Pod rouškou šikany
Blažena Hlasová
Skutečné příběhy o šikaně na pracovišti mezi zdravotníky, která je jednou z hlavních příčin, proč český zdravotnický systém nemá dostatečné množství zdravotních sester. Kniha je jakousi zpovědnicí zdravotních sester, které si prošly nebo procházejí šikanou na pracovišti. Na místě, kde tráví nejvíce času. Na místě, kde se léčí a uzdravuje. Za zavřenými dveřmi se kromě léčebných procesů odehrávají ještě další příběhy. Kniha mapuje osudy žen, které se ocitly v nepříjemných situacích a některým z nich chování kolegyň zapříčinilo vznik vážných onemocnění. Nejenže si prošly složitým dětstvím, ale ani v pracovním životě na ně nečekalo zrovna příjemné přivítání.... celý text
Přidat komentář


Pracuji jako sestra a šikanu jsem zažila na vlastní kůži po 50. Nebylo mi zrovna u čtení nejlépe a knížku jsem si dávkovala. Dokázal mě povzbudit jen příběh, který měl lepší konec, že dotyčná nakonec našla klidné prostředí a práci ve zdravotnictví úplně nezavrhla


Šikana je bohužel už i ve školkách,školách a
nese se i do dospělosti.
Příběhy jsou ze života chápu,ale kniha mi přišla dlouhá neb jsou podobné.


Sociálně angažované literatuře mám vždy tendenci přidat nějakou tu hvězdu navíc. Nicméně v tomto případě je opravdu škoda, že si editoři trochu víc nemákli. Narvat do knihy random svědectví různých zdravotních sester bez ohledu na téma a stylistickou kvalitu je sice šlechetné, o to méně však čtivé. Určitá autorská úprava by jistě na naléhavosti neubrala. Sám jsem na podobné knize pracoval a sám vím, jak nepopulární škrty bylo třeba udělat, aby se to dalo číst.

Smutné, bohužel reálné téma. Spousta lidí si neuvědomuje, jak může naše práce sester náročná a kolektiv či vedení vám ještě přidá, místo toho, aby vám pomohl. Knihu by neměli raději číst čerství absolventi, ale sestry, které si to prožily či prožívají může kniha alespoň ulevit, že v tom nejsou sami. Příběhy mohou být inspirací, že se z těchto situací lze dostat.


To, že jsou jednotlivé příběhy dost podobné, ukazuje něco o našem zdravotnictví.
Lidská malost, žáby na prameni, chybějící systém pro kontrolu a nápravu. Selhává tu hodně faktorů. Děsí mě, že to nejsou příběhy z osmdesátek, ale ze současnosti. Moc si přeju, aby se něco začalo měnit. Jako pacient někam nerada lezu, protože když jsou někde takové vztahy, vnímají to všichni. Naštěstí jsou i skvělí lidé ve zdravotnictví, ale musíte mít štěstí na ně narazit.
Literárně nejde o žádný skvost, ale kniha se četla celkem dobře a rychle, její hodnota spočívá v syrovosti příběhů.


Pokud pracujete ve zdravotnictví, tak je to kniha, co by vás neměla minout. Já do tohle oboru nepatřím a možná proto jsem z knihy docela zklamaná, … měla jsem od ní větší očekávání. Celá kniha je sestavená z jednotlivých příběhů, které jsou defakto podle stejné šablony - jmenuji se XY, jsem z XY a zdravotnictví jsem si vybrala, protože chci pomáhat, baví mě to a vidím v tom smysl … a v práci mi kolegyně dělají ze života peklo. Je to smutný, je to děs a upřímně mi těch lidí je líto. Je dobře, že se o šikaně mluví … věřím, že pokud někdo něco podobného v práci řeší, je kniha skvělým ujištěním že to rozhodně není v pořádku, a že by to měl řešit. Bohužel formou jakou je to zpracované mi ty příběhy jako čtenáři splývají v jeden, i když je čtu s časovým rozestupem.
+ prolomuje tabu a mluví o tom, co se doopravdy děje
+ myšlenka, že pokud vás v práci šikanují, neděje se to jen vám ale rozhodně to není v pořádku
- pokud nepracujete ve zdravotnictví, tak ji asi moc neoceníte
- forma zpracování zpovědí
- xy příběhů, které splývají v jeden


Tuhle knihu máte za chvíli přečtenou. Kniha obnáší příběhy sester, které se setkaly s šikanou. Pravdivost těchto příběhů ověřit nelze, některé mi přišly smyšlené. A hlavně vidíme jen jednu stranu mince. Samozřejmě nechci žádnou z těch situací zlehčovat, sama jsem si zažila svoje... ale doporučit knihu dál úplně nemůžu.


Sbírka příběhů ukřivděných sestřiček, kde ale známe jen jeden úhel pohledu - ten jejich. :-D


Zajímavá kniha, která dává hlubší náhled do práce zdravotních sester, konkrétně na jednu z jejích stinných stránek. Během čtení jsem se nestačil divit, co všechno se může dít za zdmi nemocnic, domovů pro seniory nebo v zařízeních sociálních služeb sestrám, které se z nějakého důvodu stanou někomu trnem v oku. Z některých popsaných příběhů mrazí. Klobouk dolů před všemi těmi statečnými ženami, které se nebály o nich promluvit i před autorkou, která skrze knihu pustila toto téma ven. Po jejím přečtení si budu všech obětavých zdravotních sester ještě víc vážit.


Popisy činností zdravotních sester plných různých mezipersonálních střetů. Z jednotlivých vyprávění řady sester lze vyvodit pouze to, že to mají hodně blbý. Velká zodpovědnost a nejenom málo ocenění, ale navíc vše prošpikováno nedůvěrou, pomluvami, mobbingem, bossingem, staffingem, shamingem, defamingem, a bůhvíčím ještě. Snad to pomůže studentům medicíny, aby se duševně připravili na nejhorší, ostatním snad příběhy ukáží, že vždy může být ještě hůře.


Bylo mi smutno, když jsem knihu četla. Vrátily se velmi živé vzpomínky ze začátku 90.let kdy jsem nastoupila hned po maturitě jako sestřička do největší pražské nemocnice.Tak obludná šikana, výsměch, ponižování, naschvály atd. si umí málokdo představit. Proto mi bylo těžko u každého příběhu.

Přijde mi, že poslední dobou se roztrhl pytel s knihami z určitého pracoviště ať už doktor, delegátka, herečka nebo lékárnice... Něco z nich jsem četla, ale takhle mi přišla jinačí. Byla o více ženách, které napsaly své příběhy, velice krátce a stručně a všechny se týkají šikany na pracovišti.
Kniha se mi líbila, i když jsem si říkala, proč se některé sestry nebránily? Ano, asi se mi to jednoduše říká... Nejvíce mě dostal příběh Sarah.


Knihu jsem přečetla za dva dny, protože všechny příběhy byly velmi zajímavé. Zároveň je děsivé a smutné, jaké příkoří musely sestřičky snášet. Někteří zaměstnanci, kteří vystupovali v rolích agresorů, by si měli uvědomit, jestli je práce ve zdravotnictví pro ně opravdu stále to pravé a neměli by raději hledat uplatnění v jiném oboru, protože rozložený tým, kde nevládnou dobré vztahy, je největší pohroma každého zaměstnavatele.


Víc jak 30 let pracuji ve zdravotnictví. Se šikanou jsem se také setkala. Nechápu, jak někomu může dělat radost druhých ubližovat. To si pak večer doma sednou a říkají si: "To jsem jí to zas nandala, zavařila..." Mám pocit, že se vše ještě zhoršilo covidem, nervovým vypětím, všude je málo personálu. Ale proč na sebe být zlí? Děkuji, že o tom někdo začal mluvit.


Zajímavá kniha s příběhy ze zdravotnictví, nad kterými až zůstává rozum stát, že se něco takového může dít. Sama nevím, co bych dělala, kdybych se dostala do takových situací. Překvapením pro mne také bylo, že se šikana netýká jen řadových zdravotníkú, ale i těch ve vedoucích pozicích.

Překvapilo mne, že i v profesi zdravotní sestry může panovat taková šikana. Sester je málo, o místo by snad neměly mít nouzi. Pacienti v takových zařízeních jsou vlastně chudáci. Je dobře, že taková kniha vznikla, musí se o tom mluvit. Když se šikana zametá dlouhodobě pod koberec, je to špatně. Existují profesní organizace, na kterou by se šlo případně obrátit?


skvělá kniha :) řadím se mezi zdravotní sestry a vím že tohle zažívá vždy alespoň jedna sestřička na pracovišti. :/ je to velice smutné a mrzí mě to..
rychle přečtené, ale od knihy jsem čekala trochu víc.