SuperSojka
komentáře u knih
Boje a proměny jedné ženy
Édouard Louis (p)
Krátký, přesvědčivý portrét spisovatelovy matky psaný s empatií. Črta. Člověk s potěšením přečte, ale kvůli krátkosti textu se v něm ten pocit z knížky nestihne pořádně usídlit a další den už je zas pryč. Škoda toho.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Princ Ládík, to je jistota v tomhle nejistém světě. Přijde mi, že od prvních knih ještě vylepšil pointy vtipných situací a vybrousil popis příhod téměř k dokonalosti. Vzbudil ve mně touhu zajet si přinejmenším do Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Finska a Švédska. Každou stránku jsem si užívala a vychutnávala a nechtělo se mi dojít na konec.
Dlouhý krok do tmy
Tomáš Bandžuch
Důkaz toho, že zajímavé a neotřelé téma nutně nemusí přinést čtenářský zážitek. Historicky zajímavé, literárně mě to ale neuspokojilo.
Vrány
Petra Dvořáková
Z literárního hlediska mě kniha zas tak vlastně neuchvátila. Trochu pluje po povrchu, šablonuje. Na motiv vrány jsem se nějak nenapojila. Na druhou stranu příběhová stránka je nervydrásající. Dlouho dobu se mi nestalo, abych měla problém nějakou knížku dočíst, protože mě její čtení doslova fyzicky bolelo. Přišlo mi to od autorky trochu prvoplánové, ale vlastně proč ne. Tyhle nenápadné příběhy domácího týrání se dějí, tak proč je čtenáři nepředhodit rovnou, donutit je se tomu podívat přímo do očí, i když by nejradši odvrátil zrak. Je odstrašující, jak se Bářina matka tak zacyklila ve své touze udělat z dcery dokonalé dítě podle svých měřítek, že už ani neni schopna nějaké sebereflexe nebo empatie. Vnitřní monolog otce neznáme, ale i když nejspíš nějakým sebezpytem prochází, nakonec je to jen frustrovaný slaboch, který není schopen překročit vlastní stín. A příběh končí, tak jak končí. Sebereflexí tak nakonec prochází jen čtenář...
Nalakuj to narůžovo
Martina Formanová
Knížka pro ty, co už Formanovou znají a chtějí nakouknout dále do jejího života. Potěší znovusetkání s autorkou, inspiruje její odvaha záčít i v pozdějším období života s něčím tak novým a neotřelým jako je stand-up. Jestli ale kniha osloví i čtenáře, co nečetli předchozí knížky, to si vlastně nejsem jistá.
Mlíkař
Anna Burns
Tak s touhle knížkou jsem se hodně prala, párkrát jsem myslela, že to nedám, ale je to Man Booker prize laureát, takže to chce zabojovat a dočíst. Jak jinak na komplexní problém severního Irska než s mnohovrstevnatou knížkou, která Vám to nedá zadarmo. Mim. výborný překlad.
Mrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jiné
Alexandr Mitrofanov
Pan Mitrofanov má jasný názor a nemíní ho skrývat. Sebrané (historické) důkazy, které čtenáři předkládá, to také neskrývají. Dokázal mi přiblížit svoji perspektivu současného Ruska a i když se odmyslím tu subjektivně zabarvenou složku, pořád z toho Rusko vychází jako země, z které přichází mráz. Země, která to sice dotáhla ve 20. století daleko v rychlém tempu, ale za cenu tisíce zmařených životů, které se jí hodily na cestě k budování zářných zítřků.
Nestvůra z Essexu
Sarah Perry
Tahle kniha je tak zvláštní, že nevím, co si o ní myslet. Zvláštní je příběh, emancipovaná hlavní hrdinka, zvláštní jsou i ostatní postavy, nezapadá mi to do žádné škatulky. Kniha zachycuje viktoriánskou éru v Anglii, ale prizmatem současnosti: skrze feminismus, emancipaci, sociální otázky a bydlení, pokroky ve vědě, lékařství. Působí absurdně, že by se takový příběh mohl tehdy odehrát, zároveň asi vlastně ano, jen by ho v té době takhle nikdo nenapsal. O sto let později a s odstupem už si to mohl dovolit.
Ztracený přístav
Tana French
Tana French je sázka na jistotu. Napínavý děj, solidní literární styl. Zde ještě navíc reflektuje bolestivou epizodu irské hypoteční a finanční krize, kterou symbolicky zobrazuje nedostavěné satelitní městečko. Vyvrcholení celého příběhu mě nakonec uvrhlo do tíživé melancholie, což není pocit, který bych čekala, když dočtu detektivku a odhalím pachatele.
Malinka
Dita Táborská
Běsu jsem četla jako první a líbila se mi nepatrně více. Knížky se vzájemně doplňují a zároveň dokáží tvořit samostatné jednotky. Pro mě tenhle soubor znamenal překvapivý objev výborné české autorky, která umí vtáhnout do děje a zároveň si udržuje velmi dobrou literární úroveň.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Pokud hledáta knížku, která se čte sama, má celkem originální "background" a lokaci, je to ta pravá. V žánru jistě nadprůměr, trochu tajemství, trochu lásky. Pokud hledáte knihu, která zamíchá Vaším dosavadním žebříčkem přelomových knih, tak tudy asi ne. Četlo se to hezky, klišé naštěstí netahalo za uši, ale na konci zbyla pachuť a otázka "A to je jako všechno?".
Ano, můj pane
František Niedl
Takový můj "guilty pleasure" ze středověku. Hrdina je hrdina se vším všudy: statečný, moudrý, hodný, čestný, vtipný, se vším si poradí. Padouši jsou jasní padouši. Ale hezky se to čte a člověk má na konci spokojený úsměv na tváři a pocit zadostiučinění. A tak to má být.
Angličtina na rovinu
Darren Crown
Příjemný, čtivý, vtipný, občas drsný styl. Pár myšlenek a zajímavých gramatických podnětů k zamyšlení (budoucí čas, předložka AT, frekvence použití jednoslabicných slov, nenechat se svazovat úctou k angličtině atd).
M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek
Dalibor Vácha
Tyhle knihy se mi těžce hodnotí. Z hlediska zasloužilosti tématu, pravdivosti zpracování je to skvělý počin. Literárně se mi to četlo hůř, styl mi přišel kostrbatý, nebyl úplně strhující, přeskakování v čase u jednotlivých kapitol mě mátlo a jeho smysl mi zůstal skrytý. Psychologie postav není úplně individuálně rozpracovaná, ale spíš představuje jeden archetyp, který je otisknut ve všech postavách. Ale to není nutně špatně. Pro sdělení, které nám autor přináší, to stačí. Po přečtení ve mně zůstala úcta, tichý obdiv, vděčnost k M+B+M i lidem bezejmenným, kteří měli odvahu...
Kazatel
Camilla Läckberg
Stylisticky průměr, hodně klišoidních popisů a obratů. Detektivní zápletka ale napínavá a zajímavá.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Ke knížce jsem přistupovala jako k humoristické, což možná byla chyba - poprvé jsem se zasmála až na straně 80 (Volvo vs. Saab) a zapochybovala o svém výběru. Dalši pobavení pak přišlo už o něco dříve, kolem strany 200 následovalo dojetí a pak už se ve mně tyto dva pocity prolínavě střídali až do konce. Odkládala jsem knihu s úsměvem a slzou v oku...dokonalá kombinace.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Vše v komentářích bylo pravdivé, podepisuji se pod to. Extrémně čtivá kniha, zároveň kniha, která se zamýšlí nad údělem spisovatele, pohrává si se čtenářem, hraje na strunu nostalgie...Jednoduše detektivka s (velmi) přidanou hodnotou.
Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
Pro mě obohacující četba. Dozvěděla jsem se něco o Nigérii, dozveděla jsem se něco o Americe, užila si zajímavé postřehy o rasismu a přitom i zjistila, jak řeší černošky problém s vlasy. Kdyby byla kniha ještě o fous kratší, bylo by to za plný počet.
Alias Grace
Margaret Atwood
Četlo se mi to sice lépe, než Příběh služebnice, ale taky mě to tak nezasáhlo. Možná je chyba číst Atwoodovou v angličtině, zřejmě mi tam uniká něco, co ostatní tak okouzluje...
Karanténa
Peter May
Trochu jiný May, než jak ho znám. Je vidět, že kniha možná byla vydána trochu ve spěchu, aby ještě stihla pandemii. Pesimistický ráz si to udrží celou dobu, čtivé to je, předvídatelné ale taky. Taková konzumní pandemická jednohubka.