teresinha komentáře u knih

Baletky. Ještě jsem je nedočetla, ale už dobře v půlce jsem věděla, že jsou skvěle napsané. Miřenka Čechová je stejný ročník narození jako já a popisuje svět, který je mi blízký, protože jsem do něj sama nakoukla. Jen z jiného tanečního úhlu pohledu. Tanec, ať je jakýkoli, toho má totiž spoustu společného. Je to takový mikrokosmos, který nemá šanci úplně pochopit nikdo, kdo ho není součástí. A když už do něj patříte, tak jím žijete, a je úplně jedno, jak uhozené se to vašemu okolí může zdát. Baletky nejsou o éterické kráse baletu, jsou spíš o té druhé ošklivé stránce, kterou běžný smrtelník nikdy nenahlédne. Ve svých tanečních letech jsem se těmhle extrémům nikdy ani nepřiblížila, ale i tak vím, že tanec dovede být plný přetvářky a čirého zla, nenávisti a bolesti. A beznaděje. Ale v tom, jak moc může spojovat i rozdělovat a měnit životy, je jeho největší kouzlo. A o tom všem jsou Baletky. Autentické jak nohy otlačené z tanečních bot. Au.

7 07.06.2020

Přiznám se k jedné věci. Kubulínské knihy moc nečtu, když na nich zrovna nepracuju. Ale Prokletý rok mě lákal už od okamžiku, kdy s ním Katka v redakci poprvé přišla. Divnokniha jako když vyšije, a ty já ráda. V době, kdy jsme kupovali práva, knížka existovala v zásadě jen ve wordu, a když pak zveřejnili obálku, přišla mi neskonale perfektní. To mi vydrželo i po přečtení. Hrozně mě baví ten kontrast něžné růžové s tím, jak brutální věci se v tom příběhu odehrávají…

Příběh služebnice jsem sice nečetla (stydím!), takže tenhle příměr nedovedu posoudit, ale Prokletý rok mě fakt dostal. Tak kniha je tak jiná! A díky ní podle mě vstanou z popela všechny dystopické příběhy, které už se zdály vyčerpané. Ale jinak. Hunger Games a Divergenci a další nahradily klasické fantasy maasovského typu, které mě upřímně zas tak neberou. Takže v Prokletý rok vkládám velké naděje, že nám konečně ukáže, co nového by mohlo rozvířit ty trochu zaprděné vody YA posledních let. Protože tahle kniha má všecko, o čem se dneska mluví. Girl power! Souznění s přírodou. Boření zajetých klišé. Změnu světa, ale ne tu dramatickou, kde se bourají mosty. A maličký náznak LGBT, protože bez toho asi dneska žádná YA už ani být nemůže.

Líbilo se mi to. Fakt moc. Tak si to všichni koukejte přečíst!
(Jo a konec mě dojal, samozřejmě. I když mi ty dvě kubulínské nádhery vykecaly jeden z největších spoilerů dopředu… :D)

3 07.06.2020

Jako… tohle není Harry Potter ani trochu :D Ano, Morrigan dostane dopis, ano Morrigan se dostane do světa, kterému tužku rozumí, a Morrigan má rodinu, která ji vlastně nenávidí. Ano, Jupiter by se dal považovat za jistou odnož Brumbála, minimálně tím, že své svěřence vůbec nic nepoví, to by si s Brumbálem mohli podat ruce.

Ale jinak z těch řádek mnohem víc dýchá steampunk než klasická fantasy, nebo aspoň já to tak vidím. Zezačátku jsem si často vzpomněla na mou oblíbenou Etiketu a špionáž, má to podobnou atmosféru. Ale upřímně, je to na mě kapku překombinované. Skvělý svět, ale zdá se mi, že toho autorka do prvního dílu chtěla narvat strašně moc a občas mě to unavovalo. Až tak, že jsem chvíli uvažovala i jen o třech hvězdičkách. Ale nakonec ne. Pointa je zábavná a nechává spoustu prostoru na pokračování, takže za čtyři. A přiznávám, že jsem zvědavá, jak to celé bude dál.

2 07.06.2020

Hlavní hrdinka mě rozčilovala. Ale ono, když se člověk dostane do spirály paranoie, jde to asi pak rychle...
Rozuzlení pro mě bylo trochu předvídatelné, aspoň jeho část nebo kostra. Základní koncept. Autorka ty knížky píše všechny asi trochu podobně. Spouštěcí moment byl kapku vybájený deus ex machina.
Ale i tak mrazivá představa.
Fujtajbl.

1 04.06.2018

Čtivý thriller, to se tomu nedá odpárat.
Celé je to trochu přitažené za vlasy, pořád si myslím, že by si nějak dokázala pomoct, ale čerti vědí... :)
Vlastně mě to vcelku bavilo a nalákalo na další autorčinu knihu.

4 04.06.2018

Hilda je ňuňu.
Komiksy kvůli ní asi hltat nebudu, ale bylo to milé, chytré a asi si ráda přečtu i další díly. Když si budu chtít večer vyčistit hlavu :)
Nejlepší na tom všem mi ale přijde fakt, jak moc se Hilda podobá svojí české překladatelce, mám pocit, že ji snad Luke Pearson maloval podle ní :D

1 04.06.2018

Jako jo, milá knížka... jestli jste praví potterheadi, asi byste si ji měli přečíst.
Jestli jste ještě pravější potterheadi, tak většinu z těch obrázků a čmáranic od JKR už jste viděli kdysi dávno předávno na jejích prapůvodních webových stránkách, kde se daly najít v různých schovávačkách. Ale to už je asi tisíc let, takže počítám, že moc takových lidí není, nebo si to nepamatujou :D
A ano, uznávám, že tam bylo pár i opravdu nikdy neviděných věcí. Nebo věcí, které jsem si nepamatovala já :D A zajímavostí z kouzelného světa. A krásné ilustrace. A je zajímavé to vidět takhle po kupě. Ještě zajímavější by bylo, myslím, vidět tu výstavu.

2 04.06.2018

Roztomilé letní čtení, ideální na pláž ke všem těm zmrzlinám, co jsou na obálce. Už aby to léto bylo!
Nečekejte od něj zázraky, je to prima oddechovka, navíc s příjemným bonusem toho, že tam vlastně není žádná milostná zápletka, což bylo hrozně osvěžující.

Roztomilá zimní ilustrovaná sportovní jednohubka. Ideální čtení po olympiádě a nejen pro děti, i když tady je ta cílová skupina jasná :)

2 04.06.2018

Skvělý příběh, konec mě překvapil a to jsem si myslela, že je to průhledné a jasné. A vlastně o to vůbec nešlo. Šlo o to, aby se Eleanor fakt měla skvěle... knížka pro všechny mimoně a nejen pro ně! Dojalo mě to.

4 04.06.2018

Po delší době moje další audiokniha.
A musím říct, že povedená. Lukáš Hejlík má příjemný hlas a perfektně k příběhu sedí.
Je to oddechové čtení/poslouchání pro unavené rodiče, kteří stejně jako Backman vědí... fakt to bylo zábavné, chvílemi jsem se na procházkách s Emou spící v kočáru smála nahlas. Takže za mě dobrý :)

7 04.06.2018

Milé čtení, ale tak nějak bych možná čekala víc...

04.06.2018

Všichni máme spoustu přání. Tajných, nevyslovených, a když tak leda šeptem. A nebo úplně obyčejných, o kterých vědí všichni. Všechny finalistky soutěží miss si přejí svět bez válek. Holčičky novou panenku, kluci auto. A nebo holky auto a kluci panenky, protože proč ne. Svými přáními a tužbami se často necháme svázat, a to je určitě i jeden z důvodů, proč si lidé vymysleli Wishtree. Česky mu tedy říkejme Strom naděje, protože právě o něm vypráví stejnojmenná knížka. Proč to česky není Strom přání může mít jak prozaický důvod, že tak už se jedna knížka jmenuje, tak i trochu jiný. Protože co víc souvisí s přáními než naděje?

1 04.06.2018

Minijednohubka s krásnou grafickou úpravou a podepsaná třemi kouzelnými písmenky.
JKR

Líbilo se mi to, skvěle se to četlo a hrdinka mi byla sympaticky blízká.
Jen ten závěr a některé pointy mi přišly zbytečně nešikovně vykonstruované.

2 02.12.2017

Kosmonauta z Čech jsem četla trochu proto, že byl všude a já byla zvědavá. Je to skvělý příběh, původně jsem mu chtěla dát pět hvězdiček, ale zpětně mě některé věci zklamaly. Bavilo mě, jak je to vystavěné, bavil mě příběh autora, bavily mě flashbacky do minulého režimu v kontrastu s nekonečnem vesmíru. Bavil mě i jazyk a moc ráda bych někdy nakoukla do originálu. Je tam totiž spousta mluvících jmen, která jsou prý v angličtině taky česky. A tady začíná to moje zklamání. Víc tady: http://bit.ly/Letopodzim

23.10.2017

Finské podivno celé své kráse. Knížka s dvěma konci ve dvou dostupných vydáních. Chrochtala jsem si blahem, když jsem čekala, až vyjde. Tak moc jsem se těšila, protože Laura Sněžná byla dokonalá. Magický průvodce městem pod pahorkem byl moc dobrý. Ale Laura je lepší. Na můj vkus bylo v příběhu všecko moc dopovězeno a vysvětleno, což se mi k tajemnu magického realismu moc nehodí, a přišlo mi to škoda.

23.10.2017

Tenhle příběh patří mezi takové, ve kterých se toho moc neděje a strašně moc děje zároveň. V zásadě sledujete dětství a dospívání na periferii Neapole, kde je málo peněz, spousta špíny a emocí. Čekejte sousedské spory, velké vášně, mafii (ale takovou maloměstsky neškodnou) či křivdy z minulosti. A mezi tím dvě kamarádky, co vlastně ani moc kamarádkami nejsou. Když o tom tak přemýšlím, to se mi na celé knize líbilo asi nejvíc. Že vedle těch velkých italských gest vedlejších postav to ty dvě holky zas tak moc nežerou.

4 24.07.2017

Ježíš, to bylo tak svěží a dobrý!

11.06.2017

Trochu depresivní a trochu emo, ale dobře napsaný příběh.
Autorka si hraje se slovy a celé to má promyšlené na efekt, což jí ale odpustíte, protože to funguje. Je to ten typ knihy, z které se dá citovat každá druhá věta a dycky to bude znít dobře a hluboce a oduševněle.
Jestli máte rádi styl psaní Jandy Nelsonové, tohle se vám bude líbit, protože je to dost podobné. A taky proto se to líbilo i mně :)