Únava materiálu
Marek Šindelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314319/bmid_unava-materialu-389-314319.jpg
3
362
92
Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky. Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převaděčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi – poslednímu blízkému člověku – cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu.... celý text
Přidat komentář
Když jsem se zeptal na tuto knihu kamarádů, jestli tuto knihu četli, tak jedna z nich mi řekla, že tato kniha je o ničem. Přesto jsem si knihu přečetl, abych si vytvořil vlastní názor.
Knihu hodnotím pozitivně. Určitě není čtení této knihy ztrátou času. Při čtení jsem si uvědomil, čím vším si musel dospívající chlapec projít, jaké útrapy musel protrpět, aby se mohl sejít se svým bratrem.
Pokud bylo záměrem knihy vyvolat fyzické pocity, pak musím říct, že se to v mém případě povedlo. Cítil jsem strach, osamělost, bezmoc... Při větším počtu stran by tahle metoda psaní asi začala unavovat, ale na menším rozměru (v anotaci je kniha definována jako román, já bych to označil spíš jako novelu - možná ani ne tak kvůli délce, ale pro zaměření se na krátce vymezenou dobu a malý počet postav) se mi to jevilo dobře použité - v napětí jsem byl udržován od začátku do konce.
Únava materiálu zároveň nemohla být ze své podstaty tím, co by někteří čtenáři čekali. Krátké jednoduché věty odpovídaly myšlení vyčerpaných postav, které ve své situaci nemohly mít čas ani energii na hlubší úvahy. Absence přímé řeči měla také opodstatnění – to že si kluci s nikým nerozumí a nemohou s nikým komunikovat (a jsou tedy odkázání sami na sebe v neznámém prostředí), to byla přece jedna z určujících definic jejich situace. A tak dále.
Příliš nadšen jsem nebyl z pasáží, které odbočovaly od hlavního tématu, Třeba popis odlidštěného prostředí strojové výroby nebo turistických hyen ukájejících se návštěvou válečné zóny. Jako silný moment jsem naopak vnímal kapitolu napadení utečenců trojicí vlastenců – sice i zde byla scéna popsána trochu schematicky, když se ukázalo, že rádoby drsní hoši jsou vlastně ještě děti, maskující svoji nejistotu jeden před druhým, přesto byl emocionální účinek značný.
A společenský dopad knihy? Byl bych rád, pokud by přečtení Únavy materiálu lidem v Česku pomohlo dívat se na uprchlíky jako na lidské bytosti, uvědomit si, jak jsme si vlastně v mezních situacích všichni podobní. No… Marek Šindelka svoji část práce odvedl tím, že napsal přesvědčivou knihu, teď už je to na nás, jestli si dopřejeme ten luxus vystoupení z bezpečného prostoru našich vlastních předsudků a obecných soudů.
Cenu Magnesia Litera si kniha podle mě zasloužila oprávněně. Děj knihy šel rychle dopředu. Napsaná je stylem, kdy je člověk schopný se do ní rychle a lehce začíst. Co se týče tématu, je velmi zajímavé a hlavně je aktuální v každé době. Z ČSR utíkali lidé kvůli válce, z Koreje také, teď utíkají ze Sýrie, Iráku,... Utečence nikdy nikdo nechce přijmout a nezáleží na době, ani vyznání. Jsme pořád stejní. Extremisté se najdou v každém národu jakéhokoliv vyznání a zázemí. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
Velmi čtivé, celou dobu jsem byla " v knize ". Mám ráda příběhy z mezních situací. Problém pro mě je: lidsky mám samozřejmě se všemi lidmi v takovýchto situacích soucit, ale řešení nemám, místo pro všechny zde asi není...Ale jak autor sám řekl, tohle jeho kniha řešit nechce, jen nabízí vhled do prožitků prchajících. To se, myslím, povedlo, jen nevím, jestli to stačí....
Příběh o strastiplné cestě.
Věta z anotace: ,,Svět, v nějž dříve doufal,vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo."
Ale v Evropě, u nás - jsme lidští! Jde o důvod těch strastiplných cest! A taky o to místo, hlavně o to místo, v Evropě není tolik místa, aby se tam vešla celá Sýrie, Afghánistán, Afrika...
Krásná kniha. Miluju Šindelky poetický jazyk, který dělá knihu zajímavější než samotný příběh.
Místy mi vadily dlouhé popisy, ale i tak stojí určitě za přečtení a patří mezi moje oblíbené.
Kniha se mi četla těžce, musela jsem ji číst pomaleji, občas se mi stalo, že jsem se v ději ztratila a byla jsem nucena se vrátit o odstavce zpátky, nebo jsem to vzdala a začala číst znovu od začátku celou kapitolu. Jsem zvyklá děj a řádky přelétávat, ale tady jsem se musela hodně soustředit, protože styl psaní nebyl zrovna můj šálek kávy.
Musím ale přiznat, že v druhé polovině knihy se mi párkrát stalo, že jsem se začetla a děj začal dobře plynout, ale skončila kapitola a jela jsem zase na novo.
Knihu nezavrhuji, možná se k ní ještě později vrátím a zkusím přečíst znovu.
Naproste pohlceni dejem - popisovanou uzkost jsem sdilela s hlavnim hrdinou natolik, ze jsem chvatala, abych byla uz na konci knihy a prozivany pocit tez ukoncila. Marek S. nabidl naturalisticky styl psani, ktery ja mam opravdu rada. Diky moc za tento literarni pocin, jiz se zaradil mezi me doporucovane knihy.
Ikdyž mám Šindelkův styl psaní moc ráda, tahle knížka na mě byla možná až moc abstraktní. Každopádně je to uchopení aktuálního tématu jiným způsobem, než by se dalo očekávat a pořád ji řadím mezi moje neoblíbenější knížky vůbec :-)
Zajímavý pohled na uprchlíky, ale trochu schématický. Sem tam klišé, ale ve výsledku docela povedená kniha
Velmi hutný, až minimalistický text popisující hrůzy tak zcela bez emocí, jak je asi může vnímat člověk na pokraji zkázy a vlastních sil. Poněkud snový konec mi nevadil, ostatně myslím, že ráj má každý z nás docela jiný.
Parafráze více povedené McCarthovy Cesty. Paralel mezi těmito díly jsem objevil nespočet, od detailů, které mi Cestu je připomněli, jako pomoc od neznámého člověka, který sám má málo, až po zásadnější věci, které mě utvrdili v názoru, že se autor McCarthym inspiroval, například "kult světové strany" - v Cestě jih, zde sever - jejíž dosažení však nepřinese očekávanou změnu, ale pouze zklamání. Nebo v obou případech lehce vnucená smrt jednoho ze dvou protagonistů, která trochu budí dojem, že je v knize "jen aby se neřeklo, že to je málo dojemný a depresivní". Také práce s jazykem velmi podobná McCarthymu.
Nicméně početl jsem si náramně, nebál bych se použít klišé výraz "přečteno jedním dechem". Otevřený konec nepřekvapil, ale stejně naštval.
Jo, mám tady spoilery, tak pozor.
-
Když na to ještě koukám zpětně, docela mi připadá, že si autor přihřívá polívčičku na ohni, co za chvíli zhasne. Zajímalo by mě, jak se na tuto knihu budou lidé dívat za dvacet let, nejspíš zmizí tak rychle, jak se objevila.
Krátká čtivá kniha, která se snaží čtenáři přiblížit jaké to je narodit se do nepříznivých podmínek. Abstraktní/ nejasný konec mě trochu zklamal.
Šindelka si vybral aktuální téma, ale líčí ho z jiného úhlu pohledu, než je ten náš evropský - tenhle nápad je moc dobrý. Chybí mi ale trochu lepší zasazení do děje. I přes všechna ta popisovaná příkoří se mi nedařilo úplně vcítit do postav (což je zvláštní, protože jsem si jista, že podobné věci se dějí i ve skutečnosti, tím pádem by to mělo být o to depresivnější). Možná to však bylo cílem, vytvořit postavu nějakého "univerzálního uprchlíka".
Jsem na vážkách v tom, jak knížku hodnotit. Emoce, na které zřejmě autor cílil v první řadě, ve mě neprobudila tak, jak jsem myslela, že probudí. Na druhou stranu jde vidět, že "ví o čem píše". Zkrátka: imigrantů je mi líto, ale ne kvůli tomu, že by mi tahle kniha nějakým zásadním způsobem otevřela oči.
No,ještě dlouho po přečtení mě bolely zuby a kotník :) neuvěřitelně mě kniha vtáhla do děje a donutila ještě dlouho přemýšlet!
Kniha, která má podle mého potenciál. Začíst se pro mě problém nebyl. Autor se chopil aktuálního tématu, což se jeho současníkům moc nedaří. Propracované popisy děje a krajiny.
Víc takových knih od českých autorů!
Knihu jsem sledovala na sociálních sítích už hodně dlouho. Byl kolem ní velký boom a odolávala jsem. Hlavním důvodem bylo také to, že ohlasy ze stran, na které spoléhám, nebyly až tak nadšené. A já jsem je asi pochopila.
Díky, že mám knihu z knihovny a neutratila jsem za ni peníze. Rozhodně to není nic, co bych nutně potřebovala v mých regálech. Na to, jak je knížka útlá, jsem se nemohla první polovinu skoro hnout z místa. Nemohla jsem se začíst. Nezáživné popisy, při kterých jsem dokonce přestávala vnímat, co čtu, a musela jsem se vracet. Postupně se sem tam objevily pasáže, u kterých už jsem tajila dech - ale nastalo to tak třikrát a na malou chvilku. Téma je lákavé, téma je aktuální. Ale když už je to tak útlounká knížka, mohl nám hrdiny autor trochu více přiblížit. Připadali mi cizí, hrozně vzdálení, což taky umocnil ještě fakt, že jeden z nich dokonce neměl jméno. Od knížky s takovým tématem bych čekala, že se bude "nám Evropanům" snažit přiblížit příběhy uprchlíků - touhle formou to ale nešlo. Nebyli mi sice úplně jedno, ale nedokázala jsem se jim nijak víc přiblížit.
A některé pasáže byly šíleně chaotické. Nevadí mi v knihách "tajemné" části, ale do téhle mi tolik nepasovaly.
Mohlo v tom být mnohem víc. Mělo v tom být mnohem víc.
Závěrem: Průměrná kniha.
Knížku jsem si přečetla na doporučení. Po přečtení jsem dala 3 hvězdičky, protože mi knížka přišla průměrná. Teď je to pár dnů a ten příběh mi stále leží v hlavě - takže měním na 4 hvězdičky. Knížky, které z hlavy nezmizí s poslední přečtenou stránkou, miluji. Doporučuji všem nelhostejným lidem.
Zpočátku mi trvalo se začíst, přecejen to není úplně oddechová četba. Obdivuji ale autorovu schopnost reálně popsat prostředí, postavy, pocity, což vás vtáhne do děje. Oceňuji skvělé uchopení velmi soudobého tématu a zejména jeho přiblíže z druhé strany (uprchlíka), které vede přinejmenším k zamyšlení.
Štítky knihy
česká literatura uprchlíci přistěhovalci, imigranti Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2016 |  Únava materiálu |
| 2014 | Mapa Anny |
| 2018 |  Svatá Barbora |
| 2008 | Chyba |
| 2011 | Zůstaňte s námi |
Kniha Únava materiálu je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 474x |
| Čtenářské výzvě | 105x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 98x |
| Chystám se číst | 221x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 7x |
Zpočátku mi téma knihy moc nesedělo, ale postupně jsem se do příběhu začetla. Místy dost popisné, ale nepřišlo mi to v textu rušivé nebo zdlouhavé. Autor má schopnost dodat popisu cesty nebo místa (např. výrobní hala) i něco navíc. K dokreslení příběhu hlavních postav mi chybělo pár detailů z cesty, z jejich minulosti. Kniha o putování člověka neznámou a nepřátelskou krajinou, cizí civilizací a samotou. Aktuální téma, zajímavé autorovy postřehy, myšlenky, výstižná přirovnání. Čtyři hvězdičky.