TomHr komentáře u knih

Nevěděl jsem, co od knihy očekávat. Asi jsem byl jenom zvědavý na dílo, které podle anotací bylo obtížně zařaditelné. Ale tohle jsem fakt nečekal.
Na pozadí půlstoletí čínských dějin, od běsnění kulturní revoluce po vcelku uvolněnou dobu moderních technologií, rozvíjí se příběh několika čínských vědců. Různé podivné úkazy, které se tu a tam objevují, jakož i zvláštní počítačová hra zpočátku nedává moc smysl. Autor umně splétá dějové linie, používá retrospektivu a ta nejfantastičtější odhalení si nechává až na samotný závěr. Byl jsem zvědav, jak a zda vůbec se dočkáme vysvětlení všech záhad. Ale ano, příběh je skutečně konzistentní, byť technicky či fyzikálně vzdělaný čtenář/posluchač sem tam musí přimhouřit oko.
Některé pasáže byly snad zbytečně dlouhé a chvílemi obtížné orientovat se v čínských jménech. Ale to jsou jen drobné výtky na adresu jinak vynikající, nesmírně zajímavé a originální knihy. Už se těším na další díl.

14 12.08.2020

(SPOILER) Závěrečný díl Karikovy mafiánské trilogie je psán v ich-formě a pravděpodobně vykazuje nemálo autobiografických motivů. Kardišovskou garnituru nahradila nová, která už nemusí skrytě tolerovat mafiánské praktiky. Současný stát totiž s mafií dokonale splynul. Různí Vokošové samozřejmě posilují svou moc za jakékoli vlády a řízení ružomberské radnice je řetěz stále neuvěřitelnějších absurdit. Některé by byly k smíchu, kdyby úsměv nemrznul na rtech - ono to totiž přesně takhle chodilo a dodnes chodí na všech úrovních státní správy.
Vypravěčem je mladý Milan Ostrý, chráněnec Petera Štarcha, syn Štarchova nejlepšího přítele. Boss Peter už není tím neomezeným a všemocným vládcem, ale stále je velmi radno s ním spolupracovat, i když svědomí třeba velí jinak. Vedle zaměstnance městského úřadu se z Milana Ostrého stává úspěšný mladý autor, jeho prvotina, román ze Slovenska devadesátých let, je velmi populární a prodeje vůbec nejsou špatné. Nutně přichází konflikt s literární kritikou, se závistí bratislavských uměleckých kruhů; že by autobiografické prvky? Leitmotivem románu však zůstává ambivalentní vztah s Peterem Štarchem.
Kvalitu knihy podtrhuje řada faktografických, historických a literárních vsuvek, které mě hodně bavily. Koniec mafie mafie je stále vynikající kniha, přestože nedosahuje naléhavosti a dramatičnosti předchozích dílů.

11 12.08.2020

Tak trochu mix klasické detektivky a červené knihovny, ale celek funguje velmi dobře. Knížka není kulervoucí, ale milá, čtivá, napsaná bohatým jazykem. Autor dokáže velmi dobře vystihnout atmosféru místa i vnitřní život postavy.
Pan profesor je jednoznačně k zulíbání, jak se jde udat, i když nic nespáchal.

6 08.07.2020

Samozřejmě se čtenář dočká vtípků a štengrování kolegů, harašení na pracovišti a trablí se Sylvií, ale i solidarity napříč policejním sborem, dvou propletených dějových linií a slušně vystavěného příběhu. Opět je na scéně banda vraždárska, kterou nějaký ten kalíšek nepoloží. Knížka má všechny atributy správné "dánovky". Ale asi nejsem sám, kdo tuhle detektivku nezařadí mezi top ten D. D.
Hned v úvodu se podle mě Richard Krauz dopustí profesního pochybení v pozici sloužícího detektiva, když on sám nebo alespoň nějaká uniforma blíže neprověří podivné skutečnosti, krev na náhrobku a tak. Navíc k dopadení pachatele tentokrát dopomohlo příliš mnoho náhod. On se to autor pak snaží trochu omluvit, že by na to jako stejně přišli, ale ten náhodný prvek v detektivkách prostě nemám rád.
Působivě napsaná je paralelní dějová linie se silvestrovskou oslavou, která se teenagerům trochu (či spíše více) nevydaří. Když si představím, jak se tohle děje u nás doma...
Celkově: dobré, ale tenkrát jen na 4 hvězdy.

12 07.07.2020

Historik - hnidopich patrně v knize najde některé nesrovnalosti, které mu mohou vadit. Naopak člověk dějepisem nepolíbený se záhy ztratí v množství historických postav, kterými autor svůj román zalidnil. Takže bych knihu doporučil člověku, kterého baví české středověké dějiny. Pokud máte aspoň trošku povědomí o tom, kdo byl třeba Vilém Zajíc z Valdeka, knihu si užijete, a také historické pozadí, které autor dle mého laického názoru zručně nahodil. K navození atmosféry přispívá i zasazení do reálných míst, do barvitě popsaných středověkých měst a hradů. Co na tom, že většina z nich je dnes v krajině sotva patrná...
Příběh začíná zajímavě a svižně. Pak se tempo mírně rozplizne, ale autor vždy v pravou chvíli přijde s dějovým zvratem nebo nějakou novinkou a udrží tak pozornost posluchačovu. Zápletka je solidní a rozuzlení nápadité, i když postrádám vysvětlení několika drobností.
Zločin na Zlenicích hradě je v podstatě stará dobrá detektivka klasického střihu zasazená do atraktivního středověkého prostředí.

8 07.07.2020

Každý správný autor thrilleru musí v první řadě vykonstruovat co nejzvrácenějšího sériového vraha. Zejména se cení, pokud jsou vraždy provedeny nějakým bizarním, odpudivým, brutálním způsobem. A pokud je vrah ynteligent a vraždy zasazeny do nějaké jeho sofistikované konstrukce, čtenářovo srdce plesá. Tyto body kniha splňuje dokonale, prodejní úspěch zaručen.
Odzvonilo normálním detektivům, těm sympatickým obyčejným chlapíkům typu Steva Carelly. Dnešní vyšetřovatel musí nutně řešit, kromě sériového vraha, také rodinné vztahy, aby byl jakože bližší čtenářovu srdci. Rozvádí se a má na krku osm dětí nebo mu zrovna zemřela žena a on pláče jako malé děcko nebo něco podobného. Tak touto fíčurou kniha rovněž oplývá.
Bonusem je poměrně zajímavý "deník", který nás zavede do pachatelova dětství. To ostatně také bývá častou součástí správného thrilleru, čtenář přece musí pochopit, co vedlo zabijáka k zavrženíhodnému jednání. Deník, se vším tím "chlape" a "otče" je napsán natolik slizce, že jsem po celou dobu upřímně doufal, že vrah na konci zdechne.
Čtvrtá opice je po všech stránkách obyčejný thriller, trochu přeceňovaný, moc nevybočuje z řady. Kniha je tak vážná, až je směšná. Nicméně: někde uprostřed zjistíte, že vás příběh chytil a v napětí čekáte, jak to celé dopadne.

9 07.07.2020

Jiřího Adama z Dobronína mám opravdu rád. Jeho klidnou sílu a inteligenci. Příběhy "dobronínské" série vynikají sympatickými hrdiny, vtipnými popisy úřednického aparátu a zpravidla inteligentními zápletkami. Proto se mi tak špatně hodnotí Mstitel z Jenštejna a také to přispělo k mému nízkému hodnocení. Kniha je značně nesourodá, s nepříliš konzistentním jednáním postav. Ani mi tak nevadilo jejich množství a sáhodlouhá šlechtická jména. Spíše to, jak vyšetřovatelé chaoticky chodí sem a tam, pak sáhodlouze rozebírají nesmysly, Jiří Adam z Dobronína ostatní peskuje za konstruování nepodložených teorií, aby se vzápětí sám pustil do výmyslů a fabulací. Pan Vondruška je spisovatel velmi plodný, ale tato knížka mi připadá spíchnutá až příliš horkou jehlou a příběh jako by dál a dál nastavovaný. Hooodně by se dal proškrtat, na zhruba třetinový rozsah. A s dalšími dvěma krátkými příběhy mohl vyjít v jedné knížce, jak to bývalo kdysi na začátku série. Škoda.

3 19.06.2020

V záplavě thrillerů, severských detektivek a historických románů tak trochu něco jiného. Knížka nesnadno zařaditelná, trochu záhadná, trochu mystifikační, neobyčejná, rozhodně zajímavá. Příběh si vypomůže sem tam nějakou tou náhodou, aby na něj bylo možno pověsit vyfabulované, magické světy pod a za povrchem všedních věcí. Celé to překvapivě funguje a baví a přitom nutí k zamyšlení. Ano, líbilo se mi to, i ten nově vykonstruovaný jazyk; Jeho prostřednictvím autor ukazuje tu pravou, kouzelnou sílu slova a textu.
Anebo to celé bylo myšleno úplně jinak.

10 18.06.2020

Velkou míru empatie prokazuje autorka vynikajícím popisem vnitřních konfliktů mužských postav. Ano, ženských taky, ale knížka je vyprávěna přece jen o trochu více z mužského pohledu, navíc valná část z pohledu katolického kněze.
Hlavní hrdina rezignuje na duchovní práci a postavení v katolické církvi, žádá o laicizaci. Neumí si dál představit život bez ženy, do které se zamiloval. Ale je to skutečná příčina? Nakolik ovlivnilo jeho rozhodnutí prosté vyhoření? Pocity nepotřebnosti, ztráta uspokojení z duchovní činnosti... Soužití s milovanou ženou a dítě, které se jim má narodit - to zprvu vypadá jako ta správná životní náplň, potvrzení smyslu vlastní existence. Nutně však přijdou špatné dny, stereotypní civilní zaměstnání, únava z probdělých nocí s dítětem negativně se promítající do každodenního, i intimního soužití rodičů. A do toho pochybnosti: bylo zásadní a nevratné životní rozhodnutí správné?
Autorka na nevelké ploše rozehrává ještě pár dalších mikrodramat, z nichž každé samo o sobě by mohlo být předlohou románu nebo alespoň novelky. Knížka je napsána jaksi civilně, příběh působí velice uvěřitelně. Nabízí hodně látky k zamyšlení, a to i nad vlastním životem; vždyť v mnoha popisovaných situacích čtenář nalezne sám sebe. Nonstop Eufrat vážně stojí za přečtení a nebojte se, nejedná se o žádné nudné psychologické kecy!
Pozor malý spoiler. Asi tuším, jak byly myšleny ty esemesky. Stejně jsem až do konce čekal na nějaké překvapivé a rozumné vysvětlení, jak jsem tak zvyklý z detektivek. Nedostavilo se, ale knize to neubírá na kvalitě.

8 17.06.2020

Čtenář bezděky uvažuje, zda se popsané události skutečně odehrály a co je ještě fabulace. Autor se moc nepárá s jazykovými nuancemi či psychologií postav, vrhne se po hlavě do děje a pak to svižně odsýpá. Styl je strohý až reportážní a je zřejmé, že se autor musel dlouho pohybovat v prostředí speciálních jednotek - podrobně ale čtivě popisuje metody i jejich výstroj a výzbroj, neváhá použít řadu slangových výrazů. Jen přepisy ruských slov působí místy úsměvně pro čtenáře, který se potkal s ruštinou, ano, měl jsem ji ještě povinnou.
Pokud hledáte napínavou oddechovku, knížka určitě splní očekávání.

4 17.06.2020

Všemu tomu svinstvu, které Jozef Karika tak dobře popsal v románu Čierna hra, zdaleka není konec. Naopak, ještě jsme se nedostali na dno žumpy, ve kterou se v devadesátých letech proměnila městská zastupitelstva, finanční skupiny, stranické sekretariáty, tajné služby i nejvyšší vládní kruhy. Čierny rok je opět výborně napsaný, dokonale vtáhne do děje, který se odvíjí v několika rovinách a tentokrát není tolik rozkouskovaný. Rytmus knihy místy zpomalí filosoficko-historické vsuvky, které dokreslují pozadí příběhu a nepůsobí rušivě.
Opět nelze než pochválit autenticitu knihy. Rád bych věřil, že popisované brutální mafiánské praktiky, špína a korupce ve všech patrech politiky, jsou čistě jen fabulací. Nicméně všichni dobře víme, že nějak takhle se všechno mohlo odehrávat. Autor navíc prokazuje velmi dobrou znalost prostředí a příběh je tak podpořen spoustou místních a historických detailů. V knize jsou precizně popsány některé stránky vývoje a průběhu mečiarismu. Ano, je tam sex, je tam dokonce i násilí, ale hlavně je tam skutečný život, jak se v divokých devadesátkách odehrával.

9 09.06.2020

Příběh se začíná odvíjet na sklonku socialismu, autor v propletených dějových liniích uvádí na scénu veksláka, sídlištní sígry, cikána z dětského domova, přesvědčeného estébáka a jeho ochotného donašeče... Nejsou to bezbarví panáci, autor dobře popisuje vnitřní život postav, takřka na vlastní kůži tak spolu s jedním z hrdinů prožíváme perzekuci režimem a mimosoudní represe a říkáme si: takhle to fakt bylo.
Následuje ukázková studie změny dresu a přizpůsobení se novým poměrům. Kdo se měl dobře a uměl v tom chodit za komančů, ten se má ještě lépe v nových poměrech. Z jednoho je pan podnikatel, z druhého vážený člen církevního společenství. A nejhorší na tom je, že takhle to fakt bylo.
Události divokých devadesátých let jsou těžištěm románu a líčení cesty do Sarajeva asi nejsilnější jeho částí. Zábavný a současně mrazivý je popis politického vývoje a mafiánských praktik pod vedením nového slovenského premiéra. Ale takhle to všechno fakt bylo.
Kniha je napsána čtivým jazykem, který snadno vtáhne do děje, byť rozkouskování dějových linií je místy až násilné. Používání hovorových, cikánských a třeba i srbochorvatských výrazů přispívá k autenticitě románu, stejně tak jeho zasazení do reálií, které si čtenář sám pamatuje z osmdesátých a devadesátých let. Opravdovost příběhu je asi největší devízou celé knihy.

13 09.06.2020

Konflikt černobílého nalajnovaného světa a barevných opravdových emocí byl přece leitmotivem nějakého filmu, co jsem viděl snad už někdy v devadesátých letech. Originální je však myšlenka ochuzení společnosti o vzpomínky a jejich uchování odděleně od lidí, aby nebyli zbytečně traumatizováni.
Rád bych věřil tomu, že se nenulové procento náctiletých, kteří si knihu přečtou, zamyslí třeba nad významem skutečných emocí, nad moudrostí stáří, nad důležitostí vzpomínek a rodiny; k tomu knížka i její otevřený konec vysloveně vybízí. Dárce je určitě povedená kniha pro děti a mládež, nic míň, ale nic víc.

5 08.06.2020

Krátké srdíčkové úsměvné a mravoučné příběhy, ve kterých jistě každá mladá dáma nalezne zalíbení, potěchu duše a také poučení... no dobře, tak úplně to není pravda, citlivým jedincům může knížka způsobit ujímání. Hospody, hampejzy a dvorky činžáků, tam všude na čtenáře číhají mocné salvy Wernischových nezřízených nápadů. A hlavně ten jazyk, ten šťavnatý jazyk!

4 08.06.2020

Krásné uchopení motivů ze severské mytologie. Humorné a mírně praštěné příběhy, které se točí kolem malého vikinga, u nás myslím nenajdeme moc dětské literatury s podobným námětem. Přístupný jazyk, pěkné ilustrace, to vše dělá z Vikinga Vika jednu z nejlepších knížek pro jen trošku odrostlejší děcka.

10 09.04.2020

Z pana Spisovatele se nám na stará kolena stal psavec. Tenhle dojem jsem měl z prvních stran knížky. Jenomže pak se v dopisech rozvíjí osudy jednotlivých lidí, ožívají příběhy a čtenář je nenápadně pohlcen. Okouzlen prostředím a hrdinou knihy, tím starým puntičkářem a bystrým glosátorem. Okouzlen Svěrákovým jazykem a milým humorem, okořeněným nostalgií a špetkou smutku. A tak z posledních stran jsem měl dojem úplně opačný než na začátku: škoda, že už knížka končí.

22 09.04.2020

„Vědecký" přístup, to je snad jedním z důvodů, proč čtenáři Mayneovy knihy vyhledávají. V Teorii vraždy se však jedná většinou o pseudovědecké plky, navíc několikrát opakované, v kombinaci s populárně naučnými moudry jako z časopisu Květy. Když si odmyslíme tenhle balast, zbude vcelku solidně vystavěný a odvyprávěný příběh, místy s napínavými pasážemi. Až na ten závěr, tam snad musel autor zjistit, že smlouva po něm chce ještě aspoň padesát normostran. Tak tam připsal nesmysly, které musel na poslední stránce sám omluvit.
Předchozí autorovy knížky byly jistě lepší.

8 09.04.2020

"Každý by měl aspoň jednou za život umřít."
Ne že bych to sobě nebo někomu jinému přál, ale přece jen neuškodí zastavit se a zamyslet - co je v životě skutečně důležité? Co bychom si přáli, aby tady po nás zůstalo? To je asi to zásadní, co se skrývá mezi řádky knížky, ve které se vypravěč musí vyrovnat s realitou vlastní smrti ve velmi dohledné době.
Než natáhnu brka představuje svižné vyprávění s přímočaře se odvíjejícím příběhem. Poměrně často si autor vypomůže těžko uvěřitelnou náhodou. Ostatně samotné pozadí příběhu je poněkud kostrbatě vystavěné a motivy některých postav obtížně vysvětlitelné. Přesto kniha baví, jazykem, situačním humorem, sebeironií vypravěče. Vysloveně jsem se těšil na nová překvapení, která se objeví za dalším rohem, a najednou byl konec!

12 09.04.2020

Podobný druh humoru jako u předchozích autorových dílek, ale tady funguje o poznání méně. Popis spisovatelovy tvůrčí krize je zřejmě autobiografický. Až na vcelku sugestivní popis L. A. knížka nezanechá větší dojem... Tak nějak nenaplnila očekávání.

4 26.03.2020

Kafe je černé jako noc a Šumava je černá jako propast pekel.
Až na sem tam nějakou tu expresivní, ale nefunkční metaforu velmi dobře napsaná knížka. Zpočátku to vypadá na kombinaci mrazivého příběhu a psychotického blábolu. Ale postupně všechno dostává kontury a věci do sebe začnou zapadat. Autor suverénně pracuje s popisy a s detaily, během chvilky čtenáře přenese do nitra neproniknutelných šumavských lesů a zapáchajících močálů. Zlo je vykresleno dokonale, navíc se ukrývá v člověku, atmosféra je správně hutná. Osobně jsem rád i za ten závěr, jsem přítelem happyendů a nemám rád neukončené příběhy nebo tragické závěry, které mají působit jako veliké umění. Takže sumasumárum: za pět hvězdiček!
Chtěl jsem se dneska projít do lesa, ale eště si to radši promyslím...

20 26.03.2020