Toulavý autobus

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Skupina velkoměstských turistů vystoupí z autokaru Na křižovatce rebelantů. Zdánlivě zde řidič zastavil jen aby jim pomohl načerpat duševní síly, a zatím se tu v celé nahotě projeví zmrzačené, plytké charaktery pasažérů, ať už to je číšnice Norma, bezduchý Pitchard a jeho frigidní žena, mladá dívka Mildred či agent Juana Chicoy, jinak majitel hostince a řidič místního autobusu. Zdá se, že jeho rebelantství je vzdorem člověka, který už nemá kam uniknout....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3227/big_toulavy-autobus-7g0-3227.jpg 4.2474
Žánr:
Literatura světová, Romány, Doprava

Vydáno: , Alpress
Originální název:

The Wayward Bus, 1947


více info...
Nahrávám...

Komentáře (84)

Kniha Toulavý autobus

Teraesa
předevčírem

Chvíľu mi trvalo, kým som sa stotožnila s charaktermi postáv, no oceňujem opis ich vnútorného sveta a tiež krásu prírody, ktorá sprevádza čitateľa pozdĺž celého príbehu.

Aykiru
15. dubna

Další z mnoha Steibeckových sociologických studií, která je stejně zábavná a poutavá jako inteligentní a přesná. Tentokrát se setkáme se skupinou lidí, setkávajících se za jedno deštivého dne na místě velmi trefně a zároveň ironicky pojmenovaném Křižovatka rebelantů, která je po své po své dávno minulém rebelantském období už jen malým osamělým kouskem zdánlivého ráje.
To, co by mohl být začátek dobré grotesky, nebo zábavného románu, se postupem času zvrhne v nelítostný boj o zachování svého individualistického světa, své plytkosti a malosti tváří v tvář velkému světu a malému dobrodružství, které spíše než by společenství stmelilo, zapříčiňuje jeho rozpad.
Naprosté neschopnost protagonistů vystoupit ze svého vlastního já (nejen toho projevujícího se navenek, ale i toho vnitřního) a podívat se na svět očima jiného člověka je stejně bizarní jako bolestivou známkou rozpadu společnosti na vnitřní izolované jednotlivce, kteří sice vytváří jakési společenství, nikoliv však za účelem navázání vztahů, ale kvůli zrcadlu, ve kterém by se mohli vzhlížet a obdivovat.
Lítost, žádostivost a pohrdání jsou ve Steibeckově románu jediné city, které postavy vůči sobě jsou schopny projevit, a ještě ne kvůli jim samotným, ale kvůli pocitu nadřazenosti, kterou propůjčují.
Touha vyprostit se a uniknout se sklání pod náporem pokřiveného světa a vlastní únavy ze života, který jako by ztratil všechen lesk.
Toulavý autobus je příběhem malého rebelantství, které je jen přirozeným pudem uniknout ze života, který neslibuje nic jiného než pomalé umírání.


deirdre
06. ledna

Steinbeck ma vždy dostane svojou hlbokou ľudskosťou. Ako všetky jeho knihy, aj Túlavý autobus bol pre mňa luxusným čítaním.

SteveP1
22.12.2021

Prostě skvělé.

Liturgievpatek
07.12.2021

Skvělý pohled do duše američanů. Skvělá a starší verze pčastníků zájezdu, mnohem inteligentnější a více obohacující. Krásný text, jako všechny Johnovy knihy.

boticelli
15.11.2021

Vynikající záležitost! Stříbrný autobus a parádní sestava postaviček na cestě. Bez mobilů, bez internetu, jen s láhví Pepsi coly a jedním kufrem. Humor střídá lehké napětí a příběh ubíhá do dojemného finále.

ajaworld
22.08.2021

Tak tohle je pecka. Velice vtipné. Báječně rozkryté osobnosti jednotlivých protagonistů. Vyvstávají před Vámi tak plasticky...
Závěr je překvapivý.
Autor má neuvěřitelný dar slova. Budu hltat i další knihy autora. Tohle je moje druhá (1. byla O myších a lidech). Zatím mě nezklamal.

kap66
08.07.2021

Steinbeck je výborný, můj oblíbený. Tentokrát jen čtyři hvězdy, a to pouze proto, že v jiných jeho knihách jsem se v nějaké postavě dokázala najít či jsem aspoň některou obdivovala. Tady se to nedalo. Na druhou stranu: Steinbeck je mistr v zobrazení pochybností a falešného sebevědomí, ve schopnosti vzbudit ve mně k nějaké postavě soucit a vzápětí mi ho vzít, či naopak probudit ve mně k někomu silnou averzi a pak ji nahradit právě soucitem. Nádherné pohledy do krajiny kontrastují s vhledy do duší postav, z nichž bych šanci dala tak dvěma, ale odkopou se úplně všichni. Dostala mě děsivá „studie“ ženy, která se během večera propije do němoty.
Překlad z roku 1966 není špatný, ale jsem ráda, že se snad už upustilo od podivného nakládání s vlastními jmény: směs jmen přeložených (Ludva), tvarově počeštěných (Mildreda) a ponechaných v originále (Juan) je na nervy lezoucí; podobně mi vadil Lenda (co to má být?) a Jiří v Steinbeckově knížce O myších a lidech.

1