SteveP1

Přečtené 215



Alias Grace
? - duben 2022
Alias Grace 2018, Margaret Atwood

Skvěle napsané. Nádhera.


Francouzova milenka
? - únor 2022
Francouzova milenka 1976, John Fowles

Skvěle napsané. Prostě Fowles.


Snové novely
? - prosinec 2021
Snové novely 1992, Arthur Schnitzler

Lahůdka. Vše podstatné již napsal níže čtenář pan Knišíl.


Toulavý autobus
? - prosinec 2021
Toulavý autobus 2003, John Steinbeck

Prostě skvělé.


Já, Poutník
? - prosinec 2021
Já, Poutník 2014, Terry Hayes

I když nad schopnostmi hlavního hrdiny a také hlavní záporné postavy (např.jeho schopnost a um vytvořit smrtelně nebezpečný vir) musíme sem tam přivřít oči, stejně jako nad řadou nereálných situací,vcelku hodnotím knihu jako vynikající thriller, výborně napsaný i promyšlený. Přistupuji-li ke knize jako k příběhu který má za úkol hlavně pobavit, podobně jako Bondovka, pak jí těch pět ⭐ za čtivost a napětí dávám. V rámci žánru totiž patří jistě k tomu lepšímu (ne-li nejlepšímu), co na pultech knihkupectví dnes můžeme nalézt.


Myši Natálie Mooshabrové
únor - červen 2021
Myši Natálie Mooshabrové 2004, Ladislav Fuks


Jak jsem potkal ryby
? - květen 2021
Jak jsem potkal ryby 1996, Ota Pavel


Opožděné reportáže
? - květen 2021
Opožděné reportáže 1964, Ladislav Mňačko


Píseň o Bernadettě
? - únor 2021
Píseň o Bernadettě 2007, Franz Werfel

Moc hezký a dojemný příběh o prosté a chudé dívce Bernadettě, která se ve svých 14 letech stane svědkem zjevení (pravděpodobně) Panny Marie v jeskyni poblíž města Lourdes ve Francii. Nevzdělaná a pokorná dívka označuje neobyčejně krásnou osobu, mladou dívku nevšední a až nadpozemské krásy, která se jí zjeví před očima v jakémsi výklenku jeskyně, pojmem "Dáma", jelikož přirozeně netuší s kým má tu čest, a neví to, popravdě, vlastně nikdo.Toto zjevení se několikrát opakuje i v dalších dnech a týdnech, v přítomnosti stovek a dále tisíců svědků, i když zjevení je schopna vnímat pouze Bernadetta, upadající přitom do stavu zvláštního vytržení, extáze. Autorův vhled do duše hlavní hrdinky je naprosto brilantní a ohromující a podařilo se mu také přirozeným, nenásilným a jemným způsobem věrně zachytit rodící se a prohlubující se mystickou lásku Bernadetty k její půvabné "dámě", aniž by tlačil nějakým protivným způsobem na pilu.Zůstavá tak prost jakéhokoli - byť by jen náznaku či stopy - podbízivosti, lacinosti či náboženského fanatismu, což je velmi sympatické a vnímavý čtenář toto jistě ocení. Werfel byl výjimečně dobrý spisovatel, a tak se mu podařilo příběh Bernadetty podat velice poutavým, věrným a citlivým způsobem a v pozoruhodných detailech a čtenář je brzy uchvácen pokorou,neohrožeností a vytrvalostí hlavní hrdinky, která necouvne ze svého poznání a nabytého svědectví zázraku po celý svůj život ani o píď. Krásná duše ryzí čistoty... Velmi doporučuji.


Walden aneb Život v lesích
? - únor 2021
Walden aneb Život v lesích 1991, Henry David Thoreau


Nové základy experimentální psychologie
březen 2020 - únor 2021
Nové základy experimentální psychologie 1991, Břetislav Kafka


Očkování - hrozba nebo záchrana?
? - leden 2021
Očkování - hrozba nebo záchrana? 2020, Tomáš Kašpar

Tato kniha vychází v pravý čas, v době, kdy jsou lidé totálně zblblí a vystrašení denodenní úmornou oficiální masáží a propagandou sdělovacích prostředků, a kdy se pomalu ale jistě stupňuje nátlak moci na veřejnost ve věci očkování proti covidu. Očkování proti viru, po jehož útoku zůstává přes 90% postižených (pozitivních) obětí s obyčejnými chřipkovými příznaky, přičemž velká část z nich dokonce nepociťuje příznaky vůbec žádné...Očkování nevyzkoušenou vakcínou a na vlastní riziko. Inu, za vším hledej peníze... Tuto knihu plnou nepříjemných faktů, které se bohužel z oficiálních sdělovacích prostředků nedozvíte, by si měl přečíst KAŽDÝ, kdo o jakémkoli očkování přemýšlí. Velmi doporučuji!


Kvítek karmínový a bílý
? - prosinec 2020
Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Výborné, příjemné čtení, lehce napsané, zážitek. Jen ten konec mě jaksi neuspokojil, měl jsem z toho pocit, jakoby autor psal a psal a najednou si uvědomil, že vlastně neví, jak celý příběh ukončit. Ale to je jen a jen můj dojem samozřejmě. Při této příležitosti musím upozornit i na vynikající a předloze věrné filmové zpracování románu, seriál BBC z roku 2011, se skvělou Romolou Garai v hlavní roli.


Léto na krásném bílém koni
? - srpen 2020
Léto na krásném bílém koni 1981, William Saroyan


Podobizna
? - červenec 2020
Podobizna 1972, Nikolaj Vasiljevič Gogol


Dracula
? - červenec 2020
Dracula 2018, Bram Stoker


Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
? - červenec 2020
Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení 2001, Eckhart Tolle

Tak tohle radši ani moc komentovat nebudu, protože tohle dílo mi opravdu moc nedalo a rozhodně mě neosvítilo, jak slibuje. Čekal jsem totiž něco na úrovni mistra Oshoa a podobných myslitelů, kteří svými myšlenkami dokáží duchovní obzory prostého člověka obohatit a rozšířit a bohužel nic. Nebo skoro nic. Velká slabota.Autor má můj obdiv jen za to, jak se dokáže několika vcelku jednoduchými úvahami a starými známými pravdami, které samozřejmě nejsou nic nového, světoborného a už vůbec ne původního (tedy jen z jeho hlavy), tááák rozvláčně zaobírat, a opakovat je pořád dokolečka dokola, až z toho máme cca.170 stran. Myslím že 20 stran na tahle moudra, točící se vlastně kolem jedné jediné nosné myšlenky, by bylo až až. Každopádně bych chtěl také mít tu spoustu volného času jako autor a vysedávat si jen tak celé dny nečinně na lavičkách ve Vancouveru, usmívat se a hledět do blba a užívat si toho krásného, přítomného okamžiku.


Hodiny z kostí
březen - červen 2020
Hodiny z kostí 2017, David Mitchell

Líbilo, výborně vymyšlené i napsané, autor opravdu umí psát a zaujmout a navíc má obrovskou fantazii. Jen to bylo na můj vkus přece jen kapánek dlouhé.


Milostný kvartet
únor - březen 2020
Milostný kvartet 2000, Ivan Sergejevič Turgeněv

Nádhera.


Mimozemšťané v Guslaru
únor 2020 (03.-26.)
Mimozemšťané v Guslaru 1979, K. Bulyčov (pseudonym)


Věž z ebenu
leden 2020 (14.-19.)
Věž z ebenu 1997, John Fowles

Fenomenální. Hezky a stručně to napsala čtenářka mariposka. Cokoli víc není třeba dodávat.


Idiot
? - leden 2020
Idiot 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

No,není to určitě čtení pro netrpělivého čtenáře. U ruské klasiky ale většinou již počítáme dopředu s tím, že nás čeká náročnější čtení než jindy, žádná lehká oddechovka, ale spíše děj rozvleklý a pomalu plynoucí, zpravidla velké množství postav, a navíc řada obsáhlých a vyčerpávajících popisů i dialogů, mnohdy téměř nekonečných, a tak se musíme obrnit trpělivostí a číst s maximálním soustředěním, slabší nátury sem tam i se sebezapřením. Konkrétně v této knize se nám autor odmění zajímavým příběhem, který si jen tak pozvolna plyne a dává nám čas pomalu si osahávat, vstřebávat a vnímat život tehdejší ruské společnosti, pomalu se v ní rozkoukávat a postupně nahlížet do života a osudů jednotlivých postav. Popis ruské společnosti a samotného prostředí příběhu je velmi věrný, autentický a plastický, takže se čtenář brzy sám v příběhu zabydlí v pozici blízkého pozorovatele a svědka. Precizní a bohaté vykreslení psychologie postav, jejich opravdovost, uvěřitelnost a hluboké sondy do nitra jejich krásných velkých duší nemusím ani zmiňovat, protože v tomto je autor opravdu mistrem, ostatně jsou to atributy vlastní i dalším ruským mistrům klasického žánru (Tolstoj, Gončarov, Turgeněv, Gogol..) . Přesto jako trpělivý čtenář - který věděl do čeho jde a dlouho se na knihu chystal - musím říci, že zhruba druhá třetina knihy se z mého pohledu stráááášně vlekla, řada rozsáhlých dialogů byla mnohdy téměř nekonečná a co mi vadilo ještě více, občas jsem měl pocit, že vůbec nechápu, o co jde, o čem se ti lidé tak rozvláčně baví, a ač jsem se kolikrát v textu vracel a napínal svůj mozek sebevíc, abych chytil nějaký smysluplný počátek toho všeho, význam a smysl některých dialogů jsem prostě nepochopil a zůstal mi, zřejmě navždy, utajen.Kolikrát jsem si říkal, ach jo, ten název knihy je na tebe jak dělaný, kamaráde. Jak jsem zmínil, vesměs všechny postavy jsou jak živé, hlavní postava kníže Myškin je krásná a výjimečně čistá duše, takže tak nějak podvědomě tušíme, že v kontextu s charakterem tehdejší ruské společnosti to s ním nemůže dobře dopadnout. Jako další charakter musím vyzdvihnout osobu Lizavety Prokofěvny, pro její neobyčejnou věrnost a osobitost, je prostě SVÁ a jak je na place, tak vždy pobaví a čtení se stává opravdovým požitkem. To, co se stane v samotném závěru knihy, mi vyrazilo dech a jaksi jsem to nepobral, opět jsem nepochopil důvod, PROČ. Asi stárnu a hloupnu. Náročné, výborné a svým způsobem i vyčerpávající čtení.


Sto devětadevadesát schodů
18. leden 2020
Sto devětadevadesát schodů 2019, Michel Faber

Příjemná oddychovka. Faber umí.


Zpěv drozda
srpen - prosinec 2019
Zpěv drozda 2008, Walter Tevis


Černý opat
? - říjen 2019
Černý opat 1971, Edgar Wallace


Hvězda moří
? - říjen 2019
Hvězda moří 2008, Joseph O'Connor


Sběratel
červen 2019 (13.-21.)
Sběratel 2004, John Fowles

Strhující čtení. Vše podstatné je vlastně napsáno již v anotaci a komentářích čtenářů, tak jen pár myšlenek k doplnění. Vykreslení psychologie obou hlavních postav je skutečně velice precizní a nevídané, autor dokáže jít až na dřeň lidské psychiky a způsob, jakým to dělá, je neobyčejně působivý a přesvědčivý. Konfrontace dvou naprosto odlišných osob, povah, světů a společenských (sociálních) tříd snad nemůže být podána jasněji a názorněji. Na jedné straně stojí zástupce střední vrstvy, obyčejný a nudný úředníček Clegg, žijící vcelku zbytečný a fádní život, úzkostlivě dbající pouze na to, aby vždy jednal "správně" a ve smyslu daných, platných konvencí. Je to člověk uzavřený, vcelku osamělý a samotářský, povrchní a citově chladný, přitom ale svým způsobem jemný, bez přátel, společenský život a společenské problémy ho nezajímají, stejně jako umění, literatura, malířství, hudba, prostě nic. Jeho jedinou životní radostí je sbírání motýlů. Tedy do okamžiku, kdy uvidí krásnou studentku umění Mirandu a protože (bohužel) má smysl pro krásu, dojde postupem času k přesvědčení, že by dívku také rád vlastnil a zařadil do své sbírky. A také se o ni, poté, co ji unese, příkladně jako o cenný sběratelský předmět i stará. Fowles skvěle vykreslil Cleggovu psychiku a tak si při čtení s hrůzou uvědomujeme, že Clegg vůbec nemá pocit, že by vězněním Mirandy dělal něco špatného, jeho pohled na krásu je jen statický, a to i v případě Mirandy coby živého tvora a jeho rostoucí lhostejnost a vůbec neschopnost pochopit, uvědomit si a přijmout, že dívka vězněním trpí, dává tušit neblahý konec. Na druhé straně stojí jeho oběť, zástupce vyšší společenské třídy Miranda, dvacetiletá atraktivní a inteligentní studentka umění, která Clegga jako osobnost ve všem převyšuje, a navíc je povahově jeho pravým opakem - je symbolem všeho, co dělá život nevšední, zajímavý a smysluplný - symbolem svobody, nespoutané volnosti, dynamiky, vášně, odvahy, intelektuální vyspělosti, všestranného zájmu, nadání a talentu, a v neposlední řadě je i symbolem vzdoru zaběhlým společenským pravidlům a banalitám dospělého života. Zvláště v částech, kde popisuje a líčí svůj rozvíjející se vztah ke staršímu muži, malíři, kterého miluje (a o čemž se vlastně postupně přesvědčuje a utvrzuje až psaním svých vzpomínek do deníku v době svého věznění), si můžeme vychutnat opravdu brilantní a fascinující introspektivní vhledy do vnitřního světa Mirandy, za což má autor můj obdiv, protože aby muž takhle dokonale dokázal vystihnout nebo jen "přečíst" psychologii mladé dívky nebo dívčí duše, chcete-li, to mi hlava prostě nebere. Intelektuálně vytříbený sloh autora je dále umocněn užitím řady výstižných a velmi zdařilých přirovnání, což ve svém součtu ve čtenáři navozuje pocit nevšedního a ojedinělého čtenářského zážitku. Autor nám ve Sběrateli předkládá excelentní, stylově čistý a velmi silný psychologický thriller, horror, aniž by k vybudování hrozivé a dokonale bezútěšné atmosféry potřeboval fyzické násilí, brutální scény, hromady mrtvol a potoky krve, tedy atributy tak vlastní dnešním populárním a většinou překombinovaným thrillerovým bestsellerům, které již s realitou života mají pramálo společného a mohou se tak odehrávat spíš jen ve fantazii jejich autorů. Přesto nám Fowles dokáže ze svých skromných ingrediencí a díky svému vypravěčskému umu připravit dokonale zdrcující, odporný a šílený konec, kdy citlivému čtenáři již samotnému nebude zrovna nejlépe, a tak v něm bude ještě po dočtení posledních řádků nějakou dobu doznívat a z hlavy mu hned tak rychle nevymizí...


Kníška Karla Kryla
? - červen 2019
Kníška Karla Kryla 1990, Karel Kryl

Když čtu Krylovy texty, z nichž řadu znám za ta dlouhá léta poslechu písniček téměř zpaměti, žasnu stále nad jejich dokonalostí, žasnu nad Karlovou ohromnou slovní zásobou a citem pro verš a rým, nad jeho všudepřítomnou a hmatatelnou pokorou, nad jeho výjimečným talentem a schopností vyjádřit se výstižně prakticky k jakémukoliv tématu. Škoda tohoto ryzího, čestného a skromného člověka, který před nikým nehrbil záda, stál si pevně za svými zásadami a přesvědčením a vždy říkal jen pravdu, mnohdy i tu nepříjemnou. Ne Havel, ale v první řadě Kryl je pro mě obrovskou mravní a morální autoritou a lidským vzorem vůbec a zaslouží si za to, jaký byl, naši úctu a obdiv. A s ohledem na jeho rozsáhlou tvorbu, z níž jsme měli možnost ochutnat touto knížečkou, zřejmě nejednoho čtenáře také napadne, že to byl génius. "Naše zásady končí tam, kde se kříží s našimi úmysly."


Zbraně pro Erató
? - červen 2019
Zbraně pro Erató 1991, Karel Kryl

Tak jako poezii moc nečtu a málo co mě zaujme, tak tohle byla nádhera.


Lexikon vín
leden - červen 2019
Lexikon vín 2005, Christina Fischer


Lehce nabyl, lehce pozbyl / Láska může být osudná / Kdo se směje naposled
? - květen 2019
Lehce nabyl, lehce pozbyl / Láska může být osudná / Kdo se směje naposled 2011, J. H. Chase (pseudonym)

Parádní počteníčko. Čte se to samo, Chase prostě uměl. Jen nevím, proč ve třetím příběhu to hlavní padouch vymyslel tak složitě, aby dosáhl svého cíle. Ale pointa skvělá, jak ze života.


Zloději času
březen 2019 (18.-26.)
Zloději času 2012, Vítězslav Jareš

Číst se to dalo, ale že by mě to nadchlo, to teda určitě ne, kapánek neslané, nemastné. A konec poslední povídky, ten to zazdil úplně.Souhlas s komentářem Aileena.


Osudy duší - Smrt a zrození
prosinec 2018 - leden 2019
Osudy duší - Smrt a zrození 2002, Michael Newton


Mág
prosinec 2018 - leden 2019
Mág 1999, John Fowles

Skvělé. Podle některých kritiků je tento brilantní román jedním z nejsložitějších a nejpropracovanějších tajemných příběhů, co kdy byly napsány, a asi nebudou daleko od pravdy. Atmosféra příběhu a psychologie postav je opravdu neobyčejně precizně a mistrovsky vykreslena, a měl jsem pocit, že autor si se čtenářem pohrává podobným způsobem, jako David Lynch s divákem ve svých filmech. Hlavní postava se nechtěně stává jakousi loutkou, „vyvoleným“ a součástí jakéhosi podivného vědeckého experimentu, absurdního a fantaskního divadla, a trpělivý čtenář, pomalu vedený tajuplným a spletitým labyrintem příběhu si tak přijde na své. Nechybí tu silný milostný příběh, láska, sex, a ani falešná hra na lásku, vše podáno s citem, vkusem, smyslností a zároveň nevinným půvabem. Na pozadí toho všeho autor předkládá řadu filozofických, mytologických a psychologických otázek, nad kterými musíte přemýšlet, provede vás různými politickými i sociologickými tématy, a dokáže udržet vaši pozornost po celých cca. 790 stran románu. Fowles také mistrně pracuje se symbolikou, potěšila mě i řada velmi výstižných situačních přirovnání a autorův smysl pro detail, a v neposlední řadě i spousta moc hezkých metafor. Vzhledem ke značné složitosti a nevšednosti příběhu víc neřeknu, musel bych mnohé prozradit a zkazit potenciálnímu čtenáři zážitek ze čtení tohoto mimořádně zdařilého díla. A tak si na závěr jen připomeňme slova amerického spisovatele a literárního kritika Johna Gardnera, která jsou pro čtenáře jednoznačným doporučením: "Fowles je jediný spisovatel v angličtině, který má sílu, rozsah, znalosti a moudrost Tolstého nebo Jamese."


Poklady pod námi
? - prosinec 2018
Poklady pod námi 2007, Slavomír Pejčoch Ravik


Vlak do Istanbulu / Tajný kurýr
? - listopad 2018
Vlak do Istanbulu / Tajný kurýr 1973, Graham Greene


Mudrc, surfař a byznysmenka
? - listopad 2018
Mudrc, surfař a byznysmenka 2011, Robin S. Sharma


Uražení a ponížení
? - říjen 2018
Uražení a ponížení 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

POZOR SPOILER !!! Tak trochu rozčarování. Napsáno je to dobře, autor mistrně vykreslil do hloubky psychologii jednotlivých postav, ale při čtení jsem měl kolikrát dojem, že se hrdinové příběhu dočista zbláznili. Mám na mysli dějovou linku mezi Aljošou, Natašou a Káťou. Rozmazlený Aljoša pendluje neustále mezi dvěma krásnými dívkami, každé padá k nohám, Natašu stále objímá, líbá, vylévá si srdíčko a opakuje, jak ji bezmezně miluje a nikdy ji neopustí, přičemž jí hned nato a furt dokola nadšeně vypraví o přednostech té druhé, andělské Káti, jejích krásných očích, jak si s ní rozumí a jak je z ní okouzlen. Poté oba ustavičně pláčou, protože chudák je tak citlivý, upřímný a zmatený, že neví, co si s láskou k dvěma dívkám počít. Obě má tak rád a uvědomuje si, že takhle to dlouhodobě dál nepůjde a bude si muset časem vybrat, neb za manželku si může vzít jen jednu. A tak z toho začíná být chudák nešťastný a duševně rozervaný. Káti rád vypráví o Nataši, o tom, jaká je to výjimečná, chytrá a krásná dívka, a proč ji tedy musí milovat a jak si život bez ní neumí ani představit. Káťa to naprosto chápe, je moc ráda, že Aljoša miluje Natašu, psychicky ho podporuje a jeho nadšení sdílí s ním. Káťa i Nataša Aljošu také upřímně a oddaně milují, ovšem nejsou to dívky sobecké a nepřející, jsou shovívavé a tak pro jeho vrtochy, nálady a nekonečnou nerozhodnost mají pochopení. Když se Aljoša ukáže u Nataši, po chvíli ho to táhne zpět ke Káti a tak ho Nataša s láskou a porozuměním za ní posílá, místo aby s ním vyrazila dveře. Káťa zase posílá Aljošu zpět za Natašou, protože je přesvědčená, že Nataša je pro něj ta pravá, má ho ráda a nezaslouží si, aby byla více sama a takhle zkoušena. Nebohý čtenář posléze nabude dojmu, že oběma dívkám je nejspíš jedno, s kterou z nich Aljoša nakonec skončí a že mají starost jen o to, aby si kluk vybral tu pravou a byl s ní šťastný až do smrti. Natašu to tak trápí, že se dokonce musí s Káťou setkat, aby to spolu probraly, rozhodly a vyřešily. Při setkání u Nataši si obě dívky hned padnou do oka, navzájem se obdivují, lichotí jedna druhé a brzy, během pár minut v sobě objevují vzájemnou vřelou náklonnost, hlubokou sympatii a lásku takřka sesterskou. Přejí si navzájem jen to nejlepší a ubezpečují se, že zůstanou přítelkyněmi a budou si neustále psát, ať už to dopadne jakkoli a nakonec si padají kolem krku. Poté Aljoša na měsíc odjíždí s Káťou a její macechou do Moskvy jako jejich doprovod, ale před odjezdem ujišťuje Natašu, že jakmile se vrátí, hned se vezmou a budou šťastní. Samozřejmě zase při loučení pláče a po jeho odchodu už pláče jen Nataša. No a mě už se z toho chtělo málem plakat také….Naštěstí příběh toho v sobě ukrývá víc, jsou to vlastně příběhy dva a tak čtení nelituji, byť jsem čekal trošku víc. Tři a půl hvězdy.


Tajemství lidského osudu
? - říjen 2018
Tajemství lidského osudu 1995, Edgar Cayce


Pracka v láhvi
? - říjen 2018
Pracka v láhvi 1975, J. H. Chase (pseudonym)

Výborné čtení, skvěle napsáno. Autor dovede udržet čtenáře v napětí od první do poslední stránky.


1