Tritvaetna komentáře u knih

Jak čtu v komentářích, tak u téhle knihy hodně záleží na tom, jaké od ní máte očekávání. My šťastní, co jsme se k ní dostali čirou náhodou nebo ze zvědavosti, jsme spokojení. Ti co od ní měli moc velká očekávání už méně. Nutno poznamenat, že takhle je to vždycky.
Takže stručně: Kniha určitě má co nabídnout. Originální příběh, co si pamatuji tak téměř bez chyb v pravopise, děj hezky ubíhá, musím přiznat, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout a přečetla ji za den. Na druhou stranu, jak již bylo zmíněno níž, na začátku jsme do světa uvedeni poměrně zdlouhavým vyprávěním, a až po něm se rozběhne příběh samotný. Většina postav je opravdu nepropracovaná. Ilan, Kapitán, Vargas, snad ještě Etienne. Dejme tomu. Ale ten zbytek? Ilan(ovi) by prospěla nějaká chybyčka. Je tak nějak na hranici uvěřitelnosti, uvěřitelná je jen ve chvíli, kdy připustíme, že její dar je prostě opravdu velký a mimořádný. Což může, ale prospělo by to trochu vyvážit. Ne povahou, ale aby byla na něco prostě nešikovná. Dál bych vytkla přebytek vymyšlených slovíček v jejich jazyce. Nicméně na konci je slovníček a není to jediná kniha, i zahraniční publikace (co si vzpomínám třeba Eragon) to mají taky, i víc. A ještě úsměvný detail na závěr: v knize je jednoznačně zmíněno, že všichni mluví anglicky. Přesto se objeví scéna, kdy Raven váhá jak ji má oslovit - Ilane.., Ilan.. - v angličtině se neskloňuje. Tak, konec kritiky. Co se týče podobnosti se zahraničními bestsellery, nemohu srovnávat. Úroveň zahraničních bestsellerů se dost různí. Nicméně kniha je určitě moc dobrá, prostor ke zlepšování je, ale rozhodně jsem nebyla zklamaná a druhý díl si určitě přečtu. hodnotila bych tak 4,5*

11 24.08.2020

Přečetla bych to za den nebýt toho, že jsem se rozhodla dělat přestávky, abych měla čes nad tím přemýšlet, a taky abych si od toho zoufalství trochu vyčistila hlavu. Bohužel mám knihu jenom půjčenou, ale teď si říkám, že bych si ji možná měla i koupit.

9 21.05.2021

Druhý díl byl určitě stál za to, i když Naslouchač se mi líbil o něco víc, vlastně nevím proč. Začátek v nížinách byl sice zajímavě pojatý, ale akce začala teprve v Duvalském pohoří. Spousta otázek a méně odpovědí - tak by se to dalo shrnout. To není špatně, jen mi občas trvalo pochopit, kde se ty odpovědi vlastně vzaly - třeba pochopit, že bojovníci jeli na Otorten - nechápu, jak to, že si byla tak jistá - protože si nevzali duvaly?? Co kdyby jeli jinam? Nicméně na konec knihy se děj zase hezký rozběhl, tak doufám že Nasterea už bude na zase minimálně na úrovni prvního dílu - a hlavně ať už konečně vyjde. Mimochodem, Nasterey mají mantie po kolena. OK, a jak vypadají jejich nohy? Škoda že se nikdo nepochlubil. Jinak Nasterey mají spoustu vlastností podobných - sklenařům. Chodí v matii, zřejmě dokáží tavit sklenit, nepochybně úzce souvisí s modrým sklenitem, pochybuji, že by shoda jejich jmen a meče byla náhoda... a jejich mokře vyhlížející mantie jsou v barvě Ilanu (květu). No, v příštím díle se toho snad dovíme víc - a Ilan nám zestárne. Upřímě jí nezávidím až začne mít jisté ženské problémy... :/ Už jí asi nezbyde než se prozradit.

6 24.08.2020

Podobně jako většina ostatních jsem se ke knize dostala díky nabídce autora (za což mu tímto děkuji), tudíž jsem od ní neměla žádné očekávání.
Hned na začátku mě dostal krásný jazyk v úvodu, mnohdy až náročný, díky kterému to všechno působilo takovým zvláštně historickým dojmem. Dál v knize se bohužel trochu vytratil, zato celou dobu zůstával v dialozích postav, které všeobecně občas působily dost nevěrohodně („N-ne, bohyně teda nejsem. Ještě jsi mezi živými,“ mi nezní jako přirozená reakce).
Další věcí, která trochu kazila dojem, byla nedostatečná propracovanost. O vymyšleném světě se toho vlastně zas tak moc nedozvíme, a přestože kniha má být fantasy, čtenář se nesetká ničím nadpřirozeným s výjimkou chortojů, kteří jsou tam takhle tak nějak navíc, a snad pár okamžiků, kdy se zjeví bohové. Když už si jednou kniha zahrává s fantasy a je takhle v přírodním stylu, mohly se tam objevit nějaké amulety nebo rituály. Ještě jsem zapomněla na Ya-niny ‘předtuchy’. Ty by
si také zasloužily lepší vysvětlení. Jelikož se jedná o první knihu série, je možné, že se tyhle věci vysvětlí někde později, proto to nebudu brát jako chybu knihy. Větší problém je s popisem postav. Všechny postavy působily hrozně ploše, obvykle si byly podobné, nebyl tam nikdo, kdo by vystupoval z řady, jejich pocity nebyly moc rozepsány, a když už, bylo to pořád to samé, většinou láska nebo nenávist. Celá scéna kdy se Ya-na zamiluje do Jona byla napsána dost podivně. Chápu, že bylo potřeba, aby se do sebe zamilovaly rychle, ale tak ať je to láska na první pohled se vším všudy, ne snaha nacpat postupné zamilování se do jednoho dvou dnů. Což mě přivádí k další části a tou je černobílost. Na začátku mě docela doháněla k šílenství, dobří x špatní, nic mezi tím. Celá Temná armáda je automaticky zlá, nezdá se že by tam šel někdo třeba jen ze strachu, a zřejmě jediným správným způsobem života je bydlet ve srubu a obdělávat políčko.
Tahle černobílost je nicméně pro knihu charakteristická a s dost velkou pravděpodobností je tam záměrně. Příběh jsem na konci už nebrala jako pokus o reálně fungující svět, ale spíš jakousi svým způsobem legendu, pověst o neohroženém válečníku Jonovi. V tom případě je vyhraněnost dobro x zlo tolerovatelná. K téhle vyhraněnosti se ještě váže jedna výtka. Já chápu, že válka je zlá a v Taaru se otroci měli špatně. Nepotřebuju dvacet morbidních scén, abych to pochopila. Na to, aby si čtenář udělal obrázek, by stačila jedna dvě, netřeba hned čtenáři zvedat žaludek a způsobovat noční můry. Docela bych se obešla i bez hromady milostných scén mezi Jonem a Ya-nou.
S černobílostí souvisí další vada, byť tentokrát spíš kosmetického rázu. Kult temnoty. Proč? Proč je to vždycky temnota. Pokud to byl záměr související se záměrnou černobílostí, dobře. Ale jinak, nemusí mít všechno zlo v názvu temnotu. Na světě jsou i jiná slova, která se mohou objevit v názvu ‘těch špatných’.
Ještě shrnutí: nebylo to špatné. I když ze začátku jsem se musela do čtení dost nutit, od chvíle kdy byla unesena Ya-na se to četlo docela hezky. Jestli bude další díl tak doufám, že nám prozradí něco víc o světě, povaze lidí a trochu víc o magii. Potenciál to má. Teď jen ho naplnit. (3,5*/5*)

5 01.11.2020

Úžasná kniha :)
Jediné, co mi trochu vadilo je překotný začátek, který čtenáře vrhne do děje, aniž by mu dal jediné vodítko, co se děje, kdo jsou ti malí tvorové, kteří to mluví a tak dál, což bohužel může některé čtnenáře odradit. Nicméně pokud se čtenář prokouše začátkem, může se těšit na úžasně vystavěný příběh; kniha ubýhá ideálním tempem a její tloušťka vůbec nevadí (pomineme-li fakt, že je poněkud problém nosit ji v tašce), postavy mají charakter i plány a postupně se rozvíjejí, záporák je prostě správný hnusák se vším všudy (občas až komicky přehnaně, ale ne tak, aby to kazilo dojem) a jak se na závěr ukáže, všechno souvisí se vším...

4 09.02.2021

Bohužel jsem knihu potkala tady na Databázi a přečetla si vysoká hodnocení - což by člověk neměl dělat. Začátek byl coby úvod do světa ucházející, svět pomalu popisován, aby se čtenář nestratil. Některé části tam sice byly trochu navíc, takový bonus, i když pro příběh neměly žádný význam (scéna s dítětem) a nejspíš měly jenom dokreslovat svět, ale dobře. Větší problém nastal v prostřed knihy, kde jsem se do čtení musela čím dál tím víc nutit; v jednu chvíli jsem to málem vzdala. Nicméně pokud člověk zvládne kritický prostředek, na konci se zase všechno rozjede a závěr je naprosto parádní. Některé části jsou vážně dobře napsané (a některé pěkně děsivé, všichni víme co). Bohužel kvůli tomu prostředku to na víc než 3* prostě nedosáhne. Propracovanost světa i postav je dostatečná na jeden příběh, ale nemůžu říct, že bych byla ohromena.
Můj oblíbený citát: „Já jsem Švýcarsko. Vždycky neutrální. A expert na čokoládu.”
Tahle věta mi uvízla v hlavě nejvíc z celého příběhu. Jediná smůla je, že s jeho tématikou nemá nic společného...

4 07.11.2020

Tak nevím jestli je to tím jak stárnu, nebo tím že Erin Hunter (ano, vím že je to pseudonym) prostě neumí psát konce, ale závěr mě trochu zklamal. Nechci spoilerovat, ale Drápův osud - jakože cože? Celou sérii nejhorší padouch a teď tohle? Nemluvě o tom že i ‘hrozné nebezpečí pro Hromový klan’ mi přišlo trochu zveličené. Jinak upozorňuju nic proti, kniha byla stále moc hezká, obzvlášť vezmeme-li v potaz, že se zřejmě původně jednalo o sérii psanou pro peníze (nic proti, peníze potřebujeme všichni), na což je překvapivě originální a propracovaná - i když pozdější řady jsou ještě o něco propracovanější. Jinak konec sice slabší, ale přijatelný. Série sama za sebe kolísá mez čtyřmi a pěti hvězdičkami.

4 11.10.2020

Naprosto úžasné, tajemné, surrealistické, slova vůbec nechybí, upřímě si nedokážu představit, kolik si s tím autor musel dát práce.

4 14.09.2020

Upřímně řečeno, na to, že jsem za knihu dala pět stovek jsem trochu zklamaná. Byl to moc hezký osobní deníček, opravdu moc hezký, osobní příběhy krása, po grafické stránce pohlazení pro oko, ale co do obsahu to bylo poněkud povrchní. Jako první seznámení s tématikou asi ne špatné, ale žádné hlubší vědomosti ani porozumnění člověk nezíská a informace jsou vůbec ředěné v homeopatických dávkách.
Nevím, co přesně jsem čekala, ale tohle mě prostě zklamalo, ačkoliv články Aleny Wehle mám moc ráda. Vlastně možná proto. Na druhou stranu, knihu jsem si koupila hlavně jako vyjádření podpory a z této stránky toho nelituji.

3 06.10.2023

Bohužel, závěr série úplně nedostál mým očekáváním. Úplně jsem nepochopila, jakou roli měl v závěrečné bitvě třeba Percy. Vlastě ani Piper, Annabeth, Jason... mám pocit, že měli na víc. Docela by mě zajímalo, jestli Percy dodrží slib a zkusí najít Kalypsó, i když tam teď nemá Lea. Ale hlavně mi tu chybělo nějaké vyvrcholení. Bitva s Giganty, bitva s Gaiou, všechno to tam bylo a při tom jsem pořád jsem neměla pocit, že tohle je TA závětečná bitva... až byl najednou konec. Dala bych tak 3,5*, protože styl psaní byl krásný jako vždycky, četlo se to samo... ale od posledního dílu bych přeci jenom očekávala o něco víc.

3 27.10.2021

Trochu jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdičkami, 4,5 se bohužel neumožňuje, a nakonec jsem si nechala prostor na zlepšení. Pomalejší rozjezd mi ani nevadil, ale souhlasím názorem níže, že jsem se ve všech těch symbolikách občas slušně ztrácela a všechno mi asi pořád není jasné (jak přesně je to s těmi městy v kruhu? Už jsem si kvůli tomu nakreslila mapu a pořád to nechápu), jak přesně s tím souvisí 25-ka. Ilan mi většinu času vpohodě, jenom abych ji pak v jisté části v Brötlu měla chuť přetrhnout, jak je blbá - naštěstí se toho potom začalo dít tolik, že jsem byla přivedena na jiné myšlenky - chápu, že autorka potřebovala nějak rozehrát děj, ale tohle působilo hrozně zbytečně, hlavně ve srovnání s rizikem. Konec mě trochu děsí, hlavně doufám, že proměna Ilan nepřipraví lidské pocity, mám pocit, že by to knize trochu vzalo rozměr - ale docela spoléhám na to, že s něčím takovým by se autorce nechtělo pracovat. Prasečí řiť jako nadávka mi nevadí, ale byla trochu nadužívaná, hlavně zezačátku. A jinak mi ani nepřijde, že by to bylo nějak zvlášť YA, spíš taková nezařaditelná fantasy, protože YA bývá city nadupané a to se tady opravdu říct nedá.

3 19.07.2021

Možná jsem měla příliš velká očekávání, ale podle mě si tu autorka ukousla až moc velké sousto.
Ve srovnání s velmi podrobným začátekem byl konec vyloženě odfláknutý, a jestli měla autorka nějaké závěrečné poselství, tak jsem ho taky nepochopila, a zrovna k tomuhle typu knihy by se podle mě hodilo. Závěr se na jednu stranu tváří jako happyend a všechny problémy se až absurdním zázrakem vyřeší, na druhou stranu nijak pozitivně nevyznívá. Jako svědectví o lidském utrpení proč ne. Je pravda, že s emocemi čtenáře pracovat umí, a téma je taky chválihodné, ale ten nedotažený závěr mi dojem prostě kazil.

2 10.03.2024

Za mě jednoznačně nejserióznější publikace k tématu, kterou jsem četla (díky bohu vzhledem k tomu, že autorka dala pojmu název). Možná nebyla první, kdo si fenoménu všiml, ale jeho pojmenování a zpopularizování zvládla skvěle. To, že jej dost lidí z ní vycházejících pokroutilo a zkomercializovalo už je jiná věc. Smutná věc. Každopádně za mě patří mezi významnější knihy a nepotkala jsem nic, co by mi výrazně vadilo (ačkoliv v té náboženské kapitole se také se vším neztotožňuji a občas mi tam něco úplně nesedlo, ale to je přirozené). Nepřišlo mi, že by to byla úplně “typická americká populárně naučná kniha, pod tím si představím něco mnohem, mnohem horšího (a více zavádějícího), ale možná mám zkreslené představy. Je trochu škoda, že výzkum probíhal jen v Americe, takže pro Evropského čtenáře mohou hrát určitou rušivou roli i kulturní rozdíly.

2 06.10.2023

Mám ráda jednoznačné závěry. A to proto, že bych v životě žádný jednoznačný závěr nenapsala.
Všechno se v dobré obrátí nemá jednoznačný závěr, ale světe div se, ono to ani tak nevadilo. Sice si nemyslím, že by “Daník” nechal věci tak, jak jsou a byl tak šťastný, ale nic takového nám autor ani nenaznačuje. To pokud jde o závěr. Jinak konec dobrý, všechno dobré a oceňuji, že to končilo nečekaně.
Ke knize jsem se dostala díky úžasnému autorovu článku na Psychologie.cz a kniha mě nezklamala, vlastně na to, že ve své čerstvé dospělosti nebudu cílovka mě i příjemně překvapila, jenom ty dopisy o budoucnosti mi tam připadaly nastrčené trochu zbytečně, pokud nevycházejí z nějakých reálných dobových odhadů, což jsem nenašla.
Ale všeobecně jsem spokojená a věřím, že jestli autor ještě něco napíše, uloví i tu poslední hvězdičku.
…mimochodem, opravdu si ty běžně dostupné horoskopy vymýšlí novináři?

2 06.10.2022

Co musím hned ze začátku ocenit je originalita a propracovanost světa - tedy to, na čem stojí celý fantasy žánr. Čerla jsem jako první autorovu knihu, nemohu tedy srovnávat, ale sám auror na konci u “vypuštěných scén” zmiňuje, že si knihy předem plánuje a pak už vlastně píše podle scénáře - a kniha opravdu působí hodně naplánovaně, vypočítaně, trochu mi tam chyběly výraznější emoce (postavy působily trochu ploše), a taková ta spontání čtivost, trvalo mi se začíst. Pravda je, že rozhodně nemůžu tvrdit, že bych ke konci knihy nic neprožívala. Za tu až do očí bijící “naplánovanost” jsem nakonec strhla jednu hvězdičku, i když je možná vzhledem k celkově povedenému zbytku knihy trochu nefér. Ještě chci vypíchnout naprosto úžasné pojetí magie a té síly, především se mi potom líbila myšlenka, (SPOILER?) že je víc možností, jak ji ovládnout (KONEC SPOILERU).

2 17.05.2021

Ze začátku jsem se trochu obávala, že se dočkáme něčeho jako Romea a Julie v románu. Což se, za mě naštěstí, nekonalo, žádná láska na první pohled nebyla, snad jen relativně uvěřitelné zakoukání. Co hodnotím velmi kladně jsou charaktery postav. Oba hlavní hrdinové mi poměrně snadno přirostli k srdci a to, že Kestrel nebyla typická ‘drsňačka’, tomu celkem dost napomáhalo. Co příběhu trochu chybělo byla originalita, za což strhávám jednu hvězdičku. Ještě poznámka: příběh se sice často řadí do žánru Fantasy, ale žádné nadpřirozeno nečekejte - osobně bych to nazvala spíše smyšlený historický román.

2 01.04.2021

Inu, na sci-fi moc nejsem, a pokud jde o cestování vesmírem, snažím se mu vyhnout velkým obloukem, takže v první řadě asi nejsem ten nejpovolanější, kdo by měl hodnotit. Ale byl to dárek, takže jsem se pustila do čtení a byla jsem dokonce mile překvapená. Na začátku jsem se poněkud ztrácela v postavách a trvalo mi, než jsem si uvědomila, kolik jim je let, ale potom se to rozjelo. Cestování vesmírem tam sice roli hraje, ale nejedná se o nejdůležitější prvek, mnohem významnější jsou vztahy mezi postavami a nixia, tajemná hmota tvarovatelná vůlí (způsob práce s ní dost připomíná tradičně popsanou magii). Vztahy mezi postavami hrají významnou roli a postavy jsou poměrně hezky zvládnuté. Trochu mě zklamalo, jak málo místa dostal Jaime, který mohl být poměrně zajímavá postava, a přitom neudělal nic významného a vlastně by tam ani nemusel být.
Nemůžu si pomoci, ale přišlo mi, že Morning a Kaya si byly povahově strašně podobné, Kaya možná postrádala její velitelské sklony a Morning Kaynu laskavost, ale jinak bych skoro řekla, že to byla ‘náhrada’.
To je odpuštěno. Za co musím ztrhnout hvězdičku je konec, kde jsem absolutně nepochopila chování Babylonu. Proč riskovat něco takového (co by nejspíš způsobilo obrovský skandál, kdyby se o tom svět doslechl) radši, než odvézt tři lidi zpátky? Proč chtít na planetě zákeřného vraha, který může snadno rozrýt celý kolektiv, radši než někoho, kdo vynikal v těžení nixie a jejich testech? Nemůžu si pomoct, přišlo mi to jako zbytečná snaha o napínavý závěr. Jinak je kniha dost dobrá, styl psaní mi trochu připomínal Percyho Jacksona (možná to bude tím, že oboje psali učitelé?), hlavní hrdina byl přinejmenším snesitelbý, což se taky počítá, i když osobně mi byla bližší Kaya.
4/5 a škoda toho konce

2 01.01.2021

(SPOILER) Nebudu začínat dlouhými popisy, myslím, že autorský popis je dostačující. Příběh je vyprávěn z pohledu trojice teenagerů - Quinn, chlapec s bohatými rodiči, kterému jeho sláva nestoupla do hlavy a oproti zbytku nejvyšší vrstvy se chová mile, Bea, dívka z nižší vrstvy, která se zoufale snaží pomáhat rodičům jak jen může, a Alina - odbojářka a bojovnice za stromy. Žádná z postav nebyla vyloženě nesympatická, i když Alinu asi zachránila první kapitola, ve zbytku příběhu už mi trochu lezla na nervy, ale nijak propracované do hloubky nebyly, což byla trochu škoda. Vlastně by na jejich místě mohl být kdokoliv z jejich společenské vrstvy. Tedy s výjimkou Quinna, a u toho by zase neuškodilo vysvětlení, proč se chová, jak se chová. Ze všech postav nejbližší mi byla asi Bea. I když lituji, že nám nikdo nevysvětlil, kde se naučila tak dobře řečnit, a hlavně, že se to později v příběhu moc neprojevilo. Tady si dovolím ještě poznámku k jejím rodičům.
(POZOR SPOILER)
Opravdu musí ve všech dystopiích hlavním postavám umírat rodiče? Většinou v těch knížkách nejsou k ničemu jinému, než aby zemřeli a hlavní postava truchlila, a tohle bohužel nebyla výjimka.
(KONEC SPOILERU)
Romantická linka taky nepřinášela nic originálního, nicméně ani nijak nerušila. Svět byl podán celkem uvěřitelně; sice mě už rozčiluje jak jsou skoro všechny dystopické světy z 90% neobydlené, nicméně tady to aspoň mělo důvod (a nebylo to jen proto, aby mohl ten hrozný systém pokrývat celý svět a nemuselo se řešit, že je moc velký). Můj vztah k němu byl od začátku zvláštní, protože jsem se před pár lety pokoušela na toto téma psát knihu (byť zůstala jako počmárané papíry bezpečně ukryté v šuplíku), takže jsem měla možnost srovnávat s vlastními nápady. Na jednu stranu se mi líbila myšlenka kapsule, na druhou stranu povstalci pěstující stromy ve starém stadionu se mi zdáli obtížně uvěřitelní - krajina bez stromů a s tak nízkým množstvím kyslíku by nutně musela být výrazně nehostinější (minimálně podle mých chabých geografických znalostí). Jinak se příběh četl dobře. Chápu, že pro ty, kteří čekali něco hlubokomyslného, nebo pro lidi, kteří přečetli dystopií už desítky to musí být zklamání, nicméně pokud víte, do čeho jdete, není příběh nijak nedostačující. Třeba ekologická linka je podaná hezky a příběh se alespoň snaží o uvěřitelnost. I když klenotem literatury se nazvat nedá, nebudu popírat, že se mi kniha líbila, dost možná se poohlédnu i po dalším díle. Shrnutí na pár slov: prostě klasická young adult dystopie.

2 05.12.2020

Takže, začátkem řeknu, jak moc mi vadí, že nejde hodnotit celou sérii knih najednou. S ohledem to, že jsem první knihu četla někdy kolem roku 2012, načež zbytek po dlouhé pauze (ano, patřím k těm šťastlivcům, kteří mají doma první dva díly se starými obálkami a chybí jim kus obrázku), dělá mi trochu problém hodnotit samotný první díl. Co si vzpomínám, knížka mě vzala natolik, že jsem třetí díl přečetla v angličtině - což mi s ohledem na mé tehdejší znalosti angličtiny trvalo asi půl roku. Ještě jeden komentář, který by si zasloužil přijít spíše k celé sérii: minimálně v době prvního vydání měla série mnoho vášnivých, téměř fanatických fanoušků. Zakládaly se blogy věnované pouze Válečníkům, každá nepřesnost v překladu byla ostře kritizována a vznikl asi milion fanfikcí na stejném principu (na začátku seznam členů, děj vypráví o životě nějaké skupiny koček/psů/vlků/něčeho jiného). I jenom Wattpad toho byl svého času plný.

2 11.10.2020

Doporučuji, doporučuji, doporučuji. Za mě mnohonásobně zajímavější než první díl, akorát by autorka měla zapracovat na těch vztazích… prostě je neumí psát a jsou tam jako pěst na oko, i když oproti prvnímu dílu je i tam vidět posun, a to jsem — SPOILER — Divišovi nikdy nefandila. KONEC SPOILERU. A navíc hypersenzitiva. .

1 07.01.2023