TomHr komentáře u knih

Různí spisovatelé a psavci, autoři historických románů, si zakládají na dokonalé znalosti dobových reálií a jazyka. Pavel Hrdlička je hravě strčí do kapsy. Nejen že se to v jeho knize hemží měšťany osedlými a halasem pokrčemným, ale dozvíme se třeba, jaké bývaly na konci čtrnáctého století trestní sazby za různé prohřešky, jak se složitě přepočítávaly všechny ty měďáky, denáry a groše, jak se měřilo plátno nebo jak se lobovalo a platilo za některé lukrativní úřady. To vše nám autor servíruje s humorem a jakoby mimochodem, když sledujeme vyšetřování mordu osoby urozené. Podrychtář Václav, hlavní hrdina knihy, má se co otáčet, aby vyšetřování dovedl do zdárného konce, když navíc řeší další prohřešky a zločiny ctihodných staroměstských občanů. Ale že má pod čepicí, podaří se nakonec všechny pachatele usvědčit. A jak to bývá, valného uznání se na radnici nedočká...
Plnokrevná knížka nepostrádá napětí, humor a solidní nepřekombinovanou zápletku. Jistě je jednou z nejpříjemnějších oddechovek, kterou jsem za poslední roky poslechl či přečetl.

14 19.05.2021

Podle anotací jsem očekával něco jiného, snad nové uchopení událostí ve stylu literární reportáže. Místo toho Binet přispěl do literatury faktu, kterou se pokusil obohatit o románově pojaté pasáže. Některá méně známá fakta, opomíjená jinými autory, jsou utopena v klišoidních úvahách: historické události versus fikce, role jednotlivce v toku historie a podobně. Přitom o pár stránek dál autor horuje proti používání zavedených klišé. Mimo jiné se též dozvíme, kolik toho autor přečetl, jaké výstavy a jaká restaurační zařízení a s jakými ženami navštívil...
Jeden bod dávám za informace, které skutečně nejsou popsány v jiných zdrojích. Druhý bod za několik dramaticky napsaných pasáží. Celkově je však kniha rozvleklá a místy se autor až neuroticky nimrá v nepodstatných detailech. Přitom ignoruje hlubší vhled do některých historických událostí a osobností, o jaký se snaží moderní literatura faktu. A tak i mírně poučený laik pozná stokrát opakovaná klišé (opět!).
Český čtenář může mít z knihy falešně uspokojivý pocit, neboť autor až nekriticky adoruje Prahu, Čechy a slovanské holky. Ale rádoby vtipné hlášky působí spíše trapně.

4 19.05.2021

Středověk, to nebyla žádná selanka. A v okamžiku, kdy se zbraní chopí náboženští fanatici, ať už muslimové, katolíci či protestanti, tečou potoky krve a nikdo si nemůže být jist životem a majetkem. To jsou ve zkratce kulisy dalšího příběhu Juraje Červenáka. Děj je tentokrát zasazen do Vídně, kniha má spád, nechybí tajemství, zvraty a napětí, jak jsme u autora zvyklí. Netřeba dodávat, že stará známá trojice vyšetřovatelů dotáhne případ do zdárného konce, i když pachuť z nesmyslného násilí přetrvá. Mrazivý podtón dodává této příjemné oddechovce další rozměr.

14 19.05.2021

Kdybych měl touhu přečíst si něco o gnómech a vlkodlacích, sáhnul bych jistě po jiné literatuře. Kouzlo Ostravských mystérií spočívá právě v té Ostravě dvacátých let dvacátého století. Kromě místa a času příběhy spojují stejní hrdinové - nesourodá trojice vyšetřovatelů.
Jakoby mimochodem, přitom ale velmi zasvěceně autor hrdiny provádí různými ostravskými zákoutími. A nejen to, kniha místy reflektuje urbanistické proměny, rozvoj okolních vesnic, ze kterých se v té době klubou čtvrti a předměstí Velké Ostravy. Zběžně nahlédneme do legionářské a četnické hierarchie, do šachet a vítkovických provozů.
Příběhy je možno považovat za kapitoly románu, který sleduje osudy a vývoj jednotlivých postav: mladinké účetní, katolického kněze, a zejména učitele Váchy, bývalého legionáře, který si odnesl z války několik šrámů na duši.
Knížka je zábavná a čtivá, a i těch šťastných konců se dočkáme, jako ostatně v každé pohádce.

5 19.04.2021

Cesta domov je taková ta překombinovaná kniha, kdy po posledních řádcích si člověk nemůže být úplně jistý, zda do sebe všechny detaily logicky zapadají. Musel bych si knihu přečíst ještě jednou, ale nejsem masochista. Pravděpodobně má autor všecko dobře ošetřené, neboť z toho, jak rozvíjí příběh a umí stupňovat napětí, je zřejmé, že je již ostříleným borcem na poli thrillerového řemesla. V knize detailně vykresluje psychologii postav, které prakticky všechny zůstanou nesympatickými od začátku do konce. Knihu tak nehodnotím moc příznivě: je to za prvé pro pocit odstupu a znechucení ze všech zúčastněných a za druhé kvůli nadměrné překombinovanosti děje se spoustou nepravděpodobných náhod (to ostatně přiznává sám autor). Třetím důvodem je poněkud těžkopádný jazyk a styl vyprávění, kterému by sem tam nějaké to odlehčeníčko nebo špetka humoru jedině prospěla.

3 19.04.2021

Knížka se vrací ke kořenům, do začátku devadesátých let. A není to jen datování příběhu a stáří (respektive mládí) postav, je to i styl vyprávění a samotný příběh, kterým se autor vrací o desítky let zpět. Příběh je nekomplikovaný, přímočarý, s důrazem na samotný postup vyšetřování, které autor rozpitval do nejmenších detailů. Kriminalisté vtipkují a sosají jako za mlada a tentokrát ani nesledujeme dvě dějové linie, které bývaly zvykem v posledních detektivkách z Nášho Mesta. Poznámky k novým technologiím (vyhřívání sedaček, přenosný telefon - "taká blbosť, to sa nikdy neuchytí") působí úsměvně a poněkud strojeně. Celá knížka dobře zapadá mezi již klasická dílka Dominika Dána, baví, odsýpá, ale ničím nevyčnívá. Však to snad ani nebylo záměrem.
K celé detektivce bych měl jen jednu zásadní výtku: jméno pachatele je celkem jasné hned od začátku.

10 11.03.2021

Knihy Petra Stančíka jsou balzámem na duši. Mám rád, jak používá jazyk, jak si jej přizpůsobuje, jak používá neobvyklá slova a slovní spojení, jak vymýšlí skvělá jména svým postavám, ale i novotvary a slovní hříčky s nečekaným vyzněním. Andělí vejce ale není sbírkou samoúčelných jazykových eskapád.
Jedním z motivů knihy je konec starých časů a příchod nového věku, se stroji, továrnami a odosobněnou masou novodobých otroků. Končí doba, kdy se chodilo pěšky a do města se jelo maximálně courákem, neboť rychlejší pohyb člověku zpřetrhá vlákna spojujícího ho s jeho astrální duší. Končí doba romantických básníků, začíná doba pragmatických myslitelů Masarykova střihu. Končí doba krásných dragounů se šavlemi na koních, vládu přebírá kulomet Maxim. Co zůstává, to je odhodlání velitelů na všech stranách vrhnout zástupy pěšáků na jistou smrt před kanóny nepřítele, pro větší slávu cara, císařepána či libovolného jiného papaláše. Andělí vejce není první knihou, kde Stančík ukazuje nesmyslnost válečného běsnění. Zde jen čeští legionáři projdou se ctí.
Mimoděk se v knize objeví mnoho technických detailů, historických osobností a událostí i zeměpisných pojmů. Reálie jsou střídány fantasmagoriemi, obchodně-technické pasáže se prolínají s hermetickými objevy, nechybí gastronomické požitky a další tělesné rozkoše. A celý ten gejzír nápadů a fantazie překvapivě dobře funguje, baví a rozesmívá.
Nakonec je tady životní láska a rodina, pro kterou by jeden dokázal zabít. Rodný statek, rodná hrouda v doslovném i přeneseném smyslu. Poctivý chleba vlastnoručně upečený z živého kvásku. A to jsou ty důležité věci v životě Augustina Hnáta, toho co má místo hlavy andělí vejce.

13 09.03.2021

Příliš mnoho slov - to je hlavní dojem z celé knihy. Ale v psychologickém thrilleru to tak asi musí být: květnatý popis vnitřního života hrdinů. Postupné rozkrývání pohnutek a motivací jednotlivých postav; autor tady s námi tak trochu manipuluje, tuhle něco prozradí, támhle něco zamlčí, nabízí postupně hned několik nadějných kandidátů na hlavního záporáka. Něco začínáme tušit a román pomalu (fakt pomalu!) míří do finále. Pointa překvapí, ale nesmaže dojem průměrnosti z celé knihy, která je jaksi umělá, načančaná a obtížně uvěřitelná. Prostě průměr.

7 09.03.2021

Mužská duše a mysl je nesmírně jednoduchá. Jinak si neumím vysvětlit lehkost, s jakou ženy spisovatelky (P. Dvořáková, V. Bendová...) důkladně proklepnou mužské nitro a všechny pochybnosti, strachy a mindráky, které se tam skrývají před světem. Motivace a pohnutky hrdiny příběhu působí velmi uvěřitelně. Při tom autorka nezapomíná na dějový spád a čtivost, knížka baví a není problém ztotožnit se s doktorem Gráblem v některých situacích, které musí řešit.
Výrazným plusem románu je jeho autenticita. Mnohé situace z knihy zcela jistě pozná ten, kdo má doma puberťáka. Prostředí nemocnice je popsáno do obdivuhodných detailů, sál, služby, různé typy doktorů a sester... Jako doktor (chirurg) můžu napsat, že autorka v zájmu příběhu sem tam nějaký detail přibarvila, ale jinak ano, přesně takhle to ve špitále chodí! Upřímně, neošetřujeme klienty, ale támhletu ženskou a tohodle dědka :-) Ale s alkoholem, to fakt ne.
Výborná knížka se sympatickým hrdinou... až mi bylo líto, že už je konec.

40 09.03.2021

Přímočarý příběh se odehrává v kulisách Manchesteru, v luxusním věžáku, ve vilách horních vrstev i v no-go zónách ponechaných policajty svému osudu a bezdomovcům. Hrdinou je degradovaný policajt, který dostane šanci - infiltrovat drogovou scénu. To se sice podaří, ale není snadné se ve věcech vyznat. Kdo je vlastně klaďas a kdo padouch? Proč umřela mladá holka a s čí pomocí? Autor jen zvolna odkrývá karty, udržuje čtenáře v napětí a atmosféru knihy na bodu mrazu. Město halí tma a mlha...
Příběh je napsán čtivě, děj je svižný a logický, pokud je čtenář ochoten akceptovat jednoznačně sebedestruktivní sklony hrdinovy. Zajímavá kniha, v rámci detektivního žánru netradiční.

5 03.03.2021

Kniha začíná jako jedno velké klišé, aby se ukázalo, že všechno je jinak. A konec je zase klišé. Pachatel je ten typ, kterému v dětství na pískovišti rozkopali bábovičku a on se teď vyžívá v originálních způsobech zabíjení. Vyšetřovací tým představují vcelku uvěřitelné postavy, tedy až na hlavního neohroženého Riska, který přežije všechno a páchá jednu blbinu za druhou. Ale díky tomu vyšetřování jaksi postupuje. Detektivka je správně severská, tedy bez náznaku humoru. Proč? Vždyť se pohybujeme v zábavném žánru! Detektiv, jak velí doba, prožívá vztahové turbulence a rodinné krize. Citlivá duše, žádný oldschool drsňák! Dějové linie jsou dohromady sešroubovány spíše náhodami, protože autor nějak potřebuje dovést pachatele, oběti a Riska do konkrétního okamžiku na konkrétní místo.
Kupodivu to celé funguje, autor evidentně spisovatelské řemeslo ovládá velmi dobře. Knížka je místy napínavá , děj má spád a některé zvraty překvapí. Také vhled do dětské duše je správně mrazivý. A tak je nakonec Oběť bez tváře standardní detektivka, nic míň, ale nic víc.

5 03.03.2021

Neskutečná sága popisuje osudy lidstva v takovém časovém úseku, jaký snad ve sci-fi literatuře nemá obdoby. Nelze neobdivovat autorovu fantazii, se kterou buduje a do detailů popisuje vzdálené světy a vesmíry. Občas si vypomůže fyzikou, která bude objevena v daleké budoucnosti. To není ve sci-fi literatuře nic neobvyklého, ale u Liou Cch'-sina všechny vynálezy fungují na jasných fyzikálních základech, popisované technické detaily a principy se vyznačují vnitřní konzistencí.
Ještě více vyniká autorova fantazie ve stavbě příběhu či spíše příběhů, které obratně přivádí k nečekaným konfliktům: humanistický přístup má na svědomí miliardy životů, bezskrupulózní cynismus a použití násilí se někdy může ukázat jako správný postup k záchraně životů a člověčenstva vůbec. Autor je v některých ohledech idealista poněkud nakažený kolektivismem a chvílemi sklouzne k určitému patosu (matka podává dítě slzící hlavní hrdince...). Proto sem tam pohnutky hrdinů a dějové zvraty působí nepříliš uvěřitelně, člověka napadne, že by to ve skutečnosti probíhalo jinak, známe lidi, že. Ale autorovi se daří udržovat napětí v celé tak rozsáhlé knize a vše zastřešuje humanismus ve smyslu sympatií k člověku s jeho nedostatky, strachy a všedními starostmi. Víra, že tento krajně nedokonalý tvor dokáže velké věci a určitě má mít své místo v temném lese vesmíru.
Ze začátku jsem se (opět) trochu ztrácel v čínských jménech a ve všech těch érách. Ono je asi lepší bezprostředně navázat na předchozí díl Vzpomínek na Zemi a nenechávat si dlouhou pauzu.

17 03.03.2021

Studentský život těsně před "Sametem" je námětem knížky dvou autorů, kteří si velmi pravděpodobně tou dobou prošli pražskou filozofickou fakultou - důvěrná znalost prostředí a procesů je velkou předností dílka. Autoři pěkně vykreslili panoptikum socialistického vysokoškolského prostředí se všemi těmi mnohdy bizarními postavičkami a absurdními situacemi. Jenom samotný příběh je takový nějaký... nijaký. Uznávám, že každá "protistátní" drobnost tehdy vyžadovala dávku osobní odvahy, ale v Hrdinech zásadní dějové zvraty vyplynuly spíše z toho, že se nám hlavní protagonista ožral. Velkého dramatu se čtenář sice nedočká, ale novela se četla natolik dobře a ten hlavní hrdina byl takový sympaťák, že mi bylo líto, že už je konec.

5 04.12.2020

Není to špatné, když odhlédnu od nepravděpodobných motivů, na kterých celý příběh stojí. Hrdinka je nechtíc vtažena do bezohledné akce amerických speciálních jednotek, postupně se z ní stává superžena, která vytře zrak američanům i islandské policii. Napsáno velmi čtivě, příběh má spád, krev, emoce, napětí, navíc se odehrává v atraktivním prostředí Islandu, kde si všichni mile tykají. Na několika místech je akcentován rozporuplný vztah místních k americké vojenské základně.
Jenom je to celé až moc přitažené za vlasy.

3 04.12.2020

Jak popsat tuhle knihu? Postapokalyptický (nebo spíše intraapokalyptický?) román říznutý mystikou, magickým realismem a kombinovaný s detektivkou a s trochou sci-fi. Je těžké popsat knihu, kde napětí a dějové zvraty jsou proloženy dlouhými pasážemi přírodní lyriky nebo kde třeba botanická pojednání tvoří pozadí milostného trojúhelníku.
Autor skvěle navozuje dusivou atmosféru města stiženého katastrofálními povodněmi, dobu změny počasí, horka, vytrvalých lijáků. Období, kdy se "zkazil růst", prosperují lesy bolševníků a v pražských ulicích hejna cikád v korunách stromů. V těchto kulisách, ale také v deštných pralesích Amazonie, v pozůstatcích sudetských vesnic opuštěného pohraničí "kde se mění jazyk" i v temném japonském lese se odehrává příběh vzácné a nesmírně drahé rostliny, která má být objevena a doručena. Děj postupně zalidňuje vícero zvláštních postav a autor ochotně vypráví jejich příběhy jako retrospektivy nebo jako vedlejší dějové linky, které se možná v nějakém okamžiku protnou, možná ne. Hlavní hrdina - kurýr - jakož i většina postav a koneckonců celá kniha končí tragicky, jak se dá od začátku očekávat. Vlastně ne, nějaký happyend se přece jen koná.
Měl bych si dát Chybu ještě jednou. Snad zjistím, zda je příběh záměrně neuchopitelný a rozháraný, nebo se jedná o dokonale promyšlenou konstrukci, kde každý detail zapadá na své místo.
Četní hrdinové detektivek a thrillerů louskají záhady a zločiny pomocí vědeckých metod, autoři pak hrdě předvádějí rádoby vědecká, populárně-naučná moudra. U Šindelky to není amatérský zájem. Je to vášeň, nadšení, láska k fascinujícímu světu rostlin všeho druhu. Přírodopisné pasáže nenudí, naopak dodávají knize další rozměr. A pak jsou tu četné šťavnaté popisy prostředí a nitra postav - v přeneseném i doslovném smyslu, přízračná líčení vlhké a rozkládající se přírody. Ty dodávají celé knize chmurnou, hodně temnou náladu.
Jedna z nejlepších knih za poslední roky. Kdyby to šlo, dávám šest hvězd.

7 03.12.2020

Spokojený maloměstský život, idylická rodinka, klidné a šťastné dny, kdy největší starostí je, zda bude syn nominován do áčka místního lakrosového týmu. Stačí jen pár slov, několik málo vět, které neznámý muž pronese u baru. Celá ta krásně vystavěná idylka se začíná hroutit, nejdřív sotva znatelně, pak po stále větších kusech, až se dům z karet sesype docela. Kniha je o tom, k jakým koncům může vést zdánlivě nevinná lež. O tom, co je člověk schopen udělat, aby zachoval fasádu úspěchu bez jediného kazu.
Příběh se rozvíjí nejdříve zvolna, pomalu nabírá obrátky, ale neurčité napětí je znát od první kapitoly. Autor postupně rozkrývá jednotlivé záhady a umně splétá více dějových linií, z nichž jen některé jsou spojeny postavou Cizince.
Coben porušuje některá thrillerová klišé, hlavní hrdina je vyšetřovatelem proti své vůli a hlavní padouch možná není záporák. Plasticky vykreslené postavy jsou silnou devízou knihy.

13 03.12.2020

I. Zajímavá kniha napsaná čtivě, ale neotřelým jazykem sklouzávajícím místy k moravskému nářečí. Autor pomocí četných retrospektiv a dějových zkratek rozvíjí rodinné drama, dokáže čtenáře vtáhnout do děje, aby vše ukončil finále takřka lynchovským, řečeno filmovým slovníkem. Filozofická pointa bude pro mnoho čtenářů určitě tématem k zamyšlení.

II. Zkraje působí knížka příjemným dojmem, lehce záhadný příběh čtenáře vtáhne. Avšak na dalších stranách autor stupňuje jazykovou exhibici, některé novotvary působí spíše jako manýra. Děj je pak stále méně uvěřitelný a přešlapuje na místě. Namísto vypointovaného závěru evidentní nedostatek invence vyřešil autor jakýmsi spatlaným, rádoby filozofickým závěrem.

Tak nevím, platí I nebo II? Přečtěte a udělejte si sami obrázek, doporučuji!

4 02.12.2020

Burger je v nejlepších letech, Krauz zatím mlaďoch, ale už zocelený několika případy i šméčkem, které provedl státní bezpečnosti. Ostatně estébákům leží Krauz v žaludku stále, pořád se ho snaží dostat, nicméně jejich čas se nachyluje. Kulisy vyšetřování vražd mladých žen i případu bytových vloupaček tvoří totiž sametová revoluce. Jakoby zevnitř máme možnost sledovat přerod kriminálky, někde nesmyslně překotný, jinde kosmetický. A to dodává knize - jinak solidní detektivce - další rozměr.

12 24.11.2020

Knihy Dominika Dána mám velice rád, ale Klbko zmijí je detektivkou přinejlepším průměrnou. Autor i zde rozehrává najednou dva případy, dvě loupežná přepadení, ze kterých se záhy vyklubou úkladné vraždy. Oběťmi jsou poctivý prokurátor a nepoctivý kandidát na starostu. Oba případy spolu velmi těsně souvisejí a vyšetřování vede do vysoké politiky, do policejních a soudních struktur. Ve skutečnosti se toho v knize stane nějak málo. Policajti většinou sedí a kecají, skutečné detektivní práce není mnoho, část jí navíc odvedou vagabundi pod velením kindermafiána Kamila. Jediný zásadní dějový zvrat působí jaksi násilně a vlastně celý příběh neorganicky ukončí.
Z knihy mám dojem, že je spíchnutá horkou jehlou čistě na základě společenské (a vydavatelovy) objednávky. A ještě k tomu ten Burger!

5 13.11.2020

Autor umí nenápadně probudit čtenářovu zvědavost. Příběh vrtá v hlavě a nelze ho nedočíst. Dalším plusem je dobře vykreslená atmosféra venkova a opuštěného domu. Postavy a jejich motivace jsou napsány uvěřitelně, místy vadí až moc 'kůl' projev. Ale: občas jsem se do čtení musel nutit, rozvleklých pasáží je až moc, jinde se autor spokojil s nevysvětlenou zkratkou a některá fakta prostě ignoroval. Výsledný dojem je tak rozporuplný.

3 27.10.2020