Sisssi komentáře u knih

Další zajímavé dílko Torey Haydenové. Překvapilo mne, že ještě v 70. letech byly udělovány fyzické tresty a rovněž každodenní ranní přísahání vlajce a zpěv vlasteneckých písní. Vždycky mě dokáže pobavit, jak podobný vývoj prodělal i přes ideologické odlišnosti Východ i Západ.

Přesně jako ten medvěd si často připadám. Neustále nucená do něčeho, co vlastně vůbec nechci. Jenže na rozdíl od medvěda se nemůžu vrátit ke své přirozenosti a prostě se zahrabat do brlohu a žít si dál svůj medvědí život...

Opět pravopisná chyba hned na prvních stranách, která bohužel nezůstala jediná, škoda.

Překlad se mi nezdá být ideální a hned na prvních stránkách lze najít pravopisnou chybu.

Autorka není romanopisec a je to znát - zkratkovitost, pak zase popisy zbytečných činností, opakování, protože neumí daný fakt vyjádřit jinak, stylitická neobratnost... Tehdejší středoevropské dějiny rovněž nejsou autorčinou silnou stránkou, doufám, že alepoň v japonských reáliích se vyzná lépe, když se jimi tak dlouho zabývá. Seznámit širší veřejnost s postavou Japonky, která se vdala za středoevropského šlechtice, byl dobrý nápad, ale realizace je bohužel nepříliš kvalitní. Škoda, oceňuji snahu, ale mohlo to být lepší.

Zajímavé, jen více takových mírně experimentálních počinů.

Čekala jsem, že to bude mnohem horší, jak jsem u populárně naučných knih tohoto druhu zvyklá. O skutečně "pravdivé příběhy" nejde ani náhodou, některé překlepy, chyby (faktografické, překladové, pravopisné) a vyložené nesmysly jsou opravdu neuvěřitelné, ale přesto stojí tato kniha o stupínek výše, než je u tohoto žánru a u amerických autorů obvyklé. Další malá pochvala je za výběr některých méně obvyklých "princezen".

Mám poněkud smíšené pocity. Poslední část byla dobrá a moc se mi líbila, i když ten konec po příchodu na Athos by se dal ještě rozvinout, části předtím mi svou dobrodružností až připomínaly mayovky. Je vidět, že autor se orientuje ve věcech, o nichž píše, co ale ubralo na historické věrohodnosti, bylo vyprávění stylizované jako zápis jeromonacha Theodosia, protože takhle se tehdy opravdu nepsalo (a už vůbec ne, aby někdo psal v ich formě za někoho jiného). Kdyby to všechno autor popisoval jako pouhé myšlenky protagonistů, bylo by to daleko lepší. Smutné na tom je, že tohle překopání má na svědomí redaktor z Hostu. Fakt díky, kvůli lepší čtivosti a pár čtenářům navíc přinutit autora, aby překopal něco, co psal ve stylu byzantské legendy, opravdu nebylo nutné. Autorovi palec nahoru (pokud napíše něco dalšího, ráda po tom sáhnu), Hostu palec dolů.

Slibovaný zázrak se nekonal. Slabé a trapné.

Nenáročná oddechovka, jen by si měl autor lépe nastudovat reálie doby, do níž děj své knihy zasazuje.

Lepší než Pole a palisáda.

Laskavé, procítěné, krásné.

Začátek se mi líbil, od druhé části se však začínalo objevovat čím dál více laciných sci-fi prvků a kniha se zvrhla v tuctovku.

S filmem má povídková předloha jen málo společného. Tato jednohubka je pěknou demonstrací toho, jak zabedněně někdy lidé pohlížení na druhé, neschopni si uvědomit, že ti druzí nemohou měnit věci, které se jim dějí. Půvabná alegorie lidské neochoty připustit si pravdu, nazývat věci pravými jmény a přijmout druhého takového, jaký skutečně je.

Pobavilo, poučilo, potěšilo. Románová biografie, která čtenáře seznámí nejen s H. G. Wellsem, ale i s dobou, ve které žil. Člověk si uvědomí odlišnosti mezi smýšlením Anglie a středoevropského prostoru na počátku 20. století.

Neurazí, nenadchne. Od Ceny Evropské unie za literaturu bych čekala víc.

V rámci oddechové literatury příjemný román o tom, že proti vůli vyšší moci (Boha či osudu), je člověk bezmocný a ať dělá cokoli, jeho snahy jsou úplně zbytečné, stejně se nakonec dostane tam, kam jej vyšší moc chtěla dostat. Může se snažit, může mít vůli, může chtít, ale není to nic platné, člověk v uričtých věcech zkrátka není svým pánem a je jen vláčen ve vlnách moře nepřízně. Čtenář se daleko dříve než Martina sama ptá, komu byl život vlastně uloupen. Smírný konec a díky dítěti nalezený klid mě překvapil, čekala jsem tragické vyústění v podobě skoku do studny.

Solidní ujeťárna! Hra jazyka je opravdu slušná a je mi líto, že neumím francouzsky, protože v originále to musí být ještě lepší. A právě o to tu jde - o hru - hru s jazykem, s vyřčením něčeho nesrozumitelného nebo zdánlivě nevinného, co se později přetaví v něco úplně jiného či dokonce hrůzného (Spravedlivý Trest). Přesto čtenář některé věci vypravěčce neuvěří. Například to, jak pochopila kdeco z filosofie, ale není jí jasný význam slova žena (který vůbec nepoužívá, protože odděluje dva poddruhy ženství - kurvy a panny, přičemž i těmto slovům dává svou vlastní náplň), není jí jasné, kde psát velké písmeno, protože jde o jméno, nebo nechápavost ohledně sestry, kterou si (údajně) nedokáže spojit se Spravedlivým trestem, ačkoli na konci použije i obě jména z dřevěné tabulky. K některým svým hrám se čtenářem se dokonce sama přiznává (tušila, že je dívka a ví, co znamená její břicho).

Vzhledem k tomu, že kniha je autorovým soukromým dílem, nevyvaroval se určitých překlepů či vynechaných slov, případně nevhodného slovosledu, ale těchto a pár dalších drobností naprosto nemůže zastínit celkovou kvalitu knihy. Jen více takovýchto zajímavých počinů! Císař Ferdinand je neprávem opomíjená historická postava a nezbývá než doufat, že i tato kniha přispěje k probuzení zájmu o toto zajímavé téma. Detailní pohled na fungování císařského dvora je nesmírně zajímavý.

Vřele doporučuji! Úžasná kniha s dobře zpracovanými vysvětlivkami, Kalista zkrátka nikdy nezklame. Díky této korespondeci si člověk udělá obrázek o každodennosti třicetileté války - věčný strach, devastující důsledky pohybu vojsk, ať jsou to pluky naše či nepřátelské a k tomu ještě náhled do vztahu šlechtické matky a jejího vzdáleného syna.