sioux komentáře u knih
Kdysi jsem Tess Gerritsen četl, ale posledních spoustu let už ne. Teď mě zaujalo, že napsalo něco jiného než obvykle a zkusil jsem to. Nebylo to špatné, četlo se to dost lehce, ale závěr byl takový divný, i když asi jiný nemohl být. Na knihu nebudu mít dobré vzpomínky, možná to asi vzhledem ke zvolené tematice také nemohlo jinak být.
Klidná síla. Promyšlený román. Moc mě to bavilo. S hlavním hrdinou jsem se sžil. Hájíček dobře pracuje s náznaky a představivostí, což je často více než detailní popsání situace nebo charakteru. Hájíček zraje, podle mě jeho nejlepší práce.
Zklamání. Nedotčeno. Příliš mnoho drog, hulení, psychoušů, rakoviny, chemoterapie, zoufalství, prostě to ve mně zanechávalo jen blbý pocity.
Ale moc hezká obálka.
Příště už si musím dávat na Maye pozor. Trilogie z ostrova Lewis a Ostrov Entry mi přišly skvělé, knihy z Číny, Útěk, Výjimeční lidé... byly o několik úrovní níže. Má výborné knihy a má slabé knihy.
Ze začátku mě to bavilo, ale pak se začala řešit neskutečná morální dilemata, která mě nebavila. Ten chlap, který prošel válkou tam je nakonec líčen jako troska špatného svědomí.
Ale své čtenáře si to najde, jak je vidět z recenzí.
Krátký a silný příběh. Lagátová toho dosahuje zvláštně, vlastně tam vůbec není akce, ale přesto tam je stále přítomno určité napětí. Ale také je možné, že to napětí u mě vyvolávala znalost filmu a očekávání některých dramatičtějších situací, které nakonec v knize všechny ani nebyly. Kniha je hodně pocitová a navozuje výraznou atmosféru pohraničních hor a života v horské vesnici za druhé světové.
Cornwell je prostě výborná oddychovka a Sharpe je velký sympaťák. Po prvních dvou dílech jsem si dal pauza a ta mi prospěla, takže mě třetí zase pobavil. Autor výborně umí popisovat bitvy, slovník vojáků je velmi zábavný, jdou mu dobře padouši. Jediné, co mi tam chybí je nějaká ta drsnější středověká erotika, která k té době určitě patří a té se Cornwell vyhýbá jako čert kříži. Připomíná mi to pohled na svět té staré učitelské panny, co jsme měli na gymplu na češtinu.
Follet toto umí mnohem lépe. Ale nikdo není dokonalý, tak to Cornwellovi odpouštím z důvodů jiných plusů.
Guenassia píše čtivě ať už píše o čemkoliv. Bavilo mě to, i když téma nebylo nějak extra a hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický. Jako bonus beru, že tam je řada zajímavých postřehů k problémům střetu kultur a naivní víry západu, že lze jiné kultury asimilovat do té naší.
Povedená práce.
Sympatický hlavní hrdina, konečně žádný alkoholik s depresí...Absence multikulti nesmyslů a politické korektnosti. Parádní úchyl a nevinné ženy jako oběti.
Osvěžující věc, která se četla hodně rychle.
Svěží krimi. Krátké kapitoly, po každé zůstává něco otevřeno, docela dobrá technika psaní, žádné krkolomné věty. Sympatické oběti, drsní záporáci a nějakej ten úchyl... potud mě to všechno bavilo. Jen mě dost vadil hlavní hrdina. Zpočátku ožrala a lúzr, i když proto měl své důvody.
Už to v databázi knih u severských krimi a vůbec i jiných píše více čtenářů - "proč musí být většina hlavních detektivních hrdinů alkoholici nebo musí mít problém s drogami, skoro vždy jsou rozvedení nebo ovdovělí?" Vyvolává to dojem nenormálnosti a jsou pro mě málo uvěřitelní a je těžké se do nich vžít, aby mi na nich záleželo.
Naštěstí se to tady v půlce knihy změní a už tam té hrdinovi slabosti a ubrečenosti je méně.
Celkově dobrá a zábavná oddychovka.
Mě to neoslovilo. Příliš ženské, příliš emancipované, příliš depresivní, příliš zaměřené na to, jak to měla azijská menšina v Americe před pár desítkami let těžké. Tematika už mi přišla notoricky známá a vypotřebovaná (jen s rozdílem, že to nebyli v America trpící aziati ale černoši). Ale zvládnul jsem asi 100 stran, takže třeba se to pak změnilo.
Po nadšení z trilogie z ostrova Lewis a po zklamání z prvního dílu čínské série i Výjimečných lidí jsem k tomuto příběhu přistupoval s ostražitostí a váháním, ale vzhledem k referencím, které ho přirovnávaly ke jmenované trilogii jsem to zkusil a byla to paráda. Mayovi se opět podařilo zachytit skvěle atmosféru skotských ostrovů a kanadského ostrova Entry a dovolit mi se zcela sžít s jeho hlavními postavami. Propojení historie a současnosti bylo též nádherné a zajímavé. Čte se to krásně a od půlky to je i velmi napínavé.
Souhlasím s těmi, kteří navrhují, aby May napsal třeba historický román. Follet také začínal na thrillerech ale vrcholu dosáhl v historických románech.
Dá se to číst. První půlka klidně pluje a čte se dobře. Pak následuje právničina u soudu, na kterou jsem se docela těšil a myslel jsem, že bude vtipná a napínavá a plná brilantních výslechů, ale bohužel to byla jedna velká nuda. Pak byl relativně krátký závěr, který se zcela vymykal stylu prvních dvou částí, byl akční a dobrý.
Takže jako celek to byl takový divný mix, který se dal přečíst, ale za pár dnů se na něj zapomene.
Kniha má dobrý design, ideální velikost, dobře se s ní manipuluje, dotýkat se jí je radost. Bohužel to na dobrou knihu nestačí. Obal je v tomto případě lepší než obsah. Proto tuto knihu doporučuji spíše na dotýkání a přenášení než na čtení.
Je to takové celé divné, nepřesné reálie Československa mi nevadily, ale nebylo mi jasné o co v příběhu jde. Byl to pokus o komedii nebo o napínavý příběh?
Doporučuji číst jen ze zoufalství.
Tohle bylo velké zklamání. Očekával jsem dospívání, holky, legraci, nostalgickou připomínku svého mládí, lehce líznutou trapností té doby a hodně nadhledu. Bohužel se mi dostalo jen honění mániček, zatýkání, opruz policistů. Navíc mi přišlo hodně nepravděpodobné, že ta mladá banda mániček byla tak politicky uvědomělá.
Z mého pohledu je to dílko o hrůze té doby, nic víc.
Nebo si to prostě už nechci připomínat, to je jedno, prostě jsem to nemohl číst.
Trošku slabší Bukowski, hlavně v závěru. Chinaski cestuje po USA a střídá města a práce. Je tam méně chlastu, méně sexu, méně drsnosti, zůstává dobrý postřeh a schopnost jednou větou popsat to, na co jiní autoři potřebují několik stránek. Poslední část knihy ale byla taková bez jiskry, asi byl Bukowski unaven nebo příliš málo nebo příliš mnoho v lihu.
Čtivý román ze středověku, kdy se pořád něco děje. Mně však vůbec nesednul, protože mám rád středověk syrový a drsný a opravdový a tento středověk je takový politicky korektní, kdy chudí jsou kladní a bohatí špatní. Takové černobílé vidění světa, spíše obrácené než to asi bylo. Chudáci, kteří zažili jen bídu, hrůzu, špínu, ale přitom se chovají jak Matka Tereza.
Takový román pro pravdoláskaře a idealisty.
Četlo se to docela dobře, ale nic speciálního to nebylo. Nelíbil se mi konec, byl spíše vysvětlovací než nějak napínavý. Taková špionážní oddechovka.
Ze začátku mě to nadchlo, bylo to jiné a takové mile úchylné. Ale pak se zájem postupně vytrácel do nudy, až jsem to v půlce odložil. Postavy mě nebavily, Beck byla sice uvěřitelná, ale pro mě hrozně otravná a nudná, spíš taková vykonstruovaná. Joe byl úchyl, takže se dalo očekávat, že bude divný, což je ok, ale prostě byl takový zženštilý a pro mě moc umělý, pořád se jen hrabal ve svých pocitech, místo aby něco udělal.
Celé to prostě bylo divné, ale bohužel pro mě nudné.
Slušné, bavilo mě to. Nestrhlo, ale bavilo, Cornwell je silný v bitvách a ve vojenských hláškách. Je slabý ve věcech týkajících se žen a bohužel to není tak drsné, jak to v realitě asi bylo, ale budiž, je to zábavná literatura. Mně by se více líbilo trochu drsnosti a naturalismu, které by mně k té době patřily, je to takové jemné a profesorské. Sharpe je sympaťák a po těchto dvou dílech s ním si dám pauzu a za pár měsíců si přečtu další díl. Kdo čeká oddechovku, nebude zklamán, kdo čeká poctivou drsárnu, tak to pro něj možná není. Bitvy tam jsou skvělé, zbytek je takový život, jak může připadat autorově fantazii z pohodlného křesla anglické vily.
Moucha mi nesedla. Přečetl jsem od Dominika Dána několik knih a z počátečního nadšení jsem postupně vystřízlivěl a tak jsem si dal pauzu, že mi to třeba pomůže. Asi po roce jsem tedy zkusil Mouchu a už asi Dána číst víckrát nebudu. Sice nadále oceňuji, že dokáže dobře zachytit život zločince, že opravdově líčí život detektivů a že v jeho podání hrdinové mluví tak, jak se v realitě u poldů mluví, ale ty věci, které mi ze začátku nevadily, tak už mě teď otravují. Tady jsou - příliš velké množství času je věnováno rozhovorům poldů o ničem a děj nemá spád, dialogy jsou na jedno brdo jen s obměnou slov, zločincovi pochody a činy jsou popsány příliš krátce a přitom je to to, co se mi zdá u knih Dána nejzajímavější.