TheCiko5 komentáře u knih

Velmi vtipné zpracování největšího japonského problému. Chvilku mi připadalo,že čtu japonskou verzi Pulp fictionu,chvilku mi úsměv na tváři ztuhnul při pomyšlení,že to jednou všechno může být pravda...

1 07.09.2014

Tato výpravná sitcomová fantasy mne sice nedonutila k hlasitému chechtání,ale vysoce mne uspokojila. Hodně prostoru je zde věnováno vysvětlováním,např.fyzikálním zákonům Zeměplochy,na jakém principu funguje (Želva,sloni...),hierarchie Bohů,atd. Z toho důvodu dávám nižší hodnocení,protože vím,že přijdou další knížky,kde vysvětlování a uvádění diváka do kontextu bude míň. Když jsem přijal zákony Zeměplochy za své,čtení bylo jednodušší,než jsem si myslel. Jedna z věcí která mě nadchla,je Smrťák (nebo Smrťačka?),místy až filosofické myšlenky,trefné hlášky,zkrátka supr! Pak mě napadlo,jestli náhodou Pratchett nevymyslel nový druh psaného humoru... "!" řekl cizinec. :-)

2 26.08.2014

Skvěle rozprostřené napětí! Příběh ve vlhku a mlze britských lesů a ve vypolstrovaných pokojích psychiatrické kliniky postupně nabývá a houstne. Napětí by se místy dalo krájet,občas jsem měl pocit,že se mezi mnou a knihou vytvořila jakási mrazivá křeč a nemohl jsem se od čtení odtrhnout,kolikrát dlouho do noci. Když jsem oči konečně odtrhl (což bylo zpravidla kolem druhé hodiny ranní) a zavřel knihu,cítil jsem se dost sevřeně ale zároveň se těšil,až knihu ráno v tramvaji zase otevřu. Krásně propracované hlavní postavy,ale občas jsem ztrácel orientaci v místech a lokacích.

4 19.08.2014

Díky této knize,kterou občas za sychravých nejen podzimních večerů přibalím s sebou do tramvaje,se usmívám,či dokonce směju,jako kdyby žádný sychravý nejen podzimní večer nebyl.

1 13.08.2014

Oceňuji autorův postup při práci na této knížce. Pečlivě vybírat slova a výrazy,aby jich bylo 101,není jistě úplně jednoduché. Přesto si myslím,že jsou některé kusy nastavované ( Nevím,zda to je českým překladem...) Dále se ohrazuji proti označení "povídka",či "mikropovídka". Jedná se spíš o autorovy "vzdechy",více či méně hluboké. Mnohé z nich začínají stejně,mají stejnou skladbu,nebo dokonce stejnou pointu. Napadá mě,jestli je vůbec možné,napsat kvalitativně vyváženou sbírku "vzdechů",z nichž každý bude mít 101 slov...myslím,že těžko...

13.08.2014

Balada provoněná mechem, lesními jezírky, maliním, trávou a kamenem, ale s notným přídavkem strachu, krve a tabáku. Kdybych měl dílo znázornit v hudbě, představte si na začátku líbezný durový akord, tichý, jako zurčící lesní studánka. Postupem času tento akord nabírá na intenzitě a těsně před koncem je rázně utnut. A pak jen ticho, občas přerušené klováním datla někde v korunách tmavého lesa...

10 13.08.2014

Moje první knížka od Kinga. Nevím,jestli se tématu dá říkat thriller,detektivka,nebo snad dokonce horor,nicméně mi vyprávění přišlo v 90% poklidné a místy až pohádkové. Samozřejmě,King má neuvěřitelný cit pro jakési podvědomé napětí. Čtete pozvolný, zatím nic neurčující text z pohodlí své postele,ale někde mezi třetím levým a čtvrtým pravým obratlem Vás bodavě mrazí. Celkově ale nevím,jestli tento pocit stačí k plnému hvězdičkovému zisku,ale mě zatím moc ne. Ale až přečtu dalšího Kinga,třeba své hodnocení pozměním.

1 13.08.2014

Líbí se mi,že Zola v této knize nahlíží na špatné vlastnosti mužů i žen stejnou měrou. Není bez zajímavosti sledovat proměny jednotlivých postav - většinou díky,nebo spíš kvůli rozmaru druhého pohlaví. Zola rozebírá proces myšlení jednak člověka šťastného,tak člověka zklamaného. Jsou tu krásně vykreslené chvíle,kdy počáteční nesympatie přerůstá v lásku a láska (většinou neopětovaná) v šílenství. Autor nechá Nanu jak černou vdovu nenápadně a polehoučku tkát vlákénka vztahů,intrik a pomluv,románků,slibů a zrad,až uplete pavučinu tak důkladnou,až se všichni její blízcí i "neblízcí" chytnou do lepkavé pasti jejích sladkých řečiček,okouzlujících úsměvů,případně lůna jejích statných stehen. Problém nastává v momentě,kdy se přešťastný,sotva centimetrový pavouček chystá všechny spořádat. Čím víc jí,tím je větší,hrozivější a sám sobě nebezpečnější. Takže je toho zkrátka příliš na malou obyčejnou Nanu. Přestane být ostražitá a jenom bere. Zapomíná dávat. Lásku a pochopení pouze vyžaduje a vrací jen sobeckost a výsměch. Možná ji překvapilo,že umírá jako úplně obyčejný člověk na úplně obyčejnou nemoc. Úplně sama,uprostřed své krásně utkané pavučiny...

7 12.08.2014

Při četbě jsem balancoval na hraně mezi krásou a smutkem. Pochopil jsem,že tato hrana se nazývá Melancholie. A Smuténka na této hraně stojí překvapivě pevně.

9 06.08.2014

Životopisy čtu rád proto,abych zjistil,v jaké životní fázi svá díla autor napsal. A když se navíc jedná o autobiografii,jako v případě Irvinga,nemohl jsem knihu nepřečíst. Vlastně mi i vyhovovala "tloušťka" knihy,autobiografii ve stylu Garpa bych asi nepřežil. Jakoby Irving nechtěl čtenáře zatěžovat sebou samým,ale představil se prostřednictvím čtenáři důvěrně známého a pro Irvinga tolik typického vyprávění o psaní,zápasení,ženách... Něco mi říká,že se jedná o první díl volně na sebe navazujícího životopisu,protože podle všeho Irving ještě zdaleka s psaním neskončil...

2 21.07.2014

Platí to samé co u Angoly. Pan Klíma píše neuvěřitelně čtivě a poutavě. Nemám problém "jeho" dějiny číst jako román.

19.07.2014

Příběh "kolem vzniku" je na jednu stranu nafouknutý a jakoby zastiňuje text samotný. Na stranu druhou...napsat osmdesáti stránkovou knížku za 11 hodin ??? To je přece typicky česky vtipné! PROČ jí nenapsal Irving? Murakami? Bukowski? Pratchett? PROČ jí nenapsal Vian,který díky srdeční vadě psal rychle a hlava nehlava? PROČ??? Protože to prostě jde.:-) i jen za 11 hodin se dá zklidnit mysl a napsat knížka. Krásné hluboké myšlenky,výborně napsaný anděl. Kdyby každá osmdesátistránková knížka byla takhle obsažná,nemusely by se kácet lesy kvůli papíru...
Samozřejmě nemůžu srovnávat s výpravnými čtyřsetstránkovými romány,byla zde vytvořena samostatná kategorie.

2 17.07.2014

Věru nevím kde začít. Jsem toho názoru,že literární dílo,charakterizované jako román, by mělo obsahovat alespoň stopy děje. Jistě,příběh tu je,ale v případě,že mi k jeho shrnutí stačí čtyři věty,jedná se (alespoň pro mě) o děj naprosto plochý a až zoufale předvídatelný. A ještě navíc od tohoto už beztak chatrného příběhu vedou slepé uličky v podobě nepodstatných osudů (jak sama autorka přiznává - "ten a ten je pro Palův příběh zcela nepodstatný"). Nejsmutnější je ale,že se o "nepodstatnosti",či spíše naprosté zbytečnosti osudu postavy dozvíte až po jeho dočtení. Autorka Vás pěti stránkami navnadí na vedlejší linku a na konci páté stránky se dozvíte, ..."že to vlastně není až tak důležitý..." Připadalo mi to,jakoby se sama autorka ubezpečovala uprostřed knížky,o čem chce vlastně psát. Co se týče postav,připadalo mi,že hlavní hrdina Pal má snad všechny vlastnosti,které existují. Je mužný,dětinský,ostrý,sexy,vysoký,sentimentální,starostlivý,sobecký,okouzlující,egocentrický,puritánský,otcovský,něžný... prostě úplně cokoliv Vás napadne,tak to je Pal. Normálnímu člověku,který by měl tolik charakterových vlastností by praskl mozek,ale Pal ještě k tomu přednáší a bádá na univerzitě v Oslu.
Dál mi přijde,že "román" byl napsán především z pohledu univerzitního profesora a ne spisovatele,nebo alespoň vypravěče. Schopností vyprávět tedy paní Uri rozhodně neoplývá. Bohužel. Krásné téma,ale absolutně "nevymláceno". Přehršel odborných názvů oborů,jazyků,předmětů,přednášek,výzkumů,jak už jsem zmínil prve,na úkor děje. A to mi u románu vadí nejvíc.

1 17.07.2014

Narozdíl od jiných Vianových knížek převažuje nikoliv vtip spolu s akcentem na čtenářovu představivost,ale jakási romantická kritika společnosti (a války především). Objevil jsem zde,že Vian nebyl "jen" humoristou,ale také brilantním trubadůrem protiválečného smýšlení.
Nádherné sonety.

2 09.07.2014

Daleko víc,než stylistická nevyváženost textu mi vadilo časté a nepřehledné přeskakování z minulosti do přítomnosti a zpět. Ikdyž jsem čtenář poměrně trpělivý,tato skutečnost mě dost rušila a znemožňovala mi hladký průběh četby. Ale dvě hvězdy dávám za konec knihy,resp. za poslední zápletku. Najednou se vyprávění překlenulo do citlivého příběhu s příjemným vyústěním v podobě vysvětlení celé korporativní šmodrchanice.

Spolu s životopisem Charlieho Chaplina se jedná o nejlepší biografii v mé knihovně. Je zajímavé dávat si do souvislostí situace,ve kterých se Bukowski ocital a co zrovna při tom psal. Čtenář tak dojde k zajímavým závěrům... Přišlo mi,že autor trochu psal i ve stylu Bukowského,což považuji za zajímavý prvek. Doporučuji nejen fandům Bukowského,ale i fandům dobrých životopisů.

1 22.06.2014

Knihu jsem četl na střední a jednotlivé charaktery mě natolik upoutaly,že jsem chtěl hru okamžitě zdramatizovat,což se mi bohužel nakonec nepovedlo. Mrzí mě to,protože kniha je dramatická, čtivá a srozumitelná i mladšímu čtenářovi.

1 21.06.2014

Mé první fantasy spolu s Rytířem z Alexandrie a nemohl jsem si vybrat lépe ! Přečteno nejméně čtyřikrát a doufám,že číslo není konečné !!!

21.06.2014

Mé první fantasy spolu s Kevinem z Locksley a nemohl jsem si vybrat lépe ! Přečteno nejméně čtyřikrát a doufám,že číslo není konečné !!!

1 21.06.2014

Z "Tuláků", "Na cestě", "Podzemníků" a "Tristessy" rozhodně nejsouvislejší Kerouacovo vyprávění. Těžko říct,jestli je to "ranností" díla a tudíž absencí většího množství návykových látek v těle autora,nebo jen náhoda. Dramatické postavy,vykreslená zápletka,krásné námořní prostředí,zkrátka - velmi čtivé !!!

2 21.06.2014