Mapa Anny

Mapa Anny je nový povídkový soubor Marka Šindelky, nositele Magnesie Litery za prózu z roku 2012. Objektem autorova pozorování jsou opět vztahy: nebezpečné, zničené, vyhořelé, vyčpělé. Povídky jsou zároveň intimnější a přímočařejší, jsou smyslné i smyslové. V silných textech nahlížíme do vztahů, které byly kdysi krásné, ale už nejsou, anebo se nedařily od počátku, ale aktéři o tom neměli ani tušení....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/211216/mapa-anny-BHG-211216.jpg 4185
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (31)

Přidat komentář
Auer
14. září

Mezi prózou a poezií je bytostný rozpor. Působivé básnické obrazy ještě nedělají dobrou prózu, tedy ne takovou, jakou by Mapa Anny nejspíš chtěla být.

Streva
03. srpna

Poezie v próze, která nenudí, atmosféra.

Jolina
05. července

Tohle je čtení až na kost...obraty plné originality, zároveň jemnné motivy procházející všemi povídkami, které jsou životními postřehy tak křehkými, že má čtenář pocit, že mrknutím oka zase zmizí. Citlivé, jemné, přesto však obnažující vnitřní světy a mapy nejenom Anny...

Afolena
24. dubna

Co napsat. Krásný čtení.

HoneyBunny
13. dubna

,,Bylo naprosté ticho. A oni, zasněně skloněni nad laboratorním sklem svých životů,pozorovali,jak za slabého ledového praskotu pomalu roste nerost."

vandalka
08. února

Mapa Anny je přesně podle mého gusta. Možná jsem divná, protože řada „mých lidí“ není Šindelkovým dílem zdaleka tak nadšena jako já, ale nemůžu si pomoct, smála jsem se nahlas už od první stránky, a to se nejdená o humoristické dílo. Proto jsem se taky mohla smát. Radostí nad srozuměním, bizadností, pochopením, prostě ta kniha mě bavila a navíc je napsaná skutečně krásným jazykem. Ty obrazy, popudy, myšlenky! Někdy mě zasáhly tak, až mi to zvedlo hlavu od knihy a musela jsem je chvíli vstřebávat. Povídky jsou tak rafinovaně propojené, že se těším na druhé čtení, kdy budu mít další a informovanější příležitost si užít ty provázanosti, ale už při prvním čtení na mě spíše než jako sbírka povídek Mapa Anny působila jako román. Náhledy do vnitřních pochodů různých postav působí někdy trochu cynicky, ale doprovází je i notná dávka fascinace a okouzlení. Každá povídka mě nějakým způsobem dostala, úplně každá. Jsem ráda, že jsem se se Šindelkou seznámila a budu se těšit na další setkání s jeho tvorbou.

medialstar
26.12.2016

Zase se mi to stalo. Po dočtení jsem začla znova od začátku. Někdo píše pro peníze, pro pocit, že má co říct, někdo možná jen proto, že nalézá zalíbení v tom, nazvat se spisovatelem a někdo by prostě měl psát proto, že by měl. A to je případ Marka Šindelky. Těším se na naše příští setkání.

MilujuV.Huga
16.12.2016

Jako celek to není dobrý, nelíbilo se mi to.
Ale někde mezi tím vším špatným byl zárodek něčeho velkého, neuvěřitelné metafory, krásné závěry odstavců, úžasná čtivost některých pasáží. Něco v tom bylo úchvatného. Ale něco tam bylo neuvěřitelně hloupé a špatné.
Škoda.

Dafra
18.11.2016

Autor je jistě velmi talentovaný. Styl povídek je rafinovaný, inteligentní, poetický. Věřím, že kniha nadchne spoustu čtenářů, přesto u mě časem zapadne. Ke čtení jsem se bohužel musela nutit.

lushi
08.10.2016

Pro mě příliš poetické, vyumělkované a zmatené. Orientovat se v provázanosti povídek a postav mi ulehčovaly poznámky po jiném čtenáři, přesto mě kniha zoufale nebavila. Zajímavá mi přišla pouze povídka Mapa Anny, zbytek mě ničím neobohacoval. V podstatě jsem ji dočetla jen díky krátkému rozsahu. Nad 150 stran bych se ani nesnažila.

adorjas
19.09.2016

Myslím, že p.Šindelka bude ešte zaujímavý spisovateľ. A dúfam, že sa nemýlim, že on bude tým lepši spisovateľ, čím viac bude zrieť. Knihu písala cca 30-ročná osobnosť, náhľad na ženu, lásku, vzťahy, teším sa na novšie knihy...

janule5792
02.07.2016

A podle mě jsme všichni zrcadla. Zrcadlíme a odrážíme.

A tahle mapa Anny je celá nějaká spletená a zapletená, jako dům Architekta, jako vtipy Baviče, jako taxikářova cesta na Makléřovu oslavu.

A já jsem cítila každé slovo.

ThatIluzion
27.06.2016

Málo kdy se mi stane, že si prozaickou knížku půjčím v knihovně a pak si ji jdu koupit. Této knize se to povedlo!

Darjam
20.06.2016

Na tuhle knihu jsem narazila v tolika doporučujících recenzích, že když jsem se po delší době ocitla v knihovně, půjčila jsem si jí. Přestože má jen 130 stránek, četla jsem ji déle, než jinou, která má 500 stran. Přišla mi prostě "rádoby". Rádoby filozofická, rádoby temná, rádoby umělecká.
Druhou hvězdičku přidávám za poslední povídku.

IvetB
25.04.2016

Šindelka zde vztahy vyobrazuje citlivě, hravě ale i poctivě, v celé své kráse. Se vším, co k nim patří.
Moc povedené. Tuto knihu je škoda číst jen jednou. Vždy si povšimnete něčeho nového, co vám dá něco víc. Hlubší význam.

kacurda
09.03.2016

Číst Mapu Anny pro mě bylo tak krásným zážitkem, že na něj ještě dlouho nezapomenu. Šindelka v neskutečně něžných metaforách a s nebývalou poetikou popisuje životy ne jen jakýchsi postav - v nich se někde ukrýváme my všichni. Zamilovala jsem se.

"Anno, bacha!
Kolem je svět!
Hlídej ho chvíli za mě."

teresinha
23.02.2016

Mapa Anny, soubor povídek, který se mi moc líbil, ač já na povídkové knihy moc nejsem. Nemám ráda zkratkovitost a stručnost, která z téhle formy nutně trochu vyplývá. Mám radši příběhy rozkročené přes několik generací a komplikovaně zamotané zápletky. Ale Marek Šindelka píše moc citlivě a svěže, že mi ani ta úspornost nevadí. Mapa Anny je několik příběhů v jednom, několik map o lidech a jejich osudech, o vztazích, láskách a neláskách a jejich problémech. Každá povídka je perfektně vypointovaná, a jestli tuhle knížku budete číst, spolehněte se, že se tam někde mezi řádky určitě najdete. Šindelka totiž dovede uhodit hřebíček na spoustu hlaviček.

anyeta
17.02.2016

Nádhera, chci se k ní ještě někdy vrátit. Je vidět, že autor je básník - umně pracuje s jazykem, slova působí na všechny smysly a vždy obsahují ještě druhou, třetí, čtvrtou... vrstvu. Metafory rozehrávají fantazii , skvělé pointy nutí zastavit se a pročítat úryvky znovu a znovu. Děkuji a už se nemůžu dočkat Šindelkova "Zůstaňte s námi".

Sajamel
21.11.2015

Básnické. Hravé. Jemné. Smutné.
Chybí vysoká zeď, kterou by bylo nutné zdolávat – příběh plynul sám (nestačilo by říct, že "se četl sám").

"Dítě, které nepije mléko, olizuje aspoň stěnu. První vzpomínka: ležíš v posteli a olizuješ stěnu, protože ti v kostech chybí vápník. Tvoje tělo myslí za tebe. Jsi skoro zvíře. Jsi šťastná a nevíš o tom."

Erudite
16.10.2015

Kniha...Ne, vždyť to nemůžu nazvat pouze KNIHA. Je to...něco zvláštního, myšlenky na papíře, život v natisknutých slovech, city v písmu. Zamilovala jsem se do stylu psaní Marka Šindelky. Měla jsem pocit že čtu lyrické básně, kterým byla dodána páteř prózy a děj. Všechno krásně vyměřené v poměru 1:1 a...asi se vrátím na začátek, abych mohla tenhle dech života popadnout ještě jednou.

arthera
02.06.2015

Když napíše knihu básník, který má znalost v mezilidských vztazích, slušně se orientuje v lidské psychice a prožívání.
Četla jsem ji dvakrát, možná si ji časem dám znova. Pro tuhle knihu musí mít člověk specifické vnitřní nastavení a pohled na svět. Moc se mi líbila.

petr4683
29.04.2015

Nemůžu se zbavit dojmu, že povídková tvorba Marka Šindelky je něčím zajímavá, přitažlivá, konkrétní, ironická, ale hlavně srozumitelná. Proto mě baví. To, s čím jsem měl u Zůstaňte s námi problém, se u Mapy Anny neobjevuje. Podle mě přesně a krystalicky popisuje nejen tělo, ale i partnerské vztahy. Přitom použití autorských názorů na současnou internetovou dobu funguje a není divu, že to tam patří.

Gagarin
27.02.2015

Když vám nejde číst poezii, tak nečtěte ani Mapu Anny. Je to složitý, komplikovaně vystavěný a mě se to teda (narozdíl od komentářů přede mnou) lehce nečetlo. Moc lyrické, málo příběhové. :-/

MARSgirl
13.02.2015

Depresivní zážitek, který budu moct zopakovat bez zhroucení až tak za 30 let.

Tatianeta
24.01.2015

V několika propojených povídkách zachycený život, ve své běžnosti a pravdivosti. Pohyb ruky, nohy, hlavy, myšlenky vykreslený slovem tak, že je vám to důvěrně známé, nebo to chcete poznat. Chcete být bedlivějším pozorovatelem. Externím, interním, to stejně úplně neoddělíme.
Ukázka http://art.ihned.cz/c1-62879480-marek-sindelka-mapa-anny

Lost Soul
24.01.2015

Z povídek je poznat, že autor je básník. Občas těch poetických obratů a metafor bylo až příliš. Nejlepší povídky - Mapa Anny, Architekt a Růst krystalu.

Juliette
05.11.2014

Poeticky napsané povídky, které se velmi rychle a snadno čtou. Jejich propojení lehké a nenásilné.

fauxthum
13.10.2014

Ach, svět je tak komplikovaný, nejistý a tak...tak neautentický!

Autor trpí něčím, co bychom mohli nazvat „předčasné osvícení“ (illuminatio praecox – analogicky k ejaculatio praecox). Jeho problém není v tom, že by neměl o čem psát, ale že se svým psaním snaží vzbudit dojem, že sežral Šalamounovo lejno. Z jeho prózy čpí patetické moralizování, jež se přitom opírá o hromadu banalit, obecných povrchností a klišé (záměrně roztříštěných do tvaru nejasné mozaiky, aby to nevypadalo příliš mělce). Mezi nimi se – pravda – občas mihne pěkná a originální metafora, což ovšem bezútěšnost situace moc nevylepšuje. Jediná povídka, která má viditelné kvality a z celého souboru také vyčnívá, je Štafeta – kdyby byla na stejné úrovni celá kniha, pak by se snad dalo hovořit o novém literárním objevu, jak se o autorovi od jeho prozaické prvotiny Zůstaňte s námi mluví (asi není náhoda, že právě Štafeta byla také coby reprezentativní ukázka vybrána do letní literární přílohy časopisu Respekt). Takto je Mapa Anny ve svém celku spíše zbytečným (ani nelze říci nedotaženým) textem, neboť pole toho, co pojmenovává, je neobjevné a jeho kritická výpověď impotentní — autor se v tomto podobá lidovým románům Michala Viewegha (srovnej třeba s Biomanželkou) — Viewegh je také velký moralizátor, kterému však skutečnost spíše uniká, jen se zaměřuje na jinou sortu čtenářstva. Marek Šindelka naštěstí zatím nemá tolik sebevědomí a není tak zkažen pofidérním úspěchem a penězi (které by mu kritikové mohli závidět), tudíž se tak neuzavírá do hloubky svého Velkého Morálního Ega a snad má tedy ještě naději, že by mohl napsat i něco zajímavějšího, než krákorání šité na míru přemoudřelým hipsterům, kteří si hrají na „ztracenou facebookovou generaci“ toužící po mase a krvi (nebo mléku a strdí?).

Stejně jako tvůrce známé alegorické morality Poutníkova cesta John Bunyan i autor Mapy Anny má v oblibě schematické postavy bez života — tak zde vystupují hrdinové s lapidárními jmény: Moderátor, Makléř, Architekt a Anarchistka (těch je zde hned několik, jelikož autor pod tuto kategorii zařazuje většinu soudobých městských dívek, jejichž věk nepřesáhl mentální adolescenci). Kromě nich jsou zde ovšem také Petr, Lenka, Ondřej, Miloš a samozřejmě Anna (také mimojiné anarchistka). Všichni jsou nějak nešťastní, kromě Architekta – jediné pozitivní postavy, tedy jediné postavy, která je schopna svůj život cílevědomě a kteativně směřovat (viz jeho „biometrický dům“) – pak také nezajímaví a nudní. Autor v jednom ze svým výlevů sarkasticky glosuje určité prozaické manýry: v sedmnácti jsem napsal pětisetstránkový román s filozofickým přesahem, v němž se na pěti stech stranách odehraje to samé, co říká i jeho název (volně po paměti parafrázováno). Do kolika vět by se dala vtěstnat Mapa Anny? již dospělá Anna na výletě v Alpách otěhotní s Ondřejem, který je uvnitř ještě dítě, přičemž ani jeden z nich dítě nechtěli (Anna nechtěla dítě v Ondřejovi, ani dítě v sobě) – naopak oba uvažovali o rozchodu. Situace vyjadřuje obtížnost života mladých anarchistek a intelektuálů, kteří nemajíce návod, musí v životě improvizovat, přičemž během „hledání pravdy“ a touze po uchopení absolutna neustále nachází zklamání. Stejně jako všichni ostatní, jsou jen nešťastnými brousiči facebookových profilů žijící obklopeni neautenticitou a prázdnou pózou. No a pak je tu ještě jeden havíř....

Safienka
03.10.2014

Skvělé! Nikdy bych nevěřila, že mě bude povídková kniha tak bavit :-) Ikdyž nad některými povídkami zůstával rozum stát, tak ve výsledku opravdu povedené!

Morsie
22.09.2014

K Mapě Anny jsem přišla jak slepý k houslím. No, až tak ne, ale když mi ji přinesl bratr jako dárek, doopravdy jsem nevěděla, co čekat.

Nicméně po pár přečtených stránkách – první povídce – mi došlo, že tohle brácha koupil jen čirou náhodou. Po čtivu pro náročné by s úmyslem určitě nesáhnul.
Mně to ale nevadí. Ba naopak, té náhodě jsem opravdu vděčná, protože díky tomu jsem měla možnost okusit jedno ze současných kvalitních českých děl.
Nevšední, inteligentní, procítěné, zábavné a chytré. A i když je to trochu těžší kalibr, mně se Mapa Anny četla s lehkostí!

Je to jedna z mála povídkových knížek, které jsem vůbec kdy četla a z ještě většího mála, které mě vůbec bavily. A právě proto si té knihy tolik cením.