Faktótum

3 17.03.2020

'Faktótum' je poslední z šesti románů od Buka, ke kterému jsem se, až doteď, nedostal. Svého času jsem knihu odložil z důvodu, že jsem hned na jejím začátku narazil na historku, kterou jsem už dobře znal z jeho starší sbírky, takže jsem to viděl jako další "best off" výběr ze starého materiálu. Mezitím jsem stihl i film, který mi ale přišel průměrný a nevýrazný a víceméně, pokud znáte Hankovu tvorbu, pro někoho může být tohle stejně tak jeho nejlepší, jako jeho nejslabší kniha, zase v závislosti na rozpoložení a náladě pro čtení tohohle materiálu. Je to klasický Bukowski s jeho "pozorovacím talentem momentů":

"Dotlačil nás oba ke dveřím a přitom do nás strkal a sakroval. Cítil jsem se provinile, ale vztek jsem neměl. I když do nás strkal, věděl jsem, že je mu ve skutečnosti jedno, co děláme. Na pravé ruce měl velký prsten."

A samozřejmě klasicky trefné zakončení. Ale abych byl upřímný, Bukovy nejlepší práce leží úplně jinde a většinu jeho románů, vlastně celou tu prostřední část (Factotum (1975), Women (1978), Ham on Rye (1982), Hollywood (1989) vnímám jako čistě komerční výplň staré a zažité značky, na úkor čistého zisku (oproti absolutně úderným Post Office (1971) a Pulp (1994), u kterých jsem opravdu cítil, že mají smysl). Vytrácí se z toho poetika jeho básní a nebo sbírek s tím správným tématickým odérem. Ale pořád je to Buk, pro mě hodný pozornosti víc, než 90% toho, na co narazím.

4 12.02.2020

Mezi vším tím chlastem, dostihama, ženskýma a bídnejma prácema jsem našel i kousek krásný, lidský empatie:

"I ta nejodpornější lidská bytost si zaslouží, aby si mohla utřít prdel."

2 28.01.2020

Když vidím knihu Bukowského, bez váhání po ní sáhnu, i když se pokaždé naše poněkud konzervativní knihovnice ujistí, zda si chci opravdu tento titul půjčit. Na Charlesovi mě baví spousta věcí, např. to, že pro běžného čtenáře, a tutíž jako pro společnost takovou, je životní styl Charlese neakceptovatelný, ale Charles naopak odmítá akceptovat to, co společnost vyprodukovala - bezcharakterní jedince bez vlastního názoru, kteří se věčně ženou za penězi, úspěchem a slávou. Knihy Charlese Bukowského fungují jako reverzní psychologie.

1 20.01.2020

To je prostě Charles, za mě super.

22.08.2019

Dle mého názoru, jedna z nejpovedenějších od Bukowskeho. Je to depka o neustálém měnění zaměstnaní, kterej autor utápí v alkoholu. Nikde se nemůže chytit a je věčně jen něcí pravá ruka.

3 14.05.2019

Ani náš současný prezident se nechytá na Bukowského kadenci "šrapnelů", chlastu a "pussy" (kunda sem, kunda tam:)
Ale pod špinavou, syrovou a (S)prostou slupkou se skrývá mimořádný román a člověk (jenž se jako já, rád přitiskne k teplé prdelce či vychlazené lahvince:))

3 14.05.2019

Přečetl jsem si ji po zkouknutí filmu (nikdy bych nevěřil, že hezoun Dillon zahraje Hanka tak přesvědčivě) a bavila mě stejně. Henry / Charles měl všechno v paži, jen píchal, chodil na dostihy a především chlastal, kvůli čemuž přišel o nejednu práci. Super zábavné čtení :)

"Proč chcete pracovat v konzervárně?"
"Připomíná mi to mou babičku"
"Vážně?"
"Vždycky mi nabídla čalamádu, když jsem k ní přišel."