhat většinu svého života. Asi je to špatné, ale já se nakonec rozhodla fandit úřednictvu i se všemi jeho chybami a mýlkami.

Toliko k příběhu, teď ke zbytku. Dost mi vadila nespisovná řeč. Jasně, do příběhu a k rázu postav sedla, ale já ji zkrátka ve velké míře čtu s nelibostí. Příliš ruší. Humor byl takový sušší. Asi jako poušť. Dost mi také chybělo kulturní pozadí. To trochu napravil doslov a já si zpětně dovysvětlila spoustu věcí, přesto je to jedna z těch knih, které spíše docení znalejší čtenáři než náhodní kolemjdoucí. Co mi ale hodně otrávilo četbu, bylo nedostatečné množství obsahu. Strašně dlouho se přešlapovalo na místě a na začátku druhé části jsem musela napnout vůli, abych knihu neodložila. Nakonec došlo k posunu, ale pozdě.

Titul tedy nepovažuji za ztrátu času. Byl to zajímavý pohled do dosud neznámého světa. Věřím ale, že existují zábavnější volby a rozhodně už se ke knize (a nejspíš ani autorovi) vracet nehodlám.

5 15.11.2017

Kláštery jsou fascinující místa, která přitahují pozornost bez ohledu na vyznání. Mají bohatou historii, pojí se s nimi mnoho zajímavých osudů a evropská kultura jim do dnes vděčí na mnohé. Pokud vás tato místa zajímají jako mě, mohla by se vám Tichá srdce líbit. Autorka zde s láskou představuje již zaniklé i dosud existující kláštery na našem území, seznamuje nás s jejich historií a v případě těch, které dodnes mají svou fungující komunitu, i s osudy lidí, kteří se rozhodli sloužit Bohu na plný úvazek. Knihu pak doplňuje celá řada nádherných fotografií, které dovádí atmosféru knihy k dokonalosti.

Pro mě osobně byla jediným nedostatkem (jestli to tak vůbec můžu nazvat) přemíra architektonických a historických dat, která se navíc otravně často opakovala (což není nijak překvapivé, vím). Osobně bych uvítala více rozhovorů se současnými představiteli řádů nebo větší důraz na život historických osobností.

5 11.10.2017

Knihu Už budu! hodnotím velmi kladně, protože zábavnou formu otevírá téma, které je v současné době velmi aktuální. O ženském orgasmu, o tom, jak by MĚL vypadat, jak bychom ho MĚLY cítit, jak často bychom ho MĚLY dosahovat, se mluví a zároveň nemluví takřka všude. O tom, jak se oba partneři můžou cítit méněcenně, když něco neprobíhá, jak by MĚLO, už ovšem méně. Kniha si přitom na nic nehraje, donutí k zamyšlení a k uvědomění si, kolik balastu z okolí máme v myšlenkách nabaleno a jak těžké občas je ho odlišit od vlastních přání. Snad by někdy bylo potřeba někde něco dotáhnout, některé části maličko oživit, to jsou však jen malé vady na kráse. Dovolím si proto se vyjádřit, proč nesouhlasím s častou kritikou zde v komentářích i jinde.

Kniha rozhodně není vtipná, ani humorná. To je zcestná reklama, která se skutečností nemá nic společného. Autorka neměla v plánu nás smíchy povalit na zem. To správné slovo je odlehčená. Dále, hlavní hrdinka opravdu není zosobněním sympatičnosti. Manžel to s ní má těžké, občas má divně prohozené priority, neumí o svých problémech otevřeně mluvit, příliš se opírá o názor okolí. Jenže je také skvělou matkou, hospodyní a snaží se být i dobrou manželkou. Takových žen potkáváme tucty, jen jim nevidíme do hlavy jako hrdince a tak je nesoudíme tak přísně. Hlavně ale hrdinka skvěle ukazuje, co je v současné společnosti špatně.

A za třetí, je velmi důležité brát v potaz odlišné kulturní prostředí. Českému čtenáři se může zdát, že je hlavní hrdinka zbytečně útlocitná, uzavřená, neumí o své sexualitě mluvit otevřeně. Pravdou ovšem je, že nejde o zveličení. Ať je ČR jakákoliv, v oblasti sexuality, intimností a všech problémů a otázek kolem jsme oproti západnímu světu neuvěřitelně otevření. Nemáme problém se s přáteli, nebo i jen známými bavit o skutečném stavu věcí, neutápíme se zbytečně v legendách vybájených časopisy a „odborníky“. Na severu je situace pro většinu žen opravdu velmi podobná té hrdinčině a jen pomalu se mění. Běžná Norka tedy hrdinku pochopí lépe než běžná Češka.

(Spoiler)
Nejvíce na knize však oceňuji konec. Okamžik, kdy hrdinka konečně pochopí, že jí samotné absence orgasmu vlastně nechybí, že jediné, co ji trápilo, bylo nesplnění společenské normy, a že ji sexuální život s manželem uspokojuje, dokud dokáže uspokojit ona jeho, je k nezaplacení. Tleskám.
(Konec spoileru)

5 10.08.2017

Tohle! Tohle jsem čekala od Fangirl! Eleanor a Park mě jen utvrdili v dojmu, že Fangirl k čitelnosti potřebovala seškrtat asi tak 100 stran. Teď však zpět k našemu párku outsiderů.
Být divný a na střední škole je vždy snadná cesta do pekel. Někdy stačí málo - třeba být jediný Asiat v okolí. Jindy je ta nálož divnosti větší - třeba když jste z chudé problémové rodiny, nemáte ani kartáček na zuby a váš nevlastní otec je ožrala a surovec. Z naší dvojice to má zcela jistě horší Eleanor, v jejíž kůži by nechtěl být nikdo z nás. Park, který si do setkání s ní myslel, že prožíval těžký život středoškoláka, si teď musí trochu přeskládat priority, zamyslet se nad vlastním životem a hlavně přehodnotit některé své postoje. A zatímco se ti dva perou se svým životem i sami se sebou, vzniká mezi nimi pouto přátelství, důvěry a nakonec i lásky, která je oba překvapuje.
Ve všech ohledech je to svižné, chvílemi snad trochu banální, čtivo o dvou puberťácích, jejich první lásce a objevování sexuality. Je to však skvěle napsaný příběh o puberťácích a Eleanořina linka mu navíc dodává na dramatičnosti, která v závěru špičkově vyvrcholí. Kéž by takové byly všechny knihy paní Rowellové.
Závěrem pochvala obálky. Minimalismus knihám zkrátka sluší, snad jen ty reklamní nápisy ještě osekat.

5 18.02.2017

Na druhý díl Ligy výjimečných jsem čekala dlouho, předlouho, až mi nakonec náhodou spadl do klína. A tak jako byla Popelka nadšená z tří oříšků, já byla nadšená z druhého dílu.

Po lehce epizodním prvním díle přichází zcela souvislé a jednolité pokračování, které se s ničím nemaže a situaci hrotí již na samém počátku. Moore pokračuje v nabalování odkazů na známá díla a postavy a krom několika drobností se dočkáme i hlavní zápletky z Války světů. Scénář také přitvrzuje. Hrdinové jsou brutálnější, potýkají se s většími nejistotami, čelí vlastním slabostem a vztahy se vyostřují. Dočkáme se milostného vyznání i sadistického násilí páchaného na spolubojovnících, zvyšující se důvěry i odporné zrady. Jako kdyby první díl byl jen předehra a až teď se všechny motivy projevily naplno. Kresba je stále na vysoké úrovni. Výrazná, nelichotivá, úderná a chvílemi propracovaná až do děsivých detailů. Rozhodně skvělé počtení.

Jedinou vadou na kráse je závěrečná povídka, která je spíše výčtem zajímavostí, které po chvíli nejsou ani tak zajímavé jako spíš ubíjející.

5 11.01.2017

Tak tohle byla láska na první pohled. Úžasná hravá a neskutečně sexy kresba s velmi podobným příběhem mě naprosto nadchnula a nemůžu se dočkat pokračování. Je to zábavné, vtipné, plné fantazie a chvílemi by se mi při čtení hodil kbelík s ledem.

5 19.10.2016

Strach moudrého muže je rozhodně kvalitní četba, byť se její hodnocení neobejde bez výtek. Kvoth je fascinující hrdina, s nímž je zacházeno fascinujícím způsobem. Jsou chvíle, kdy se chová jako nafoukaný sobecký parchant, a chvíle, kdy je to naivní tuňťa, nad jehož laskavostí kroutíte hlavou. Jsou chvíle, kdy mu projdou neuvěřitelné věci, a chvíle, kdy mu autor vymáchá čumák v problémech a strastech, které měl podle vás hravě zvládnout. Neustále tak osciluje mezi superhrdinou a normálním člověkem, což občas může být úsměvné, ale také to budí napětí a kouzlo neočekávaného.

Stejně, byť v mnohem rozvláčnější míře, je na tom i budování a posunování příběhu. Jako i u předešlého dílu se mi nejvíce líbila univerzitní polovina. Jednak obsahovala více lépe prokreslených charakterů, druhak se zde epičnost vyprávění držela ve zdravých mezích a tak jsem autorovi ráda prominula, že je nepříčetný grafoman. Jakmile však Kvoth vykročil do světa, stala se z toho typická legenda o hrdinovi, který během relativně krátké doby zažije věci, které by bylo těžké narvat do půlky lidského života. Naráží na nevídané věci, dopouští se nevídaných činů, učí se nevídaným schopnostem… Děj nabírá jisté epizodnosti, přičemž některé epizody jsou zbytečné dlouhé (pobyt v říši elfů by šel zkrátit o polovinu, pobyt u Ademů o dvě třetiny). Chvílemi jsem měla chuť zbytečně natahované prázdné pasáže prostě přelistovat. Byť je druhá polovina dějově o něco horší než první, jde však o brilantně napsanou knihu. Jak autor, tak i překladatel se v textu vyřádili a stvořili prózu na pokraji poezie (Kvoth jistě odpustí).

A ještě někdo má pocit, že tato série nikdy nedojde svého jména? xD

5 26.08.2016

Fangirl by mohla být srdcovkou. Knihou, se kterou si zalezete večer do postele a připitoměle se nad hrnkem horkého kakao culíte a vzpomínáte na vlastní hovězí léta. Obzvláště pro nás, kteří se prokousávají či prokousávali fandomy, fan-povídkami a vším tím blázincem kolem, by hlavní hrdinka byla skutečnou hrdinkou, v níž bychom se mohli shlédnout. Jenže ona se srdcovkou nestala.

Všechny postavy byly rozhodně zajímavé, živé, dýchající. Vztah mezi dvojčaty krásně zobrazoval rodinné patálie, kolejní život působil autenticky, Cathini přátelé byli sympatičtí a Cath sama byla skvělou hlavní hrdinkou, v níž jsem se možná neviděla, ale kterou jsem chápala, fandila jí a přála jí vše nejlepší. Záblesky z povídek kouzelníka Simona mi nepřekážely, právě naopak hezky doplňovaly celý příběh a Cathinu osobnost. Tak v čem byl problém? V těch 200 stranách, které měla kniha navíc.

Prvních sto stran se prakticky nic nestane. Cath se na pár stranách nastěhuje na kolej, seznámí se se spolubydlící, oddálí od své sestry a v tomto stavu stagnuje téměř do nekonečna. A tak je to i se zbytkem knihy. Příběh se trochu posune a pak dlouho, předlouho zůstává zbytečně stát na místě, aniž by se cokoliv stalo, aniž by stagnace měla nějaký význam. Přišlo mi, že se autorka nechávala příliš unést a psala jen pro psaní samo. O to smutnější pak je, že onu hromadu zbytečně vyplácaných stránek bez spádu a gradace, uzavírá uspěchaný konec, který by si zasloužil více místa. Kniha je tak velmi nevyrovnaná a dalo mi spoustu přesvědčování ji dotáhnout až do konce.

5 10.10.2015

Musím uznat, že mě až překvapilo, s jakou bravurou autor ukočíroval značně nebezpečnou myšlenku. Téma vymření všech mužů láká ke všemu možnému - šovinistickému prohlášení, feministickému holedbání se, genderové litanii či ze řetězu utržené fantazii o planetě lesbiček. Dočkáme se sice všeho, ale v tak umírněné verzi, že to snad nemůže nikomu vadit.
Vykreslení post-katastrofického světa se mi líbilo a postavy jsem si zamilovala. Nejen ty hlavní, ale i ty vedlejší.

5 11.08.2015

Negativa této knihy rozhodně převažují nad klady. Základním kamenem úrazu je styl psaní, jemuž na kráse nedodal nejspíš ani překlad. Jednoduchý styl vyprávění, s často až dětinskými obraty, mě tahal za oči, a přestože se autorce podařilo v první polovině vybudovat tísnivou atmosféru a vzbudit silné emoce, ve druhé polovině začala její spisovatelská kolečka skřípat. Zbytečně protahovaný děj změnil strach, rozhořčení, lítost i nenávist v narůstající nudu, logické chyby k sobě poutaly stále více pozornosti a klišé nabývala na síle s každou další stránkou. Zatímco mnou v první polovině knihy zmítaly silné emoce, v té druhé už jsem se musela přemáhat, abych knihu vůbec dočetla.

Přestože mi ani jedno z dětí nepřirostlo k srdci, považuji psychologii jejich postav za nejvydařenější věc celé knihy. Nejsilnější emoce ve mně však vzbuzovala jejich matka, kterou jsem opravdu nesnášela (v dobrém - přesně takové pocity ta postava měla vzbuzovat). Záporné hrdiny jako je ona člověk jen tak nevidí a rozhodně zosobňovala téměř vše, co mi na lidech vadí. Postava babičky mi pak přišla poněkud jednoduchá, jako kdyby zde byla jen jako vnější princip, který děti vžene do strašně "šokujícího" incestu a k ničemu dalšímu. Incest sám, který měl být jakýmsi vyvrcholením krize v malém půdním světě, byl však ohlašován tak úporně a často, s takovým předstihem, že ztratil na jakékoliv údernosti a přišel mi zbytečný.

A také nemám ráda, když mě někdo lakuje. Kniha se honosí reklamou: "Podle skutečných událostí!", jenže když jsem to prohanal googlem, zjistila jsem, že se autorka na zneužívané děti v bohatých rodinách specializuje a že se možná jen vzdáleně inspirovala jakýmsi případem odkudsi. Pozornému čtenáři to však musí být jasné, protože logika příběhu často nefunguje a babička s matkou by s takovou hodně rychle skončily za mřížemi.

5 06.05.2015