Únava materiálu

4 20.10.2022

K téhle dnes už pozapomenuté knize od Marka Šindelky (@odeon_knihy 2016) jsem si hledal cestu několik let. Vždycky jsem se chvíli odhodlával, pak přečetl několik stran a pak ji zas na rok na dva odložil stranou. Minulý týden zcela náhodně přitáhnul moji pozornost v knihovně její hřbet, tak jsem jsem otevřel, začetl se... a o dva dny později dočetl s pocitem snad nejsilnějšího čtenářského zážitku tohoto roku.

Text klade spoustu překážek. Měl jsem problém nechat se jím volně unášet - když k tomu náhodou došlo, velmi rychle mě zase uzemnila strohost a úspornost až analyticky přesného minimalismu. Právě tohle ale dělá z Únavy materiálu tak mocné dílo: estetický dojem ze čtení totiž dost věrně navozuje subjektivní vnímání protagonistů a tím nás jakoby nechá vnímat realitu jejich tělem (ne jen perspektivou, ale skutečně celým vnímajícím tělem). Často vůbec nevíme, co se vlastně děje, nebo zakoušíme děj jen z velmi úzce vymezeného úhlu - stejně tak jako postavy se snažíme na základě útržků reality poskládat celistvější obraz, ale ono se to nedaří. A stejně jako pro fikční postavy je to i pro nás velmi frustrující a bolestivé. Tentokrát jsem knihu neodložil, protože jsem věděl, že protagonisté taky nemůžou; odžil jsem si to utrpení s nimi.

1 12.08.2022

Tak to byla asi nejdéle čtená kniha. Na Šindelku prostě musíte mít dobré rozpoložení. Jeho básnické kořeny se nezapřou, text je poeticky čistý. Únava materiálu je v podstatě jedna velká báseň o průmyslové destrukci krajiny.

2 17.10.2021

Velmi sugestivní. Zasáhlo mě to. Víc nedodávám, je třeba si přečíst.

4 07.07.2021

Z celé knihy doslova čiší beznaděj a deprese, ale na mě to bylo přece jen až moc lyrické a takové nekonkrétní. Mělo mě to zasáhnout, ale spíš to kolem mě prošumělo. Nevím, co jsem si z toho měla odnést.
Jednotlivé kapitoly na sebe někdy navazují, jindy má člověk problém se zorientovat, kde se vlastně nachází. Stejně jako hlavní hrdinové, ztracení v čase i místě. Je tu opravdu hodně popisu: každá větev na stromě, vločka sněhu, jiskra ohně, každé vrznutí vagónu, pípnutí ptáka dostane svůj prostor. A já jsem se několikrát přistihla na konci stránky, jak vlastně nevím, co jsem právě přečetla. Protože fyzické a duševní utrpení se tu dávkuje po troškách mezi všemi těmi nekonečnými popisy okolního anonymního světa. Což bylo jistě záměrem autora. Bohužel, na mě to nějak nefungovalo. Bylo to asi až moc "hluboké" a já marně přemýšlím, co jsem to vlastně dočetla. Jestli se mi to líbilo. A jestli ta závěrečná kapitola měla nést poselství o násilí nebo o smutku.
Mimochodem, kapitola z továrny na automobily na mě působila jako úvaha na téma "degradace člověka v moderním (západním) světě, kde pomalu převládá práce strojů" a přišlo mi to v rámci příběhu jaksi přehnané a navíc.

1 04.03.2021

Zklamání. Dost jednoduché a šablonovité. Asi se k tomu už nevrátím.

2 30.08.2020

Drsné téma. Nadaný běžec se stává běžencem. Válkou zničené území se stává turistickou atrakcí. Zoufalé pokusy o únik směrem k lepšímu životu, které jsou draze zaplacené.

3 22.07.2020

Líbí se mi na co kniha poukazuje. Líbí se mi jazyk. Líbí se mi vykreslené postavy. Jsem zmatená ohledně dění příběhu. Jsem zmatená ohledně vyvrcholení příběhu. Jsem zmatená ohledně pořadí událostí v knize. Nelíbí se mi, že kniha působí nereálně. Nelíbí se mi ta ukrutná přímočarost spojená s předvídatelností.