Sova15 komentáře u knih
Víc jak 30 let pracuji ve zdravotnictví. Se šikanou jsem se také setkala. Nechápu, jak někomu může dělat radost druhých ubližovat. To si pak večer doma sednou a říkají si: "To jsem jí to zas nandala, zavařila..." Mám pocit, že se vše ještě zhoršilo covidem, nervovým vypětím, všude je málo personálu. Ale proč na sebe být zlí? Děkuji, že o tom někdo začal mluvit.
Pana Škvoreckého si vážím, proto jsem si jeho knihu vybrala do výzvy. V autorech jsem se trochu ztrácela, ale celkově se mi knížka líbila. Detektivky jsou vlastně pro zkrácení dlouhé chvíle.
Není to špatná kniha, dozvěděla jsem se dost nových informací. Jen mne mrzí, že některých témat, např. panická ataka se autor jen lehce dotkl. Ale komunikaci rozvedl výborně.
Krásné jsem si prozpěvovala nad knížkou. Skvělé texty. Někde je najdu nahrané a budu vnoučatům rozšiřovat obzor. Bobra a Tygra, co jede do Paříže už znají.
Většinou pokračování není tak dobré, jako první díl. Zde to neplatí. Toto období je horší, jak válečné a poválečné. Strašná doba a to si teď stěžujeme...
Levičáci, přečtěte si to!
Knížku jsem četla díky výzvě. Jedna z motivačních, ale z těch, co řadím mezi lepší. Kdyby si z toho pár lidí vzalo jen to, že mají zůstat jedineční a nezařazovat se do stáda, bylo by na svět lépe. Nemám ráda lidi, co si hrají na dokonalé.
Knížku jsem objevila díky Listování. (Listování je skvělý projekt.) Mým vnoučatům se to tak líbilo, že jsme knihu museli půjčit v knihovně a doma pár dnů nemluvili o ničem jiném, než Eliášovi a Aty. Rodiče jim museli knihu přečíst 2x. Tak jsem si jí přečetla taky a jsem stejně nadšená. A vrhnu se na další knížky paní Procházkové.
Knihu mi tu nechala dcera, abych si jí přečetla. Uf, bylo mi z ní smutno a těžko. A vracela jsem se v myšlenkách do svého bývalého manželství. První moje reakce byla - takový přeci nebyl. Ale byl, hodně podobný. Já jsem se naštěstí nedala, spřádanou siť jsem přetrhla a teď už vlně dýchám. Manipulátoři jsou nebezpeční, ale je těžké je odhalit, pokud se na situaci nepodíváme z odstupu.
No, to byla jízda...I takovou bichli jsem přečetla celkem rychle, protože jsem musela vědět, jestli vypátrají vraha. A taky jestli se už konečně Robin a Strike dají dohromady....
Jen, protože čtu i venku, v kavárně, kvůli této knize jsem musela nosit batoh. Ale ráda.
Jedna kniha ze "škatulky motivační". Moudra nám jsou předkládána pomocí kočky. Nic mě nepřekvapilo, proto jen 3 hvězdy.
Výborná knížka. Z počátku jsem si nemohla zvyknout na surový policejní žargon, ale vždyť to píše vyšetřovatel. Zkusím i podcasty.
Moc hezké čtení. Navíc na motiv skutečné události. Uvědomila jsem si, že probíhající válka se dotkne všech lidí a odhalí jejich vlastnosti daleko víc.
Dlouho jsem knihu měla v seznamu "Chci si přečíst". Trochu jsem se jí bála. Je to těžké téma. Pan Green ho uchopil velmi dobře. Určitě se k autorovi ještě vrátím. Poslouchala jsem audio a oba protagonisti byli skvělí.
Povídky jsem neznala. Jak zde už někdo napsal, nebyli mi hrdinové vždy sympatičtí a jejich jednání bylo na hraně. Ale není smyslem každé knihy mít hrdinu sympaťáka a klaďáka. Mě se to moc líbilo, Aňe fandím.
Klasika od paní Agáty. Kniha se mi hodila nejen do výzvy, ale i do nálady. Ač jsem první příběh znala, bylo to stejně skvělé počtení.
Nad postavami jsem dost přemýšlela. Nevím, jaké pohnutky a co z minulosti tak ovlivnilo jejich chování. Róza mi byla docela nesympatická. Knížku mi dala k přečtení dcera. Jsem moc ráda, že naše vztahy jsou lepší.
Nevím, proč si v deštivé nehezké zimě vybírám takovéto knihy. Dnes všichni trpíme, máme deprese.... Ale co měli říkat za války židi? Ani jeden den bych nechtěla prožívat, to co museli vytrpět.
Já jsem se u knihy pobavila, občas i zasmála. Nic jiného jsem nečekala. Příběhy se mi líbí. Ale je jasné, že Macek není Jirotka.