Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval

Spratek? Tak to fakt sedí, ale za tím je také jedná paní učitelka, která má nekonečnou trpělivost a nevzdává se na první dobrou. Práce s dětmi se speciálními potřebami musí být opravdu velmi náročná, obdivuji každého, jehož práci takovéto děti naplňují. Když se najde člověk na správném místě, přesně jako tady Torey (učitelka), tak je naděje i pro někoho zdánlivě beznadějného, jako je šestiletá Sheila, která má zcuchané vlasy, páchne, nemluví a chová se odtažitě, místy až agresivně. Prostřednictvím vhodného přístupu pak ale vyjde najevo, že je Sheila nejen nadprůměrně inteligentní, ale že ve svých 6 letech umí číst a počítat, aniž by ji to kdokoli učil. Ovšem základy lidského chování jí nic neříkají, jelikož se ještě nenašel nikdo, kdo by jí měl rád a s láskou jí vedl.
Tohle je kniha, která není jen souhrn metodiky, jak přistupovat k dětem s poruchami chování, ale je to neuvěřitelný příběh o odvaze, síle nevzdávat se, a o tom, jak to vypadá, když je vaše práce posláním. Spoustu jsem se toho naučila. S láskou doporučuji.

"Proč si tu?"
Usmála sem se. "Zřejme proto, že mám ráda hodně úpřimné vztahy. A zatím jediní lidé, u nichž jsem se s takovou upřímností setkala, jsou buď děti, nebo blázni. Takže se mi zdá docela přirozené, že tu jsem."
Whitney přikývla. "Ano, myslím, že to mám na tom taky ráda-jak každý dáva najevo přesne to, co cítí. A tak když tě nékdo nesnáší, alespoň to víš." Vyčepaně sem se usmála. "Legrační je, že mi tyhle děti někdy nepřipadají ani zdaleka tak bláznive jako normálni lidi. Chci říct ..." Její hlas se vytratil.
Přikývla sem. "Ano, vím, co chceš říct."

"Usmál se na mě; křečovitý úsměv sice za moc nestál, ale byl to pokrok proti tomu, co bylo dřív. Potom byl náhle pryč, ani sem neveděla jak. Zírala jsem na bankovku. Za to už se dneska moc oblečení nepořídí, ale byla jsem ráda, že projevil snahu. Svým vlastním způsobem se pokusil zajistit, aby ty peníze skončili tam, kde mají, dřív než je utratí za láhev. Proti své vůli jsem toho člověka musela mít ráda a dolehla na mne lítost. Sheila nebyla jediná oběť, její otec nepochybňe potřeboval a zasluhoval stejnou péči jako ona. Býval kdysi malý klučina, kterému nikdo nepomohl od bolesti a utrpení. Teď je muž. Kéž bychom měli dost lidí, kteří dokážou druhým věnovat péči, dost lidí, kteří bez výhrad milují, pomyslela jsem si smutně."

Ani neviem, čo povedať k tejto knihe. Brutálne úprimný príbeh jednej učiteľky, ktorá sa venovala deťom, nad ktorými by väčšina ľudí asi len zalomila rukami. Príbeh malej Sheily je naozaj neuveriteľný, bolestný, ale zároveň aj plný nádeje na lepšiu budúcnosť.
Od svojich 19-tich pracujem nejakým spôsobom s deťmi a prešlo mi rukami mnoho detí, aj náročnejších, ale toto, nuž sama neviem, či by som to dala. Nekonečný obdiv a vďaka všetkým špeciálnym pedagógom, respektíve všetkým pedagógom, ktorí sa s láskou venujú aj deťom, ktoré "normálna" spoločnosť vyčleňuje na okraj.

Tohle tedy bylo něco. Příběh malé Sheily a její učitelky ze třídy pro děti s poruchami chování je nadčasový, přestože od jejího napsání uběhlo téměř půlstoletí. Sheile svět ukazuje pouze svou nepřátelskou tvář a ona se mu brání způsobem, který se zřejmě nabízí. Kvůli tomu se dostává k autorce do třídy, kde se potkává s dětmi, kterým osud také nerozdal dobré karty. Autorka, učitelka v této třídě, se přesto snaží, aby se děti i s těmito kartami naučily hrát tak, aby alespoň někdy měly možnost vyhrát.
Příběh Sheily je základem, díky kterému se máme možnost seznámit i s myšlenkami, na nichž autorka staví svůj přístup ke "svým" dětem, její pochybnosti o sobě a svých možnostech, jejím střetávání se s byrokratickými pravidly.
Nesmírně silná kniha, prodchnutá hlubokým lidstvím, empatií, bojovností a odhodláním.

Příběh napsaný tak, jak se skutečně stal. Bez příkras. Obdivuji trpělivost mladé učitelky – je vidět, že práce s „jinými“ dětmi je jejím životním posláním, ve kterém se našla. Jsem ráda, že Torey nenechala Sheilu zničit ústavní péčí, jak by se jistě stalo, kdyby u ní neodhalila její mimořádně vysoké IQ a nepochopila, že není „jiná“, jen neměla vhodné podmínky a rodinné zázemí.
Navíc mi bylo úzko z toho, čeho jsou někteří dospělí schopní se dopustit na těch nejzranitelnějších – na dětech. To bylo odporné.
Kniha ukazuje, že děti jsou prostě děti, a ne malí dospělí. A právě tak je k nim potřeba přistupovat a je moc dobře, že existují lidé, kteří to vědí. Skvěle napsáno.

AUDIOKNIHA: Schopnost dávat nepřeberné množství nepodmíněné lásky, pomáhat zahlazovat rozedráné rány dětské duše, být hluboce lidský a empatický....to jsou dary T.L. Hayden a jejích příběhů. Zasáhnou, pomůžou zastavit se a prožít křehkost lidského bytí. Díky za takové knihy.... Podání S. Babčákové v audioknize vynikající.

Přečteno v rámci povinné četby do školy. Za sebe musím říct, že autorku obdivuji pro její trpělivost, pochopení a empatii. Její práce zasahuje i do osobních životů, nekončí zazvoněním školního zvonku. Musí to být šíleně náročné…

08.04.2025

Obdivuju práci Torey L. Hayden, její nebetyčnou trpělivost, lásku a sílu, se kterou dělá svou práci. Respekt i její schopnosti předat závažné poselství čtenářské veřejnosti.

Moje druhá audiokniha ever (ta první byla velké fiasko): Simona Babčáková je tu naprosto perfektní a díky ní si u mě audiknihy jako takové dost napravily reputaci. Tleskám!

Všechny ty autorčiny příběhy dětí jsou dost podobné a většinou jde o děti ze špatných socialních podmínek, kdy dětem není věnována žádná rodinná péče. Torey je učitelka nejen ve škole, ale zasahuje do života dětí i citově a řeší i to, co by dětem měla dát rodina. Je hrozné, co musí některé děti prožívat a bohužel takových učitelek je málo. Jsem zvědavá na pokračování v dalším díle Tygřice.

Velmi laskavá učitelka s velkým srdcem.
Člověk si říka, že takových dětí je spousta okolo nás.
Mít velký dar trpělivosti, empatie, dobré srdce.....Neztrácet naději a víru bylo chvilkami těžké.
O tom celá ta kniha je....

Ach, mít takového učitele, to by byl sen. Neuvěřitelně silný příběh o tom, že nad žádným dítětem by se neměla zlomit hůl a že laskavý a otevřený přístup je zatraceně důležitý. Ztotožňuji se s tím, co napsala Kllara, totiž že se ve mně vystřídala celá škála emocí a i na slzy došlo. Bezpodmínečně doporučuji.

Naprosto neskutečný příběh, velký obdiv neskutečně trpělivé učitelce za jedinečný přístup ke každému z děti a zvlášť Sheile, velký obdiv a úcta všem, kteří toto povolání s takovými dětmi a lidmi vykonávají

Velmi důležitý příběh, který je důkazem toho, co všechno dokáže napravit obyčejná láska, péče a podpora, kterou každý z nás může poskytnout. Přístup pedagožky Torey, která je hlavní vypravěčkou příběhu, je opravdu obdivuhodný a respektuji ji za to, s jakým nasazením, trpělivostí a sebekontrolou řeší problémy svých dětí. Často také dokáže nahlédnout za oponu toho, co je hlavní příčinou jejich chování, které se na první pohled může jevit jako pouhá "spratkovitost". Celý příběh ve mně rozpoutal opravdu širokou škálu emocí včetně vzteku, smutku, radosti a dojetí. Knihu velmi doporučuji.

Zajímavý příběh, který člověka nenechá lhostejného.. skvělá práce učitelky. Určitě si přečtu pokračování, zajímá mě jak se Sheile dařilo dál v životě

Tak to bylo něco. Kniha se mi moc líbila, Sheilu jsem si oblíbila hned, smutné jak musí některé děti žít a smekám před učitelem, který s nimi umí pracovat tak, jako Torey v knížce. Dlouho jsem se na knihu chystala a teď je mi líto, že je v přečtených.

Dává mi to super náhled na výchovu dětí. Jde to i líp a s láskou. Byl to silný a smutný příběh, ale i tak děkuji, že jsem ho mohla číst.

Velmi těžké čtení ze kterého místy opravdu mrazí, když se člověk zamyslí nad tím, co všechno jsou dospělí schopni udělat (svým) dětem často v domnění, že malé dítě z toho nemá rozum, takže si to nebude pamatovat a neponese si žádné následky. Jako matka desetiměsíční dcery jsem si nejdřív myslela, že tuhle knihu kvůli jejímu tématu nedám, jenže ona mě po pár prvních stránkách opravdu chytla a touha po tom dozvědět se, jak to se Sheilou dopadne, nakonec zvítězila.

Kniha je napsaná věcně a čtivě, a i když má jen 240 stran, Sheilin příběh na vás hluboce zapůsobí. Sama jsem se několikrát neubránila slzám.

Doporučuji, doporučuji, doporučuji! A přidávám si Torey L. Hayden seznam autorů, od kterých si chci přečíst ještě něco dalšího. Vlastně asi klidně všechno.

Jsem moc ráda že jsem na tuto knihu narazila v rámci výzvy na DK. Tato kniha měla téma, které jsem dlouho nečetla a byla jsem hrozně zvědavá jak to autorka napíše. Zároveň jsem se trochu bála, že budu znechucená což se na konci bohužel stalo.
Kniha rozhodně není pro slabší povahy. Objevuje se zde násilí na dětech, zneužívání dětí, děti s různými poruchami atd...
Autorka napsala výbornou knihu, podle skutečné události, kterou ona sama zažila s dětmi, které si něčím takovým prošly.
Naprosto jsem si zamilovala Sheilu, ostatní děti a samotnou autorku. V některých místech jsem měla dokonce slzy v očích z toho, co se tam dělo.
Když jsem knihu dočetla přemýšlela jsem.
Proč se to stále děje? Protože děti jsou nejsnazší oběť? Protože někdy nepoznají co je v pořádku a co ne?
Rozhodně si přečtu 2. díl, který by měl být o dospívající Sheile.

Dlouho jsem se rozhodoval, zda nedat jen 4*. Proti Sebrance mi tato kniha připadá jednodušší, příliš prvoplánová. Autorka se příliš věnuje sama sobě, svým pocitům na úkor objasňování toho, co vedlo Sheilu k jejímu chování. To je sice popisováno, ale důvody nenajdete. A ani se autorka o jejich nalezení moc nepokoušela.

Přečetla jsem jedním dechem. Velmi autentická kniha. Jsem ráda, že se najdou lidé, kteří se nedrží jen zásad a pravidel pro určité povolání, profesionality. Protože tam je vždy třeba nějaký odstup. Jenže takové děti potřebují víc než to a tahle kniha je toho důkazem. Jak dokáže láskyplný a upřímný vztah změnit člověka.