Pařížská knihovna

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pařížská knihovna, druhý oceňovaný román autorky Janet Skeslien Charles, vychází ze skutečných událostí v Americké knihovně v Paříži, která se stala svědkem nejen lásek a snění, ale i hrdinství jejích zaměstnanců po nacistickém vpádu do Paříže. Příběh vás zavede skrze životní osudy Odile Souchetové do Paříže konce 30. let a nelehké doby nacistické okupace a následně do Montany na sklonku studené války, kde se prolíná s životem Lily, dívky z amerického maloměsta. Obě ženy spojí láska ke knihám, čtení a francouzštině, které jsou nejen klíčem k jejich podivuhodnému přátelství, ale i k celému románu. Ani jedna z nich z počátku netuší, že mají společného mnohem víc, než se na první pohled zdá. Pařížská knihovna je laskavě vyprávěný příběh z nelaskavých dob, jenž barvitě líčí kouzlo knih, oněch náhledů do životů druhých, které čtenářům poskytují inspiraci, dodávají odvahu a umožňují snít. Je o tichém světě literatury, jeho síle hojit zraněnou duši a sbližovat lidi....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468555/big_parizska-knihovna-PkG-468555.jpg 4.264
Žánr:
Literatura světová, Romány, Historické romány

Vydáno: , Jota
Originální název:

The Paris Library, 2021


více info...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Pařížská knihovna

Marie539
22. října

Pařížská knihovna
Román je provoněn láskou ke knize, knihovnické práci a láskou ke čtenářům. Autorka jemně a s citem přiblížila atmosféru v knihovně , přátelské vztahy mezi kolegy . Knihovníci mají různou národnost. Děj se odehrává ve dvou rovinách, v Paříži a v Montaně v době před 2. světovou válkou a ve válce. Knihovníci se zapojí, můžeme říci ,do odboje. Posílají knihy vojákům na frontu, tajně nosí knihy židovským občanům. Kniha léčí a uzdravuje, Je to opravdu biblioterapie. Ve vyhraněných životních podmínkách se rodí velká přátelství. Je to také v této knihovně. Román zaujme, doporučuji.

domihruzkova
22. října

Krásná kniha o lásce ke knihám. Mnohem více mě zaujala linka s Odile, škoda, že se jí autorka nevěnovala ještě více.


Marekh
20. října

PAŘÍŽSKÁ KNIHOVNA je kniha odehrávající se během 2. světové války a nabízí nám pohled na Francii z jiného úhlu. Kniha má 2 dějové linie, které se odehrávají v minulosti během 2. světové války a v současnosti v Montaně (1983 – 1987). Tyto dějové linie se střídají.

Autorka podklad pro román shromažďovala a studovala několik let. Události v této knize vycházejí ze skutečných událostí a příběhů konkrétních lidí, ale některé prvky autorka změnila. Autorka v POZNÁMCE AUTORKY napsala: „Mým cílem při psaní této knihy bylo podělit se o málo známou stránku dějin 2. světové války a zachytit hlasy odvážných knihovníků, kteří se postavili nacistům, aby pomohli čtenářům a sdíleli lásku k literatuře..“

Kniha je hodně obsáhlá. Z této knihy jsem se dozvěděl hodně nových informací o AMERICKÉ KNIHOHOVNĚ V PAŘÍŽI, která fungovala po celé období 2. světové války. Knihovníci půjčovali knihy všem lidem včetně Židů a riskovali přitom vlastní životy. Knihy jim nosili také domů a také je balili a posílali vojákům do míst, kde se nacházeli. Nejděsivější pro mě bylo, že hodně lidí udávali svou rodinu, blízké a své sousedy a posílali anonymní dopisy nacistům. V knize se nacházejí odkazy na některé knihy včetně citátů a rovněž se v knize nachází různé dopisy.

Více se mi líbila asi linka z minulosti s hlavní hrdinkou ODILE, která také vystupuje v lince z přítomnosti a Odile se seznamuje s mladou dívkou LILY. Obě ženy pojí láska ke knihám, čtení a francouzštině a vytvoří se mezi nimi přátelství. ODILE se seznámí s novými lidmi v Americké knihovně v Paříži, se kterými bude pracovat a jelikož je mladá, tak se také zamiluje do jednoho muže.. LILY je puberťačka a její život není také jednoduchý.. Závěr knihy mi připadal trochu uspěchaný.

Po dlouhé době jsem se pustil do četby románu z 2. světové války, který se však odlišuje a díky této knize můžeme nahlédnout na válku ve Francii z jiného pohledu. Podobnou knihu z války jsem asi ještě nečetl. Kniha je napsána lehce, nenachází se v ní moc násilí a z tohoto pohledu si myslím, že se může líbit ženám. Po přečtení knihy, se člověk může zamyslet nad svým jednáním a chováním vůči lidem, které má rád..

Je určitě dobře, že existují knihovny a v době války se v této knize dočteme, že lidé v těchto těžkých časech měli zájem o knihy a navštěvovali knihovny, a lidé, kteří neměli možnost navštívit knihovnu osobně, protože bojovali za svou vlast, tak také měli zájem o zaslání knih, aby si ukrátili volné chvíle a alespoň na chvíli se ponořili do jiných světů a na malý okamžik zapomněli na všechny hrůzy, které se kolem nich dějí. Lidé si půjčovali knihy, noviny, časopisy a byli rádi, když si s někým popovídali o knihách, ale také o životě a válce, která všem ničila životy. Americká knihovna v Paříži měla také dětské oddělení, za což byly rády děti a také rády poslouchaly příběhy, které jim předčítala knihovnice.

Určitě jsem rád, že knihovny stále existují a lidé mají možnost si půjčovat knihy, časopisy, audioknihy, a dokonce také e-knihy, aniž by museli vytáhnout paty z domu. Většina současných knihoven jsou moderní zařízení a nabízejí řadu aktivit pro čtenáře, ať už se jedná o různé přednášky se spisovateli, pořádání soutěží a v neposlední řadě také kontakt se čtenáři. Možná někteří současní nakladatelé nemají rádi knihovny, poněvadž knihovny jim berou zisky z prodaných knih, ale myslím si, že knihovny by určitě měly zůstat zachovány, aby mohly být přístupné pro všechny čtenáře a kdokoliv si mohl půjčit knihu, kterou potřebuje. Knihovny jsou podporovány různými sponzory, zastupiteli měst a dalšími lidmi a to je nepochybně dobře, protože bez jejich podpory by provoz knihovny nebyl možný.

Citáty z knihy:

Lidé jsou hloupí, neví, co udělat nebo říct. Nevyčítej jim to, nikdy nevíš, co nosí v srdci.

Zjistila jsem, že láska není trpělivá a že není ani laskavá. Láska je podmínečná. Nejbližší lidé se k člověku mohou obrátit zády, zavrhnout vás kvůli něčemu, co vypadá jako drobnost. Člověk se může spolehnout jen sám na sebe.

… romány někdy mohou být skutečnější než život.

Čtení poskytuje únik, jiný námět na přemýšlení, vnitřní soukromí.

Knihovna bez zaměstnanců je pouhý hřbitov knih. Že knihy jsou jako lidé; že bez kontaktu umírají.

Někdy vítězství znamená prohru.

Ber lidi takové, jací jsou, ne takové, jaké je chceš mít.

Knihy jako jediné mají mystickou schopnost přimět lidi vidět očima druhých.

Knihovna je mostem z knih mezi kulturami.

ydnac
17. října

VYJÍMEČNÁ KNIHA.
O přátelství, podpoře, válce a především o VELKÉ LÁSCE KE KNIHÁM, knihovně a jejím čtenářům.

- Žiju, abych četla.
- Každý z nás má knihu, která ho navždy změnila.
- Čtení poskytuje únik, jiný námět na přemýšlení, vnitřní soukromí.
- Knihy jsou čerstvý vzduch, který umožňuje srdci tlouct, aby mozek mohl pracovat, živit
představivost a udržovat naději při životě.
- Ber lidí takové, jací jsou, ne takové, jaké je chceš mít :-)

DOPORUČUJI :-)

Lenka27
02. října

I přes nedokonalý překlad a dokonce věcné chyby, ten příběh za to nemůže, že to odflákla překladatelka i korektorka.
Tolik krásných vět, které jsem dostala naservírované jako na na zlatém podnosu, jsem dlouho nečetla.
Krásný příběh, i jsem se poučila, citlivé prolínání rovin.
Jediná věc mi vrtá hlavou, všechny zmíněné knihy znám. Pátrala jsem po Sbohem půlnoci, nic jsem nenašla a ani jméno spisovatelky Jean Rhysová mi není známé.
Děkuji za dva krásné dny prosycené vůní zákusků profesorky Cohenové, za eleganci, tres chic, která mi na našich ulicích, ale obecně tak schází a taky za pravdu, že Francouzi nebyli tak skvělí, viz "vraní dopisy", matně zmíněný Vél' d'Hiv a za milenky nacistů.

Mojepočteníčko
19. října

Líbilo se mi:
Fakt, že se příběh skládá z fikce i skutečných událostí. Překrásná obálka i předsádka Oblíbila jsem si postavu Lily a její vývoj. Neměla úplně snadné dospívání, nadělala spoustu chyb a přesto se z ní nakonec stala správná holka. Odile se mi na druhou stranu více zamlouvala jako starší a moudřejší dáma, která se snaží Lily vyvarovat obdobným zakolísáním. A nesmím zapomenout ani na knihovnu jako symbol pospolitosti, víry, pevného přátelství a naděje v těžkých časech.

Zklamalo mě: Odile jako mladá dívka mi prostě nesedla. Nemůžu najít správné slovo, kterým bych ji charakterizovala. Možná postrádala přirozenost...? Některé situace mi přišly přitažené za vlasy a občas jsem se trochu ztrácela. Mrzelo mě, že jsem téměř na konci knihy narazila na nehezké scény. Měla jsem pocit, že autorka zapomněla do příběhu promítnout hrůzy války a chce to rychle dohnat Byla bych spokojenější, kdyby měl román odlehčenou formu až do konce.

soukroma
01. září

Na začátku jsem si pochvalovala, že je to konečně zase něco jiného z války. Obraz americké knihovny, jejích "obyvatel" a vůbec Pařiže se pěkně skládal. Nicméně moje radost postupně uvadala, až se zcela utlumila: druhá linie o 40 let později se mi nelíbila, zejména Lily byla děsná, nevychovaná puberťačka, nenapravitelná slídilka a klepna, a její maloměsto v Montaně taky nic moc. A Odile, Pařížanka každým coulem, tam očividně samozřejmě nezapadala, ani se o to nesnažila, stejně jako se nesnažila kamkoli pohnout, a byla proto zcela bezvýrazná. Tahle linka byla vlastně skoro zbytečná, nic zajímavého a nového nepřinesla. A mladší Odile za války v Paříži, spolu s dalšími přáteli, mi vlastně taky k srdci nepřirostla. Všechny postavy byly takové neslané nemastné, a ty výraznější zas až moc neuvěřitelné.
Navíc jsem měla čím dál větší pochybnosti i o správném popisu knihovního provozu - nakonec měla být z nařízení zavřena pro veřejnost, o stránku dál ale pořád nebyla. Na frontu se posílaly balíky stovek knih, bez naděje na vráceni, nevím, jak dlouho by se svým inventářem tedy takto knihovna vydržela. O nákupu nových knih ani nemluvě, zejména v té době.
Nakonec tedy vysoké počáteční hodnocení sklouzlo k průměru.

A navrch to množství překlepů (nějak jsem nabyla naivní dojem, že snad kniha o knihách nebude tímto nešvarem postižena. že se jí věnuje péče a pozornost, jak si čtenář zaslouží, ale ne, nestalo se).

Lovana
31. srpna

"Lidé čtou, válka, neválka. Tahle válka nás rozdělila, ale láska k literatuře nás opět spojí."
Kniha mě zaujala již na první pohled obálkou a názvem a po přečtení anotace jsem věděla, že tuto knihu chci číst, co nejdříve.
V knize máme dvě hlavní postavy, jednou z nich je Odile, mladá knihovnice s níž se seznamujeme v roce 1939 v Paříži a druhá časová linie příběhu se odehrává v Montaně v roce 1983, kde se seznamujeme s 12i letou dívkou Lily a i v této časové linii příběhu se setkáme s Odile. Osobně mám tyto příběhy, kde se střídají dvě časové roviny příběhu velmi ráda a opět se mi potvrdilo, že tento způsob psaní příběhu je můj šálek čaje.
V knize, zejména v pařížské části příběhu, se vyskytuje poměrně dost postav, ale neměla jsem problém, že by se mi postavy pletly a až na osamělé případy jsem si všechny postavy oblíbila.
Nečekejte příběh plný zvratů a napětí, ale atmosféra příběhu je naprosto úžasná. Měla jsem pocit, jako bych sama byla v Americké knihovně v Paříži a jako bych postavy z knihy znala osobně... Je to sice opět příběh odehrávající se za druhé světové války (a mám pocit, že s takovými se poslední dobou roztrhl pytel a snad všechny se alespoň částečně odehrávají v Paříži), ale díky prostředí knihovny je to vlastně úplně jiný příběh.
V knize jsem narazila i na pár překlepů, ale to se stane. Jedna zásadnějsí chyba je hned na druhé straně příběhu, kdy je chyba v roce, kdy Melvil Dewey navrhl desetinný systém (systém třídění knih), v knize je 1973, správně je o 100 let dříve. Už proto, že se příběh odehrává v roce 1939 to může být zarážející. Ale poslední dobou jsem četla hodně knih, ve kterých bylo chyb daleko více, takže jsem tyto chybky nijak zvlášť neřešila.
Mě se kniha velmi líbila, měla nezaměnitelnou atmosféru a moc mě potěšily citace z různých historických knih a spousta krásných "citátů".
Rozhodně si nezapomeňte přečíst Poznámku autorky, která dodá příběhu další rozměr.

Hodnocení 4,75*/5*

1