SteveP1 komentáře u knih

Příběh mladého Američana(?) Juliena, který tráví svou vysněnou dovolenou na půvabném ostrůvku Bali. Julian, ne zrovna spokojený se svým vlastním životem, rozhodne se navštívit starého balijského léčitele Samtyanga a potom s ním vede každodenní rozhovor o podstatných věcech života, jeho pravých hodnotách, o tom, jak se zbavit předsudků, jak najít sám sebe, jak najít sílu změnit svůj život, najít své štěstí a v konečném důsledku jak vést příjemný a uspokojivý život..
Z jednoduchých filozofických myšlenek, tezí, rad a "návodů" starého muže se vlastně nic převratného, co bychom dříve nevěděli, ani nedozvídáme, nicméně je dobré si některé myšlenky znovu uvědomit a umět se nad nimi zamyslet. Občas mi přišlo trochu úsměvné, že se Julian coby vysokoškolsky vzdělaný a inteligentní člověk sem tam mistrovým úvahám a tvrzením diví, jako by byl spíše žáček základní školy, ale nevadí, platnost to má stejně a celkové vyznění je velmi pozitivní a o to tady jde především. Psáno lehce, věrně a do příjemna, takže se nejspíš v duchu přenesete a ocitnete na tom krásném rajském ostrově také a budete tiše obdivovat tento pro nás vzdálený kout světa, žijící si svým poklidným životem, založeným na diametrálně odlišných lidských a společenských hodnotách, než jsou ty naše "moderní". A tak možná budete prostým a skromným obyvatelům ostrova, z nichž vyzařuje na každém kroku jen klid, skromnost a dobrota, kteří jsou stále usměvaví, milí a nekonečně dobří a přátelští ke všemu kolem sebe, trošku to jejich pravé, skutečné štěstí a "no stress" život závidět. Aspoň já jim ho závidím hodně a moc.
Suma sumárum, hledáte-li tedy jakýsi takový správný "návod na život", určitě si tuhle milou knížku přečtěte.

5 15.10.2017

Tohle snad autor ani nemohl myslet vážně....

5 02.10.2017

Páááni !!! Tak tohle nemělo chybu. Vlastně jsem celkem ohromen. J .H. Chase ve své vrcholné formě. Tři prvotřídní krimipříběhy staré dobré klasické krimi-detektivní školy, které mě znovu a jednoznačně přesvědčily, že takové knihy jsou mnohem lepší a zábavnější než dnešní moderní thrillery. Perfektně napsané, perfektně vymyšlené, perfektně přeložené. A taky reálné, to je potřeba zdůraznit. Tyto příběhy se totiž skutečně mohly takto i stát, což se o spoustě dnešních moderních thrillerů, patřících kolikrát spíš do žánru "fantasy", nedá říct ani náhodou. Čtivé a napínavé tak, že hltáte jednu stránku za druhou, žádná vata, žádná hluchá místa, žádná věta není zbytečná...
Doporučuji zejména čtenářům a obdivovatelům moderních, nereálných, surových, překombinovaných a pitomých slátanin typu Minier a spol. , aby si uvědomili, jak se píše skutečně kvalitní krimi.

7 25.09.2017

Příjemná oddechovka. Svižně a lehkou rukou napsané, pěkně se to četlo, prostě stará dobrá klasická detektivní škola.

2 04.09.2017

No tak nevím, no. Krásná obálka, vcelku hezky napsané, velmi lehce se to četlo, možná až příliš, mám historické příběhy s dívčími hrdinkami rád. Dobová atmosféra Amsterodamu 17.století je velmi dobře a výstižně popsána, autorka psát umí, má talent, o tom žádná. Jenom mi to celé připadalo jaksi nedotažené a nedodělané, potenciál tam byl a měl jsem dojem, že autorka ho zcela nevyužila. Abych řekl pravdu - nějak mi unikl vůbec smysl začlenění tajuplného miniaturisty do příběhu. Vždyť on tam vlastně ani být nemusel, protože proč to všechno dělal, co ho k tomu vedlo a co svým konáním sledoval - to jsme se vůbec nedozvěděli, zmizel do ztracena a očekávané rozuzlení příběhu se nekoná. V tomto si to autorka dost ulehčila. Nebo jsem jen něco nepochopil ? Za mě tři a půl hvězdy.

9 27.08.2017

Nenechte se zmást kýčovitou obálkou jako z červené knihovny, obsah je samozřejmě na daleko vyšší literární a umělecké úrovni, jak jsme již u této autorky zvyklí.
Jako prvotina je to opravdu dost dobrá a propracovaná rodinná sága zachycující život a osudy tří generací, a napsat něco takového ve 22 letech, tak to teda KLOBOUČEK.
Technická poznámka k vydání knihy z roku 1992 nakladatelství Baronet:
Text obsahuje snad stovky gramatických chyb, někdy i několik na stránce nebo dokonce řádku (!!!),nikdy jsem se s něčím tak hrozným nesetkal a pokud by měl být korektor za svou práci nějak odpovědný, tak v době války by nejspíš za toto zaplatil svým životem. Opravdu hrůza.

3 19.07.2017

Hezké a uklidňující čtení především pro ty, které právě postihla ztráta někoho blízkého. osobně jsem ale čekal trochu víc, chyběly mi otázky směřující více do hloubky dané problematiky.

18.05.2017

Velmi dobrý, "poctivě" a čtivě napsaný špionážní román s východoněmeckou hvězdou Achimem Detjenem v hlavní roli. Kromě napínavého příběhu oceňuji i sugestivně a věrně zachycenou atmosféru tehdejšího Lisabonu. A vcelku se tak příběh mohl i ve skutečnosti odehrát, což je další plus oproti katastrofálním nereálným a překombinovaným slátaninám, které se mohly odehrát tak akorát ve snu autora a které dnes plní pulty knihkupectví (např. Miniér apod.)

3 13.05.2017

No, co k tomu říct.... Obrovská malá kniha.
Život dvou irských venkovských rodin z pohledu malé dívenky. Psaní je jednoduché a úsporné, přitom velmi působivé a nadupané emocemi - je zarážející, jak málo slov stačilo autorce k tomu, aby řekla tak mnoho o životě a potřebě lásky. Od prvního momentu si uvědomíme, jak je malá dívenka doma přehlížená, jak je "sama", opuštěná ve světě dospělých, v prostředí vlastní rodiny. Vše se změní jejím pobytem u strýce a tety, kam je na nějaký čas, aniž by věděla na jak dlouho, otcem odvezena. Zde se jí dostává najednou lásky, pochopení, laskavosti a citu, jaké doma nikdy nepoznala a čeká ji úplně jiný, krásný život...

"Na dvůr svítí velikej bílej měsíc, maluje nám křídou cestu za vrata a na silnici. Kinsella mě vezme za ruku. Jakmile to udělá, uvědomím si, že táta mě nikdy za ruku neved, a něco ve mně si přeje, aby mě Kinsella pustil, abych tohle nemusela cítit. Je to takovej rozlobenej pocit, ale jak jdeme dál, tak se pomalu zklidňuju a přestávám myslet na ten rozdíl, mezi mým životem doma a životem tady. Kinsella dělá malý kroky, abych mu stačila. Pomyslím na tu ženskou z chalupy, na to, jak chodila a jak mluvila, a dojdu k závěru, že mezi lidma jsou strašně veliký rozdíly."

Konec povídky, kdy se dívka po pár měsících vrací domů k vlastní rodině a uvědomuje si, že to krásné a prožité štěstí nenávratně končí a musí být vytěsněno a nahrazeno soucitem k vlastní rodině, je naprosto dokonalý a chytne vás za srdce.
Čeká vás 64 dokonalých stran. Nádhera.

6 21.04.2017

POZOR, OBSAHUJE SPOILERY !

Na tuto knihu jsem již komentář psal, nicméně když vidím, jak přibývá nadšených a veskrze pozitivních komentářů, nedá mi to, abych znovu nezareagoval.
Lidi, proboha, to vám vážně nevadí, že tento příběh je plný, opravdu plný nesmyslů, že by se ve skutečnosti nestal ani náhodou a že z vás pan Minier dělá úplné blbce?
Tak jen namátkou: Už zabití koně majitelem nemá žádnou logiku, protože tohoto muže by si s vraždami vůbec nikdo nespojoval, a už vůbec ne po tolika letech od sebevražd dívek. Proč byl kůň vytažený na lanovce? Kůň mohl být stejně tak dobře zabit ve stáji majitele, nebo ne? Jaký to mělo smysl a jak by to technicky vrah provedl, vždyť kůň váží přes 500 kg ! A proč byl kůň zohavený na těle a měl vyřezané plachty kůže? Když už pominu, že nápad se zabitím koně si autor nepochybně "vypůjčil" z Kmotra, tak průměrně inteligentní čtenář přirozeně očekával, že to vše musí mít nějaký důvod a smysl a bude tedy jistě později vysvětleno. A ono NIC ! Takže je to napsáno jen a jen na efekt, aby to bylo šokující a brutální. A když už jsme u lanovky - její zaměstnanci při práci ve výšce 2000 metrů trpí jakousi horskou nemocí, ve výšce, kde chodí v Tatrách turisté a slovenští důchodci na procházky! Následuje lidská mrtvola zavěšená složitě pod mostem kdesi kilometry nad městem v horách a ještě s vysvětlujícím popisem, proč měla oběť smyčku kolem krku právě takhle a ne jinak - proboha, kdo by se s tím tak páral? A hlavně by vrah na takové divadlo potřeboval rotu vojáků, aby to takhle dokázal provést a naaranžovat. Nebo tam měl jeřáb? Tragédií je i postava vyšetřovatele Servaze. Tento zkušený kriminalista, je na policistu nezvykle přecitlivělý a bojí se tolika věcí, že je až s podivem, že může dělat tuhle náročnou práci. Neumí pořádně střílet, pistole mu padá z ruky, bojí se výšek, má strach z auta co jede za ním, bojí se vlastního stínu, neustále se "otřásá hrůzou", případně mu "přeběhl po zádech mráz", "cítil jak se potí", "začal polykat" nebo má dokonce "závrať".Umí ale zatelefonovat z vybitého mobilu. Jeho služební kolegyně je pro změnu naopak odvážná a hotová catwoman, tak jezdí v noci v mrazu, sněhu a náledí na silné motorce jako závodník. Bravo, to je také asi běžná praxe mezi francouzskými policistkami !
Hlavní ženská postava, inteligentní, mladá psycholožka Diana, přijíždějící na stáž do ústavu plného nebezpečných zločinců, je zase od první chvíle neuvěřitelně vnímavá a zvědavá a tak místo své odborné práce v ústavu se věnuje spíše vlastnímu detektivnímu pátrání, protože okamžitě pozná, že je zde něco v nepořádku. No a aby to neměla tak složité, tak je přirozeně vždy ve správný čas na správném místě. A ten ústav, to je dílo. Je totiž plný extrémně nebezpečných zločinců, svezených z celého světa – tak toto je úplná kravina. Takový ústav nikdy nikde neexistoval, ani neexistuje ústav podobného typu, a ani by ostatně nemohl. Nesehnali byste totiž pro něj personál. Práce v takovém prostředí a vypjaté atmosféře, s extrémně nebezpečnými lidmi, je velmi psychicky náročná a personál se v "podobných" zařízeních musí točit a mění se, protože to nikdo dlouhodobě nevydrží dělat. A že by tam někdo ze zaměstnanců dokonce ještě přespával, to je úplný nesmysl. Ten ústav je hrozný a děsivý, plný krvelačných a ďábelských nestvůr, chladnokrevných vrahů a vyšinutých jedinců, šílenců, sesbíraných všude možně, mezi které by se bál vstoupit i Terminátor s Rambem, jsou tam spousty dveří na dveřích, mříží na mřížích..Tak hrozní a nebezpeční jsou ti vrahové! Klepeme se skoro strachy i my, čtenáři. A přitom se nám tam v noci producíruje Diana a vůbec kdo chce po chodbách jako v dívčím internátu nebo v nějakém penzionu. Že by bylo možné případně uplatit v takovém výjimečném zařízení dozorce, aby něco neviděl, když už by tam snad tedy v noci i byl, to je úplně mimo realitu, pohádka. Navíc v podobných zařízeních je vše pod přísným kamerovým systémem a ten je mnohonásobně jištěný, zabezpečený a objekt je tak nepřetržitě sledovaný, záznamy kontrolované i nezávislými experty "zvenku". Přesto se nakonec dozvíme, že členka personálu, zdravotní sestra s jedním ze zločinců, s tím možná nejhorším, nejnebezpečnějším a najzáludnějším kula pikle, spolupracovali spolu na zločinu a byli to málem kamarádi. Vždyť to je přece úplně nemyslitelné! A když už jsme u vraha Hirtmana, tak vražda milenců el. proudem ve Švýcarsku, ještě s použitím jakési sexuální hračky, je úúplná do nebe volající blbost, to Minier opravdu už zkoušel, co vydržíme.
Co znamená odbíhání vyšetřovatele k případu vraždy jakéhosi bezdomovce? Vždyť to tam nehraje žádnou roli, nemá to žádnou spojitost a souvislost s linií příběhu a z tohoto pohledu je to jen zbytečná "vata" v už tak roztahaném příběhu.
A konečně vrah, bohatý podnikatel a světoběžník má poměr s jakousi bezvýznamnou sestrou v šíleném ústavu kdesi na vystrkově..To je úsměvné, protože takový člověk se ve svém postavení a při svých finančních možnostech jistě pohybuje v úplně jiné společnosti a mezi jinačími kráskami a dámami. Konec příběhu je tak překombinovaný a nepravděpodobný, že vypadá jako vystřižený z Bondovky nebo Fantomase, to už se člověk musí opravdu smát, protože je to slátanina všech akčních filmů co kdy pan Minier viděl a thrillerů co kdy četl, takže tam snad chybí už jen přistání mimozemšťanů. Celé mi to autorovo snažení připomíná pohádku O pejskovi a kočičce, jak pekli ten pověstný dort a dali do něj úplně všechno, co měli po ruce, aby byl co nejlepší. A když ten dort upekli a snědli, bolelo je z toho pak ukrutně bříško.
A mohl bych pokračovat, čím více nad tímto příběhem přemýšlím, tím pitomější mi připadá. Každopádně pán Minier vydělal na takové slátanině miliony a ještě k tomu, povzbuzen pozitivní reakcí čtenářů, píše dál a dál. Dojí krávu, dokud dává mléko, proč ne, chytrý chlapík. Jen je varující, že mu takové nesmysly čtenáři baští a u čtení moc nepřemýšlí.
Inu, jak říkal Jan Werich: "To je blbý, to se bude líbit !"

44 12.04.2017

Příběh mladého introvertního Američana, narozeného ve Francii a posléze vracejícího se a žijícího znovu ve Francii, kde se snaží najít své francouzské kořeny, své místo ve společnosti a taky tak trochu sám sebe.
Neznámý otec, který opustí rodinu když je Alan ještě dítě, matka, která jej nutila vynikat v oblastech, které neměl rád, milující a milovaná přítelkyně Audrey, která ho uprostřed krásného milostného vztahu zničehonic opouští. Zoufalý a zdrcený Alan, postrádající najednou smysl svého života, se rozhodne svůj život ukončit. Jednoho večera, když se chystá skočit z jednoho z nosníků Eiffelovy věže, objeví se tajemný muž, který ho přesvědčí, aby zůstal naživu se slibem, že radikálně změní jeho život a pomůže mu nalézt životní štěstí za podmínky, že se bude řídit jeho radami a udělá vše, co mu bude přikázáno. Alan vše zváží a nakonec nabídku přijímá. Začíná nové dobrodružství, Alan postupně plní úkoly tajemného muže, díky tomu se začíná zbavovat svých slabých stránek, studu, strachu a pocitu, že člověk je jen obětí svého osudu, vláčenou neúprosně životem. Mění své zažité vzorce chování, učí se, jak zlepšit mezilidské vztahy - taktice, jak s lidmi jednat a dosáhnout toho, aby dělali to co on chce - nesnaží se je tedy měnit, protože tudy cesta k úspěchu a vzájemnému porozumění nevede, jde o to spíš jim porozumět, vžít se do jejich povah, charakterů a způsobů uvažování a jednání a na základě tohoto poznání najít platformu pro společnou řeč a vzájemné porozumění..A co je hlavní, Alan mění sám sebe, získává sebevědomí, morálně a emocionálně se rozvíjí a stává se z něj jiný člověk…Zároveň pátrá po identitě tajemného muže a snaží se zjistit, co vlastně chce, proč toto vše vůbec dělá a jaké pro to má důvody. Copak je možné, aby k tomu neměl nějaký vážný důvod a nic za své služby nechtěl ?
Autor je výborný vypravěč, příběh je vyprávěný velice lehce, přirozeně, příjemnou, lidskou a zábavnou formou s řadou humorných situací, které vyvolají úsměv na tváři. Kromě toho vás donutí velmi nenásilnou formou u čtení o mnoha věcech přemýšlet a nějaké to ponaučení do života vám dá určitě taky. A to přece není málo…

5 31.03.2017

Tak tohle byla NÁDHERA ! Brilantně napsaný historický román z Paříže 80. let 19.století.
Román o zklamané lásce, chudobě, naději, touze po nezávislosti a lepším životě, touze něčeho dosáhnout, a hlavně o sesterské lásce a laskavosti, který částečně vychází ze skutečných dobových reálií a života sester Goethemových, částečně je dílem fikce, oboje mistrně spojeno a propleteno do fascinujícího a působivého celku.
Prostředí Paříže 80.let 19.století je věrně a autenticky vykresleno, včetně úžasně zachycené dobové atmosféry, která na vás při čtení doslova dýchá, až se nechce věřit, že toto je dílo současné, moderní autorky. Její styl a jazyk je podmanivý, poutavý, působivý a bohatý, a získá si vás po pár řádcích. Vyprávění je upřímné, dojemné, zajímavé a uvěřitelné. Také prostředí pařížské opery je velmi pěkně, podrobně a poutavě vykresleno, doplněno citlivým, jemným a intimním popisem hodin baletní školy. Intimita prostředí ateliéru mistra Degase, kam chodí nesmělá mladičká Marie často pózovat, coby model tanečnice, je rovněž velmi citlivě a sugestivně zachycena. Tyto mnohdy půvabné a lyrické popisy ostře kontrastují s neméně působivými popisy prostředí bordelu, zaplivaných putyk, věznic a gilotiny. Příběh je vyprávěn z pohledu dvou dospívajících sester, Antoinette a Marie, které vyrůstají v nuzných životních podmínkách a které byť se navzájem milují, každá je tak trochu z jiného těsta a jiných životních zásad. Střídání vypravěče po jednotlivých kapitolách tak dává příběhu tu správnou šťávu, přesvědčivost, barvitost a rozmanitost, a to i díky tomu, že charaktery a psychologie většiny postav, zvláště zmíněné ústřední dvojice sester, jsou precizně vykresleny, jsou to postavy živé a skutečné, oduševnělé, s vlastními životními postoji, názory, pocity a náladami, s vlastním vnitřním světem a žijící vlastním vnitřním životem.
Nádherné čtení.

5 21.03.2017

Výborně napsaný thriller. Nedoporučuji začínat čtení začátkem nebo uprostřed týdne, hrozí totiž nebezpečí, že se nevyspíte...

5 15.03.2017

Příběh je vyprávěn neurčitým vypravěčem, resp. skupinou dospívajících chlapců, žijících někde v sousedství rodiny pěti krásných dospívajících dívek, kteří po dobu jednoho roku fascinovaně sledují z povzdálí jejich život a kteří jsou, jako správní zamilovaní puberťáci, těmito dívkami přímo posedlí.
Je to napsáno velmi dobře, autor má výborný smysl pro detail a umí perfektně navodit a vykreslit depresivní, tajemnou a zasněnou atmosféru s nádechem erotična, a všudepřítomné dívčí nevinnosti a smyslnosti zároveň. Jeho styl je až poetický a něžný, takže máte chvílemi pocit, že snad ani nečtete, ale spíš sníte. Vyprávění v první osobě množného čísla je velice dobrý tah, dodává příběhu autentičnosti a věrohodnosti a dává mu podobu téměř dokumentární. Chvílemi jsem se ale neubránil pocitu zbytečné zdlouhavosti vyprávění.

1 14.03.2017

Tak tohle není nic pro netrpělivé čtenáře, žádné čtení narychlo, ale řemeslně dokonale zvládnutý, jemný psychologický román. Román o nešťastné lásce, nevinnosti, citu a osamění. Příběh 16-ti leté citlivé, plaché a nevinné dívky Portie, která poté, co ztratí oba rodiče, vyrůstá u svého nevlastního bratra v Londýně v polovině 30.let minulého století. V novém a citově chladném rodinném prostředí, jakožto součásti sofistikované, pokrytecké a uměle žijící „lepší“ společnosti, však nenachází lásku, pochopení a city, po kterých tak touží, ani nenachází nikoho, koho by mohla sama milovat a prožívá tak intenzivní pocit osamění. Po čase z touhy po lásce a z touhy uniknout tomuto chladnému, nesnesitelnému prostředí, navazuje vztah s povrchním a citově mělkým chlapcem, který je zahleděný jen sám do sebe a není schopen ani ochoten její lásku opětovat. I když je její láska spíše dětinská, prožívá z nepovedeného vztahu velký citový otřes a zklamání….
Autorka je výborný psycholog, charaktery postav jsou postupně a důkladně vykreslovány, sondy do psychiky postav jsou hluboké a intenzivní. V tom je i největší krása příběhu, jak je vyprávěn, jak je napsaný a originální, sám o sobě není nikterak složitý. Bowen je i výborný pozorovatel, popisy prostředí jsou bezchybné a nádherné. Krásné, i když trochu smutné čtení.

4 13.03.2017

Výborné a působivé čtení. Všechny příběhy jsou pravděpodobné a reálné, mohly se skutečně stát a toho si cením obzvlášť. Vše vyprávěno bohatým, barevným a výstižným jazykem autora, který je jedinečný a dovede i zdánlivě obyčejným příběhům dodat výjimečnou a skvělou atmosféru. Úchvatné.

1 18.02.2017

Tak tohle je především krásný příběh o odvaze a dobrotě člověka, o laskavosti, boji za spravedlnost a touze změnit myšlení lidí k lepšímu na jedné straně, na druhé pak o rasové a sociální diskriminaci, o lidských předsudcích, fanatismu, nenávisti, zášti a nespravedlnosti, odehrávající se v jednom menším provinčním městečku státu Alabama ve 30.letech minulého století. Navzdory vážnému tématu je příběh psán neuvěřitelně „lehkým perem“, čistým a svěžím stylem, velice čtivě a co se týká obsahu samotného i uvěřitelně, bez zbytečného sentimentu a patosu, za psaním autorky jsem od začátku cítil její obrovskou lidskost, dobrotu a pokoru. Charaktery a psychologie postav jsou velmi precizně a plasticky vykresleny, mají svou potřebnou hloubku a tak působí naprosto reálným a skutečným dojmem, takže se doslova přenesete v duchu do místa dění v roli jakéhosi nestranného a neviditelného pozorovatele. Vypravěčem příběhu je osmiletá dívenka Jana Luisa, která veškerý život v městečku vidí a posuzuje přirozeně svýma dětskýma očima a svým rozumem, a to byl ze strany autorky románu geniální tah. Díky tomu je totiž vyprávění velice nevšední, zábavné a většinou i vtipné a neodvíjí se jen ve vážném duchu, v pouhém zaměření na ústřední motiv knihy, který tak zůstává jen jakousi epizodou a přirozenou součástí rozmanitého a mnohovrstevnatého příběhu. A protože Jana Luisa není žádná ušlápnutá, nafintěná a ufňukaná princeznička ale naopak nebojácná, přímá, tvrdohlavá a mnohdy vzpurná dívka, co si nenechá nic líbit a umí se i prát, když na to přijde, tak si ji prostě musíte zamilovat. A její líčení každodenních trampot a radostí, její rozumové pochody, „vážné úvahy“ a nejrůznější moudra, doprovázené většinou trefnými, dětsky upřímnými hláškami vás určitě pobaví a kolikrát i rozesmějí, protože dávají vyprávění tu správnou šťávu, lidskost, osobité kouzlo a půvab. Ocenění knihy Pulitzerovou cenou považuji za naprosto zasloužené, kniha je to opravdu silná a svou literární úrovní a kvalitou vyprávění výjimečná, nádherně a vkusně napsaná, snad i dokonalá. Vybroušený diamant.

19 05.02.2017

Stručná a výstižná kniha, kterou by si měl přečíst asi každý, zvláště lidé naivní, kteří si stále myslí, že cílem farmaceutického průmyslu je vyrábět léky, které léčí nebo dokonce vyléčí a že jednou z priorit tohoto systému, ve kterém žijeme, je i naše zdraví a starost o ně. Pravdou je, že zdravý člověk je pro farmaceutické koncerny noční můrou, zdravý člověk není "zákazník" a je tedy k ničemu, a pokud by ještě k tomu nedejbože ubývalo nemocných, kam bychom došli. Bohužel spousta lidí, pacientů, hlavně těch starších, toto stále nedovede pochopit a tak věří lékařům každé slovo a nechají se sebou mnohdy zdatně manipulovat. Vždyť je dnes už naprosto běžné, že se nám tvrdí, že většina nemocí, např. těch tzv. civilizačních, je nevyléčitelných, musíme si prý na život s ními zvyknout a brát celý život "léky", u starších lidí je to ještě jednodušší, jejich neduhy jsou důsledkem stáří..Tím nechci lékaře házet do jednoho pytle a nějak je napadat, mnohých si vážím stejně jako autor knihy,chci jen illustrovat, že jsou bohužel součástí tohoto systému a mají tedy k dispozici jen takové prostředky k léčení, které jsou jim dány k dispozici, a o jejichž vlastnostech, skutečných účincích a kvalitě většinou sami moc nevědí a vlastně ani vědět nemohou.Takže lidé poslušně polykají spousty léků, které mnohdy nejenže neléčí a nijak nepomáhají, ale naopak (zvláště když jich sypeme do sebe více naráz) ještě škodí, vedlejších účinků léků na příbalovém letáku (a to jen těch přiznaných!) najdeme většinou tolik, a tak strašných, že je to alarmující a je na pováženou, zda nám taková "léčba" za to riziko stojí a neohrozí nás spíš na životě. A tak je našim pacientům hůře a hůře, protože příčina nemoci zůstává, jen se potlačují její příznaky, klíny se vytloukají klínem, z vedlejších účinků léků se nám objevují nové neduhy a tak se předepisují léky další, případně se předepíše i lék na na vedlejší účinky léků již užívaných atd. takže nám pacientů vesele přibývá, místo aby jich, (přes obrovský pokrok lékařské vědy, jak je nám neustále omíláno), ubývalo. Zvláštní, že ? No a když už utrácíte spoustu peněz za léky, tak už pak většinou musíte někde šetřit, a to třeba na kvalitních potravinách, ovoci a zelenině a mají vás konečně tam, kde vás chtějí mít..Co se týká chemoterapie, v knize zmíněné, můžu zase jen s autorem souhlasit, osobně mi několik lékařů potvrdilo, že tudy cesta ke zdraví určitě nevede a že by na chemu nikdy nešli a ani svým rodinným příslušníkům by ji nikdy nepovolili...Alarmující je i zmínka o celosvětové snaze farmaceutických koncernů a lobby (a vlastně i EÚ) vymýtit užívání léčivých bylin a nejrůznějších přírodních preparátů apod. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí a přesvědčíte se o tom, jak tenhle systém vlastně funguje a že není všechno takové, jak se nám oficiálně předkládá..A tak snad kniha přispěje hlavně k tomu, aby se každý čtenář zamyslel a hlavně používal v první řadě osvědčený selský rozum. A pokud budete i nadále o pravdivosti informací v knize uveřejněných pochybovat, položte si jednoduchou otázku : Znám nějakého lékaře, který někoho skutečně vyléčil ?

8 03.02.2017

Tak tohle mi úplně vyrazilo dech. Chtěl jsem něco napsat, ale najednou si uvědomuji, že je to zbytečné, protože tohle se prostě musí přečíst, takový je to nářez. Brilantně napsáno a pro mě neskutečně vyzrálý a přitom zábavný román.
Skvost.

6 28.01.2017

Tak tohle bylo NĚCO, pro mě mimořádná kniha. Román zachycuje život tří generací rodiny Truebů a příběh je to opravdu fascinující a strhující. Je to hutné čtení a najdete v něm vše - špínu, pot, tvrdou práci, násilí, mučení, korupci i smrt, a najdete v něm i lásku, přátelství, vděčnost, odpuštění a porozumění. Styl autorky je velmi podmanivý, její jazyk je precizní, bohatý a výstižný, píše velmi sugestivně a přesvědčivě. Přitom je její dramatické vyprávění mnohdy stejně vzrušující jako kouzelné a lyrické. Charaktery a psychologie postav jsou velmi dobře vykresleny, jsou to postavy zajímavé a složité, postupně se vyvíjející a zrající, a svou podstatou opravdu živé a skutečné. Náročnějším čtenářům vřele doporučuji.
PS: Filmové zpracování knihy je také moc dobré, a i když je příběh místy mírně pozměněný, určitě vás nezklame. Herecké výkony M.Streep, J.Ironse, A Banderase a W.Ryder jsou excelentní.

11 17.01.2017