TheCiko5 komentáře u knih

Je mi moc líto, že první čtvrtina knihy (jedná se o část, kdy Těpic studuje v Ankhu), co se čtivosti a dějovosti týče, o dvě třídy převyšuje zbytek. Tato část je svižná, vtipná, dobrodružná, představuje nám (nám, kterým čteme Pratchetta chronologicky) novou postavu v akci. Pak se nepochopitelně děj rozvleče jak med v čaji a do konce příběhu tempo už nenabere. Jakoby autor u psaní vařil a krmil slepice. Těpice mění za spoustu více či méně výrazných postav a děj se postupně rozdrobuje a rozhašteřuje a není úplně jasné, kudy a kam se ṕříběh ubírá. Jasně, Pyramidy sice obsahují spoustu pro Pratchetta tolik charakteristických bonmotů, myšlenek a hlášek, ale na to, aby mě zaujala kniha jako celek, to prostě nestačilo.

2 08.09.2015

U této dětské knížky mi především vadilo, že neměla pevně zasazenou kostru děje. Jednalo se sice o dva příběhy, které měly však pramálo společného. Trhliny v plynulosti děje se zvětšovaly i tím, že autor vlastně moc netušil o čem chce psát. Jestli o životě argentinských gaučů, o vztazích mezi konkurenčními osadami, anebo o vztahu dvou mladých kamarádů. Kniha je napsaná až moc jednoduše a přesto není úplně srozumitelná. Čtenář se ztrácí ve spoustě argentinských výrazů, které sice byly autorem dobře míněny, ale dle mého přišly i díky své početnosti a především "nedovysvětlenosti" vniveč. Krásný popis argentinské krajiny a prostředí.

28.08.2015

Po Hrabalovi je pro mě Šabach jednoznačně guru českého vyprávění. Tento příběh "Obyčejného českého proutkaře v Anglii" je vyprávěn s úžasným zaujetím a krásnou, pro Šabacha typickou formou. Lehounce se otírá o závažná témata a přitom se to v náladě knížky vůbec neprojeví. Občas si autor v textu sáhne na dno svého svědomí, ale o to výraznější je přechod k jeho typickému humoru. Výborně si totiž dělá legraci sám ze sebe, což čtenář nevědomky, nicméně rád přijímá. Neustálé zrychlování otáčení stránek při čtení je důkazem, že text plyne jak voda, ikdyž v tomto případě spíše jako průměrně vychlazený Guiness. Všiml jsem si, že spolu s přibývajícím věkem autor citelně ubírá interpunkci a text se lépe "váže" (další srovnání s českým mistrem pera - Bohumilem Hrabalem).

4 15.08.2015

Knížka mi lehce upravila pohled na smrt a umírání. Osobně mám kolem sebe poslední dobou smrti až až, a tak nějak se toto téma zatím snažím přecházet, než se mu plně věnovat. Upřímný pohled Alboma na umírání jeho oblíbeného profesora je zásobován notnou dávkou sebekritiky (autor popisuje změnu ve svém uvažování a naprosté přehození priorit a životních cílů), což mi bylo velmi sympatické. Nejedná se o žádnou duchovní literaturu, takže čtenář se nemusí obávat dlouhých nebo nudných pasáží o smíření, reinkarnaci a o tom, že smrt je vlastně príma. Přesto text obsahuje cenné myšlenky a otázky na které by měl čtenář hledat (a najít) odpověd'. Krátké ale obsáhlé, nevyumělkované, bez vytáček a obezliček. Je to konkrétní popis smrtelného onemocnění v kontrastu s Albomovou vroucí vzpomínkou na milovaného profesora. Doporučuji!

8 15.08.2015

Márquez čtenáře zavádí do zapadlé zasmrádlé a zkorumpované kolumbijské vesničky a prostřednictvím krátkých výměn názorů a zdánlivě nepodstatných dialogů mezi jednotlivými obyvateli přináší obrázek o kolumbijském venkově. Z každé věty v textu je cítit obrovské apatické vedro v kontrastu s ostražitostí, kterou se prezentuje každý obyvatel vesničky. Nikdo totiž neví na čem je a zda mu místní starosta spolu s jeho strážníky nevyrazí dveře domku a nevystřílí celou rodinu. Dobré náladě a optimismu vesničanům rozhodně nepřidává ani anonymní vylepování hanopisů. Autentické dílo a celkově výborná příprava Márqueze na Sto roků samoty.
"...život je vlastně jen souvislý sled šancí zůstat naživu."

1 09.08.2015

Je neuvěřitelné, s jakou energií je kniha napsána. Má to spád, má to nápad. Je příjemné, že autorka zavede čtenáře několikrát schválně do slepé uličky, a to z pohledu Jacka Cafferyho, což je velmi věrohodné a připomíná to skutečné vyšetřování. Mo se nebojí psát opravdu na dřeń. Její popisy Harteveldových nebo Blissových úchylek a jejich důmyslné znetvořování žen byly pro mě pár nocí noční můrou. Surové, ryzí, drsné, poctivé.

Uff... Je to tíha. Tíha, která začíná někde pod srdcem, tlačí na žaludek a pozvolna sestupuje níž ke kostrči a nenápadně se vlévá do nohou, které těžknou a těžknou... a přikovávají mě k zemi tak prachsprostě jednoduchými otázkami jako: Proč je válka?, kolik lidí nespravedlivě trpělo?, bylo to vůbec zapotřebí? ... Co vytknout člověku, který zakusil tolik křivd, bolesti a nepochopení, že na mě jeho zloba a kyselá zahořklost z knížky přímo stříká?... těžko říct...Cynismus spojený s drobným smutným úsměvem... uff....

2 22.07.2015

Neuvěřitelný Pratchett opět zaúřadoval !
Krásná práce s charaktery všech čarodějnic, každá měla svoje typické jednání, anebo slovní obraty. Není jednoduché tohle všechno naservírovat divákovi až pod nos jen slovy. Zajímavé je, že i přes to, že Smrt' není hlavním tahounem příběhu a jsou mu zde věnovány snad jen čtyři stránky, působí na mě jako hlavní postava celé Zaměplochy. Neustále se vznáší nad dějem a ikdyž třeba nemluví, tak je prostě v příběhu CÍTÍT ! Čarodějky za 1, Tomjan má malé bezvýznamné mínus - myslím, že šlo do charakteru postavy více zakomponovat věštby tří čarodějek a víc s nimi hrát. Ikdyž uznávám, že důraz byl v ději autorem kladen jinam.

3 17.06.2015

Před přečtením knížky bych neřekl, že se za sedmdesát šest stránek dozvím krásný úsměvný dojemný a poutavý životní příběh. Navíc podaný Hrabalovým nezaměnitelným vypravěčským stylem. Stokrát omýlané dílo a stokrát bych si ho přečetl znovu.

8 10.06.2015

Dílo Josefa Čapka mě vždy přivede k jedné myšlence - že se dnes čte příliš rychle. Nejde ani tak o krásu a atmosféru knihy, jde spíš o jednoduchost, přímočarost, žádné zbytečné okliky, pestré postavy a akční děj. Málokdo (samozřejmě kromě stařších ročníků) již dneska umí číst knihy, povídky, prózu a eseje například od Josefa Čapka. Tento hloubavý autor se nebojí psát pouze o pocitech, o malých věcech, kterých si my dnes ani nevšimneme. Umí navodit skvěle tichou a soustředěnou atmosféru v mojí duši. Například Chlapec, Opilec nebo Severus jsou úžasně hluboké texty. Člověk se k nim musí propracovat duševně a ikdyž mi to dalo hodně úsilí, myslím, že se mi to podařilo.

1 08.06.2015

Dozvěděl jsem se, že americká veřejnost knihu hodnotí vesměs velmi kladně, ale ruku na srdce... nepochopil jsem proč. Příběh je vystaven příliš profesorsky, stroze a nezajímavě. Jakoby autor jen popisoval případ, který si náhodně vybral z policejního archivu a jen ho přet'ukal do knihy pod hlavičkou Román. Příběh není protkán žádným nápadem, zvratem, chybí emoce postav a nějaký autorův konkrétnější rukopis. S postavami nedýcháte a už vůbec se s nimi nedá ztotožnit. Nevím. Jediné, co mě oslovilo a oproti jiným detektivkám můžeme hovořit o něčem navíc,je pouze "krátkost" knihy,spolu se skutečností, že vám toto dílo příliš nezatíží mozek.

1 25.05.2015

Při četbě jsem naprosto propadl zjištění (ano, je to moje první kniha od Fulghuma), že tento autor si ze sebe umí udělat legraci, ba dokonce z toho dokáže těžit základní stavební materiál pro svoji tvorbu. Úžasné ! Mám pocit, že už nejde psát o obyčejnějších věcech lépe, než píše Fulghum. Dokáže upozornit na nicotné maličkosti okolo nás tím nejrafinovanějším způsobem jednoduchosti, jaký jsem kdy viděl. Působivé. A účinné.

2 20.05.2015

Při čtení jsem si představoval dobu, kdy pařížským bulvárům a kavárnám vládl Boris Vian a marně jsem dumal, kde bral to obrovské množství energie pro svoji práci v tolika uměleckých oborech.
Povídky jsou sarkastické, tajemné, ironické, na první pohled jakoby komicky nesmyslné, ale mnohdy až vizionářské, plné absurdit, neotřelých gagů a přirovnání... ale hlavně nasycené autorovou elegantně barevnou fantazií. Ten člověk byl génius.

1 23.04.2015

Velmi příjemně mě překvapila Bukowského "nestručnost". Omezil svoji minimalizaci textu a nebál se rozepsat, v novinových sloupcích se nezalekl ani špetky filozofického přemítání. Téma mě samzřejmě nepřekvapilo, když jdu číst Bukowského, tak nic jiného ani nečekám :-)
Paráda !

1 20.04.2015

Zvláštně potemnělý román ze zmrzlých aljašských plání z okolí městečka Soldotna. Dějová linka není ani tak pestrá, jako spíš dopředu jasná a bohužel zoufale předvídatelná. Jde zkrátka jen o to, jak kdo komu leze na nervy, popřípadě kdo koho zabije. Linka navíc nedržela úplně pohromadě. Ve vyprávění, které neobsahuje příliš zásadních zvratů, bych omezil přeskakování mezi jednotliými prostředími. Autor si na ně dával příliš málo prostoru a nestihl je plně vykreslit.
Jako velké plus ale uvádím krásné autentické popisy aljašské krajiny. Pocit, že čtu ve sněhu, jsem měl při každém otevření knížky.

3 20.04.2015

Závěrečná pitka kumpánů Války a Mora byla zábavnou gradací celého magií prosáklého dílu Zeměplochy. Trefná přirovnání, skvěle fungující dialogy, výborně načrtlé postavy a jako omalovánky vykreslená krajina a prostředí. Zkrátka výborný Pratchett. Krásná práce a těším se na další díl.

3 16.04.2015

Murakami. Autor většinou opěvovaný a pozitivně kritizovaný. Norské dřevo. Kniha, která autorovi vynesla nadlidskou popularitu. Co hodnotit, aniž bych zdvojoval již napsané komenty...?
Snad jen onu lehkost japonského prostředí, ve kterém se děj oderává, snad jen plynulost rozhovorů a komunikace jednotlivých postav, snad jen volně na sebe navazující vyprávění, které by mohlo (i přes kapitolování) pokračovat ještě dvěstě stran a já bych jen nasávat atmosféru a nechal se vodit Murakamiho perem dál a dál...

6 02.04.2015

Zajímavé zpracování slova Groteska. Příběh založený na zkaženém dětství dvou přerostlých sourozenců. První je génius, literární vědec a budoucí prezident USA a druhý je zakomplexovaný analfabet, který začíná nesnášet svojí rodinu. Více či méně humorný (nicméně velmi čtivý) příběh pozvolna přerůstá v americkou apokalypsu, kde mizí rozdíl mezi jednotlivými státy, které jsou nahrazovány "rodinami", mající každá své specifické prostřední jméno.
Nevím, jestli je Groteska přímo oslavou stylu grotesky Laurela a Hardyho, nicméně kdyby kniha nesla jiný název, bral by ji například jako oslavu zvláštně melancholicky úsměvného stylu Kurta Vonneguta Jr.

1 22.03.2015

Burroughsovu spisovatelskou aktivitu bych přirovnal k sopce, která svou činností zasypala sebe sama.
Nahý oběd jsem si většinou dával po večeři a nutno podotknout, že se jednalo o skvělý digestiv. To, co jsem od knížky očekával, jsem dostal. Znalosti o droze a stavech, které po její aplikaci následují. "Cesta do hlubin Burroughsovy duše" ... :-)

2 15.03.2015

Nenápadná autorova prvotinka, která nám připomene naše ranné lásky,mnohdy neúspěšné. Bez příkras,obyčejně,ale přesně a poutavě popsán vztah,který snad musel zažít každý mladý člověk. Lásku,kvůli které jste schopni jeden rok všeho nechat a zorganizovat si svatbu na Havaji, a druhý rok té samé osobně nepřijít na jméno. Přesně takhle to funguje. Je vtipné si o takhle smutné životní zkušenosti přečíst v pěkné knížce...

1 28.02.2015