tondavon
komentáře u knih
Kartouza Parmská
Stendhal (p)
Po pravdě jsem čekal přece jen o trochu víc, kniha je sice řemeslně zvládnutá, hezky se čte a až na pár zdlouhavých pasáží mě bavila. Co mi však přišlo trochu divné, je konec. Celou knihu si autor s dynamikou příběhu moc hlavu nelámal, drobnosti dokáže roztáhnout i na 50 stran, ale na předposlední stránce jako by zjistil, že už přetahuje, a celou ji naprosto školácky zakončil. Divné...
Milostné rošády
Roald Dahl
Taková lepší varianta foto-příběhů z časopisu Leo, akorát bez fotek :(. Čte se to hezky, ale příběhy s pointou, která dojde každému středně sečťelému čtenáři po pěti minutách, jsou zábavné leda tak pro sexuálně frustrovaného člověka, kterému pokud přijde dokonalý jakýkoliv ze čtyř příběhů napsaný v této knížce, už nepomůže vůbec nic.
Oliver Twist
Charles Dickens
Oliver Twist mi rozhodně nepřišel v dnešní době ničím výjimečná kniha, celé to působí, že byl autor placen od stránky, takže občas natahuje, a to zcela zbytečně, jak jen to jde. Ale opravdu nepochopím, co vedlo Charlese Dickense k tomu, aby napsal tak hloupě překombinovaný konec, že by na něj neměl ani Jára Cimrman! Místo toho, abych v posledních 50 stránkách byl připoután k tomuto čtivu a pln napětí si vychutnával konec, jsem se musel smát a pochopil jsem, kde asi brali autoři Smoljak - Svěrák inspiraci, při psaní Vichru z hor.
Ps: Úryvek ze hry Vichr z hor:
Teta: "Ne tak docela. Já totiž nejsem tvá teta."
Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"
Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.”
Konec
Daniel Handler
Zklamání. Tak bych charakterizoval jedním slovem poslední knihu a vlastně i celou sérii o sourozencích Baudelairových. Poslední kniha série se bohužel odvíjí, co se týká vysvětlování záhad, v duchu knih předcházejících, což znamená, že se ani na třináctý pokus nedozvíte opět vůbec NIC!!! Nejsem čtenář, který je rád veden za ručičku, ale zde u mě už přetekl můj pohár čtenářské trpělivosti, který se začal plnit zhruba od devátého dílu věčným omíláním téhož. U mě zkrátka Daniel Handler po tomto dílu skončil a vím, že jestli v Česku vyjde další kniha, pod kterou bude podepsán, tak si ji dozajista nekoupím.
Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
To, že Vzpomínky na Afriku nejsou ucelený příběh, bych viděl spíše jako plus než mínus. Díky tomu se tato kniha nejeví tuctově, ale jako syrové vyprávění člověka, co v tak nehostinné zemi žil a bojoval s tak těžkým osudem. Nejednou jsem byl dojat, zejména příběhy o jejích afrických přátelích či soubojem s kobylkami. Osobně mě velice mrzí, že nemohu v naší domovíně koupit více knih od této spisovatelky.
PS: Přirovnávat tuto knihu ke slohovému cvičení mi přijde naprosto scestné (uživatel Skip).
Ponurá sluj
Daniel Handler
Pokud se u jedenáctého dílu knižní série nic nedozvíte a místo toho vyvstávají další otázky, stává se taková série značně podezřelou, že autor neodhadl své síly a utápí se v překombinované zápletce. Tento díl je bohužel naprosto stejný, jako všechny před ním. Nepopírám, že styl Daniela Handlera je zábavný (to je proč dávám dvě hvězdičky a ne jednu), ale takto neinvenční série se jen tak nevidí. Samozřejmě, že nechci být veden za ručičku, ale alespoň něco... Náznak!!!
Pro mě určitě největší zklamání z neproměněného potenciálu zábavnosti, mysterióznosti a příběhu. Pokud v dalším, a to již předposledním díle, nevysvětlí autor alespoň pár "záhad", může se poslední kniha série stát katastrofou plnou nesplněných očekávání.
Ps: Překlad zkratky VFD jako DP se jeví jako neuvěřitelná hloupost a tento díl je toho jasným příkladem.
Nekonečná, téměř průzračná modř
Rjú Murakami
Nemyslím si, že kniha, která je postavena na obrazech nasilí, sodomie a popisu všech možných drog
a jejich "nájezdů", je něčím vyjímečná. Děj je plytký až běda, celé je to napsáno syrově, aby
se to četlo víc cool, než to doopravdy je. Pro mě osobně to je příliš prvoplánová četba, se záměrem
se zalíbit čtenáři explicitními výjevy násilí a sexu. A k tomu všemu mi to celé připomínalo knihu Nicka Cavea
Smrt Zajdy Munroa, kterou mám mnohem radši.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Moc jsem se těšil, až se k této knize dostanu, o to větší rozčarování mě však čekalo.
Nevytýkám této knize zajímavou myšlenku, ale způsob jakým je napsaná. Některé věty mi přišly až za hranicí kýče. A co byl pro mě opravdu oříšek, tak udržet myšlenku v neskutečně dlouhých popisných pasážích. Mnohdy se stalo, že jsem musel přečíst leckteré věty několikrát, než jsem pochopil, že popisují třeba jen vánek, oblohu atd. A to jsem se na tuto náročnou četbu mentálně připravoval a celou 119 stránkovou knihu jsem četl po kouscích 4 dny.
Neautorizovaná autobiografie
Daniel Handler
Nejhorší na této knize je právě to, že se z ní opravdu, ale opravdu nic nedozvíte. A také to, že si autor z celé série dělá naprostou srandu.
Krakatit
Karel Čapek
Když tak pročítám komentáře k této knize, skoro se stydím za své hodnocení, ale já prostě nedokážu této knize dát větší hodnocení než 1/5*. Vím, že to je hodnocení "buranské", a tudíž zde popíši v pár bodech, jak jsem k němu dospěl.
1. Nuda.
Jsou knihy, kde děj není podstatný a jde například o atmosféru (Cesta, Stařec a moře), a pak jsou knihy, kde děj by měl být tím, co celou knihu táhne. Tím druhým případem je i Krakatit. Bohužel děj Krakatitu je tak strašně plytký, že jsem poprvé v životě u knihy usnul. Prostřední část knihy, která má cca 150 stran (část s princeznou), měl autor zredukovat na třetinu. A to maximálně.
2. Prokop
Hlavní hrdina knihy je se vší slušností hlupák. Chová se iracionálně, dětsky a dá se říci, že jeden z mála důvodů proč jsem knihu dočetl byl, že jsem doufal, že Prokop zhyne strašnou smrtí (viz. Bílá nemoc).
3. Krakatit není o Krakatitu
Kniha se měla jmenovat "Milostné hrátky bláznivého vědce Prokopa, aneb Jak jsem vynalezl bombu".
Nouzový výtah
Daniel Handler
Lemony Snicket to dokázal a napsal opět o trochu lepší knihu, než byl předchozí díl.
Smrt Zajdy Munroa
Nick Cave
Díky bohu za knihy typu Smrt Zajdy Munroa, kde se nemusíme každou stránku zaobírat tím, jak velkou myšlenku nám autor předešlou stránku chtěl sdělit, abychom se stali lepšími lidmi, a přitom je to úplnej blb :) ... Souhlasím s tím, že tato kniha je antimorální, hlavní hrdina si tolikrát honí "ferdu", že to od poloviny příběhu bývá až únavné, ale pořád je to extra vtipné. A přiznejme si, v kom neprobudil Zajda jr. city, je necita :).
Ps: Nemůžu si pomoct, ale hodnotit nedotčenou knihu... .
Strohá akademie
Daniel Handler
Na Řadě nešťastných příhod je nejobdivuhodnější to, že i když čteme pokaždé to samé (nový opatrovník, hrabě Olaf v převleku, vynález sirotků skoro jako od MacGyvera, odmaskování hraběte Olafa a jeho následný úprk před spravedlností), je celá série pořád fajn čtení.
A k tomu se ve Strohé akademii začne konečně něco dít! Sláva V.F.D. (české D.P. = sucks) a sláva Quagmierovým trojčatům Isadoře a Duncanovi!
Ohavná pila
Daniel Handler
Další díl seriálu Řady nešťastných příhod podle mě dopadl vlastně tak jako předešlé díly. Za dvě hodiny to je přečtené, budete se bavit, ale celkově celá série přešlapuje stále na místě a vůbec nikam se neposouvá, což by už u čtvrtého dílu měla. V každém případě palec nahoru za optimistu Phila a na betoně namalovaná okna propisovací tužkou.
Široké okno
Daniel Handler
Problém Širokého okna je, že to je vlastně stejné jako dvě předešlé knihy a také, že se mi z těch tří knih nejméně líbila. Sice je zde pár věcí jako třeba restaurace u Úzkostného klauna, která mě více než pobavila, ale to nic nemění na tom, že z celkového hlediska se nedozvíme nic nového, což by bylo u třetího dílu už potřeba. Vlastně čteme pořád to samé, jen v jiných kulisách, ale na otázky ohledně požáru, co je hrabě Olaf zač a kdo to je ten tajemný Lemony Snicket, co nás celým příběhem provází, se nedozvíme odpovědi ani náznakem.
Temné terárium
Daniel Handler
Defakto to stejné jako Řada nešťastných příhod 1: Zlý začátek, i tak je Temné Terárium skvělá kniha, která mě velmi pobavila. Začátek desáté kapitoly, kde autor pojednává o pohádkách (Červená Karkulka, Pozor Vlk!), je to nejvtipnější, co jsem za poslední dobu četl.
Zlý začátek
Daniel Handler
Skvěle napsaná kniha s notnou dávkou humoru, kterou přečtete do dvou hodin a ihned se budete těšit na další díl. Jediné, co zamrzí, je rozpoluplný konec, který je mírně křečovitý a trochu kazí dojem z celé jinak výborné knihy.
Pán much
William Golding
První půlka knihy mi přišla dost nudná, autor se snaží o popis každé maličkosti na ostrově, ale to se mu vůbec nedaří. Za celou dobu, co jsem četl Pána much, jsem si vůbec nedokázal představit, jak vlastně ostrov, na kterém se příběh odehrává, vypadá, také jsem si za celých 240 stránek nedokázal vybudovat, kromě Čunase, k žádné postavě pouto, což se mi snad ještě nestalo. Jinak konec je fajn, je moc hezky napsán a je velmi napínavý, ale ten celou knihu nezachrání.
PS: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1n_much
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Asi můj názor bude extremistický, ale tak strašnou knihu jako Kdo chytá v žitě jsem snad nikdy nepřečetl. Když to shrnu, tak se mi v ní nelíbilo vyjma cca prvních 30 stran (díky tomu taky jedna hvězdička)... NIC. Tak trochu chápu, že se tato kniha může někomu líbit, jako že pochopím, že se někomu může líbit film Mamma Mia!, který já osobně nesnáším. "Cool" výrazům jako: "To mě umrtvilo", "Fakticky" a dalším jsem též nepřišel na chuť, spíše mě při čtení knihy vytáčely, hlavně tedy mě umrtvilo "To mě umrtvilo", které se vyskytuje vždy a všude. A tak nakonec můžu s klidným svědomím napsat, že jediné, co mi přišlo pozitivní, je to, že Jerome David Salinger, budiž mu země lehká, od roku 1965 nevydal žádnou další knihu.
Cesta
Cormac McCarthy
Naprosto tísnivá, pohltivá atmosféra s neuvěřitelně silnými momenty, ze které mi po celou dobu bylo na zvracení. Příběh o lásce otce a syna. To, co se Cormacu McCarthymu povedlo nejvíc, je forma, v jaké celou knihu napsal. McCarthy vlastně vůbec žádný příběh nevypravuje, nevnucuje nám žádné názory a jen popisuje, bez emocí, cestu otce a syna zdevastovanou, krvelačnou krajinou. Od dob Hobita (cca 15 let) se mi ještě žádná kniha tak nelíbila.