Sixtinka144
komentáře u knih
Ztracená naděje
Colleen Hoover
Po přečtení Bez naděje jsem nemohla vydržet, a musela jsem se pustit do tohoto pokračování. Hrozně se mi líbilo, že jsme konečně mohli vidět pohled Holdera, to, jak prožíval sebevraždu své sestry, jak na něj pak pohlížela celá rodina, jak získal tu svou nechvalně známou pověst. Taky se zde propojí stejná časová linka, jako u Bez naděje, ale úplně z jiného pohledu. Hodně věcí vám do sebe zapadne a hezky vám to celý příběh doplní. Ani na chvíli jsem se nenudila, protože autorka prostě psát umí. Navíc, tato kniha je protkaná dopisy, které Holder píše, takže se čte ještě lépe. Konec knihy je opravdu takový velký happyend, na které zase tolik nejsem, ale tady mi to vůbec nevadilo. Určitě doporučuji i tento díl, a je mi líto, že u nás nedovyšli i další knihy z této úžasné série.
Bez naděje
Colleen Hoover
Pokaždé, když přečtu nějakou knihu od autorky, jsem ještě tak týden naprosto rozložená. Proč? Protože se ve svých knihách věnuje tak závažným tématům, které je potřeba řešit, a vy jen čtete a čtete se zatajeným dechem, sem tam vám ukápne slza (nebo to možná taky brobulíte celé, jako já) a když příběh konečně dočtete, knihu odložíte a v hlavě se vám víří tak milion myšlenek o tom, co jste právě přečetli. Četla jsem už tolik příběhů, od tolika různých autorů, že mám občas pocit, že už mě nic nedokáže pořádně překvapit a nadchnout. Collen je ale naprostá vyjímka. Nejen to, jak dokonale umí napsat postavy (protože když to čtete, máte pocit, jako kdyby jste v tom příběhu byli taky), které jsou tak moc reálné, umí napsat krásný svět, do kterého se hned vžijete, ale také umí udělat skvělou atmosféru, která všechny ty příběhy zdokonaluje. U téhle knihy se mi asi tak desetkrát zastavilo srdce. Je to opravdu krásný příběh, který bych doporučila opravdu každému. Za poslední dobu jsem nepřečetla nic, co by se tomuto skvostu přiblížilo, takže to opravdu stojí za to.
Jeden z nás je na řadě
Karen M. McManus
První díl jsem četla už více než před třemi lety, takže není divu, že jsem si toho moc nepamatovala. Věděla jsem jen, že ten předchozí díl měl skvělou atmosféru, že se dobře četl, a že jsem hned na začátku knihy poznala, kdo je vrah. Do druhého dílu jsem se extra nehrnula, ale když se mi teď dostal pod ruku, neodolala jsem, a do příběhu se hned vrhla. Bohužel, s některými postavami jsem si nesedla, přišlo mi, že je autorka nevykreslila vůbec dobře, takže jste si k nim nemohli vytvořit nějaké pouto, jako v jedničce. Kniha se čte opravdu dobře, příběh utíká, a já se celou dobu těšila na nějaký epický konec. Ten se ale vůbec nekonal. Nemohli jste odhadnout, proč si vrah vybral zrovna tuto oběť, protože motiv se dozvídáte na konci knihy. Spolupachatel byl ale zase úplně zřejmý už někdy v půlce knihy. Čekala jsem něco více wow, ale i tak se mi kniha příběhově líbila. Určitě je to slabší než první díl, ale autorka psát prostě umí.
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston
Tahle kniha je pro mě jedno velké zklamání. Četla jsem spoustu recenzí, jak je tato kniha dokonalá, jak vám úplně změní život, a že je to prostě nejlepší kniha jejich života. Těšila jsem se na rozdíly v politice, jak se od sebe liší Anglie a Amerika a nějakou milou romantickou linku, tohle jsem bohužel nedostala. Začala bych asi hlavními postavami, které za mě byli špatně napsané. Ani s jedním z nich jsem nesoucítila, byla mi vlastně úplně jedno, co se jim děje nebo jak to celé dopadne. A jejich lásku jsem absolutně nechápala a nevěřila ji. Zejména to, jak se Alex choval k Henrymu mi přišlo celé divné. Kniha má přes 400 stran a to úplně zbytečně, kdyby měla o polovinu míň, nic by se nestalo. Protože kdo chtěl po 50 číst, jak spolu Alex a Henry něco sexuálně podnikají? Na knize se mi líbili zmíňky o starších knihách a citáty z nich. Bohužel, ta politika tady byla jen nakousnutá a kniha je jen z pohledu Alexe, což je podle mého chyba. Tento příběh mi vůbec nesedl a četla jsem spoustu knih s LGBT+ tématikou, které byli za mě daleko lepší.
Sucho
Neal Shusterman
Tahle kniha je úžasná hned v několika aspektech. Po přečtení smrtky jsem věděla, že Neal S. je génius, který umí dokonale psát a vymyslet svět, který skvěle funguje. A to se přesně stalo tady. Kniha se četla úplně sama, přečetla jsem ji během jednoho odpoledne, protože jsem se od ní prostě nemohla odtrhnout. Co se týče daného tématu- suchu, jsem naprosto podlehla. Smrtka je skvělá fikce, ale tohle je až děsivě reálné. Celou dobu jsem měla potřebu jet vykoupit nejbližší supermarket, abych měla dostatek vody. ( a to nemluvím o tom, že jsem při čtení vypila tak tři litry). Příběh ve mně určitě něco zanechal, což u knih opravdu oceňuji. Bohužel mě trochu zklamal konec, protože jsem se těšila na vyřešení a osvětlení celé situace, a to se nestalo. Ale tato kniha za to opravdu stojí, takže si ji určitě přidejte na svůj seznam.
Zrcadlo, zrcadlo
Rowan Coleman
Než jsem se do knihy pustila, měla jsem velké pochybnosti. Už jen kvůli obálce, kde je velkým písmem napsaná jedna z autorek jen kvůli tomu, aby si to lidi kupovali. Takže jsem se bála, že byla kniha vydaná jen kvůli Care a příběh bude o ničem. Naštěstí to tak vůbec nebylo. Do knihy jsem se začetla okamžitě, líbilo se mi, jak kniha začala a že už i na začátku se hned něco dělo. Postavy byli podle mého názoru zpracované velice dobře, každý měl svůj vlastní charakter a problém, který řešil. Příběh se četl opravdu dobře a rychle, jen se zatajeným dechem jsem se snažila přijít na to, kdo to mohl Naomi udělat, a jak se to mohlo stát. Já jsem si knihu neskutečně užila, trochu mě zklamal konec, nemám ráda, když má autor či autorka potřebu všechny hrdiny spárovat do sebe. Jinak ji ale velice vřele doporučuji a hodnotím 4,5/5.
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
Holly Black
Tahle kniha je něco naprosto úžasného. Krutý pric byl užásná série, i když jsem byla lehce zklamaná z posledního dílu, tak tento doplňkový mi naprosto spravil chuť. Nejdřív prostě musím vychválit vzhled a zpracování knihy. Určitě je to nejkrásnější kniha v mé knihovně, protože ty ilustrace jsou neskutečné, jemné a krásné. Už i obálka je neskutečná. Celá kniha na mě dýchá kouzelným světem, který za to rozhodně stojí. Co se týče samotného textu, je opravdu hezky propracovaný a Krutému princi dodává třešničku na dortu. (Nebo možná trilogie je třešnička, a v tom případě tenhle díl dort?). Cardanův pohled byl velice dobrým nápadem a moc se mi líbilo, jak se to všechno na konci propojilo dohromady, a všechno začalo dávat smysl. Ráda jsem se opět vrátila do tohoto kouzelného světa společně s hlavními postavami, a jsem moc vděčná, že tato kniha vyšla, a ještě v tak krásném zpracování. Povídkový díl rozhodně doporučuji, pokud se vám Krutý princ líbil.
Královna ničeho
Holly Black
Do téhle série jsem se neskutečně zamilovala. Autorka dokázala vymyslet krásný, fungující a komplexní svět, který prostě dával smysl a díky tomu všemu jsme si ho mohli okamžitě zamilovat. Oceňuji originalitu příběhu, protože se trilogie netočí jen kolem milostných problémech hrdinů, ale řeší se zde povětšinou vláda v Zemi víl, což mi naprosto vyhovovalo. Dále musím vyzdvihnout Jude a Cardana jako hlavní postavy, protože jsme si k nim mohli hned vytvořit pouto, díky kterému jsme se ke knize stále chtěli vracet. Akorát se musím přiznat, že konec tohoto posledního dílu mě lehce zklamal. Konec Podlého krále byl opravdu šokující, a všichni jsme čekali, jak se vše vyvrbí, a možná jsem měla jen moc vysoká očekávání, ale bohužel jsem chtěla něco víc. Celou trilogii určitě doporučuji, protože tohle je to pravé FANTASY, které stojí rozhodně za to. 4,5/5
Podlý král
Holly Black
Po prvním díle jsem čekala, že druhý díl bude dobrý, ale tohle? Už od samého začátku se zde dějí intriky, zrady a všude je samá akce. Autorka vás nenechá chvíli vydechnout, dává nám tam další nové postavy, nové problémy a všechno se více kompilkuje. Čte se to samo. V tomto díle jsem si Jude a Cardana oblíbila ještě víc, než v předchozí knize. Postavy jsou opravdu dobře vymyšlené a mají svůj osobitý charakter. Líbí se mi, jak autorka skvěle vymyslela úplně nový svět, který má svá pravidla, ale vložila do něj ještě lidský svět, který ukazuje krásný kontrast. Prostě jsem z téhle série jednoduše nadšená, a už se nemůžu dočkat na třetí díl, protože konec druhého dílu je prostě něco. Knihu mohu jen doporučit.
Krutý princ
Holly Black
Konečně jsem i já přečetla všemi opěvovanou knihu Krutý princ, a musím říct, že jsem nadšená. Můj nejoblíbenější žánr bylo vždycky fantasy, mou nejoblíbenější autorkou S.J.Maas s jejími dokonalými světy. A možná i proto jsem se bála pustit se do Krutého prince. Příběh je naštěstí napínavý už od samého začátku, postavy jsou skvěle vykresleny a svět dobře popsaný. Konečně jsem zase měla možnost přečíst si opravdové fantasy spolu s víláky a vším tím kouzelným světem. Holly Black opravdu psát umí, takže jsem neměla šanci se nudit, stránky ubíhali a celou knihu jsem měla přečtenou během jednoho odpoledne. Stále je sice pro mě lepší Skleněný trůn, ale knihu rozhodně doporučuji a už se nemůžu dočkat, až si přečtu i další díly z této skvělé série.
Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr
Krystal Sutherland
Ach jo, na tohle jsem se hrozně tešila, a teď jsem dost zklamaná. Začnu ale jako vždy s dobrými vlastnostmi knihy. Jsou tu řešené závažné problémy, jako je deprese, nepřijetí sám sebe, domácí násilí, gamblerství a spoustu dalších poruch a chorob. Já se vždy ráda dozvím něco nového, takže některé informace o nemocech mi rozšířili zkušenosti. Taky je super, že se o těchto težkých tématech víc hovoří. Celkový nápad příběhu a myšlenka byla fajn, autorka nám chtěla ukázat, že každý máme z něčeho strach, ale že se tím nemůžeme nechat zastrašit úplně. Postavy tady sami o sobě byli taky dobře napsané, hlavně hlavní hrdinka, která byla od rány a dost sarkastická. Kniha se mi četla dobře, až na občasné přeskakování, které autorka úplně nevychytala. Teď ale pojďme na negativa. Jak jsem psala, kniha má skvělý námět, ale bohužel zpracování nebylo dotažené do konce, protože se chtěla autorka tolik odlišit, že to překombinovala a pak už to nešlo zachránit. Občas jsem u knihy kroutila hlavou a říkala si, co to proboha čtu. Těšila jsem se na překonávání strachů, ale místo toho jsem dostala fantasy linku, která byla na začátku fajn, ale pak tam nebyla zas tak moc důležitá, jak jsem očekávala. Romantika taky nic moc. Konec knihy taky byl naprosto neoriginální a proto jsem dost zklamaná. Přečíst si to můžete, ale spš bych doporučila jinou oddechovou knihu.
Jáma
C. J. Tudor
Knihu jsem neplánovala číst, ale dostala se mi pod ruku, a tak jsem si řekla, proč ne. Samozřejmě jsem netušila, o čem má být, takže jsem se do toho pustila s čistým štítem a jenom si užívala příběh. Autorka umí psát opravdu chytlavě, krásně vykreslila hlavní postavy a vytvořila temnou atmosféru, která celou knihu doplňovala. Přečteno jsem měla během jednoho odpoledne, takže příběh zábavný je, ale má pár much, přes které se nemohu přenést. Hned na začátku knihy mi vyskočila jedna myšlenka, kterou mám v hlavě do teď. Proč je to tolik podobné Řbitovu zvířátek od Stephena Kinga? Jasně, Řbitov se vymění za Jámu, a nikdo nic nepozná... Asi? Další věc, která mě naštvala byl konec knihy, protože jsem čekala nějakou pecku a ono nic, vlastně to nebylo ani nějak vysvětlené. A linka s vymahači dluhů byla za mě úplně zbytečná, jen vycpávková blbost. Ale jako oddechový příběh to byl fajn, a určitě si plánuji od autorky přečíst i jiné knihy, protože psát opravdu umí.
Něco si přej
Karen Rivers
Vůbec nevím, jak mám tento příběh ohodnotit. Bylo to něco jiného, už jen z toho důvodu, že je celá kniha psaná v druhé osobě, na kterou nejsem zvyklá, ale docela mi vyhovovala. Dalším plusem knihy je čtivost, protože ano, kniha je krátká, takže by se dalo předpokládat, že ji přečtete během odpoledne, ale autorka píše dost poutavě, takže se nemůžete odtrhnout. Taky se mi líbilo, jak jsou zde popsané myšlenky hlavní hrdinky, protože to bylo dost originální a hezky vám to osvětlilo celou situaci. A taky má kniha hezkou obálku. Bohužel, tady klady příběhu končí. Sice se kniha čte hezky, ale některé pasáže jsou nelogické a nedají se moc pochopit. Autorka se snažila udělat něco extra, ale za mě to dost přehnala. Dalo se to pojmout lépe a kniha by určitě dopadla jinak. Konec knihy byl dost předvídatelný, protože jsem ho zažila už u spousty jiných příběhů, ale musela jsem si ho přečíst dvakrát, abych pochopila, co tím chtěl básník říct :D Tohle je prostě divnokniha, takže je jen na vás, jestli se do ní zkusíte pustit nebo ne.
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Tahle kniha je zase úplně něco jiného, než na co jsem zvyklá. Svět je hrozně dobře propracovaný, dýchá na vás takovou temnou atmosférou, ale zárověň vás dokáže rozesmát. Příběh se čte výborně, stránky utíkají a vás zajímá, jak to celé může skončit. Líbilo se mi, jak každá nadpřirozená bytost byla hezky popsaná a měla svou charakterizující věc. Hlavní hrdinka byla fajn, i když se přiznám, že mě její chování překvapilo, vzhledem k tomu, co prožila. Celou knihu jsem si užívala, až na konec, který mi bohužel přišel hrozně urychlený a skončilo to přesně tak, jak jsem nechtěla :D Co se dá dělat, snad druhý díl vše dovysvětlí a celý příběh skončí nějak originálně. Jinak knihu mohu opravdu doporučit a jsem hrozně ráda, že máme tak skvělé, české autory.
Vypálená nenávist
Angie Thomas
Tahle kniha pojednává o opravdu silném tématu, a to rasismu. Autorka nás zavede do chudé, gangsterké čtvrti, kde se i hlavní hrdinka Starr bojí sama vycházet z domu. Na knize se mi líbilo, že to bylo úplně něco jiného, než na co jsem normálně zvyklá, jak jazyk, kterým je kniha napsaná, tak prostředí a řešené téma. Příběh je napsaný opravdu dobře, i když jsem měla na začátku trochu problém se začist. Kniha je rozdělená do pěti částí a všechny se čtou rychle. Jediné co mi na celé knize vadilo, byl pohled hlavní hrdinky na její kamarády a přítele ze školy. Celkově mi vadilo, že s nimi nechtěla nic řešit, protože si automaticky myslela, že by to nemohli pochopit. Jinak jsem ale celou knihu byla za Starr a přála jsem jí dobrý konec. I přes vážné téma jsem si knihu užila a určitě ji mohu doporučit.
Holka mimo rytmus
Becky Albertalli
Vzhledem k tomu, že jsem Probuzení Simona Spiera četla už více jak před dvěmi lety, bála jsem se, že si nebudu pamatovat nic. Naštěstí jsem se po pár desítek stranách chytla a vzpomněla jsem si, proč se mi Simon předtím tolik líbil- kvůli své atmosféře, kterou má i Holka mimo rytmus. Nechtělo se mi do knihy pustit kvůli recenzím, a ano, první díl je lepší, ale určitě to není žádná katastrofa. Hlavní hrdinka je fajn, občas se nechovala přímo ukázkově, ale kdo z nás jo? Líbí se mi, jak autorka popisuje vztah Simona a Brama, protože jsou spolu roztomilí a zábavní. Vadilo mi občasné přehánění autorky, možná by bylo fajn, kdyby tolik netlačila na pilu a nemusela do příběhu za každou cenu dávat všechny problémy lidstva :D Taky jsem se nemohla nějak moc začíst, takže i když je kniha kraťoučká, četla jsem ji docela dlouho. Ale nakonec to byl fajn, milý příběh, který si můžete v klidu přečíst.
Pět temných osudů
Kendare Blake
Další moje oblíbená série je u konce, a já pořád nevím, co si o tom mám myslet. Třetí díl byl hrozně dobrý, každá stránka mě bavila a těšila jsem se, co autorka vymyslí v posledním díle, zároveň jsem se ale bála, protože rozjela spousty nových dějových linek a říkala jsem si, jak to všechno chce v posledním díle vyřešit. Bohužel, tohle byl autorčin kámen úrazu. Kniha je ze začátku pomalejší, popisují se zde dost nepodstatné věci, ale když se jde ke konci na věc, najednou je všechno hrozně rychle vyřešené. Dokonce i důležité smrti, které se zde odehrají jsou popsané jedním řádkem. Kniha je dost čtivá, pořád je tady ten kouzelný svět, který mám ráda, ale musím přiznat, že jsem trošku zklamaná. Čekala jsem velkolepější zakončení série, ale i tak ji mohu doporučit.
Tíha vesmíru
Jennifer Niven
Všechny malé zázraky jsem četla před hrozně dlouhou dobou, ale byla jsem z nich neskutečně nadšená. Líbila se mi originální myšlenka, kterou kniha měla, a to samé se mi líbilo i u Tíhy vesmíru. Začnu tím, jak je kniha dokonale čtivá. Má krátké kapitoly, které já preferuji, takže se mi četla opravdu sama a měla jsem ji přečtenou rychle. Hlavní hrdinové byli opět dost originální, Jack, který trpí prosopagnosii, o které jsem měla tušení, ale moc jsem toho o ní nevěděla, takže jsem ráda, že mě kniha poučila o dost nových věcech spojených právě s touto nemocí. Je zvláštní, že se o ní tolik nemluví, když jí trpí 2.5 procenta celkové populace. Celou dobu jsem si říkala, jaké to asi musí být, když nepoznáváte obličeje svým nejbližších. Ale není tu řešena jen prosopagnosie, ale i druhá nemoc, kterou trpí hlavní hrdinka Libbie, a to obezita. Hrozně se mi líbilo, jak autorka popisovala pocity a myšlenky Lib, potože i když byla neskutečně silná, tak stejně měla občas stavy, kdy samu sebe neměla ráda a chtěla to všechno vzdát, ale nakonec ukázala ostatním, že je jedno, jak kdo vypadá. Kniha řeší opravdu silná témata, ale určitě ji mohu jen doporučit.
Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
Do knihy jsem se pustila hned po přečtení autorky prvotiny a musím říct, že je zde vidět velký posun, co se čtivosti týče. Černooká se mi moc líbila, a dobře se mi četla, ale Tamařino souhvězdí bylo ještě někde jinde. Je to ta knížka, ke které si sednete a najeden nádech přečtete, protože se čte sama. Velice oceňuji, jak se autorka věnuje myšlenkám a pocitům postav, protože i když v tomto příběhu není žádná velká zápletka, tak ho prostě chcete číst kvůli tomu, jak dobře napsaný je. Téma deprese je tady opět moc hezky zpracované, a je vidět, že autorka ví, o čem píše. Tamařino souhvězdí je hrozně miloučká knížka, která nemá nějak uspěchaný děj, ale naopak se vyžívá i v maličkostech okolního světa. Za mě je to jedno velké ano, a jsem moc ráda, že jsem se k oboum knihám konečně dostala.
Černooká
Anna Musilová
Tuto knihu od české autorky jsem měla vyhlédlou už docela dlouho. Ráda podporuji naše autory a právě Černooká mě dost zaujala. Hned po prvních stranách si mě kniha naprosto získala. Četla jsem dál a dál a potřebovala jsem vědět, jak to s Viktorií dopadne. Autorka má skvělý styl psaní, který jsem si užívala, líbí se mi, že píše o věcech tak, jak jsou. Poslední dobou jsem přehlcená knížek se sladkým happyendem, a proto se mi tento originální příběh tak líbil. Nelehké téma, se kterým se musí hlavní hrdinka potýkat, není samozřejmě vůbec hezké, ale v knize je dost dobře popsané. Všechno je tak realisticky popsané, že mě občas až mrazilo, když jsem si uvědomila, že takhle to opravdu chodí. Je to autorky prvotina, takže bych tam malinko nějaké pasáže změnila, ale celkově jsem hrozně nadšená. Knihu mohu jen doporučit a hned se jdu vrhnout na Tamařino souhvězdí.