swon komentáře u knih

Uff, tak nevím, jestli vzít nohy na ramena a to mateřství hned vzdát anebo se na to prostě podívat s nadhledem a říct, že to prostě nějak zmáknem :-) No, vzhledem k aktuální stavu nám s manželem asi nic jiného nezbude.
Oddechová četba, která vás navede na to nebrat to mateřství super smrtelně vážně. I tak vím, že ze mě super biomatka nebude a indiánská babička s šátkem taky ne. Je fajn vědět, že ještě existuje pár mamin, které to vidí stejně.
Doporučuju! Zasmějete se (často i sama sobě).

3 10.04.2018

Kdyz se chcete odreagovat a pritom si precist dobry roman pro zeny, sahnete po Jojo Moyes. Vetsinou se nespletete, od pribehu se nemuzete odtrhnout a proste vas bavi. Nevyzaduje po vas napnout veskere intelektualni schopnosti, ktere mate, ale zaroven nemate pocit, ze ctete plytkou cervenou knihovnu.

6 01.04.2018

Jediné slovo, které mě napadá po přečtení této knihy je...zklamání. Nad člověkem, kterého jsem (nejspíš především díky jeho jménu) viděla jako hrdinu ve špatné době. Teď ale musím svůj názor změnit. Ve všech rozhodujících chvílích nebyl Jan Masaryk schopen dostát své funkce a bojovat se vztyčenou hlavou, byť za cenu osobních a profesních ztrát.
Příčin bylo zjevně několik, ale ač nerada, musím konstatovat, že to bylo slabošství a lidská malost na jeho straně. Velmi jednoduše: na to prostě neměl.
Co mě ale nadále zaráží, že ani po 70 letech od jeho smrti (a skoro 30 let od revoluce) nejsou naše státní složky schopny jasně říci, jaká byla příčina jeho konce. A výmluva o neochotě ruských úřadů/archivů spolupracovat se v dnešní realitě jeví jako vskutku chabá.

2 24.03.2018

Marne premyslim nad tim, ktera postava byla otresnejsi. Sobecke, nevychovane, naprosto nevyspele dite nuceno zit tragedii svych rodicu? Nebo stalker s otresnymi vzpominkami na detstvi, z jehoz pece cloveka mrazi a jen pri predstave setkani v opravdovem zivote pocitujete strach?
Prectete sami (pravda, misty se dej potahne a nebude vas uplne bavit) - tentokrat me Radka Trestikova potesila.

01.02.2018

Pravdou je, ze kniha je velmi ctiva a ctenar zustane vmziku ponoren do deje. Nejvice me bavil osud Alzbety, prisel mi jaksi nejsurovejsi ze vsech.
A to je prave to, co mi na tomto pribehu chybelo. Cekala jsem vice drsnosti a je to nejspis tim, ze se neubranim srovnani s Gertou Schnirch. Te jsem to vsechno verila mnohem vic a myslim si, ze tam autorka nebyla od realnych udalosti daleko. V pripade Slepe mapy me pomerne zklamal konec, vskutku happy-end a ty nejsou vzdy zadouci a zbytecne zkazi celkovy dojem.
Roman jistojiste povedeny, dobre napsany a odvypraveny. Neco malo mi ale do 5* chybelo.

1 29.01.2018

Uprimne receno jsem od knihy ocekavala britky a nekorektni britsky humor. A hlavne jsem si myslela, ze se budu chechtat od zacatku do konce. K tomu bohuzel nedoslo.
Nicmene, nekolik opravdu vtipnych momentu v knize najdete, ale doporucuji neocekavat prilis.

4 27.01.2018

Ač ne-Pražák, knihu jsem doslova zhltla. Je to mé studijní město, spoustu míst jsem prošla a během těch několika let si našla i svá oblíbená.
Přesto mi tato kniha jaksi opětovně otevřela oči a při další příležitosti zatím neobjevená zákoutí velmi ráda navštívím - obzvlášť se těším na Nový Svět :-)
Milovníkům staré Prahy doporučuji všemi deseti.

1 01.01.2018

Konečně!
Konečně jsem se pročetla ke konci cesty...společně s rozervanou, hledající se Cheryl, která mě vždy unudila až ke spánku. Má očekávání byla asi příliš vysoká a nejspíš jsem doufala v něco alá Zikmund/Hanzelka. Zibura je pak úplně jiná liga a vlastně i žánr :-)
Knihu jsem četla v originále, to přiznávám, mohlo četbu trochu komplikovat. Přece jen je mateřština jednodušší k přelouskání. Jsem ale přesvědčená o tom, že poloviční objem by naprosto dostačoval. Mnoho pasáží bylo nudných, často se opakujících. Nicméně našly se i světlé momenty, které mohly být rozvinuty ku prospěchu celého příběhu, přičemž by alespoň zkrátily rádoby úvahy nad životem a jak v něm pokračovat dál a hlavně neničit sám sebe. Což hlavní postava poměrně intenzivně činila, než se na cestu samotnou vydala.
Shrnuto - podtrženo: Divočina na mě dojem neudělala a jsem si jistá, že se k ní už nevrátím.

3 29.12.2017

Ach, tato kniha byla zklámáním. Nečekala jsem nic světoborného, přesto jsem doufala v něco víc. Na můj vkus bylo vyprávění Lauren Graham příliš útržkovité, mnohdy jsem moc nechápala, co je myšlenkou a co se čtenáři vlastně snaží říct. Pravdou je, že často hovoří o mnoha lidech z Hollywoodu, o kterých český čtenář nemá absolutně žádné povědomí. Proto mi přijde, že tato (auto)biografie byla určena především americkému trhu. Ale co naplat - slavná tvář oblíbeného seriálu prodává dobře i v České republice - já budiž jasným důkazem.
Knihu jsem si přála k Vánocům, pod stromečkem ji našla a jsem zklamaná na celé čáře, ach jo...

2 27.12.2017

Ano, spousta z vás má pravdu, že se nejedná o literární veledílo. Ale copak to autorka zamýšlela? Nemyslím si - v podstatě otevírá svou mladou, mnohdy životem ještě nezkušenou duši čtenářům. A někomu se jistě může zdát, že její náhled na život je naivní, vskutku plující na šlehačkových oblacích. A na druhou stranu - proč ne? Nikomu nic nevnucuje a snaží se myslet a žít pozitivně. Líbí se mi, že jsou lidé, kteří takto uvažují. A ruku na srdce, vždyť ona už něco dokázala, protože si za svým šla a zjevně tomu věnovala dost úsilí.
Za mě příjemné, odpočinkové čtení a pro klid v duši doporučuji přečíst.

6 26.12.2017

Už jsem si jistá - kolektivní vina je špatným principem. Kniha o tom, jak snadno jde naprosto zničit jednu generaci a zároveň v ní vypěstovat obrovskou skepsi, snad i nenávist k zemi, ve které se narodili.
A už proboha opusťme tvrzení, že se bavíme o Němcích. Kolika z nich bylo dokázáno, že byli henleinovci?
Lidé čtěte - je dobré pokusit poznat věci i z druhé strany. Není to literatura faktu, ale minimálně čtenáře přinutí zajímat se více do hloubky. Obdivuju autorku, že takovou působivou knihu dokázala napsat ve svém věku, aniž by měla osobní zkušenost s tou dobou.

15 21.11.2017

Mne osobne velmi pomohlo, ze jsem film videla driv, nez se mi do rukou dostala kniha. Nektere pasaze jsou zdlouhave, souveti rozvlekla a tok slov narocny. Presto povazuji za ctenarsky zazitek tohoto roku. To, jak autor pracuje s pocitem viny, odplaty a snahou vsechno odcinit, vam nedovoli prestat cist.

2 11.11.2017

Velké ambice napsat silný příběh...jen si nemůžu pomoct v tom, že mi to prostě přišlo příliš krátké, příliš zhuštěné, aby to stihlo odvyprávět všechno.
Nevadí mi filozufující pasáže, jen se mi zdá, že z úst šestnáctiletého, potažmo sedmnáctiletého člověka působí směšně a ani od toho sebevíc inteligentního a sečtělého je neuslyšíte.
Od začátku vlastně víte, jak to celé nejspíš dopadne, ale to není na škodu. Člověk si pak uvědomí, jak je život a mládí krásné.

1 06.11.2017

Nepochybně je to čtivé, člověk se do děje ponoří, ani neví jak. Nejlépe hodnotím příběh Minky v Polsku během války, živoření v ghettu a doslova boj o život v Osvětimi.
Dějová linka ze současnosti byla taky fajn, ale nic co by člověka posadilo na zadek.
Nicméně, nedokážu si odpustit jednu poznámku: to, že bude bývalý nacista na stejném místě v malém americkém městě v Nové Anglii jako jeho oběť z války - to je prostě přitažené za vlasy. Chápu ale, že tím se příběh stává atraktivnější.
Stojí za přečtení, hrůzy, které se děly, je potřeba neustále připomínat.

5 06.11.2017

Coco Chanel byla neproslulejší návrhářkou 20.století a všechny ženy a dívky by jí měly být velkou měrou vděčné za to, že nemusí být svázané v korzetu. Bohužel nejsem tak majetná, abych vlastnila jakýkoliv kousek od Chanel. Nicméně jejich pořízení považuji za investici do nadčasovosti a čisté elegance.
Žena nepochybně skandální svým osobním životem - byť mi přijde, že kniha se nás snaží přesvědčit o opaku tvrzením, že v době Coco byly rozmanité sexuální vztahy běžné. V rámci pařížské bohémy jistě, v masové společnosti rozhodně ne.
Kniha popisující nanejvýš zajímavý život módní ikony. Na můj vkus ale místy zbytečně rozvleklá, neustálé opakující zásluhy Coco za osvobození žen (což se jeví jako poněkud nadnesené).
Kniha pro ty, kteří se zajímají o módu, design a styl.

18.10.2017

Naprosto průměrná detektivka, která ničím nevyčnívá z řady. Moje další od Nesba a opět jsem se z toho takříkajíc neposadila na zadek. Nevím, čím to je...Jestli je potřeba ho víc načíst a propracovat se k těm lepším dílům. Anebo je to prostě jen jedná velká nafouknutá bublina a on není zas takový fenomén, jak se o něm všude píše.
Nedokážu odpovědět - dám mu ještě šanci, ale až uplyne nějaká doba.

5 03.10.2017

Už ať je konec října a budu mít konečně možnost se do opravdového Glasraum podívat. Tohle je kniha, u které si přejete, aby neskončila. Aby osudy hrdinů byly popsány podrobněji, protože jsou tak vzrušující a neuvěřitelné, a vy si přejete, aby ještě pokračovaly. Aby se kruh ještě neuzavřel.

5 23.09.2017

Nejlepší politické paměti, co jsem kdy četla. A to z prostého důvodu: na každé druhé straně nečtete o tom, jak je Amerika skvělá země hájící zájmy celého světa. Madeleine Albright dokázala své zkušenosti a zážitky povyprávět s nadhledem. Čtenáři nic nenutí, snaží se vysvětlit, proč určité kroky ve funkci podnikla. Navíc, přidaná hodnota je určitě v tom, že kniha poskytuje dějiny konce tisíciletí v kostce.
A samozřejmě, jako Češku mě hřeje vědomí, že byla ministryní zahraničí nejmocnější země světa (byť si to jistě ne všichni myslí). Zase jsem jednou zalitovala, že svá vysokoškolská studia jsem neposunula dál a nedala se na diplomacii :-)

2 20.09.2017

...já to ale přece všechno vím. A ano, je pravda, že celá knížka by se dala shrnout do jednoho odstavce. Přesto byla takovým drobným zahřátím na duši při té každodenní všednosti a shonu. A člověka to donutilo na chvilku se zastavit a uvědomit si, že ty nejlepší věci vás nakonec ve většině případů potkají doma s vašimi nejbližšími a přáteli. A když jsou u toho svíčky, vy zabalení v dece popíjející svařák nebo kakao a je vám prostě dobře, nic víc už si nelze přát. Je to obrovské klišé, jsem si toho vědoma, ale upustit občas od čirého pragmatismu není na škodu.

2 20.08.2017

Kde bych tak začala...? Od knihy jsem očekávala příliš, ale na to jsem přišla až po jejím dočtení. Překlad je katastrofální! Nepovažuju se za žádného jazykového puristu, ale v tomto případě to je potřeba zmínit. Některé věty nedávaly v češtině vůbec smysl, slovní zásoba překladatelky je velmi omezená vzhledem k tomu, že slova či slovní obraty se neustále opakují. Za to ale Cameron se spoluautorkou nemůžou.
Co se týče obsahové stránky věci: kdyby knížka měla 100 stran, naprosto to bude stačit a možná by to i tak bylo příliš. Vlastně nevím, co jsem si z toho vzala, protože to většinou byly tak jasné věci, že k tomu kniha nebyla potřeba. Jsem typ, co sportuje od dětství a většinou ví, co je fakt hnusné jídlo a že by ho jíst neměl. I když na něj má chuť...A že to je prostě všechno o vůli a disciplíně. A pak témata ženství a fyziologie. OK, pro třináctileté holky dobrý (ty ale nejsou cílovou čtenářskou skupinou). Jenže mně je skoro 30 - o cyklu vím tak 15 let, stejně tak o PMS...Jenže, to ví snad každá žena - i ta, co nesportuje či nejí jen klíčky.
A toliko o knize. Výše zmíněné se opakuje skoro na 300 stranách.
Přijde mi, že za koupi nestojí.

4 15.08.2017