Smuténka

od:


KoupitKoupit eknihu

Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti. Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru a na některé jeho básně složil Jiří Pavlica z Hradišťanu hudbu. Oceňován byl hlavně v zahraničí, připomeňme Petrarkovu cenu z roku 1989. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora. Edice: Verše ; sv. 27 Ilustrace: Helena Konstantinová ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/65_/65893/smutenka-65893.jpg 4.3219
Žánr:
Literatura česká, Poezie
Vydáno:, Vyšehrad
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Přidat komentář
Elsinor024
11. listopadu

Některé metafory nejsou zrovna snadno uchopitelné. Některé básně jsou silné, emotivní, melancholické a když je čteme, vidíme před očima obrazy. Mám moc ráda Modlitbu za vodu a spousta básní v této sbírce je stejně tak dobrá.
"Nad studnou vyjde zatím ona hvězda,
co je jak panna třímající klas."

hermína14
19. září

a když je mi křehko, přichází ta chvíle..jen se v těch verších poztrácet, teplý čaj k ruce a nehledejte mě...

intelektuálka
28. července

Básník, který je mi velmi blízko....

Jednou nám popel poví
na jaké dveře tlukou
s tak tvrdošíjnou mukou
na světě lidská srdce

A snad nám láska řekne
proč srdce nepřestane
a proč stále stále
na velké dveře tluče

Ale kdo řekne
/mé nedůvěře/
kam vedou ty dveře
a co je za nimi skryto

A kdo nás napomene - Smuténka

stanza
12. června

POEZIE
Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.

triatlet
22. dubna

Jan Skácel si ve Smuténce používá množství metafor.
Hned z úvodní básně Pořád vystupuje úzkost:
"Tolik se bojím ticha a němoty,
té tíhy na stromech a věčnosti,
co v lidech přestala." (s. 11)

Často se objevuje přesah nejen mezi verši, ale i mezi slokami:
"Léto je daleko a sníh,

sníh je tak čistý, až jiskří v očích." (s. 17 - Nahým a mokrým navrch)

Básně zaujmou prostotou:
"Od lesa přijde do dědiny jaro.
Pod paží ponese si skřipky,
prastarý nástroj z trojitého dřeva.

Některý večer pak ozve se v sadech píseň." (s. 27 - Březen)

I krátké osmiverší dokáže načrtnout krásu kolem nás:
"Na malinovém nebi
rozpouští se den.
Za zídkou z cihel
omamně voní bezy.

Je slyšet každý list.
Bez hnutí vrůstá
kaštan do noci.
V kamnech šplíchá tma." (s. 31 - Večer)

Radka99
22. dubna

Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest
opravdu bolela a slza byla slza.

Dep8
29. ledna

"Nebo snad věděli, že do lásky se chodí
tak jako na vojnu a nic nám nezaručí,
jestli se vrátíme. A když, tak jestli celí."

Lenka4
08.09.2017

Smuténka přináší do duše malilinko smutku a nezměrné potěšení z krásy poezie. Zlatá brána: „Hledal jsem hezké slovo pro tebe a měl jsem na jazyku temnou višni. I chřástal se mi líbil, také tráva. Dokonce autogén. A náhodou jsem našel nejhezčí, dívej se, venku p o p r c h á v á. Není to zlatý červencový liják, co je jak mečem podepřená brána. Můžeme vejít. Hlava nesejde. Venku jen trochu, drobně poprchává.“ Z Přísloví: „A nepřijde-li trest hned vzápětí, musíš si vinu odžít životem:“

Melancholie
23.08.2017

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil
A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

petrarka72
19.08.2017

Jednou za čas si Skácela musím dopřát...

Ema22
03.08.2017

Myslím, že některé čtenáře Skácel odradí na první pohled neprůhlednou metaforikou některých svých básní. Jedna interpretace? Proč? V tom je podle mě kouzlo lyriky, některé texty mě osloví, jiné ne, některé mě provází po celý život.
Smlouva
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh.
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, které je mi třeba.

Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest
opravdu bolela a slza byla slza.

mirektrubak
02.08.2017

Básně Jana Skácela ve své nejdokonalejší podobě.
Bezedná studna lyrické poezie. Obrazy bílého sněhu dokážou navodit zimní atmosféru i uprostřed tropického léta. Básně s jarní tématikou zase přímo voní probouzející se přírodou. A ty smutné přikryjí duši těžkou peřinou smutku...
Prostě nádhera...

Michalka98
03.01.2017

Jan Skácel, můj oblíbený básník.

IvetB
21.07.2016

Teskně krásné..

amelie.m
08.06.2016

Miluji Hradišťanem zhudebněnou Smuténku. Ty verše dostávají najednou další rozměr.. Často se vracím k básním pana Skácela a s každým dalším čtením v nich i v sobě objevím, dosud neobjevené..

-Nikola-
07.08.2015

...
"Nebo snad věděli, že do lásky se chodí
tak jako na vojnu a nic nám nezaručí,
jestli se vrátíme. A když, tak jestli celí."

Paja.T
08.10.2014

Autor vystihl přesně to, co se slovy tak těžko popisuje, pocity hluboké melancholie, ale i jakéhosi zvláštního souznění. Básničky mě velmi hluboko zasáhly.

TheCiko5
06.08.2014

Při četbě jsem balancoval na hraně mezi krásou a smutkem. Pochopil jsem,že tato hrana se nazývá Melancholie. A Smuténka na této hraně stojí překvapivě pevně.

Finskej
07.02.2014

V noci jsem uslyšel smuténku.
Přišla a prostředním prstem
ťukala na sudy,
jestli je víno doma.

Všechno chce o nás teď vědět,
smuténka za nás smutná.
Klepala na sudy.
Potmě je tolikrát líto.

Marčullkas
30.07.2013

Povinná četba k maturitě. Mile napsaná poezie, ale už nikdy víc nechci dělat rozbor básní! ...

Kate.S
28.12.2012

Mě to příliš nezaujalo.

hladko
27.09.2012

Za stížnost sám sobě, že trpím neznalostí poezie, dostal jsem darem Smuténku. Knihu mám neustále při sobě, má své čestné místo v tašce přes rameno a jezdí se mnou vlakem do práce a zpět. Trpělivě čeká na mé duševní rozpoložení a čas od času na mě zavolá a vezme mě s sebou do krajiny poezie, do země tajemné a mnou dosud neprobádané. Do země, ve které ještě asi dlouho budu cizincem, ale jako cizinec v každé nové zemi budu chodit se smysly nastraženými a připravenými vstřebat příliv nových podnětů. A ty přicházejí ve stále větších dávkách...ale hodnotit ještě nemůžu.

FrantaHr
17.08.2012

Ty verše jsou krásný, sice kolikrát nevím, co chtěl básník říci, ale strašně mě to učarovalo.

knedlik
25.06.2012

Smuténka byla mým prvním setkáním s tvorbou Jana Skácela a mám za to, že ne posledním. Poezie netvoří nijak výraznou část mé knižní sbírky, ale Skácel mě doslova a docela nadchnul. V jeho slovech je obsaženo cosi, cosi... ano, obsáhlého a hlubokého, ač řečeného na velmi malém prostoru několika řádků. A tím něčím si mě Smuténka (a snad i on) k sobě připoutala.

Vojta
27.12.2011

Pro mě to byl velmi zvláštní zážitek, neboť s takovouto poezií se nesetkávám přilíš často, naopak se jí spíš vyhýbám. Ale v tomto případě mi nějak přišla k chuti, ač jsem mnohokrát při čtení stál opodál s údivem a nechápavostí ve tváři. Je to poezie neuchopitelných pocitů a takřka nevyslovitelných dojmů. Velmi stručná, zároveň však podivuhodně obsáhlá. Zřejmě se k ní budu v budoucnu vracet, přestože autor vše neservíruje tak, jak jsme v dnešní době zvyklí a nutí čtenáře k vlastní akci, což může být otravné, ale také docela zajímavé.

Addie
18.06.2011

Smuténka je kouzelná, plná krásných slov krásného významu. Krásná při své melancholii a něžnosti dotýkající se lidského srdce.

nightlybird

Místo komentáře : Převozné pro Charona

Poslední měďák slyším pod jazykem.
Přemýšlím marně, kam jsem zlato dal.
Venku je noc a nachýlené hlohy
za oknem pustily se v cval.

Ještě jsem dole láskou ojínělý.
Od sebe na dlaň ležíme tu dva.
A chutnám potmě hořkou pravdu mědi,
poslouchám naznak, jak z nás ubývá.