Teresita komentáře u knih

Výborný napínavý psychothriller, kde pořád nevíte, kde je vlastně pravda. Kniha, od které se nemůžete odtrhnout, je velice čtivá a napínavá. Hlavní hrdinka trpí agorafobií, strachem z otevřeného prostoru. Žije sama, z domů nevychází a smutek utápí v alkoholu a lécích. Zábavu si krátí pozorováním sousedů. Jednoho dne uvidí něco, co by neměla. Ale viděla to opravdu?

2 21.09.2018

Joy Fieldingová opět nezklamala. Kniha je napínavá a originální. Je fakt, že se dost brzy dozvíme, kdo za to všechno může a potom se vlastně nic moc neděje až nakonec vše velice rychle skončí. Čekala jsem více zvratů a momentů překvapení a propracovanější závěr. Knize to ale neubírá na čtivosti a děj příjemné ubíhá.

2 21.09.2018

Trochu přeceňovaná kniha, která má rychlý spád a zajímavý námět. Podle anotace jsem čekala něco trochu jiného, mrazivějšího a tajemnějšího. Kniha se čte sama, děj ubíha příjemně, ale pořád čekáte na nějaký obrovský zvrat, na okamžik, kdy zůstanete s pusou dokořán, který, bohužel, nepřijde. Závěr knihy je pro mě trochu zklamáním. Každopádně Ta přede mnou rozhodně stojí za přečtení. Líbilo se mi kompozice knihy - prolínání současnosti s minulostí a vyprávění z pohledu dvou žen.

2 26.07.2018

Den trifidů je jedna z knih, kterou by si měl přečíst každý. Na první pohled vypadá jako absurdní sci-fi, ale opak je pravdou. Tato kniha je až děsivě realistická. Co se stane s lidstvem, když většina oslepne a stane se tak závislá na hrstce těch, kteří vidí? Zvítězí pudy nebo rozum? Můžou se i lidé chovat a žít jako zvířata? Linka s trifidy je v této knize vedlejší (i když neméně zajímavá), hlavní téma jsou lidské hodnoty, vůle žít a přežít, lidská namyšlenost a přesvědčení o jakési nadřazenosti, láska, společnost, příroda a to, jak ji lidé ničí.
Kniha je velice čtivá a nadčasová, přitom napsaná v polovině minulého století!
Vůbec mi nevadilo, že některé věci nebyly v knize vysvetlené a že konec zůstal poměrně otevřený. Právě tohle byla možná jedna z věcí, proč to všechno působilo tak reálně.

Miluju Beatles, takže pro mě tato kniha byla jakousi povinností, už jsem ji pár let měla v knihovně a pořád jsem nedokázala přinutit ji číst. Je to zvláštní kniha. Prnví třetina mi přišla dost zdlouhavá a nudná, potom se děj trošku rozjel a nakonec tento román hodnotím kladně. Ovšem nechápu celý ten humbuk kolem. Existuje mnoho lepších knih.

Líbily se mi části odehrávající se v "léčebně", v nemocnici, všechny scény s Midori, popis studenstkéo života, odkazy na literaturu a hudbu.

Spoiler: Nelíbilo se mi přehnané množství sebevražd (většina navíc bez nějakého závažného důvodu), nelogické sexuální chování (sex s Reiko, Reiko a třináctiletá dívka, Naoko...). Vadilo mi, že v knize nebyly některé věci vysvětleny. Nechápu, co vlastně hlavní hrdina na Naoko viděl, podle mě to byla velice sobecká holka, která neví, co chce, jedná v náznacích, několikrát se na něj vykašla, neodpovídá mu na dopisy, neřekne mu, co ji trápí. Byla mi velice nesympatická a pořád jsem doufala, že se na ni Tóru konečeně vykašle. KONEC SPOILERU.

Norské dřevo hodnotím pozitivně, jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, trochu jsem nahlédla do světa Japonců (i přesto, že je tato kniha označovaná za nejaponskou).

Knihu vlastně skvěle vystihuje text písně Norwegian Wood : "I once had a girl, or should I say she once had me."

5 11.07.2018

Příběh o mladé brazilské dívce, která se vydá do Evropy poznat svět a stane se prostitutkou. Kniha obsahuje mnoho úvah o lásce, sexu, život. První polovina je mi líbila hodně, druhá část už je příliš filozofická a bez děje, hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická, ale bavil mě popis jejího života a řemesla, které se rozhodla dělat. Trochu mi přišlo, že je prostituce popisována jako vlastně něco úplně normálního, Maria to zvládala s přehledem, nedocházelo k žádným nepříjemným situacím. I když je prý kniha založena na pravdivém příběhu, přišla mi často nerálná a naivní. Mariiny zápisky mě nebavily vůbec.

09.06.2018

Nemám ráda špatné konce, ale některé knihy ho zkrátka potřebují. Nějak jim to dodá šmrnc a kniha v nás nakonec nechá hlubší stopu. Představte si, že by Romeo s Julií spolu nakonec utekli a žili šťastně až do smrti. A stejně tak i Dívka, již jsi zde zanechal mohla vyznít lépe, pokud by konec nebyl tak přehnaně přeslazený.

Jojo Moyes je skvělá vyprávěčka, umí čtenáře zaujmout a vtáhnout do děje. Knihu jsem četla v originále, takže český překlad neznám. Prolínání dvou časových rovin hodnotím kladně, i když, stejně jako většina tady, jsem byla nejprve trochu rozpačitá, když se příběh přesunul do Londýna.

Nakonec dávám pět hvězdiček, protože kniha má úžasný příběh a četla jsem ji jedním dechem, i když válečnou tématiku moc nemusím.

7 31.05.2018

Je to možná trošku slabší kniha od této autorky, ale pořád velice čtivá a vtipná, i když trochu přitažená za vlasy. Četla jsem v originále, Kinsella je k tomu ideální.

13.05.2018

Podle mě nejslabší díl série, moc se mi nelíbilo prostředí (Thajsko), děj byl příliš zdlouhavý, postavy nezajímavé. Nicméně rozuzlení se mi líbilo, vraha jsem tipla hned na začátku. Harryho mám moc ráda a strašně moc bych mu přála, aby byl šťastný. Četla jsem ještě Sněhuláka, Levharta a Netopýra. Beru to tak, že v při psaní Švábů ještě nebyl Nesbo úplně rozepsaný a trochu se hledal, aby mohl později vytvořit něco jako je Sněhulák.

2 13.05.2018

Jedná se o velice zajímavý a netradiční psychologický thriller. Vypráví ho šestnáctiletá holka, která se poté, co byla obětí šikany a otec ji a její matku opustí, odstěhuje na samotu ( i s matkou). Jejich problém je, že jsou ‚myši‘. Tiché, neprůbojné, nechají si vše líbit…a jednoho dne se u nich v noci objeví lupič.

Kniha se čte dobře a rychle.Je fakt, že ten konec byl takový nedotažený a možná by kniha vyzněla lépe, kdyby to skončilo jinak, ale příběh je to zajímavý, originální a rozodně stojí za přečtení. Obě hlavní postavy mi byly dost nesympatické, ty jejich klavírní dýchánky byly dobré psycho.

2 11.05.2018

Mně se Minierovy knihy líbí, jsou čtivé, napínavé, moc se mi líbilo prostředí i příběh, ale je fakt, že kniha by klidně mohla mít cca o 200 stránek méně, některé věci jsou tam vyloženě navíc (kdo zrovna poslouchá jakou hudbu, co dělá postava na dovolené, detailní popis oblečení, počasí…) a ten formát knihy je příšerný (velké okraje, řádkování), kniha se ani nedá poořádně držet v ruce. Některé linky mě vyloženě nebavily, jakoby jími autor akorát potřeboval zaplácnout místo (politik, soudce, soukromý detektiv, dovolená četnice).

Vadí mi, že některé věci jsou nelogické a nereálné (samotný "kruh", jednání určitých postav a jejich nesmrtelnost, superschopná četnice...). Nesympatická mi byla postava Marianne, naopak oblíbila jsem si Margot. Nejlepší na knize byla intermezza.

Další díl si určitě přečtu, nicméně teď si raději od tohoto autora odpočinu.

10.05.2018

O této knize jsem toho slyšela hodně, má moc dobré recenze a všichni ji chválí. Bohužel mě Aristokratka moc nezaujala a zjístila jsem, že humoristické romány asi nejsou pro mě to pravé. Nepřipadalo mi to nějak extra vtipné, humor se točil vesměs pořád kolem toho samého, autor si zaměřil na několik vtipných situací, které točí pořád dokola, měla jsem pocit, že moc tlačí na pilu a snaží se být vtipný za každou cenu. Myslím, že téma je to velice zajímavé a dalo by se z něj vytěžit mnohem více, příběh prostě neměl žádnou hloubkou, žádný děj, vyprávění hlavní hrdinky mi přišlo velice neosobní.

1 15.03.2018

Je to úžasná kniha, která mě naprosto dostala, nemohla jsem se odtrhnout od čtení, když jsem nečetla, tak jsem nad příběhem pořád přemýšlela. Kniha je to celkem tlustá, začátek je trochu rozvlačný. Děj se odehrává v Barceloně, v letech 1933 -1955 a vypráví ho sympatický Daniel, kterého otec na jeho narozeniny vezme na pohřebiště zapomenutých knih, což je taková knihovna s velkým množstvím zapomenutých knih. David tam najde knihu od neznámého autora, a ta ho naprosto pohltí. Rozhodne se o autorovi něco vypátrat a začíná postupne odhalovat příběh plný osudové lásky, tajemna, pomsty. Kniha je místy strašidelná a připomíná gotický román, je napsána moc hezkým jazykem a obsahuje mnoho zajímavých myšlenek.

Deset malých černoušků na severský způsob. Jako už u Keplera bývá zvykem, kniha je čtivá, napínavá, drsná , ale také přehnaně brutální a plná absurdních situací. Stejně jako u minulých dílů, také o Lovce králíků jsem měla neustále pocit, že autoři příliš tlačí na pilu, stašně moc se chtějí zalíbit, snaží se zaujmout co možná největší množství čtenářů, a proto to na mě působí trochu uměle. Opět se zde vyskytuje absurdní erotická příhoda (policejní psycholožka na záchodech), která s dějem nemá vůbec nic společného a do celé knihy nezapadá. Některé věci jsou dost nereálné. Nedokážu si představit, jak se mohl vrah pohybovat po domě, aniž by ho zachytily kamery, stejně tak je absurdní vraždění na pohřbu, či zásah na "teroristy". Saga a její vyšetřování v Americe je úplně mimo mísu.

7 15.03.2018

Povídka vypáví životní příběh Benjamina, který se narodil jako stařec a celý život mládne. Benjamin celý život trpí a naráží na nepochopení lidí, kniha je kritikou povrchnosti a dívání se na lidi skrz prsty. Benjamin se nestká s pochopením své situace, kterou sám ovlivnit nemůže, ani od jeho nejbližší rodiny. Konec je velice smutný. Narozdíl od filmu nám v knize neservírují osudovou lásku, ale poze příběh muže, který je celý život nepochopen, šťastný je pouze v období, kdy se jeho skutečný věk protíná s věkem vzhledovým a na konci, jako bezstarostné dítě.
Benjamina mi bylo mockrát velice líto, jeho příbuzní se k němu chovali strašně -
syna obtěžoval, manželka se ho ani na chvíli nesnažila pochopit, otec se s jeho hendikepem nikdy nesmířil. Myslím, že by povídce prospělo, kdyby byla delší a více propracovaná, téma je to velice zajímavé a hodně věcí je zde pouze naznačeno. Benjaminova matka je zde zmíněna snad jednou, jeho vztah s manželkou je pouze naznačen.

Začátek mi silně připomínal novější díly mého oblíbeného seriálu Arabela. Scéna, kdy Benjaminův otec přichází do nemocnice a setká se se svým synem je naprosto stejná jako když Petr Majer poprvé uvidí své děti - staré dědky.

4 01.03.2018

Skvělá cvičebnice na procvičení španělské gramatiky. Ideální formát knihy pro každodenní připomenutí si španěštiny například v autobuse, ve vlaku, na dovolené. Oceňuji české vysvětlivky a připomínky a líbí se mi, že každé cvičení je jiné.

28.02.2018

Typická Sophie Kinsella. Veselá, oddychová, romantická, praštěná, předvidatelná, velice čtivá, ale především vtipná. Dlouho jsem se u nějaké knihy takto nenasmála, při scéně, kdy se Poppy snaží zaujmout Japonce v recepci hotelu, jsem se začala několikrát smát nahlas, a to až tak, že jsem vzbudila manžela.

3 05.02.2018

Musím teda říct, že mě kniha moc nenadchla, myslím, že příběh by byl lepší jako divadelní hra. Děj se odehrává na zámku Beevor, kde žije zchudlý Lord Shortland se svou oblíbenou dcerou Terry, namyšlenou a panovačnou dcerou Adélou a jejím bohatým manželem. Hlavních postav je tam asi ještě pět a všechny jsou nesympatické, všichi myslí jen na peníze, ženy se chtějí vdát jen za bohaté zajištěné muže. Myslím, že se jedná také trochu o satiru, autor se vysmívá tehdejší vyšší společnosti zaměřené na peníze, vysmívá se šlechtě, která přichází o své postvení ve společnosti. Hezky je zde vystižená anglická vyšší společnosti tehdejší doby.

2 02.02.2018

Komentář obsahuje spoilery. Stejně jako ostatní knihy od Joy Fielding je i tato velice čtivá. Řeší se v ní nejen téma psychického týrání, ale také boj rozvádějících se rodičů o své děti. Věc, která je v současné době velice aktuální. V době, kdy byla kniha napsaná, ještě nebyl rozvod tak častý jako dnes a například únos dětí jedním z rodičů nebyl v Americe nijak právně ošetřen (alespoň podle knihy).

Dej mamce pusu stojí rozhodně za přečtení, kniha má spád, zároveň se prolíná více časových rovin, můžeme sledovat myšlenkové pochody hlavní hrdinky a námět je děsivý pro každého rodiče. Nelíbila se mi část, ve které Donna žije sama v hotelu, obzvláště scéna s "mládenečkem", která mi prostě k celé knize nějak neseděla. Musím také souhlasit s ostatními komentáři, že překlad je naprosto příšerný a amtérský. Scéna s klíštětem byla naprosto postavená na hlavu - copak obyčejné klíště způsobí cca dvě hodiny po přisátí stav do kterého se dostala Donna? Také nechápu, jak to vlastně bylo s tím detektivem. On vysledoval úplně jiného muže se dvěma dětmi, který tu noc náhle zmizel a úplně naprosto náhodou se v tom samém malém městečku schovával i Victor? Přišlo mi to trochu přitažené za vlasy. A pak mě také trochu zklamal závěr, myslím, že by si zasloužil trochu více prostoru.

2 23.01.2018

V poslední době jsem přečetla několik dystopických knih, tuto řadím mezi takový střed. Kniha je to rozhodně nadčasová, z některých myšlenek mrazí, je neuvěřitelné kolik věcí předpověděl skoro přesně (systém voleb, strážci, snaha o rovnost mezi lidma...).

Děj se odehrává v daleké budoucnosti, lidé žijí v absolutní nesvobodě, nemají právo vůbec na nic, ani na jméno, jsou označeni čísly. Vše je veřejné, společné, žijí v průhledných domech a všichi dělají pořád to samé a ve stejnou dobu. Zajímalo by mě, jak to měli s hygienou, mělii průhledné i toalety? Možná mi chybělo, že některé věci nebyly vysvětleny, hodně toho bylo pouze naznačeno, ráda bych se například dozvěděla více o početí a výchově dětí.

Tento citát vystihuje knihu naprosto přesně: "Ve vztahu k Jednotnému státu mám právo – přijmout trest, a toho práva se nevzdám. Nikdo z nás čísel nesmí, neodváží se odmítnouttoto své jediné – a tím cennější právo.

5 03.01.2018