sioux komentáře u knih

Celá kniha docela dobrá, jen se mi nelíbil ten fantasmagorický závěr. A opět nechápu, proč hlavní hrdina nemůže být normální ale zase musí trpět nějakou psychickou nemocí? Jaký je důvod, že si většina autorů thrillerů vybírá hlavní hrdiny alkoholiky, psychicky nemocné, se začínající roztroušenou sklerózou, nevyřešenou minulostí, která je pronásleduje a tak podobně? To jako je mám mít radši ze soucitu nebo co?

4 02.04.2018

Nebavilo mě to. Nedočteno.

1 24.03.2018

Dobré čtení. Občas vtipné chlapácké hlášky. Výborně vykreslení záporáci. Přiměřené napínavé. Americky přímočaré a bez nějaké hloubky. Hodně mě bavily korejské gangy.
Těch 300 stran rychle uteče.

1 06.02.2018

Bohužel, už to není pro mě. Chtěl jsem se vrátit do dětských let a zkusit, zda tam ještě něco objevím a připomenu si dětské zážitky, ale nešlo to a po 160 stranách prvního dílu jsem to vzdal. Vadilo mi tam skoro všechno, nekonečné dialogy, kdy Sam Shatterhandovi něco vysvětloval nebo obráceně, zdlouhavé vysvětlování proč Indiáni nebo někdo jiný dělají to nebo ono, pokusy o humor Sama, které se mi možná v dětství líbily mi teď připadaly skoro trapné, dokonalost Mirka Dušína, pardon Old Shatterhanda, minimum opravdového děje, neustálá až úporná snaha být spravedlivý a pořád někomu zachraňovat život, až má člověk pocit, že čte nějakou náboženskou nalejvárnu... Posledním momentem, po kterém jsem to vzdal bylo, když spolu bojovali běloši s Kiowava proti Apačům a v podstatě to proběhlo bez krveprolití, no to snad, ne?
Ale ta krásná nostalgie z dětství a z těch filmů stále zůstává. Jen nevím, zda to ještě dnešní mládež může číst, je to celé takové zastaralé. Howgh!

4 28.01.2018

To se nedá číst. Po 100 stránkách odloženo

3 14.01.2018

První půlka dobrá, ale druhá půlka je akční thriller. Myslím, že někomu se to může líbit a může to číst jedním dechem, ale pro mě to byla fantasmagorie, která hodně skřípala v základech.

4 06.01.2018

Tato kniha má naprosto geniální námět. Poslat do pekla Osvětimi agenta, aby odtamtud odvedl důležitého člověka. Pro kohokoliv, koho zajímá kombinace - druhá světová, Osvětim, agent, thriller, by měl být nadšen. Teď už to mohl pokazit jen autor, že toto skvělé téma nedokáže dobře podat. Naštěstí Andrew Cross to zvládl na 90%. Z mého pohledu je 90% knihy naprosto skvělých, návykových. Co autor úplně nezvládl byl závěr. Přišlo mi, že to přestalo být uvěřitelné. Ne to co se stalo, ale jak hlavní aktéři mysleli. Autor se neubránil snaze vychovávat a poučovat, jak by se lidé v takové situaci měli chovat. Ta humanita byla těžko uvěřitelná a docela páchla. Ale promíjím mu to, v Americe je těžké nemít trochu vygumovaný mozek. A nejen v Americe.
Škoda, že takovou knihu nenapsal Robert Merle nebo někdo jemu podobný.
Ale sumasumárum, je to perfektní thrillerový zážitek z druhé světové.

26.12.2017

Na "Hanu" jsem se těšil a odkládal jsem jí až na dobu Vánoc, kdy budu mít více času a klidu. Přečetl jsem ji za 3 dny a to jsem ji často odkládal, aby mi vydržela déle. Prostě paráda, nádherná věc, kterou si budu pamatovat ještě dlouho. Téma, které zvolila už je dost vypsané, ale paní Mornštajnová píše tak, že to nevadí a rychle mě do situace hlavních aktérů přenesla. Vystihnout atmosféru a motivy hlavních hrdinů několika úspornými větami je velká síla této autorky a napětí, které za jejich hrdiny prožívám je silnější než u spousty thrillerů. Děkuji za perfektní zážitek a těším se na další knihy.

15 24.12.2017

Samé výzkumy a studie a závěry z nich v malém počtu a všechny už léta známé. Spousta popsaného papíru k ničemu.

20.12.2017

Nedočteno. Ve třetině už jsem jen začal listovat, jestli se něco začne dít a v půlce jsem s tou knihou skončil. Život je příliš krátký na čtení knihy, která je divná.
Bylo to celý takový ujetý, přechytračený, zmatený. Často se mi zdálo, že autor je zamilovaný do svých vět a rád se poslouchá, takové žonglování se slovy bez ohledu na čtenáře. Už když jsem začal číst, tak jsem si říkal, kniha o hokeji? Jak může být kniha o hokeji, na hokej se rád dívám, jsem velký sportovec, ale číst o něm?
Kdybych měl hledat plusy, tak občas zajímavé úhly pohledu a poměrně dobře popsané klukovské kecy mezi mladíky. Navíc si autor nehraje na nějaké lakování idylických vztahů.

7 20.12.2017

Krátké kapitoly, psané z pohledu více postav, žádné severské sociální klišé, zajímavý a těžko předvídatelný děj a nevyzpytatelný pachatel. První část knihy byla dobrá, pak jsem se chvíli nudil, ale zbytek knihy byl výborný. Občas tam bylo pár nelogičností, ale lepší psát trochu nelogicky než předvídatelně a nudně. Jeden z mála thrillerů, který mě v posledních letech bavil.

4 16.12.2017

Je to čtivé a je to zasazeno do historických momentů naší historie a to má můj respekt. A to jsou ty pozitiva. Jinak je to takové ploché, stejně jako Niedl neumí akční scény a vše je postavené na jednoduchých lidských starostech, ale docela to funguje. Bude číst dál, což je u mě vyznamenání.
A líbí se mi, že Vondruška si uvědomuje neslučitelnost rozdílných kultur. Howgh.

4 26.11.2017

Slušná zápletka, některé kapitoly zajímavé a napínavé, některé nudné, závěr slabší, minimum akce, málo dialogů, hodně popisů. Největší vadou pro mě bylo, že každá kapitola má na začátku 2-3 stránky vaty a pak se teprve něco děje, ke konci už jsem tuto vatu přeskakoval.

6 12.11.2017

Geniální kniha. Přikovala mě do křesla od začátku až do konce. Těšil jsem se na každou stránku. Neustálé napětí, perfektně vystižené charaktery lidí a jak se mění v náročných a limitujících podmínkách. A také o nemožnosti soužití různých rasových kultur v krizových situacích. A hlavní hrdina Purcell? Hrozně mě štval, příklad toho, jak cesta do pekla je vedena ušlechtilými důvody. Dnes velmi aktuální. Bravo!

4 31.10.2017

Zajímavý příběh z doby konce německé okupace v Praze. Dobře vystižená atmosféra té nevyzpytatelné doby. Pavel Kohout dokáže vymyslet dobrý příběh, bohužel je však slibný děj moc často přerušován dlouhými myšlenkovými pochody hlavních postav, což knize ubírá na dramatičnosti. V druhé půlce už jsem všechny tyto hluboké úvahy přeskakoval a četl jen ty dějová pásma.

24.10.2017

Kvalitní psaní. Ze začátku se mi to líbilo moc, mám rád hory, tak příběh lidí, kteří propadli horám si mě získal, ale příběh to je příliš jednoduchý a nic moc se tam neděje, takže cca v půlce už jsem nadšení ztratil a dokončil to spíše ze setrvačnosti, protože to nebylo zas tak dlouhé.

3 12.10.2017

Slušná kriminálka. Udržuje čtenáře v napětí. Nemá vyloženě slabá místa. Úplná špička to však není, charaktery nejsou takové, že by s nimi čtenář dýchal, je tam hodně popisů policejní práce, což jsem občas přeskakoval.

1 02.10.2017

Ne tak dobré jako Slepá mapa, ale i tak vysoký standard. Čtivé, osudové, kvalitně zasazený příběh do běhu Česka ve 20. století. Oproti Slepé mapě mně vadilo, že mi byl hlavní hrdina velmi nesympatický a bylo těžké se s ním sžít a rozumět mu.

2 03.09.2017

Je velmi těžké napsat kvalitní knihu o managementu a seberozvoji, je toho na trhu tolik a většina toho je jen omílání už mnohokrát řečeného. U Můhlfeita je to podobné. Už po tom zprofanovaném americkém názvu "pozitivní leader" se pravděpodobně řadě lídrů zvedá žaludek. Můhlfeit v podstatě napsal encyklopedii různých přístupů a návodů na leadership a spokojený život a je tam těžké najít něco nového. Čte se to dost blbě, jako každá encyklopedie. Navíc mě permanentně iritoval ten přemoudřelý styl - to, co vám já říkám je prostě pravda a o tom nepochybujte. No a ten "dobrotrusový" závěr, můj bože!
Podle mě může mít kniha smysl jen pro člověka, který chce mít doma takovýto přehled o všem možném v seberozvoji ve vztahu k leadershipu. A přiznávám, že pár věcí z knihy jsem si zapsal, hlavně některé citáty jiných osob než autora.
Ten americký styl, kterým je kniha psaná, se pro Česko příliš nehodí... pro místní trh by tomu pomohla trocha humoru, nadsázky, pokory a méně encyklopedie.

2 27.08.2017

První část knihy, kdy utíkají ze socialistického ráje na zemi, byla super. V druhé části knihy v Rakousku už se mi zdálo, že to ztratilo tempo a posledních 50 stran už jsem se do četby musel nutit. Děj byl postupně nahrazen takovým zašmodrchaným stylem psaní, který byl sice občas zábavný, ale v konečném výsledku trochu nudný. Pavel Kohout si rád hraje se slovíčky.
Z postav jsem měl nejradši pasáže o Bobině, ta byla jednoznačně skvělá a z mého pohledu nejvíc uvěřitelná postava a pak ta slovenská rodina toho zubaře. Takhle nějak si pamatuji týpky za totáče.

24.08.2017