Zůstaňte s námi

7 08.03.2020

Autor ovládá a umí používat češtinu jak jen málokdo z jeho současníků. To kvituji. Mrzí mě však, že tu bohatost jazyka a své schopnosti vykreslit ním pocity, nálady, vjemy, situace atp., používá výhradně na zobrazení deziluze, nudy, otrávenosti, rezignace, neporozumění ... Snad on sám není tak "ztracený", jako jeho postavy. Nebo žeby beznaděj a fádní prázdno byl převládající pocit jeho generace, které já už nerozumím?

2 02.12.2019

Název sbírky může připomínat jiné - od Jana Balabána (otevřený, oslovující a strohý název s tajemstvím, obyčejnou češtinou, v plurálu...). Ale zatímco hrdinové J.B. se za životem ohlížejí nebo se sbírají z bolestné srážky s ním, chápu "hrdiny" M.Š. jako lidi na začátku. Pořád teprve hledají, jak svět a svůj život vůbec u/pochopit.
Klíčová resp. shrnující je pro mě závěrečná povídka Polaroid, kde se znovu doslovně opakuje leitmotiv, unavený povzdech, že jakýkoli řád (i jen náznak) je lepší než chaos - aspoň si na chvíli od toho všeobklopujícího a všeprostupujícího zmatku odpočinout, utéct mu. A také je tu "disputace" mezi toulajícím se Petrem a lékárnicí Karolínou nad dívkou z fotografie, disputace 2 krajností (absolutního a nulového očekávání od druhého) vymezujících prostor, ve kterém tápou a bloudí (někdy jalově a pubertálně, jindy nápaditě a vtipně) hrdinové povídek.

Pro mě lepší než Mapa Anny, dotaženější, vyzrálejší, přirozenější, syrovější, vyrovnanější. A zrovna pasáže slovy vykreslující zmatek a chaos (ať už při tanci nebo na letní horké zahradě) mi přijdou literárně mistrné.

1 31.05.2019

Moje první setkání s Markem Šindelkou a hned je z toho láska. Je to lidský, syrový, chvílema kyselý jak víno ♥

1 02.05.2019

Nejsem si úplně jistá, co přesně na mě z povídek dýchlo nejvíc, ale asi ta bezradnost postav. Za nejlepší považuji Polaroid a Zůstaňte s námi, ty se opravdu vyvedly...

1 13.03.2019

Kniha se mi hrozně dobře četla. Autor mě dokázal rozesmál, překvapit, mluvil mi z duše. Několik příběhu lidí, kteří moc neví co že sebou.

5 02.12.2018

Takhle nějak si představuju zdařilou prvotinu nadějného spisovatele. Ona je to sice Šindelkova prozaická "druhotina", ale dojem to nekazí. Je v tom hravost (s jazykem, náměty, formáty), potřeba uvolnit přetlak životních postřehů a zužitkovat různé nápady (Luk, Návrat, Zrcadlo). Vystupují tu předobrazy budoucích postav Mapy Anny a obrysy základů budoucích autorových posedlostí. Všechny povídky jsou dobré nebo vynikající, ta poslední Polaroid asi nejpovedenější. Takový přesný záznam duševního stavu muže ve 26 letech, hra s prázdnotou a očekáváním dusná a kalná, jak horké letní odpoledne.

Sbírka povídek je to možná nesourodá, ale čtivá a užíval jsem si Šindelkův um několika slovy vytvořit atmosféru, přesnými slovy vylíčit vztahové napětí a pobavit trefnou zkratkou.

"Andrea je typická mladá žena mezi pětadvaceti a pětatřiceti, pohledná, inteligentní, poskládaná ze zbytků svých předchozích vztahů.
...
Lenka je typická dívka mezi dvaceti a pětadvaceti. Pěkná. Nic víc mě nenapadá."

2 26.11.2018

Šindelkova Mapa Anny mi učarovala a rozhodla jsem se pustit do některé z jeho dalších knih. Mám ráda jeho úhel pohledu – je to jako zírat na krychli ze všech stran a pak ji teprve pomalu rozříznout, když se člověk vynadívá dostatečně. Líbí se mi jeho jazyk plný metafor a odkazů i jednoznačnosti a stručnosti tam, kde je třeba. Líbí se mi, jak obyčejnou věc dovede vykreslit hned několika barvami...

Ale u této sbírky nevím... myslím, že je znát, že jde o autorovu ranou tvorbu, protože ač jazykově vytříbené, člověk má trochu pocit, že se ztrácí, že je tam zkrátka moc všeho najednou. MOC vytříbený jazyk společně s MOC velkou snahou o tematicky silný příběh s MOC velkou snahou o pointu. Člověk je zmatený, zkrátka neví, na co se vlastně soustředit a tak povídky kolem něho jen proletí. Škoda...