Truchlivý Bůh

kniha od:


Koupit

Příběh obyčejného knihovníka, kterému se přihodí něco úděsného. „Po dopsání této knihy jsem si uvědomil, že je to vlastně filmová povídka pro Stanleyho Kubricka nebo Romana Polańského. Jenže Kubrick je už na onom světě a Polański je pro mě zrovna tak nedostupný. Ale za mnohem důležitější považuju, že tento příběh obyčejného knihovníka, kterému se přihodí něco úděsného, je psán k poctě dvou z mých Mistrů, Milana Kundery a J. L. Borgese.“ — J. K....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13235/big_truchlivy-buh-8dD-13235.jpg 468
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Truchlivý Bůh

Corso
28. března

Celkovo som si knihu aj uzil. Za prve nebola dlha, nemohla ani zacat nudit. :) Hlavna postava, z ktorej mate doslova bytostny pocit samoty. Nejednoznacnost je zakladom tohto textu. Kto by to dokazal zrosumitelne rozanalyzovat, ma moj obdiv. Chlapik Ales je prizenencom do velkej vplyvnej normalizacnou dobou vypestovanej rodiny, chobotnice, mafie, klanu, mormonskej struktury, monarchistickej rodiny, da sa to brat rozne. Myslim ze sa tu prejavuje jasna idea vzdy za kazdych okolnosti a za kazdeho rezimu prosperujucej spolocenskej vrsty. (Co je bezny motiv 90tych a nultych rokov, kedy dochadza k pretriezveniu porevolucnemu, a soku, ze vidite v drahych oblekoch a novych autach stale tie iste tvare.) Pritom zda sa ze nim rodina neopovrhuje, je prijaty s otvorenou narucou, ma milujucu manzelku, dceru klanu... No ideal.
Lenze pribeh nie je tym, cim je kniha zaujimava. Za mna je to pekny, pomerne experimentalny text. Nemozem prirovnavat, bo nic podobne som necital. Vidim tu dole nejake mena co sa opakuju, mozno... Borgesa nepoznam, necital som. Kratochvil asi pisal s velkou radostou. Ci pri tom zazival onanisticke potesenie zo sofistikovaneho slohu netusim. Kazdopadne, nepouziva absolutne nijake clenenie textu snad okrem zaciatkov a koncov viet a odstavce, nepouziva oznacovanie dialogov, strieda veselo formy rozpravania z ich na er, ako pride. S tym ze vam slubuje ze dokonca aj to ma vyznam. Pouziva priamu rec k citatelovi, dokonca komentuje svoj vlastny text. To vsetko len povzbudi vo vas dojem, ze samotny pribeh vlastne ani nema vyznam. Ale zistil som, ze nesmiete preskocit ani jedinu vetu. Tam nie su hluche miesta, preskocite nieco a stratite sa, pretoze jeho pozornost preskakuje casto z jednej veci na inu v zlomku sekundy. Ale v podstate sa to napodiv... cita fajn a lahko. Ku koncu je to uz silne ''meta", pointa sa tiez nejaka kona.
Preco 4 hviezdy? Naozaj som si knihu uzil, vo zmysle vynimocneho zaujimaveho textu. Ci este chytim do ruk dalsiu Kratochvilovu knihu, neviem. Mozno. A by mi niekto vedel povedat, ako velmi je dalsia jeho tvorba podobna tomuto.

jooosev
04.09.2021

Pecka. Pro milovníka Brna, Kundery a fantasknosti Borgese nebo Topola to byla chuťovka. Méně stránek, zato více nevyřčeného, co si musí čtenář domyslet. A nad čím se musí zamyslet. Věřím, že Polanski i Kubrick (a další) by o tom natočili skvělé, ale naprosto odlišné filmy. Kratochvíl můj první, leč zdaleka ne poslední.


Janek
12.01.2021

Jiřího Kratochvíla můžete buď milovat, nebo nenávidět. Možná je to moc velká exhibice, ale stejně mi to nedalo a musela jsem číst dál, abych se dostala k pointě. Dle mého názoru další z těch knih, které se nedají ani vyprávět, ani doporučovat. Takové knihy lze jen číst.

Lu_books
16.12.2020

Geniální! Četla jsem autorovy knihy Uprostřed nocí zpěv a Herec a obě byly výborné, ale Truchlivý Bůh je ještě o level jinde. Posledních několik kapitol nabízí tolik námětů k zamyšlení, že nejspíš několik dní nebudu přemýšlet o ničem jiném (možná u toho budu sedět u maringotky a krmit mlhu borovicovými šiškami :)). Zatím se mi hlavou honí jen změť pocitů a myšlenek a dohromady tvoří jedno velké WOW. A tak to má být :)

TomHr
02.12.2020

I. Zajímavá kniha napsaná čtivě, ale neotřelým jazykem sklouzávajícím místy k moravskému nářečí. Autor pomocí četných retrospektiv a dějových zkratek rozvíjí rodinné drama, dokáže čtenáře vtáhnout do děje, aby vše ukončil finále takřka lynchovským, řečeno filmovým slovníkem. Filozofická pointa bude pro mnoho čtenářů určitě tématem k zamyšlení.

II. Zkraje působí knížka příjemným dojmem, lehce záhadný příběh čtenáře vtáhne. Avšak na dalších stranách autor stupňuje jazykovou exhibici, některé novotvary působí spíše jako manýra. Děj je pak stále méně uvěřitelný a přešlapuje na místě. Namísto vypointovaného závěru evidentní nedostatek invence vyřešil autor jakýmsi spatlaným, rádoby filozofickým závěrem.

Tak nevím, platí I nebo II? Přečtěte a udělejte si sami obrázek, doporučuji!

Kerberos
19.11.2020

Od Kratochvíla jsem zatím nic nečetla.Zvlaštní příběh nějak mě neoslovil.Poslouchala jsem audio takže to hodnocení je spíš za přednes než obsah.

Dela111
21.09.2020

Tady chápu jak ty nadšené, tak i ty zklamané čtenáře. Sama jsem byla místy spokojená, ale byly i pasáže, kdy jsem si říkala, že je to jako když vám někdo vypráví zajímavý příběh, ale vezme to tak zeširoka, že než dojde k pointě, dávno neposloucháte. Potom ovšem přišla kapitola, která byla úžasná a já ji hltala.
Celkově jde o dobrý příběh. Hlavní hrdina je mírný, neprůbojný a mimo jednu jistou akci slušný člověk. Je členem mocné rodiny Jordanů, ale vůbec k nim nezapadá. Rád by se jich zbavil, ale rodinu si nevybíráme a odtrhnout se je většinou nemožné...
Radost mi dělal děj zasazený do Brna, líbilo se mi vnímat známá místa. A musím říct, že autor umí, sice naprosto nečekaně ale trefně, použít jadrnější výrazy.
Nevím jak hodnotit, nakonec trochu přidám a dám 4*. Ráda kouknu na další autorovy knihy.

mataaskorice
02.09.2020

Hodně váhám, jak hodnotit. Co se týče čtivosti, kniha mě fakt nebavila. Tam by to bylo na dvě hvězdy. Nicméně čtivost ani strhující děj není to, co má být doménou textu. Z klanu Jordanovců místy naskakuje husí kůže, ale otázka vymanění se z kruhu, který nastavuje pravidla a tlumí jedinečnost člověka je pojata i v širším smyslu na společnost obecně. Vlastně má smysl se pozastavit nad tématy nastolenými v závěru knihy - vlastní identita a osobnost, přijetí sebe sama, přijetí svého já a vyřešení si vztahu k sobě samému. Jen tehdy může člověk kvalitně přistupovat k vztahům k jiným lidem. Důležitým prvkem je i pomíjivost a prožívání každého okamžiku, včetně těch méně šťastných chvil jako součást lidského bytí.

1