TheCiko5 komentáře u knih

Příjemná odpočinková netěžká knížka, jejíž děj jsem si sice musel trochu domýšlet a představovat, nicméně na literaturu z roku 1805 se jedná o výjimečně vyspělý text. Zpočátku jsem neustále musel listovat dopředu na graficky znázorněný rodokmen obou rodin, zvláště, když se syn jmenuje stejně jako otec. Po pár dopisech jsem se ale do toho trochu vpravil a pokoušel jsem se i rozeznat drobné stylistické změny v jednotlivých "rukopisech".
Škoda jen, že autorka si nemohla pomoct a na úplný konec doložila několikastránkové vyprávění (nikoliv dopis) děje, který následoval po ukončení korespondence. Dle mého by šel nahradit např. dopisem někoho cizího... Proč se autorka nedržela formátu "dopisový román"? To se asi nikdy nedozvíme...

1 10.02.2015

Vůbec jsem nepochopil cílovou skupinu knížky. Pro dospělého má příliš široké řádkování, jednoduché holé věty, strohý děj a pro dítě zase zbytečně komplikovaně vyprávěné právní zákony, ve kterých se vyzná jen právník a možná někdy autor. Nevím tedy, jak mám knihu hodnotit. Pro dospělého obyčejné, nevýpravné a zmatečné (autor kolikrát nat'ukne nějakou dějovou linii, ke které se však už nevrátí. Čtenář dál v průběhu četby zjišt'uje, že tato linie je naprosto nepodstatná a tudíž neví, na co se má soustředit.) a pro dítě nezáživné a až příliš odborné. Postavy bez vývoje (s výjimkou náznaku uobření rodiny s Ikem), kniha bez děje (pouze popis týdenního procesu). Ale co je nejhorší !
Obrovské množství nerozehraných postav bez významu. A Theo byl tak sympatický, až mě stím s prominutím sr.l. Třináctiletý kluk s vlastní právnickou kanceláří, ochotně pomáhající všem postavám z příběhu, vyjma své rodiny ??? Bud' je Theo borec s IQ 250, ocelovými nervy a výdrží profesionálního boxera, anebo představitel typického amerického supervečerníčku. Možná si dost troufám, ale dle mého je to spisovatelsky nedokonalé a odfláknuté.

25.01.2015

Úžasná zápletka v podobě "dvou realit", opět skvělý Smrt', zasvěcující se do života lidských bytostí (rozteskněný a opilý, št'astný v kuchyni,v defenzivě v rozhovoru s Keeblem : "Dobrá, ale co umíte prakticky?" Smrt' se nad tím zamyslel. CO TAKHLE URČITÁ PRAXE V POUŽÍVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÉHO NÁŘADÍ? )
Materiálu,že by z toho jiný spisovatel vyrobil třídílnou nastavovanou ságu o "Proměně Smrtě" a Pratchettovi stačí malá knížečka. Působivé, těším se na další !

7 16.01.2015

Postavy jsou vykreslené tak,že jejich vlastnostem a (zlo)zvykům čtenář třeba ani zpočátku neuvěří, ale zároveń mají tak obrovsky silný charakter,že by bylo až nemožné jim nepodlehnout. Vztah Franny a svalnatého hlavního hrdiny mě vzrušoval, Franka jsem "sympaticky" neměl rád, Lilly měla spoustu krásných myšlenek,snový otec rodiny,silná ruka Juniora Jonese... Romantické plynutí děje občas přerušila na první pohled nelogická bizarní až brutální a cynická tragédie, která však ve výsledku působí jako vodítko a motiv celé linie příběhu. Irving je jeden z mála autorů, u kterých si myslím, že svojí knihu skutečně promýšlí až do konce. Osobně nemám důvod dát méně než pět hvězd.

5 08.01.2015

Většina povídek oplývá neochvějnou přítomností kvalitních dialogů a vnitřních monologů. A to je podle mě držák celé knížky. Bukowski netěží z přebujelé fantazie,nebo z překombinovaných literárních tvarů. Spokojí se (stejně jako později čtenář) s jednoduchou vyprávěcí formou. Na nic si nehraje. A že je "sprostej" ? Postavy sice zvrací,šoustaji,prdí,pijou a strkají si prsty do zadku,ale to přece není nic,co by někdo z nás alespoň jednou neudělal...:-) A "zevlák" Bukowski má prostě odvahu o tomhle "obyčejném" životě psát tak,jak jí neměla spousta lepších a slavnějších spisovatelů.

4 12.12.2014

Trochu jsem se vyděsil, když jsem si přečetl, že se jedná o román, psaný pro mládež. A na literaturu a'la upíří deníky jsem opravdu nebyl zvědavý. Jenže se mi během čtení knihy stala malá příhoda, která by se dala shrnout do jedné věty: Nikdy jsem nečetl lepší román,který by byl zároveň autorova prvotina.
Jako čtenáři samozřejmě registrujeme jisté zlehčování děje v podobě ubírání postav, spoléhání na magii a nadpřirozeno... Ale je zajímavé, že jediné postavy,které jsou v knize fyzicky popsány, jsou Kain a Roland. Všechny ostatní si člověk musí domýšlet a představovat, což beru trochu jako hlavní (ale skoro jedinou) komplikaci při čtení.
Nechybí děj, napětí a jakási přesnost - děj autor směřoval k určitému bodu, ani v nejmenším se nejedná o psaní na náhodu. Dokážu si představit jasný emoční i dějový graf celé knihy...
Přečteno za pět hodin, za pět hvězd.

6 06.12.2014

Knížka své určitě splnila. Její přehlednost a obsažnost kvituji, ale narozdíl od jiných knížek v "řadě" chyběla jakási zábavnost a dramatičnost. Krásné, srozumitelné, mnohdy ale šroubované a ploché. Pobavil jsem se jako student,nikoliv jako čtenář.

05.12.2014

Fanteho styl je mi velice blízký. Krátké přehledné kapitoly,dialogy s minimem slov ale s o to větším obsahem. Je zajímavé se zamyslet nad figurou Bandiniho. Autor se sice do této figury s úspěchem vtěluje,jenže mi nejde na rozum,že ji nevykresluje pouze ve světlých barvách. Bandini,přesto,že o sobě s jistotou tvrdí,že je skvělý spisovatel a básník,ve svém vystupování na veřejnosti za tímto tvrzením zaostává velmi daleko. Pije,je vulgární,ač milovník ženského pozadí, k ženám povrchní (samozřejmě s výjimkou Helen) ... Na druhou stranu nemá rád nečinnost,irituje ho,že dostává 300$ týdně za to,že si jde občas sednout do kanceláře a vypít kávu.... Potřebuje psát,tvořit,bobtná v něm touha zavařit psací stroj...ale když pak příležitost dostane,nedokáže se jí chopit a můza ho s ironickým úsměvem jen tak lehoučce pohladí po tváři... Zkátka: moc mě baví si za Bandiniho dosazovat Fanteho a domýšlet si,do jaké míry se autor do své postavy adaptoval a nakolik se v ní vzhlížel.
Beru si ponaučení: "Někdy je dobré se smířit s tím,že výsledek mé scénáristické práce se scvrkne na 'Ou' a 'Hijéé'" ...

1 26.11.2014

Neskutečná práce Marka Haddona ! Vím,že se tento spisovatel ve svých dalších knihách prezentuje stylem ne nepodobným jiným britským autorům. V této knize ale více než bravurně zvládá jak autistický způsob myšlení (jednoduché věty,přímé odpovědi,založené na matematice a logice,vysvětlivky,odbočky,atd.) tak zároveň drží vypravěčskou linii na hodně vysoké úrovni. V příběhu,který se soustředí na Christophera-autistu, jsou jasně vidět a především cítit emotivní zvraty a jako se v mlžném pražském ránu zjeví na obzoru Pražský hrad jako strašidelný strážce svého města,tak úplně stejně se za první linií (Christopher) zjevuje strašák v podobě rodičovského konfliktu. Představa,že pečlivě vystupňovaná vzájemná nenávist rodičů může razantním způsobem ukončit sen jejich autistického syna v podobě maturitní zkoušky z matematiky,je poměrně drsná a až žalostně reálná...
Příloha ke knize by zasloužila dalších pět hvězdiček,ale bohužel tomu vůbec nerozumím...:-)
Obrovský obdiv k panu Haddonovi. Do velmi těžké látky se ponořil hluboko a zodpovědně.

6 24.11.2014

Učebnicová detektivka ze severského prostředí. Spousta kávy,ledové mlhy a vnitřních monologů komisaře Wallandera - to všechno jen umocňuje zážitek z knihy. Z obsahového hlediska je velice zajímavé,že místo aby se ověřovala kvalita důkazů,důkazy vlastně téměř chybí. Vyšetřování jakoby drhne, pán z Farnholmu je čistý,není kudy kam a přesto knížka neztrácí břit. Rovněž je děj málo akční (akční scéna je v podstatě jen na konci) a přesto je napětí napnuté přes celou knížku jak tětiva luku.
Je mi jen líto nevyužitého (dle mého dost strašidelného) motivu velkých loutek,které by se daly využít "hororověji" a umocnit tak tvrzení,že usměvavý pán z Farnholmu má morbidní humor.
Celkově ale přesné,srozumitelné a jak podle krimi učebnice.

3 19.11.2014

Z hlediska historické důležitosti se dle mého skromného názoru jedná o naprostý unikát,co se týče žánru "deníkové biografie". Nechápu jak mohli autoři u spisovatele,o jehož životě se kolikrát vedou pouze dohady a který je dnes bohužel už jen předmětem debat v anarchistických kroužcích,sehnat takovéhle neuvěřitelné množství informací. Veliký respekt celému týmu autorů i Volvoxu. Děkuji,velmi potřebná, poučná, i zábavná publikace !
"Umění je skříň..."

4 13.11.2014

V této knížce jsem pochopil,jaký má Saroyan neuvěřitelný cit pro detail. Jeho kombinace s místy až básnickou poetikou vytváří ucelený dojem a zintenzivňuje nutkání všímat si naplno věcí kolem sebe. Čtenář nedostává vše na zlatém podnose,ale Saroyan ho nechá pracovat - doplňovat svou fantazií emoce jeho postav. Nenuceně a lehce o velkých malých věcech.

2 08.11.2014

S jakou lehkostí čtenář pluje mezi pražským žargonem,díky Hrabalovým přesně vykresleným postavám, to je až k neuvěření... Nejde o povídky s pointou,v této knížce jsou povídky odvozené od slova "povídat",čili vyprávět. Jsou tu povídky vtipné,něžné,sentimentální a možná na první pohled trochu morbidní a cynické. Autor však pouze vykresluje prostředí,které důvěrně zná. Bez ozdob. Bez příkras. Tak,jak je autor sám zažil.
Chtěl bych mít Hanťu za dědečka... :-)

2 04.11.2014

Osobně upřednostňuji spíše "fyzické" fantasy,a tak mě tento "magický" díl zabavil o trochu méně,než předchozí. Na můj vkus málo výpravné,přislo mi,že i postav bylo poskrovnu,krásně vykreslená Bábi,o to míň Esk. Jedno velké mínus jde ale na vrub Talpressu,tolik gramatických chyb a redakčních překlepů jsem zažil snad jen v Blesku...

5 26.10.2014

V první řadě nejde ani tak o rafinovanou brutalitu,kterou je kniha napevno omotaná a která Vás nutí se od knížky podvědomě odtáhnout,ale především o srovnání dvou odlišných světů. Za prvé to jsou "obyčejní lidé", žijící na vesnicích,lidé,které velmi často potkáváme i my,kteří zkrátka žijí kolem nás. Za druhé to je představitel dětské generace,navíc autor sám,který měl to "štěstí",že se narodil s takovou vizáží,s jakou se narodil. Vesničané,kteří za denního světla vesele chodí do kostela a dojí krávy,o pár hodin později - pod rouškou noci - promyšleně týrají,znásilňují,lžou,kradou a zabíjejí. Odnáší to autor sám a v jeho textu je tolik bolesti a smutku,že si čtenář nutně musí položit otázku: Tohle dělá z lidí válka?
Doporučuji všem,kteří mají rádi napětí,násilí a strach. Ano... strach jsem měl i při čtení. Bál jsem se,že bych někdy mohl něco podobného zažít...Zahoďte Kinga, sáhněte po Kosinském !

6 20.10.2014

Minimalistická serenáda z perverze a jasu. Nejde o text,jde o hluboký,niterný,napevno utažený pocit atmosférického sexu, fyzické potřeby a absence citových vláken v mozku nejmenovaného psychoanalitika (kdyby se jmenoval Ludvík,pocit by to jistě neumocnilo). Přítomen byl vývoj a lehce rostoucí tlak na hlavní postavu. Chybí však jakákoliv dějovost a snižuje se tak návaznost četby...

04.10.2014

Přesně,jak jsem předpokládal. :-) Oproti prvnímu dílu,který prvotně seznamuje diváky s fakty a uvádí je do kontextu, je tento výpravnější,dějovější a o něco málo napínavější. Krásná parodie na čaroděje,okouzlující Smrť,sympatické Zavazadlo,legrační Cohen. Nutno podotknout,že krásný zážitek z četby je umocněn "pohodlným" paperbackem.

2 13.09.2014

Díky této knize,kterou občas za sychravých nejen podzimních večerů přibalím s sebou do tramvaje,se usmívám,či dokonce směju,jako kdyby žádný sychravý nejen podzimní večer nebyl.

3 07.09.2014

...že když čte člověk Viana,musí se opancéřovat notnou dávkou fantazie a představivosti,to už vím. Ale že mě navíc překvapí dalším přívalem nových "rychle vzniklých slov" (Vian vytváří slova buď slučováním dvou až třech různých slov,krácením,anebo prachobyčejným komolením. Kouzlem je,že tato slova používá ve valné většině svých děl pouze jednou a víckrát se o ně nestará. Slova tak vlastně okamžitě ztrácí i teoretickou možnost protlačit se do nějakého okultního - anebo kultovního? - slovníku.) a zároveň mi umožní nesouvisle přemýšlet nad dějem a osudy jeho postav,to jsem nečekal.

07.09.2014

Kdybych byl rodilý Albánec,praskal bych pýchou med nádhernými popisy albánské krajiny. Jsa však rodilým Pražákem a nemaje možnost do albánských hor ihned zajet,pouze umírám touhou se tam vydat a spatřit všechny ty kamenné věže,mohyly,pevnosti,náspy,stáda volů,horaly s puškami,jejich ženy s černými šátky na hlavách...
Kniha se zaměřuje na tři aspekty. Popis krajiny,autentický folkloristický rozbor starého zvykového práva - Kanunu a konečně dva paralelní příběhy hlavních postav,které jsou ale jaksi v pozadí celé knížky. Ze začátku mi to trochu překáželo ( neměl jsem se o koho opřít a s kým cítit), ale později jsem si uvědomil,že mi to vlastně vůbec nevadí a že to považuji za zajímavý prvek - román,kde děj není důležitý... Tajuplný zážitek z albánských hor... Doporučuji !

Pozn.: Lépe by knížce slušela tmavší obálka,nad růžovou jsem se musel chtě nechtě pousmát...

10 07.09.2014