SteveP1

Příspěvky

Alias GraceAlias GraceMargaret Atwood

Skvěle napsané. Nádhera.

18. dubna


Francouzova milenkaFrancouzova milenkaJohn Fowles

Skvěle napsané. Prostě Fowles.

19. února


Snové novelySnové novelyArthur Schnitzler

Lahůdka. Vše podstatné již napsal níže čtenář pan Knišíl.

27.12.2021


Toulavý autobusToulavý autobusJohn Steinbeck

Prostě skvělé.

22.12.2021


Já, PoutníkJá, PoutníkTerry Hayes

I když nad schopnostmi hlavního hrdiny a také hlavní záporné postavy (např.jeho schopnost a um vytvořit smrtelně nebezpečný vir) musíme sem tam přivřít oči, stejně jako nad řadou nereálných situací,vcelku hodnotím knihu jako vynikající thriller, výborně napsaný i promyšlený. Přistupuji-li ke knize jako k příběhu který má za úkol hlavně pobavit, podobně jako Bondovka, pak jí těch pět ⭐ za čtivost a napětí dávám. V rámci žánru totiž patří jistě k tomu lepšímu (ne-li nejlepšímu), co na pultech knihkupectví dnes můžeme nalézt.

13.12.2021


Píseň o BernadettěPíseň o BernadettěFranz Werfel

Moc hezký a dojemný příběh o prosté a chudé dívce Bernadettě, která se ve svých 14 letech stane svědkem zjevení (pravděpodobně) Panny Marie v jeskyni poblíž města Lourdes ve Francii. Nevzdělaná a pokorná dívka označuje neobyčejně krásnou osobu, mladou dívku nevšední a až nadpozemské krásy, která se jí zjeví před očima v jakémsi výklenku jeskyně, pojmem "Dáma", jelikož přirozeně netuší s kým má tu čest, a neví to, popravdě, vlastně nikdo.Toto zjevení se několikrát opakuje i v dalších dnech a týdnech, v přítomnosti stovek a dále tisíců svědků, i když zjevení je schopna vnímat pouze Bernadetta, upadající přitom do stavu zvláštního vytržení, extáze. Autorův vhled do duše hlavní hrdinky je naprosto brilantní a ohromující a podařilo se mu také přirozeným, nenásilným a jemným způsobem věrně zachytit rodící se a prohlubující se mystickou lásku Bernadetty k její půvabné "dámě", aniž by tlačil nějakým protivným způsobem na pilu.Zůstavá tak prost jakéhokoli - byť by jen náznaku či stopy - podbízivosti, lacinosti či náboženského fanatismu, což je velmi sympatické a vnímavý čtenář toto jistě ocení.
Werfel byl výjimečně dobrý spisovatel, a tak se mu podařilo příběh Bernadetty podat velice poutavým, věrným a citlivým způsobem a v pozoruhodných detailech a čtenář je brzy uchvácen pokorou,neohrožeností a vytrvalostí hlavní hrdinky, která necouvne ze svého poznání a nabytého svědectví zázraku po celý svůj život ani o píď. Krásná duše ryzí čistoty...
Velmi doporučuji.

16.02.2021


Očkování - hrozba nebo záchrana?Očkování - hrozba nebo záchrana?Tomáš Kašpar

Tato kniha vychází v pravý čas, v době, kdy jsou lidé totálně zblblí a vystrašení denodenní úmornou oficiální masáží a propagandou sdělovacích prostředků, a kdy se pomalu ale jistě stupňuje nátlak moci na veřejnost ve věci očkování proti covidu. Očkování proti viru, po jehož útoku zůstává přes 90% postižených (pozitivních) obětí s obyčejnými chřipkovými příznaky, přičemž velká část z nich dokonce nepociťuje příznaky vůbec žádné...Očkování nevyzkoušenou vakcínou a na vlastní riziko. Inu, za vším hledej peníze...
Tuto knihu plnou nepříjemných faktů, které se bohužel z oficiálních sdělovacích prostředků nedozvíte, by si měl přečíst KAŽDÝ, kdo o jakémkoli očkování přemýšlí. Velmi doporučuji!

03.01.2021


Kvítek karmínový a bílýKvítek karmínový a bílýMichel Faber

Výborné, příjemné čtení, lehce napsané, zážitek. Jen ten konec mě jaksi neuspokojil, měl jsem z toho pocit, jakoby autor psal a psal a najednou si uvědomil, že vlastně neví, jak celý příběh ukončit. Ale to je jen a jen můj dojem samozřejmě. Při této příležitosti musím upozornit i na vynikající a předloze věrné filmové zpracování románu, seriál BBC z roku 2011, se skvělou Romolou Garai v hlavní roli.

27.12.2020


Milostný kvartetMilostný kvartetIvan Sergejevič Turgeněv

Nádhera.

05.08.2020


Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvíceníMoc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvíceníEckhart Tolle

Tak tohle radši ani moc komentovat nebudu, protože tohle dílo mi opravdu moc nedalo a rozhodně mě neosvítilo, jak slibuje. Čekal jsem totiž něco na úrovni mistra Oshoa a podobných myslitelů, kteří svými myšlenkami dokáží duchovní obzory prostého člověka obohatit a rozšířit a bohužel nic. Nebo skoro nic. Velká slabota.Autor má můj obdiv jen za to, jak se dokáže několika vcelku jednoduchými úvahami a starými známými pravdami, které samozřejmě nejsou nic nového, světoborného a už vůbec ne původního (tedy jen z jeho hlavy), tááák rozvláčně zaobírat, a opakovat je pořád dokolečka dokola, až z toho máme cca.170 stran. Myslím že 20 stran na tahle moudra, točící se vlastně kolem jedné jediné nosné myšlenky, by bylo až až. Každopádně bych chtěl také mít tu spoustu volného času jako autor a vysedávat si jen tak celé dny nečinně na lavičkách ve Vancouveru, usmívat se a hledět do blba a užívat si toho krásného, přítomného okamžiku.

04.07.2020


Hodiny z kostíHodiny z kostíDavid Mitchell

Líbilo, výborně vymyšlené i napsané, autor opravdu umí psát a zaujmout a navíc má obrovskou fantazii. Jen to bylo na můj vkus přece jen kapánek dlouhé.

12.06.2020


Věž z ebenuVěž z ebenuJohn Fowles

Fenomenální. Hezky a stručně to napsala čtenářka mariposka. Cokoli víc není třeba dodávat.

19.01.2020


IdiotIdiotFjodor Michajlovič Dostojevskij

No,není to určitě čtení pro netrpělivého čtenáře. U ruské klasiky ale většinou již počítáme dopředu s tím, že nás čeká náročnější čtení než jindy, žádná lehká oddechovka, ale spíše děj rozvleklý a pomalu plynoucí, zpravidla velké množství postav, a navíc řada obsáhlých a vyčerpávajících popisů i dialogů, mnohdy téměř nekonečných, a tak se musíme obrnit trpělivostí a číst s maximálním soustředěním, slabší nátury sem tam i se sebezapřením. Konkrétně v této knize se nám autor odmění zajímavým příběhem, který si jen tak pozvolna plyne a dává nám čas pomalu si osahávat, vstřebávat a vnímat život tehdejší ruské společnosti, pomalu se v ní rozkoukávat a postupně nahlížet do života a osudů jednotlivých postav. Popis ruské společnosti a samotného prostředí příběhu je velmi věrný, autentický a plastický, takže se čtenář brzy sám v příběhu zabydlí v pozici blízkého pozorovatele a svědka. Precizní a bohaté vykreslení psychologie postav, jejich opravdovost, uvěřitelnost a hluboké sondy do nitra jejich krásných velkých duší nemusím ani zmiňovat, protože v tomto je autor opravdu mistrem, ostatně jsou to atributy vlastní i dalším ruským mistrům klasického žánru (Tolstoj, Gončarov, Turgeněv, Gogol..) .
Přesto jako trpělivý čtenář - který věděl do čeho jde a dlouho se na knihu chystal - musím říci, že zhruba druhá třetina knihy se z mého pohledu stráááášně vlekla, řada rozsáhlých dialogů byla mnohdy téměř nekonečná a co mi vadilo ještě více, občas jsem měl pocit, že vůbec nechápu, o co jde, o čem se ti lidé tak rozvláčně baví, a ač jsem se kolikrát v textu vracel a napínal svůj mozek sebevíc, abych chytil nějaký smysluplný počátek toho všeho, význam a smysl některých dialogů jsem prostě nepochopil a zůstal mi, zřejmě navždy, utajen.Kolikrát jsem si říkal, ach jo, ten název knihy je na tebe jak dělaný, kamaráde.
Jak jsem zmínil, vesměs všechny postavy jsou jak živé, hlavní postava kníže Myškin je krásná a výjimečně čistá duše, takže tak nějak podvědomě tušíme, že v kontextu s charakterem tehdejší ruské společnosti to s ním nemůže dobře dopadnout. Jako další charakter musím vyzdvihnout osobu Lizavety Prokofěvny, pro její neobyčejnou věrnost a osobitost, je prostě SVÁ a jak je na place, tak vždy pobaví a čtení se stává opravdovým požitkem.
To, co se stane v samotném závěru knihy, mi vyrazilo dech a jaksi jsem to nepobral, opět jsem nepochopil důvod, PROČ. Asi stárnu a hloupnu.
Náročné, výborné a svým způsobem i vyčerpávající čtení.

18.01.2020


Sto devětadevadesát schodůSto devětadevadesát schodůMichel Faber

Příjemná oddychovka. Faber umí.

18.01.2020


Ze života české společnostiZe života české společnostiJosef Škvorecký

Prostě skvělý, typický a jedinečný Josef Škvorecký !

08.12.2019


SběratelSběratelJohn Fowles

Strhující čtení. Vše podstatné je vlastně napsáno již v anotaci a komentářích čtenářů, tak jen pár myšlenek k doplnění.
Vykreslení psychologie obou hlavních postav je skutečně velice precizní a nevídané, autor dokáže jít až na dřeň lidské psychiky a způsob, jakým to dělá, je neobyčejně působivý a přesvědčivý. Konfrontace dvou naprosto odlišných osob, povah, světů a společenských (sociálních) tříd snad nemůže být podána jasněji a názorněji. Na jedné straně stojí zástupce střední vrstvy, obyčejný a nudný úředníček Clegg, žijící vcelku zbytečný a fádní život, úzkostlivě dbající pouze na to, aby vždy jednal "správně" a ve smyslu daných, platných konvencí. Je to člověk uzavřený, vcelku osamělý a samotářský, povrchní a citově chladný, přitom ale svým způsobem jemný, bez přátel, společenský život a společenské problémy ho nezajímají, stejně jako umění, literatura, malířství, hudba, prostě nic. Jeho jedinou životní radostí je sbírání motýlů. Tedy do okamžiku, kdy uvidí krásnou studentku umění Mirandu a protože (bohužel) má smysl pro krásu, dojde postupem času k přesvědčení, že by dívku také rád vlastnil a zařadil do své sbírky. A také se o ni, poté, co ji unese, příkladně jako o cenný sběratelský předmět i stará. Fowles skvěle vykreslil Cleggovu psychiku a tak si při čtení s hrůzou uvědomujeme, že Clegg vůbec nemá pocit, že by vězněním Mirandy dělal něco špatného, jeho pohled na krásu je jen statický, a to i v případě Mirandy coby živého tvora a jeho rostoucí lhostejnost a vůbec neschopnost pochopit, uvědomit si a přijmout, že dívka vězněním trpí, dává tušit neblahý konec. Na druhé straně stojí jeho oběť, zástupce vyšší společenské třídy Miranda, dvacetiletá atraktivní a inteligentní studentka umění, která Clegga jako osobnost ve všem převyšuje, a navíc je povahově jeho pravým opakem - je symbolem všeho, co dělá život nevšední, zajímavý a smysluplný - symbolem svobody, nespoutané volnosti, dynamiky, vášně, odvahy, intelektuální vyspělosti, všestranného zájmu, nadání a talentu, a v neposlední řadě je i symbolem vzdoru zaběhlým společenským pravidlům a banalitám dospělého života. Zvláště v částech, kde popisuje a líčí svůj rozvíjející se vztah ke staršímu muži, malíři, kterého miluje (a o čemž se vlastně postupně přesvědčuje a utvrzuje až psaním svých vzpomínek do deníku v době svého věznění), si můžeme vychutnat opravdu brilantní a fascinující introspektivní vhledy do vnitřního světa Mirandy, za což má autor můj obdiv, protože aby muž takhle dokonale dokázal vystihnout nebo jen "přečíst" psychologii mladé dívky nebo dívčí duše, chcete-li, to mi hlava prostě nebere. Intelektuálně vytříbený sloh autora je dále umocněn užitím řady výstižných a velmi zdařilých přirovnání, což ve svém součtu ve čtenáři navozuje pocit nevšedního a ojedinělého čtenářského zážitku.
Autor nám ve Sběrateli předkládá excelentní, stylově čistý a velmi silný psychologický thriller, horror, aniž by k vybudování hrozivé a dokonale bezútěšné atmosféry potřeboval fyzické násilí, brutální scény, hromady mrtvol a potoky krve, tedy atributy tak vlastní dnešním populárním a většinou překombinovaným thrillerovým bestsellerům, které již s realitou života mají pramálo společného a mohou se tak odehrávat spíš jen ve fantazii jejich autorů. Přesto nám Fowles dokáže ze svých skromných ingrediencí a díky svému vypravěčskému umu připravit dokonale zdrcující, odporný a šílený konec, kdy citlivému čtenáři již samotnému nebude zrovna nejlépe, a tak v něm bude ještě po dočtení posledních řádků nějakou dobu doznívat a z hlavy mu hned tak rychle nevymizí...

22.06.2019


Kníška Karla KrylaKníška Karla KrylaKarel Kryl

Když čtu Krylovy texty, z nichž řadu znám za ta dlouhá léta poslechu písniček téměř zpaměti, žasnu stále nad jejich dokonalostí, žasnu nad Karlovou ohromnou slovní zásobou a citem pro verš a rým, nad jeho všudepřítomnou a hmatatelnou pokorou, nad jeho výjimečným talentem a schopností vyjádřit se výstižně prakticky k jakémukoliv tématu. Škoda tohoto ryzího, čestného a skromného člověka, který před nikým nehrbil záda, stál si pevně za svými zásadami a přesvědčením a vždy říkal jen pravdu, mnohdy i tu nepříjemnou. Ne Havel, ale v první řadě Kryl je pro mě obrovskou mravní a morální autoritou a lidským vzorem vůbec a zaslouží si za to, jaký byl, naši úctu a obdiv. A s ohledem na jeho rozsáhlou tvorbu, z níž jsme měli možnost ochutnat touto knížečkou, zřejmě nejednoho čtenáře také napadne, že to byl génius.

"Naše zásady končí tam, kde se kříží s našimi úmysly."

14.06.2019


Zbraně pro EratóZbraně pro EratóKarel Kryl

Tak jako poezii moc nečtu a málo co mě zaujme, tak tohle byla nádhera.

14.06.2019


Lehce nabyl, lehce pozbyl / Láska může být osudná / Kdo se směje naposledLehce nabyl, lehce pozbyl / Láska může být osudná / Kdo se směje naposledJ. H. Chase (pseudonym)

Parádní počteníčko. Čte se to samo, Chase prostě uměl. Jen nevím, proč ve třetím příběhu to hlavní padouch vymyslel tak složitě, aby dosáhl svého cíle. Ale pointa skvělá, jak ze života.

29.05.2019


Zloději časuZloději časuVítězslav Jareš

Číst se to dalo, ale že by mě to nadchlo, to teda určitě ne, kapánek neslané, nemastné. A konec poslední povídky, ten to zazdil úplně.Souhlas s komentářem Aileena.

26.03.2019


MágMágJohn Fowles

Skvělé. Podle některých kritiků je tento brilantní román jedním z nejsložitějších a nejpropracovanějších tajemných příběhů, co kdy byly napsány, a asi nebudou daleko od pravdy.
Atmosféra příběhu a psychologie postav je opravdu neobyčejně precizně a mistrovsky vykreslena, a měl jsem pocit, že autor si se čtenářem pohrává podobným způsobem, jako David Lynch s divákem ve svých filmech. Hlavní postava se nechtěně stává jakousi loutkou, „vyvoleným“ a součástí jakéhosi podivného vědeckého experimentu, absurdního a fantaskního divadla, a trpělivý čtenář, pomalu vedený tajuplným a spletitým labyrintem příběhu si tak přijde na své. Nechybí tu silný milostný příběh, láska, sex, a ani falešná hra na lásku, vše podáno s citem, vkusem, smyslností a zároveň nevinným půvabem. Na pozadí toho všeho autor předkládá řadu filozofických, mytologických a psychologických otázek, nad kterými musíte přemýšlet, provede vás různými politickými i sociologickými tématy, a dokáže udržet vaši pozornost po celých cca. 790 stran románu. Fowles také mistrně pracuje se symbolikou, potěšila mě i řada velmi výstižných situačních přirovnání a autorův smysl pro detail, a v neposlední řadě i spousta moc hezkých metafor. Vzhledem ke značné složitosti a nevšednosti příběhu víc neřeknu, musel bych mnohé prozradit a zkazit potenciálnímu čtenáři zážitek ze čtení tohoto mimořádně zdařilého díla.
A tak si na závěr jen připomeňme slova amerického spisovatele a literárního kritika Johna Gardnera, která jsou pro čtenáře jednoznačným doporučením: "Fowles je jediný spisovatel v angličtině, který má sílu, rozsah, znalosti a moudrost Tolstého nebo Jamese."

27.01.2019


Uražení a poníženíUražení a poníženíFjodor Michajlovič Dostojevskij

POZOR SPOILER !!!
Tak trochu rozčarování. Napsáno je to dobře, autor mistrně vykreslil do hloubky psychologii jednotlivých postav, ale při čtení jsem měl kolikrát dojem, že se hrdinové příběhu dočista zbláznili. Mám na mysli dějovou linku mezi Aljošou, Natašou a Káťou. Rozmazlený Aljoša pendluje neustále mezi dvěma krásnými dívkami, každé padá k nohám, Natašu stále objímá, líbá, vylévá si srdíčko a opakuje, jak ji bezmezně miluje a nikdy ji neopustí, přičemž jí hned nato a furt dokola nadšeně vypraví o přednostech té druhé, andělské Káti, jejích krásných očích, jak si s ní rozumí a jak je z ní okouzlen. Poté oba ustavičně pláčou, protože chudák je tak citlivý, upřímný a zmatený, že neví, co si s láskou k dvěma dívkám počít. Obě má tak rád a uvědomuje si, že takhle to dlouhodobě dál nepůjde a bude si muset časem vybrat, neb za manželku si může vzít jen jednu. A tak z toho začíná být chudák nešťastný a duševně rozervaný. Káti rád vypráví o Nataši, o tom, jaká je to výjimečná, chytrá a krásná dívka, a proč ji tedy musí milovat a jak si život bez ní neumí ani představit. Káťa to naprosto chápe, je moc ráda, že Aljoša miluje Natašu, psychicky ho podporuje a jeho nadšení sdílí s ním. Káťa i Nataša Aljošu také upřímně a oddaně milují, ovšem nejsou to dívky sobecké a nepřející, jsou shovívavé a tak pro jeho vrtochy, nálady a nekonečnou nerozhodnost mají pochopení. Když se Aljoša ukáže u Nataši, po chvíli ho to táhne zpět ke Káti a tak ho Nataša s láskou a porozuměním za ní posílá, místo aby s ním vyrazila dveře. Káťa zase posílá Aljošu zpět za Natašou, protože je přesvědčená, že Nataša je pro něj ta pravá, má ho ráda a nezaslouží si, aby byla více sama a takhle zkoušena. Nebohý čtenář posléze nabude dojmu, že oběma dívkám je nejspíš jedno, s kterou z nich Aljoša nakonec skončí a že mají starost jen o to, aby si kluk vybral tu pravou a byl s ní šťastný až do smrti. Natašu to tak trápí, že se dokonce musí s Káťou setkat, aby to spolu probraly, rozhodly a vyřešily. Při setkání u Nataši si obě dívky hned padnou do oka, navzájem se obdivují, lichotí jedna druhé a brzy, během pár minut v sobě objevují vzájemnou vřelou náklonnost, hlubokou sympatii a lásku takřka sesterskou. Přejí si navzájem jen to nejlepší a ubezpečují se, že zůstanou přítelkyněmi a budou si neustále psát, ať už to dopadne jakkoli a nakonec si padají kolem krku. Poté Aljoša na měsíc odjíždí s Káťou a její macechou do Moskvy jako jejich doprovod, ale před odjezdem ujišťuje Natašu, že jakmile se vrátí, hned se vezmou a budou šťastní. Samozřejmě zase při loučení pláče a po jeho odchodu už pláče jen Nataša. No a mě už se z toho chtělo málem plakat také….Naštěstí příběh toho v sobě ukrývá víc, jsou to vlastně příběhy dva a tak čtení nelituji, byť jsem čekal trošku víc. Tři a půl hvězdy.

27.10.2018


Pracka v láhviPracka v láhviJ. H. Chase (pseudonym)

Výborné čtení, skvěle napsáno. Autor dovede udržet čtenáře v napětí od první do poslední stránky.

01.10.2018


Vévodkyně a kuchařkaVévodkyně a kuchařkaLadislav Fuks

Páááni, tak tohle nemělo chybu! Opravdu výborné a velmi zábavné čtení se skvěle vykreslenou dobovou atmosférou i charaktery jednotlivých postav, psáno precizním, bohatým jazykem, nádhera. Naprosto souhlasím s komentářem uživatele marlowe, který to krááásně vystihl i za mě.
Není co dodávat, skvost. Pět zlatých hvězd.

01.10.2018


VtipálekVtipálekEdgar Wallace

Nenáročné čtení. Na cestu vlakem nebo autobusem na dovču nebo jako čtení na pláž se to dá. Nečekejte ovšem příběh na úrovni těch nejlepších klasiků žánru, jako byli A.Christie, J.H.Chase nebo R.Stout. Ve srovnání s nimi, mám pocit, je autor přece jen "hvězda nižší svítivosti" a z tohoto pohledu je třeba k jeho tvorbě i přistupovat.

25.08.2018


DésiréeDésiréeAnnemarie Selinko

Moc hezky se četl tento romantický příběh Eugénie Desirée Clary, dcery obchodníka s hedvábím z Marseille a první Napoleonovy lásky. Příběh je vyprávěn formou deníku, počínaje obdobím, kdy se dívka ve svých 14 letech poprvé setkává s Napoleonem, a provází nás postupně celým napoleonským obdobím, od jeho prvních vojenských úspěchů v dobývání Evropy až po jeho pád, vyhnanství a smrt, a obdobím následujícím, odehrávajícím se již převážně ve Švédsku. Desirée se provdá za francouzského maršála Jeana Baptista Bernadotta, který díky svým vojenským úspěchům, schopnostem a talentu to postupně dotáhne až na pozici švédského krále, a Desirée se přirozeně stává švédskou královnou, její korunovací příběh končí.
Autorka píše od srdce, velice lehce, často s vlídným humorem a vtipem a kniha se čte opravdu sama. Desirée je milá a sympatická hrdinka a ostatní postavy v příběhu jsou vlastně tak nějak sympatické také, i když by mnohdy být ani neměly. Jejich povahy a psychologie jsou vcelku dobře vykresleny a určitě to nejsou postavy ploché ani černobílé.
Za zvlášť povedené považuji popisy klíčových scén, odehrávajících se v důležitých momentech pouze mezi Desirée a Napoleonem, tváří v tvář - v průběhu válečných let je to totiž právě Desirée, která je žádána, aby s tvrdohlavým, nevyzpytatelným a náladovým vojevůdcem promluvila a pokusila se zachránit co se dá, když je ve hře kolikrát příliš mnoho. A kdo jiný by to měl dokázat, když ne první láska, na kterou se nezapomíná ?
Tyto scény mají vnitřní náboj, přirozené vnitřní napětí i jistou míru hmatatelné intimity a křehkosti, a z mého pohledu patří k těm nejpůsobivějším a nejemotivnějším.
Autorka se vyhnula bližšímu popisu drsných a drastických scén z jednotlivých bitev, které toto téma nabízí (což je ale vzhledem k okruhu čtenářů, pro které je příběh určen především, pochopitelné) a pozoruje je spíše z povzdálí a vyhnula se zcela i scénám sexuálním. Přesto je to čtení zábavné, vkusné a příjemné a milovníky dobré historické prózy určitě nezklame. Čtyři a půl hvězdy.

19.08.2018


Nekažte si život maličkostmiNekažte si život maličkostmiRichard Carlson

Moc hezky, mile a srozumitelně napsáno. Knížečka obsahuje velkou spoustu drobných a moudrých rad, jak procházet každodenními nástrahami života, jak si ho zbytečně neotravovat, jak žít klidnějším životem, jak umět rozeznat věci podstatné od nepodstatných, jak se nestresovat, a vůbec, jak se stát lepším, hodnotnějším a spokojenějším člověkem. je toho opravdu moc a moc a autor si přitom nehraje na povýšeného, přechytralého a moralizujícího všeználka, který má potřebu nás jen poučovat. Naopak píše s láskou, nadhledem, hlubokou lidskostí, skutečnou znalostí věci a s humorem. Namátkou pro představu uvádím některá zajímavá témata knihy:
1. Nekazte si život kvůli maličkostem
2. Smiřte se s nedokonalostí
3. Pamatujte, že až zemřete, vaše "přihrádka" nezůstane prázdná
4. Udělejte pro někoho něco hezkého - a nikomu to neříkejte
5. Naučte se žít v přítomnosti
6. Zeptejte se sami sebe: "Bude na tomhle záležet ode dneška za rok?"
7. Odolejte touze kritizovat
8. Když něco děláte, dělejte jen jednu věc
9. Prokažte někomu službu a nežádejte ani neočekávejte za to nic na oplátku
10. Buďte šťastní teď a tady
11. Každý den si vyhraďte tichý okamžik pro sebe
12. Myslete na to, co máte, a ne na to, co byste chtěli mít

ale je jich mnohem, mnohem víc, skutečně jsou podnětná a k zamyšlení všechna.
Je mi moc líto, jaký osud potkal autora knihy, člověka, který se svou neúnavnou prací a veškerým úsilím zaměřil na pomoc druhým, ve snaze učinit náš život lepší a spokojenější. Takovýchto vnitřně krásných lidí je vždy velká škoda a nebude jich nikdy dost.

18.07.2018


Muž, který koupil LondýnMuž, který koupil LondýnEdgar Wallace

Nenáročná i když celkem nenudící detektivka s černobílými hrdiny, vhodná na ukrácení dlouhé chvíle na cestách či na pláži.
Napsáno ovšem stylem, který tak trochu balancuje na pomezí šestákové literatury. To je asi to první, co vás po pár přečtených stránkách napadne a praští do očí, zvláště máte-li za sebou propracované a vytříbené detektivky a krimipříběhy autorů jako jsou A.Christie, J.H.Chase nebo R.Stout.

16.07.2018


Stín větruStín větruCarlos Ruiz Zafón

Opravdu výtečné a jednoduše brilantní ! Takto si představuji kvalitní tradiční historický román s gotickými prvky. Děj se odehrává ve více časových rovinách 20. století, je vícevrstevnatý a dějově složitý a propletený, jak je ostatně v anotaci knihy naznačeno a tak proto jen pár obecných postřehů.
Jedná se o krásné, poetické a mnohdy až kouzelné vyprávění, které má neuvěřitelnou atmosféru, které má srdce i duši, a u jehož čtení jsem si již po pár stránkách mohl zas jednou spokojeně říct - ano, toto je kniha, kvůli které stojí za to číst !!!
Napsáno bohatým, malebným, výstižným a citlivým jazykem, žádná otravná klišé ani "vatu" a tlachání o ničem tu nenajdeme, jen plnohodnotný a sytý text, kde každé slovo má svou váhu, smysl a účel a žádné není zbytečné, prostě radost číst. Hutnost děje a obsahu přitom až kontrastuje s neuvěřitelnou lehkostí samotného psaní, které neunavuje čtenáře a je velmi snadno čtivé. Musíme tedy poděkovat i překladatelce Atheně Alchazidu za vynikající překlad a její nádhernou češtinu, je vidět, že si s překladem pěkně vyhrála a že je výsledkem poctivé a obětavé práce, kdy se s náležitou péčí věnovala snad každému slovu a výrazu, dokud nenašla ten pravý a správný, aby dosáhla přesvědčivého, působivého a nanejvýš uspokojivého výsledku. Ve skvěle promyšleném a propracovaném tajemném příběhu najdeme asi vše, po čem milovník takového dobrého románu touží – lásku s velkým L, lásku s menším l (tu ke knihám a literatuře proplétající se na pozadí celého příběhu), romantiku, dobrodružství, nebezpečí a napětí, odvahu, statečnost, přátelství, humor, nostalgii i symboliku. Na druhé straně ale i opovržení, zradu, nenávist a krutost. K tomu přidejme věrně vystiženou dobovou atmosféru a postavy románu, které jsou živé, opravdové a jedinečné, a jejichž psychologie a charaktery jsou výborně vystiženy.
Vedle působivé atmosféry příběhu, která je opravdu jeho velkou devizou, je třeba ocenit i skvěle vykreslený obraz samotného města, podrobný popis ulic a náměstí Barcelony doslova láká čtenáře vydat se po stopách hrdinů příběhu a objevovat podmanivou krásu tohoto půvabného města s nezaměnitelnou atmosférou a tak můžu jen litovat, že kniha se mi dostala do rukou až několik let po jeho návštěvě. Jako nenapravitelný romantik bych si jistě některá stěžejní místa románu nenechal ujít a alespoň v rychlosti je navštívil. Třeba se mi to ještě někdy podaří….

12.07.2018


Norské dřevoNorské dřevoHaruki Murakami

Murakami píše příjemným a uvolněným stylem, umí navodit autentickou atmosféru, jeho knihy se čtou celkem dobře a lehce. Tohle vyprávění ale bylo chladné jako japonský animovaný film. Čekal jsem určitě víc a při čtení jsem evidentně postrádal hlubší a nosný motiv celého příběhu a neměl jsem problém knihu kdykoliv odložit. Občas mě také přepadal dojem přílišné a zbytečné „užvaněnosti“. Měl bych i dvě konkrétní výtky, co mi tu na první pohled nesedělo. Nevyhnu se asi drobnému spoileru, nelze ho zcela obejít, byť nebudu zcela konkrétní. Všechny postavy jsou i přes svůj mladý věk svým způsobem nešťastné, vnitřně osamělé a depresívní, a asi polovina z nich (pokud jsem dobře počítal tak 4) - ať už hrají v příběhu větší či pouze okrajovou roli - spáchá (zřejmě kvůli sebemenší depce nebo kdovíproč) hned sebevraždu. Čtenář tak nabývá dojmu, že Japonsko musí být země plná bláznů a vyšinutých jedinců a že sebevraždy mládeže tu jsou nejspíš na denním pořádku. Druhá věc – Tóru přijíždí do ústavu navštívit svou lásku Naoko a při té příležitosti se mu její kamarádka a spolubydlící Reiko při vycházce ochotně svěří (ač k tomu nemá vlastně žádný smysluplný důvod) s takovou důvěrnou a intimní zpovědí, že se čtenáři až tají dech. Chlapci, kterého zná sotva den. Tak tohle mi přišlo hodně ujeté.
A vůbec, když se nad tím tak zamyslím, myšlenkové pochody a konstrukce hlavních postav mi občas připadaly jako z jiného světa, stejně tak dialogy, mnohdy divné, křečovité a nepřirozené. A ty, které se týkají erotiky a sexu a kterých v knize není zrovna málo, působí chladně a naprosto nereálně.
No, zřejmě to měl být smutný příběh o lidské osamělosti, hledání smyslu života, vlastní identity a místa v odosobněné a cynické konzumní společnosti, možná o nešťastné lásce, ale jaksi mi tu chyběly hlubší důvody a prvotní příčiny veškerého toho smutku. Ty jsem zcela nenalezl, ale pouze tušil. Kouzlo Kafky na pobřeží se neopakovalo.

30.06.2018


1