TheCiko5 komentáře u knih

Tohle je prostě nádherná knížka !
Jakožto milovník Itálie - a Sicílie obzvlášť - jsem měl při čtení neustále pusu od ucha k uchu. Atmosféra vyprávění se v cukuletu přenesla do tramvaje, metra, i do jiných míst, kde jsem se s knížkou pohyboval. Vedl jsem si při čtení i menší slovník, abych originálním italským výrazům rozuměl (autor s nimi tedy rozhodně nešetřil). Kniha tedy docela dobře funguje pro "italofily" jako příjemné zavedení ještě hlouběji do tajů krásného italského jazyka. Hezký, lehký, volný příběh na pár dní.

2 07.09.2019

Přečteno za pár dní. Mankell výborně popsal poválečnou Rigu. Až mikroskopický náhled do Wallenderovy duše a krásně vymalované charaktery obou lotyšských plukovníků. Takhle napsaný příběh se prostě nedá nepředstavit na filmovém plátně. A Mankell by si filmové (nikoliv televizní) zpracování zasloužil.

3 31.07.2019

Strašně se mi líbilo, že King se úplně vyprdl na nějakou pointu, na nějaký závěr, vyústění... Důraz na napětí a pozornost čtenáře je zabalený do uzounkého dialogu dvou postarších novinářů a mladé stážistky. Oba pánové vyprávějí slečně o záhadné vraždě, která se na místním ostrově stala před desítkami let. Jejich vztah je veskrze příjemný, plný vzájemného respektu a nic nenasvědčuje tomu, že by měl přijít nějaký dějový zvrat, nebo snad dokonce vyřešení případu vraždy. A teď to nejlepší: Nic takového nepřijde! Místo toho si nás King utáhl na vařené nudli a mě nezbylo nic jiného, než zavřít knížku a pomyslně zatleskat. Autor, jak ho ještě neznáte!

6 31.07.2019

Jestli jsem v knihách a jejich příbězích na něco zatížený, pak je to popis postav. V této knize postavy normálně tancují po stránkách v celé své nahotě! Autor bravurně odkrývá jejich vlastnosti, a to bez jakýchkoliv vytáček. Dobré i ty temnější. Je to seversky drsné, ale zároveň dánsky milé a šťastné. Přečteno ihned. A brzy znovu.

2 17.03.2019

Tak tohle je prostě famózní ! Co na tom, že byl autor kritizován za přibarvování historických faktů. Vždyť to je román, prokrista !

3 12.03.2019

Po knížeti z mlhy už mě nepřekvapil autorův svižný styl. Těšil jsem se na něj. Těšil jsem se, že mi zase někdo jednoduchou formou dokáže vyprávět příběh. Obyčejně, ale jasně a zřetelně. Pochopil jsem jednotlivé charaktery téměř okamžitě (absence důmyslnější rafinovanosti zkrátka někdy nevadí), děj je sice předvídatelný od začátku... Ale kdykoliv čtu Zafóna, mám pocit, že práce spisovatele není složitější než koupit v obchodě tři housky. Lazarus je opravdu fascinující postava !

1 12.03.2019

Démanty, které zaujmou oko nejen znalce tehdejší doby, ale i člověka, který si dneska v poklidu dnešní doby zapálí červenou Marlborku, posadí se do vyhřívané Audiny a který s určitou dávkou sebeironie vezme tuto knížku do ruky. Je toho plná hlava a není z toho úplně příjemně po těle...ale tak to prostě má být.

3 15.02.2019

Mravnostní povídka s nenapodobitelnou poláčkovskou satirou a ironií. Povídka? Pohádka? Je to celkem fuk, protože autorův jazyk je tak skvostný, že ikdyby psal černou kroniku, číst se to bude jako román.
Moc hezké.

2 30.12.2018

Téma skvělé. Myšlenka výborná. Zlost, nechuť, zvědavost a očekávání, nenaplnění. Text - scénář. Málo. Pan Šindelka výborný, ale nepřizpůsobil styl tématu. Málo. I přes konkrétnost nepřehlednost v charakterech. Přisuzuji to záměrnému neuvedení všech jmen. Závěrečná pointa? Unikátní. Stejně jako osobnostní a psychické propady postav. Učebnice vnitřního monologu.
Celkem? Hodně v málu.

2 02.05.2018

Síla.
Surovost, s jakou autor zachází se základními vztahovými emocemi, je podmanivá. Několikrát jsem skutečně doslova odvrátil oči od knížky, abych text rozdýchal. Verhulst si nebere žádné servítky. Na mušku si bere především svoji manželku, kterou už nemůže vystát a v neposlední řadě i systém a nastavení společnosti. Ale ten humor !!! Rozhodně nemůžu opomenout fakt, že považuji za OPRAVDOVÉ umění na poměrně malém protoru vykouzlit tak neurvale sarkastický a dojemně komický příběh. Stažení žaludku a kousání do rtů pravidelně střídaly výbuchy smíchu, po kterých se Vám chce znovu zvracet. Intenzivní zážitek, navíc velmi pohodlně přečtitelný - kniha je rozdělena do kratších situací a myšlenek.
Jak říkám. Síla. Dejte si to.

7 10.04.2018

Kniha opravdu není špatně napsaná, začetl jsem se prakticky ihned po jejím otevření. Problém bych hledal jinde. Autorka v celé knize sice krásně převypráví část Robertina života, působivě otevírá (byť ne vždy přesně dělenými útržky) i minulost Robertiny "babuiny", aby na konci knihy celý děj rázně utnula a předala divákům informace, které by na začátku příběhu předpověděl i analfabet. Pointa zkrátka není vypointovaná a chybí jí dramaturgie a vystavění. Některé postavy a vztahy mezi nimi byly nepřehledné a rovněž mi přišlo, že v případě, kdy se autorka snažila linku "zpoetizovat" nebo přidat metaforu, ocitala se zpravidla na tenkém ledě. Jak filozoficky, tak především literárně. Jinak ale bylo čtení příjemné a rychle mi uteklo.

3 03.05.2017

Nádherné malé texty, které mají sice málo slov, ale skrývají nepřeberné množství dějové barevnosti a ponoukají naší fantazii k dokreslení daných příběhů. Zároveň je autor velice "lidský". Nemilosrdná sebeironie, s jakou se ohání, není falešná a tudíž pro čtenáře nepříjemná. Naopak nasazuje do jeho hlavy správné množství hlodajících červíčků pochybností.

2 06.04.2017

Jedna z nejlepších divadelních her, co jsem měl možnost za poslední dobu číst. Figurám stačí krátká charakteristika v průběhu textu a zbytek si domyslí sám divák. Skvělá dramatizace jednotlivých pasáží, citlivé oddělení obrazů, správně kladený akcent na podstatná témata a v neposlední řadě skvělé dialogy. Nádherná práce.

3 09.02.2017

Fascinující spojení muzikantského žargonu s historickými reáliemi. Je ohromně cítit, že autorka je hudebnice. Pasáže, kde popisuje hru Lorenza s Laurou, nebo La Dianoru, jsou ohromně autentické. To, že příběh Incendia je vymyšlený, jen podtrhuje autorčinu výjimečnost a její schopnost vytvořit fikci i na základě skutečných historických milníků. Scéna, kde orchestr složený z židovských muzikantů musí "přeřvat" křičící lidi v krematoriu, mluví sama za sebe.

3 09.02.2017

Upřímně jsem si myslel, že sahám po nějakém béčku na oddech a byl jsem celou knihou nakonec příjemně překvapen. Autorovi se velmi dobře daří držet čtenáře v napětí - v tomto žánru tak potřebném. Chvílemi jsem opravdu neměl zrovna dvakrát příjemný pocit v zádech a neustálé ošívání se v dopravních prostředcích toho bylo důkazem. Samova smrt zákonitě musela přijít jakožto pomyslný vrchol knihy. Rozumím tomu a tuto skutečnost jsem i rád přijal, ikdyž k ní vyprávění v náznacích směřuje.
Pěkná prácička !

3 01.02.2017

Uzounký dějový prostor, sporé obsazení, kvalitní vnitřní monolog hlavní postavy a především velmi velmi silný pocit nejistoty z doby minulé. To všechno jsou aspekty, na které bezprostředně po přečtení musím upozornit a které by měly být když ne zmíněny, tak alespoň neopomíjeny. Toto neotřelé nahlédnutí do hlavy mladé dívky je fenomenální.

2 01.02.2017

Huráááá ! Parafráze Fausta je úžasná ! Trochu jsem se obával "tloušťky" knihy a zhuštěnosti děje, neboť Pratchettův tříseti stránkový standard mě naplnil spokojeností už při třetím díle. Autor ale znovu mistrně rozjíždí další vrstvu Zeměplošské pohádky a kupodivu ani v tomto "rychlopříběhu" nechybí napětí, krásně vymalované postavy a Pratchettův všudypřítomný humor. A Oscara za hlavní roli ve filmu Erik získává Mrakoplaš !

4 30.11.2016

Tento deník mě velmi příjemně překvapil svojí věrohodností a spisovatelskou vyspělostí. Juvačov nepíše zhurta a nárazově, jak bych předpokládal u klasické deníkové ich-formy, ale naopak se nebrání delším promyšleným popisům krajin a celkové atmosféry, které v něm věznice zanechaly (mimojiné častokrát atmosféry hodně zhuštěné). Tento aspekt na mě působí velmi pozitivně a jednoznačně pozvedá literární úroveň celé knihy.

30.11.2016

Z první části knihy Podšité chvilky Podšité chvilky, tedy souboru tří středně dlouhých povídek na mě dýchnul blažený pocit nostalgie. Ikdyž Vianovo vyprávění je obecně vzato až kolotočářsky barevné, v těchto třech povídkách jsem vnímal lehké zúžení smyslů a vymezení těchto barev na jeden odstín. Odstín podzimu. Pád je typicky striktně obyčejná hnědá - jasná jako retrospektiva vlastního života. Hasiči jsou světle hnědí s příměsí žluté a oranžové, jako malý plápolající ohýnek. A Důchodce ? Sytě rubínově hnědá krev, vytékající z nebohého Lagrigeho. Lehký úsměv věnovaný Bukowskému :-)
Když si přečtu okolnosti, za kterých byla napsána "Pohádka pro průměrné lidi", považuji toto dílo za geniální. Lehkost, s jakou se Vian proplétá pohádkovými nástrahami, nutně musí čtenáře přimět k úvaze, že Vian byl zaprvé snílek a pošetilec, jehož mozek se neohlíží napravo nalevo a zanechává za sebou vyrytou brázdu plnou barevného prázdna, a za druhé přemýšlivý člověk, který se nebojí psát konkrétní kritiku. Jinými slovy - Boris Vian byl génius.
Na přebalu je použit skvělý obraz Jiřího Slívy.

1 06.11.2016

Jak se hodnotí opravdu dobrá kniha ? Co se dá napsat za komentář?
Nejsilnější vjem : Láska dvou dětí
Nejpřekvapivější vjem : Kniha , působící jako deník a poznámkový blok Smrti
Nejobdivuhodnější vjem : Autorova historická erudovanost

O této knize už nejde psát, ta se musí číst.

16 06.11.2016