Sny o kopci Bunker Hill

13.02.2023

Nie je to ani pútavé, ani vtipné. Nímandov, ktorí trpia komplexom viaccenosti a pritom nikdy nič nielenže nedokázali, ale ani neurobili, je všade plno. Čo ma teší, je zistenie, že to nie je výsada iba dnešnej doby. Za to dávam hviezdičku, inak zbytočná kniha.

18.12.2019

Arturo je nezny, pak hruby. Naivni, pak jedna s dumyslem. Krici, ukazuje pevnost, pak place slzy nejistoty. Pri modlitbe k Panne Marii se mu asociuji eroticke obrazy a v kostele dostava erekci. Je nesmirne citlivy. Ctenar plyne blaznivym vypravovanim, ktera vsak nakonec od spisovatele z LA ocekava. Syrove se misi s kycem. Mnohe situace jsou podany opravdy vtipne a vsechny stoji na opravdovsti a plnem prozitku hlavniho hrdiny. Artura si musite oblibit, avsak jemny distanc, ktery kvuli jeho dichotomii mezi vami vznikne, nakonec nedokazete plne preklenout. Arturo stale beha v kruhu. Zada velmi malo, ve skutecnosti vsak chce vse. Jeho kroky vedou centimetry nad zemi, anebo ma nohy po kotniky v pachnoucim jilu. Trpi, citi se menecenny a zaroven se boji zklamat svoje okoli, takze se mnohdy uchyluje ke lzi. Avsak vzapeti se minimalne sam sobe prizna. Je to clovek, jenz nikde neni na svem miste, a jiz prekrocil ten casovy okamzik, kdy lze ukrocit nazpet do azylu. Pripomina mi Sisyfa, snazi se dostat balvan sve duse na vrch Kopce, ale zakonite musi vzdy spadnout dolu. Bozi blazen, jehoz ohen nikdy neprastane doutnat, avsak nepredstavujte si temnou oponu koure, protoze Arturo je zkratka cista duse.

03.09.2017

Po dočtení tohoto románu jsem - stejně jako po dočtení románu Zeptej se prachu - dlouhé minuty civěl před sebe a hlavu si nechal plnit myšlenkami a vzpomínkami na Artura Bandiniho - na tu spoustu citu a jemnosti a touhy a víry a posedlosti a snění a naivity obsažené v každém řádku... ... a tekly mi slzy. Copak tekly... já brečel a brečel a brečel. A že mám přezdívku zrovna po Arturovi? Je to můj nejmilejší literární hrdina. A John Fante? Můj literární bůh.

09.01.2015

Je mi jasný, že fráze přečíst knihu jedním dechem se může zdát otřepaná. Většinou jsou tím myšlený knihy, který se čtou překvapivě skvěle a vy se divíte, jak tím vším bezstarostně proplouváte. Jenže tohle je jinej případ, dámy a pánové. Tohle totiž není žádný bezstarostní proplouvání, tohle je seskok padákem přímo do Bandiniho krvácející duše.

Tahle hořkosladká jízda s Arturem Bandinim mě potkala na Pražským hlavním nádraží, když jsem zrovna nastupoval do vlaku. To jsem jsem ještě netušil, že můj lehce tragikomickej osud pro mě má přichystaných zhruba tři a půl hodiny cesty a k tomu 50 minut zpoždění jako bonus. Takže když jsem potkal Bandiniho, jak se svým typicky romantickým způsobem začal nachomýtat do čím dál větších průserů, úplně jsem zapomněl na mou strastiplnou jízdu vlakem a začal jsem si užívat jeho poetickou jízdu životem.

Některá zastávka byla smutnější, některá šťastnejší a vtipnější, ale pořád to byl ten nezapomenutelnej Arturo Bandini, od kterýho se vám nikdy nebude chtít odejít. A tak vždycky, když se zpoždění mýho vlaku o něco navýšilo, lehce jsem se pousmál a byl jsem zase o něco spokojenější. Když jsem těsně před vystoupením zaklapnul přečtený Sny o Bunker Hillu, byl jsem neskutečně vděčnej Fantemu a taky zamrzlýmu trakčnímu vedení na kolejích, že jsem měl možnost užít si tenhle fragment Bandiniho života až do jeho hořkýho konce.

26.11.2014

Fanteho styl je mi velice blízký. Krátké přehledné kapitoly,dialogy s minimem slov ale s o to větším obsahem. Je zajímavé se zamyslet nad figurou Bandiniho. Autor se sice do této figury s úspěchem vtěluje,jenže mi nejde na rozum,že ji nevykresluje pouze ve světlých barvách. Bandini,přesto,že o sobě s jistotou tvrdí,že je skvělý spisovatel a básník,ve svém vystupování na veřejnosti za tímto tvrzením zaostává velmi daleko. Pije,je vulgární,ač milovník ženského pozadí, k ženám povrchní (samozřejmě s výjimkou Helen) ... Na druhou stranu nemá rád nečinnost,irituje ho,že dostává 300$ týdně za to,že si jde občas sednout do kanceláře a vypít kávu.... Potřebuje psát,tvořit,bobtná v něm touha zavařit psací stroj...ale když pak příležitost dostane,nedokáže se jí chopit a můza ho s ironickým úsměvem jen tak lehoučce pohladí po tváři... Zkátka: moc mě baví si za Bandiniho dosazovat Fanteho a domýšlet si,do jaké míry se autor do své postavy adaptoval a nakolik se v ní vzhlížel.
Beru si ponaučení: "Někdy je dobré se smířit s tím,že výsledek mé scénáristické práce se scvrkne na 'Ou' a 'Hijéé'" ...

07.12.2013

Od Fanteho jsem předtím četl jen Zeptej se prachu a musím říct, že Sny o kopci Bunker Hill se mi líbily víc. Kniha je zvláštně suše vtipná a s přihlédnutím k okolnostem, za nichž vznikla, klobouk dolů před autorem. Zvlášť zábavné jsou kapitoly odehrávající se v Holywoodu a rovněž zápletka se zápasníkem Vévodou ze Sardinie vás na tuty rozesměje. Styl je oproti Zeptej se prachu takový uvolněnější a ucelenější, ale hlavní postava Arturo Bandiny je pořád stejný vůl. Arogantní, namyšlený a přesto totálně neschopný, se zvláštním darem všechno podělat. Teprve až když jsem na konci knihy uviděl fotku stojícího mladého Johna Fanteho, pochopil jsem, že Arturo Bandiny je mnohem víc než jen postava jeho románu. Je to prostředník nadhledu nad jeho vlastním osudem, způsob jakým se vyrovnává s omyly vlastního mládí. Přesně tak, jak jsem si Artura Bandiniho představoval, totiž vypadá na té fotografii i mladý Fante.