Mapa Anny

Mapa Anny je nový povídkový soubor Marka Šindelky, nositele Magnesie Litery za prózu z roku 2012. Objektem autorova pozorování jsou opět vztahy: nebezpečné, zničené, vyhořelé, vyčpělé. Povídky jsou zároveň intimnější a přímočařejší, jsou smyslné i smyslové. V silných textech nahlížíme do vztahů, které byly kdysi krásné, ale už nejsou, anebo se nedařily od počátku, ale aktéři o tom neměli ani tušení....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/211216/mapa-anny-BHG-211216.jpg 4215
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (40)

Přidat komentář
kokodaros
13. května

Čtu zdejší příspěvky a komentátoři jsou očividně rozděleni na dva tábory podle toho, jak ke knize přistupují. Já ji četl jako lyrickou báseň v próze, nechal se unášet asociacemi a niternými prožitky autora ... a takto se mi kniha zadřela do srdce. Dokonce bych klidně postrádal ty epičtější povídky, protože klenotem je pro mne ústřední téma Anny. Zvláště Reality a Mapa Anny psané oslovením ve 2. osobě jsou dechberoucí mistrovství. Ale chápu, že mnoho čtenářek a čtenárů jsou rozdílným stylem a nevyvážeností jednotlivých povídek zmateni a ti, kteří čekají příběh a spád, jsou zklamáni. Autorův záměr a jemná provázanost povídek se mi líbíla. Mnozí vytýkají "přebásnění" či ukecanost, ale právě jazyk je to, co mě uchvátilo. Přes množství (přesných a okouzlujících) metafor v něm nenalézám balast. Některé fráze se dají tesat do kamene (viz citace v dalších 5* komentářích) a třeba pojmenování typu "Brusiči diamantových avatarů na sociálních sítích".

Snad může být matoucí věk autora. Těžko bych jej odhadoval, kdybych jej neznal. V knize se mísí postoj a zkušenosti třicátníka a ještě v živé paměti horečnaté prožívání lásek a hledání sama sebe (v zrcadlech ostatních lidí) ze studentských časů, rozjitření novou zkušeností komplikovaných vztahů dospělosti a pod tímto vulkánem citů se jako temný škraloup nad tuhnoucí lávou objevuje existenciální tíže.

Varování: při čtení některých pasáží může člověk cítit až fyzickou bolest, natolik silné může být plynutí v proudu autorových slov. Obsahují tolik až příliš důvěrně známých osobních situací, popsaných neotřelým a přitom zcela přesným jazykem.

Kateřin-a
12. dubna

První kniha, kterou jsem od tohoto autora četla a ihned mě odzbrojil jeho styl psaní. Povídky jsem hltala jednu za druhou a měla tendenci se k nim vracet. Ale ve srovnání s následně přečteným souborem Zůstaňte s námi mi připadalo, že Mapa Anny má trošku nižší úroveň. Přesto mi ale zůstane v paměti. Připojuji se ke komentáři bookemmy - krásný sloh!

Janis97
08. dubna

Moje druhá kniha od Šindelky. Únava materiálu mne ještě docela bavila, ale toto ne. Šindelkův styl psaní mi prostě nesedí. Ale jinak proč ne.

bookemma
25. března

"Začalo to u něčeho nepodstatného. U malého zrnka. Mohl to být pyl, smítko prachu, popel ze sopečné erupce, nejjemnější písek z pouštní bouře nesený vzdušnými proudy. Každý den shoří v atmosféře tisíce meteorů a možná, že tohle byl mikroskopický úlomek, který zbyl po jednom z nich. Poslední střípek planetky. Zbytek kamene z jiného konce vesmíru."


Krásný sloh, příběhy složené jen a pouze z volných autorových asociací. Dlouho jsme hledala styl psaní, který by mi absolutně vyhovoval. Právě jsem ho našla.

mone
26. února

Krásná čeština, bohatá slovní zásoba, skvělé metafory, slovní obraty... Ke konci jsem ale měla pocit, že je to takové monotematické, že to velké "waw" z prvních stránek čtenář postupně přijme jako samozřejmost. Mně osobně v textu chybělo trošku víc dynamiky. Další knížky si ale rozhodně přečtu!

Inka063
07. února

Čeština je krásná řeč a autor ji umí používat. Neotřelá přirovnání, zvláštní slovní obraty, náznaky a skrýše, text mezi řádky, občas hluboké myšlenky, poezie v próze. Přesto na mě skoro všechny jeho povídky působily tak nějak nabubřele, narcisticky. Jakoby autor právě tenhle svůj um dával na odiv a ukájel se svou schopností a o čtenáře či o děj jako by mu nešlo. Obzvlášť povídka Reality byla tak přesycena slovy, tak "ukecaná" a o ničem, až mě začala v půlce nudit.
Šindelka mi svým projevem trochu připomíná Viewegha. Jejich další knihy už vyhledávat nebudu.

f.enjoy69
03. ledna

Současnou českou literaturu v tom kvantu klasiky a horkou jehlou nití napsaných knih moc nevyhledávám. Většinou si říkám, že čas ukáže, co z toho množství stojí za to a já se k tomu vrátím. K Mapě Anny jsem se dostal po převyprávění části jedné z povídek a ten obraz, který jsem si vytvořil v hlavě jsem chtěl mít celistvý...

Šindelka má bezesporu svůj vlastní styl, chce, aby se čtenář zamyslel a hledal mezi řádky, což poetičnost jeho slov ne vždy usnadňuje. A to je právě to, co jsem si na té knize oblíbil, dokonce jsem si některé myšlenky a formulace zapsal. I bylo překvapivé tu a tam všimnout si některých českých reálií (třeba zmínka o té příšerné reklamě s "uříznutými" hlavami...). Přes to všechno můj dojem z celku není úplně ideální - něco tomu chybělo, možná to bylo až příliš odosobněné a já si k většině příběhů neudělal vztah, proto to ve mně nic moc nezanechalo (ale na povídky Ulita a Kopie asi jen tak nezapomenu). Určitě dám v budoucnu šanci další Šindelkově knížce.

grillica
30.12.2017

Něco tak niterně známého, trefného a bolestného, (ne), smutného (taky ne), znepokojivého (to by šlo), jsem na tak malé ploše opravdu nečekala. Šindelka odhaluje vztahy několika málo postav, které se "objevují a zase mizí" do morku kostí, rozbíjí nejen Annu a zas skládá dohromady v zrcadlo, kde je každý střep a šrám jasně rozpoznatelný. Rychlá doba, vztahy, lidi, strasti a smutky, lži a zloby, prázdnota, pomíjivost. Je mi z toho docela na nic, ale stejně mám sto chutí začít číst znovu od začátku, abych se do toho bahna lidského pachtění po něčem ponořila znovu a hlouběji.
Originální netuctová prozaická drsná poetika na 126 stranách, v deseti souvisejících povídkách.

"Všechno dezinfikujeme ještě dřív, než se vůbec poraníme."

Alchemi
02.12.2017

Některé kapitoly se mi líbily více, jiné mi přišly zbytečně "přebásněné".
Musí se nechat, že mnohé metafory byly moc pěkné, výstižné, úderné, atmosférické.
I přes to, že kniha byla vcelku krátká, byla pro mě poměrně "těžko stravitelná". Každopádně zároveň věřím kamarádce, která z ní byla unešená.

Auer
14.09.2017

Mezi prózou a poezií je bytostný rozpor. Působivé básnické obrazy ještě nedělají dobrou prózu, tedy ne takovou, jakou by Mapa Anny nejspíš chtěla být.

Streva
03.08.2017

Poezie v próze, která nenudí, atmosféra.

Jolina
05.07.2017

Tohle je čtení až na kost...obraty plné originality, zároveň jemnné motivy procházející všemi povídkami, které jsou životními postřehy tak křehkými, že má čtenář pocit, že mrknutím oka zase zmizí. Citlivé, jemné, přesto však obnažující vnitřní světy a mapy nejenom Anny...

Afolena
24.04.2017

Co napsat. Krásný čtení.

HoneyBunny
13.04.2017

,,Bylo naprosté ticho. A oni, zasněně skloněni nad laboratorním sklem svých životů,pozorovali,jak za slabého ledového praskotu pomalu roste nerost."

vandalka
08.02.2017

Mapa Anny je přesně podle mého gusta. Možná jsem divná, protože řada „mých lidí“ není Šindelkovým dílem zdaleka tak nadšena jako já, ale nemůžu si pomoct, smála jsem se nahlas už od první stránky, a to se nejdená o humoristické dílo. Proto jsem se taky mohla smát. Radostí nad srozuměním, bizadností, pochopením, prostě ta kniha mě bavila a navíc je napsaná skutečně krásným jazykem. Ty obrazy, popudy, myšlenky! Někdy mě zasáhly tak, až mi to zvedlo hlavu od knihy a musela jsem je chvíli vstřebávat. Povídky jsou tak rafinovaně propojené, že se těším na druhé čtení, kdy budu mít další a informovanější příležitost si užít ty provázanosti, ale už při prvním čtení na mě spíše než jako sbírka povídek Mapa Anny působila jako román. Náhledy do vnitřních pochodů různých postav působí někdy trochu cynicky, ale doprovází je i notná dávka fascinace a okouzlení. Každá povídka mě nějakým způsobem dostala, úplně každá. Jsem ráda, že jsem se se Šindelkou seznámila a budu se těšit na další setkání s jeho tvorbou.

medialstar
26.12.2016

Zase se mi to stalo. Po dočtení jsem začla znova od začátku. Někdo píše pro peníze, pro pocit, že má co říct, někdo možná jen proto, že nalézá zalíbení v tom, nazvat se spisovatelem a někdo by prostě měl psát proto, že by měl. A to je případ Marka Šindelky. Těším se na naše příští setkání.

MilujuV.Huga
16.12.2016

Jako celek to není dobrý, nelíbilo se mi to.
Ale někde mezi tím vším špatným byl zárodek něčeho velkého, neuvěřitelné metafory, krásné závěry odstavců, úžasná čtivost některých pasáží. Něco v tom bylo úchvatného. Ale něco tam bylo neuvěřitelně hloupé a špatné.
Škoda.

Dafra
18.11.2016

Autor je jistě velmi talentovaný. Styl povídek je rafinovaný, inteligentní, poetický. Věřím, že kniha nadchne spoustu čtenářů, přesto u mě časem zapadne. Ke čtení jsem se bohužel musela nutit.

lushi
08.10.2016

Pro mě příliš poetické, vyumělkované a zmatené. Orientovat se v provázanosti povídek a postav mi ulehčovaly poznámky po jiném čtenáři, přesto mě kniha zoufale nebavila. Zajímavá mi přišla pouze povídka Mapa Anny, zbytek mě ničím neobohacoval. V podstatě jsem ji dočetla jen díky krátkému rozsahu. Nad 150 stran bych se ani nesnažila.

adorjas
19.09.2016

Myslím, že p.Šindelka bude ešte zaujímavý spisovateľ. A dúfam, že sa nemýlim, že on bude tým lepši spisovateľ, čím viac bude zrieť. Knihu písala cca 30-ročná osobnosť, náhľad na ženu, lásku, vzťahy, teším sa na novšie knihy...

janule5792
02.07.2016

A podle mě jsme všichni zrcadla. Zrcadlíme a odrážíme.

A tahle mapa Anny je celá nějaká spletená a zapletená, jako dům Architekta, jako vtipy Baviče, jako taxikářova cesta na Makléřovu oslavu.

A já jsem cítila každé slovo.

ThatIluzion
27.06.2016

Málo kdy se mi stane, že si prozaickou knížku půjčím v knihovně a pak si ji jdu koupit. Této knize se to povedlo!

Darjam
20.06.2016

Na tuhle knihu jsem narazila v tolika doporučujících recenzích, že když jsem se po delší době ocitla v knihovně, půjčila jsem si jí. Přestože má jen 130 stránek, četla jsem ji déle, než jinou, která má 500 stran. Přišla mi prostě "rádoby". Rádoby filozofická, rádoby temná, rádoby umělecká.
Druhou hvězdičku přidávám za poslední povídku.

IvetB
25.04.2016

Šindelka zde vztahy vyobrazuje citlivě, hravě ale i poctivě, v celé své kráse. Se vším, co k nim patří.
Moc povedené. Tuto knihu je škoda číst jen jednou. Vždy si povšimnete něčeho nového, co vám dá něco víc. Hlubší význam.

kacurda
09.03.2016

Číst Mapu Anny pro mě bylo tak krásným zážitkem, že na něj ještě dlouho nezapomenu. Šindelka v neskutečně něžných metaforách a s nebývalou poetikou popisuje životy ne jen jakýchsi postav - v nich se někde ukrýváme my všichni. Zamilovala jsem se.

"Anno, bacha!
Kolem je svět!
Hlídej ho chvíli za mě."

teresinha
23.02.2016

Mapa Anny, soubor povídek, který se mi moc líbil, ač já na povídkové knihy moc nejsem. Nemám ráda zkratkovitost a stručnost, která z téhle formy nutně trochu vyplývá. Mám radši příběhy rozkročené přes několik generací a komplikovaně zamotané zápletky. Ale Marek Šindelka píše moc citlivě a svěže, že mi ani ta úspornost nevadí. Mapa Anny je několik příběhů v jednom, několik map o lidech a jejich osudech, o vztazích, láskách a neláskách a jejich problémech. Každá povídka je perfektně vypointovaná, a jestli tuhle knížku budete číst, spolehněte se, že se tam někde mezi řádky určitě najdete. Šindelka totiž dovede uhodit hřebíček na spoustu hlaviček.

anyeta
17.02.2016

Nádhera, chci se k ní ještě někdy vrátit. Je vidět, že autor je básník - umně pracuje s jazykem, slova působí na všechny smysly a vždy obsahují ještě druhou, třetí, čtvrtou... vrstvu. Metafory rozehrávají fantazii , skvělé pointy nutí zastavit se a pročítat úryvky znovu a znovu. Děkuji a už se nemůžu dočkat Šindelkova "Zůstaňte s námi".

Sajamel
21.11.2015

Básnické. Hravé. Jemné. Smutné.
Chybí vysoká zeď, kterou by bylo nutné zdolávat – příběh plynul sám (nestačilo by říct, že "se četl sám").

"Dítě, které nepije mléko, olizuje aspoň stěnu. První vzpomínka: ležíš v posteli a olizuješ stěnu, protože ti v kostech chybí vápník. Tvoje tělo myslí za tebe. Jsi skoro zvíře. Jsi šťastná a nevíš o tom."

Erudite
16.10.2015

Kniha...Ne, vždyť to nemůžu nazvat pouze KNIHA. Je to...něco zvláštního, myšlenky na papíře, život v natisknutých slovech, city v písmu. Zamilovala jsem se do stylu psaní Marka Šindelky. Měla jsem pocit že čtu lyrické básně, kterým byla dodána páteř prózy a děj. Všechno krásně vyměřené v poměru 1:1 a...asi se vrátím na začátek, abych mohla tenhle dech života popadnout ještě jednou.

arthera
02.06.2015

Když napíše knihu básník, který má znalost v mezilidských vztazích, slušně se orientuje v lidské psychice a prožívání.
Četla jsem ji dvakrát, možná si ji časem dám znova. Pro tuhle knihu musí mít člověk specifické vnitřní nastavení a pohled na svět. Moc se mi líbila.