Oliver Twist

1 07. ledna

Na gymplu jsem ho četla celého v češtině a částečně v angličtině zkrácenou verzi). Teď jsem dostala celou originální verzi v angličtině od přátel, tak se těším, až si ho přečtu znovu. Příběh se mi moc líbí. Byla jsem i na jeho divadelním ztvárnění.

2 13.12.2020

Četla jsem v 60. letech, v období dospívání. Chudoba i krutost, popisovaná v knize, na mě velmi zapůsobila. V porovnání s mým životem se mi zdála nepředstavitelná. Tento dojem z knihy ve mně přetrval až do dospělosti. A přiznávám, že dosti ovlivnil i můj pohled na historii Velké Británie.

1 10.12.2020

Ale jo, není to žádný Dostojevskij, ale kniha alespoň dokazuje, proč se nebát klasiky. Velice dějový a často napínavý příběh "obyčejných lidí". Navíc mi přijde, že s ohledem na dobu vzniku, je Dickens v mnoha ohledech velice moderní a volí velice originální způsob vyprávění. Příběh se trošku opakuje, pak narychlo vrcholí v rodinném odkrývání a celková pravděpodobnost je sice menší, ale vše je doháněno realistickou atmosférou. Nadějné vyhlídky mi přišly kvalitnější, ale i tak lze dát této legendární publikaci i dnes palec nahoru a to o mnohém svědčí.

07.12.2020

Jojo výborná kniha. Lepší než filmové zpracování.

Já mám klasiku ráda, ale toto... Za mě ne. Vůbec se mi nelíbilo, jak to bylo napsáno. Styl psaní až příliš jednoduchý a celé je to takové utahané. Sice jsem to nakonec dočetla, ale bylo to docela utrpení. Dickens mi jako jeden z mála klasiků nesedl, bohužel.

2 28.10.2020

Ponurý realistický román, neměl by chybět ve sbírce žádného čtenáře. Autor reflektoval své dětství z chudých poměrů. Při četbě si uvědomíme v jakém blahobytu si vlastně žijeme...

1 06.10.2020

Patrně nejtemnější, nejbrutálnější a nejvíc kontrastní Charlieho román. A to jak pro čtenáře, tak pro samotného autora. Ostatně stálo ho nejedno vyčerpání a symbolicky se mu stalo osudným při posledním vystoupení "Readings". A protože za každým velkým dílem je mnoho bolesti, síla, kterou Charlie do psaní vložil, se mnohonásobně vrací čtenáři. Příhody Olivera Twista mě opětovně naprosto pohltily, dojaly, šokovaly, pobavily.

Světlo domova pana Brownlowa i dam Maylieových. Temnota londýnských ulic v prostředí nejhorší společenské spodiny v čele s trojicí Fagin, Sikes, Nancy. Brutalita vepsaná do modřin v zádech Oliverových, naprosto srdcebolná scéna s malým Dickem, pohlazení staré služebné Bedwinové. Ale i ona Dickensova grotesknost, tentokrát zobrazená farním sluhou Bumblem a jeho "milé" paní Corveyové, stejně jako Noah Claypole a Katy.

Tak jako vždy je ovšem tenhle příběh hlavně morálně směřován, s vynikající zápletkou, hromadou scén a čtenáře nijak nešetří. Je to zvláštní um Dickense; zatímco celkově mám v sobě pocit jímavého příběhu nešťastného sirotka Olivera týraného krutým světem, ale občas přece konejšeného dobrem, nejvíc na mě zapůsobily ty scény nejbrutálnější. A tohle slovo nejvíc vyznívá, když dojde na konec ubohé Nancy. Ah, Nancy, co ti to provedl! Bill Sikes patří mezi ty nejčernější povahy, až si říkám, že si nic nezadá s Uriah Heepem, byť každý "exceluje" v odlišném druhu krutosti. No a samozřejmě Fagin, to je zrůdička libující si ve světě zla. Nejsem si jist, že odvrácenou stranu Londýna a anglické společnosti své doby Dickens někde vyobrazil surověji než právě v Oliveru Twistovi.

Každopádně, řečeno na závěr, tahle četba i ze mně stvořila Olivera Twista. Při konkrétní příležitosti. Totiž tehdy, když Oliver v sirotčinci přijde za kuchařem a se strachem, obavami, ale i nadějí a žádostí pronese: "Prosím, pane, já bych chtěl ještě trochu."