Shui-Xian komentáře u knih

Mě Inkoustové srdce hodně bavilo, popravdě ze všech dílů takřka nejvíc. (Natolik, že jsem vzdala čekání na překlad a rovnou začala s originálem. Running Grave už mám přečtený také.)
Myslím, že JKR udeřila s nebezpečím soc. sítí hřebík na hlavičku. Ona skutečně nechce být jen romanopisec, chce evidentně šířit osvětu. Proto jsou její knihy tak rozvleklé. Pokud někdo chce "jenom" detektivku, měl by zvažovat jiného autora.
Mě naopak obsáhlost těší. (Ty detaily z Highgate cemetery, nebo fiktivního North Grove...!). Vše je promyšlené, autentické, zlověstné. Drekova hra má bezvadnou myšlenku, není to jen detail na pozadí moderátorského chatu. Oceňuji, že si autorka tak dává záležet. A to, že s Cormem a Robin se pořád vše natahuje... jejich povaze to odpovídá. Já je budu mít ráda i tak. :-)

8 10.02.2024

Ještě mám v paměti babiččino krásné předčítání, a už se do něj vžívám já se svými dětmi... A že synek ho vyžaduje opravdu často. :-)
Věřím, že kdyby děti neupoutaly hned půvabné obrázky, přitáhlo by si je samo povídání. Překlad Hany Vrbové má nádhernou zvukomalebnost a i když je poetický, zůstává dostatečně srozumitelný. Na své si přijdou jak malí posluchači, tak ti odrostlejší. Tato knížka je plným právem rodinný poklad...

8 27.04.2019

Když jsem knihu četla poprvé, říkala jsem si, jestli to RD se svojí sžíravostí vůči lidem trochu nepřehání - a to i přesto, že to rozhodně nebylo čtení jen o příjemných zkušenostech. Později jsem shlédla pár dílů Kočka není pes, kde RD radí majitelům psích mazlíčků. Už se jeho naladění nedivím. Vždycky jsem si myslela, že normální, běžný člověk to se psem nemůže až tak zpackat a i když sem tam dělá chyby ve výchově, láska a péče to pokřivené z větší části vyrovnají. Teď už si myslím, že psa by měli mít možná tak 3 lidé z 10... A přitom by stačilo k dobré komunikaci se zvířaty mnohem méně, než by se zdálo.
Nevím, jak se na knihu dívají kovaní kynologové (znám i ty, kteří jen závidí a na RD hází všelijakou špínu), ale mně přišly popsané zásady dost jasné, efektivní a k psům férové. Věřím, že žádný laik seznámením s knihou nic nezkazí a pokud má jen trochu chuť na sobě a na svém psu pracovat, může s tímhle přístupem nejen dobře zvládat výchovu, ale i navázat se svým chlupáčem zdravý a srdečný vztah...

8 04.04.2019

Naučit starého psa novým kouskům? Nemožné! A přece je sympatické sledovat Oveho roztávání... Ne že by byl jeho přerod úplný - naštěstí není - a taky se nedá říci, že by šlo o nějaké dozrávání: naopak, Backman v tom nechal svého staříka pořádně vykoupat. Zas a znovu jedna překážka za druhou, aby ten rtuťovitý, pedantský děda musel vyběhnout, nechat skon na zítřek a ukázal všem těm nekňubům, lemplům a ajťákům, jak se věci dělají pořádně...
Příběh je sice poskládaný s okatou plánovitostí a schéma postav nevyniká zdáním nahodilého, ale autora nelze vinit, že jeho kniha šustí papírem. Mít v hlavě takhle rozehranou partii příběhu, taky bych ji chtěla dopsat právě tak: pro jednou zase postavit do světla vcelku všedního hrdinu, který se jen snaží dělat poctivě svou práci, nezanechat dluhy, být oddaný své ženě a dát světu nějaký řád. Kdo by si s Ovem, v obklopení vším tím chaotickým, přelidněným a lajdáckým světem, aspoň místy souhlasně nepovzdychl!

8 06.08.2017

Posel mě vtáhl do děje hned od první kapitoly - a vracím se k němu v myšlenkách i řadu dní po dočtení... Není třeba rozvlekle komentovat to, co je zjevné: Zusak má vynikající nadání psát poutavě a autenticky; námět je neotřelý a zajímavý. Postavy si čtenář zákonitě oblíbí, anebo jej aspoň přitahují. To vše dohromady vytváří čtivý román s poněkud líbivým vyzněním. Osobně mám důvod, proč nehodnotit tu řemeslnou obratnost a účelnost s přezíravým odsudkem - a tím je konec knihy.
--- (SPOILER: ) Přiznávám, že si jím nejsem jistá. Líbí se mi ale ta možnost, že zadavatelem nebyl Osud, ŽIvot, nebo někdo podobný, ale Autor: a finální rozhovor je popřením literárního rytu - spisovatel tady hovoří se svým výtvorem... Pak by byla ospravedlněna snaha o výrazné poselství (Ed je prostě zhmotnění myšlenky), vysvětlena návodná řešení, zadavatelova vševědoucnost aj. Pochopitelné by bylo i smířlivé přiřknutí happy endu zamilované dvojici. (KONEC SPOILERU) ---
Tak, či onak, Posel je kniha výrazně dobrá a bude vás bavit. Zvláště pokud nevíte, co s vlastním životem. ;-)
...

"Čekám."
"Na co?"
"Na další eso."
"Jsi na něj připravenej?"
"Ne, ale dostanu ho stejně."

8 01.06.2017

Přijde mi škoda, že se často tvoří dramatická, vykalkulovaná fikce, když máme ty pravé příběhy přímo před očima. "Abych přežila" je velmi silná výpověď, naprosto vtahující a faktograficky popisná - tak, že dojem, který si čtenář odnese, je značně důvěrný a provokuje k podstatnému zamyšlení, k výrazu úcty k lidem, kteří jsou s to čelit nepříznivé realitě a udržet si charakter. Nesdílím ty výhrady k literární úrovni: mně přijde poctivá. Autorka nás sice uvádí do bezútěšného světa, ale přibližuje i okolnosti, které jí pomohly nacházet životní smysl, které ji těšily, ovlivňovaly. Nejde o ploché, jednostranné svědectví. Rozhodně doporučuji se s tímhle titulem seznámit: nejen pro informovanost, ale i pro příběh sám. Je naléhavý a skutečný...

8 04.03.2016

Christie neprohloupila, když nechala tentokrát příběh líčit někoho jiného než Hastingse. Osobně mi Sheppardův suchý humor a sarkasmus sedly mnohem lépe a dobře jsem se po celou dobu bavila. Přispěla k tomu i Carolina, která svému bratrovi nadhazovala samé šťavnaté postřehy. (Ty jejich úvahy nad tím, kdo je výstřední pan "Porrot", pěstující dýně!) K detektivní zápletce nelze než dodat, že je co do důmyslnosti a překvapivosti na špici toho, co jsem měla kdy možnost číst...

7 27.05.2017

Naprosto geniální detektivka - brilantně promyšlená, s úžasným spádem. A co je nejdůležitější: s pointou, kterou se čtenář jen tak nedovtípí. Ďábelské! :-)

7 18.04.2017

Je mi líto, ale patřím mezi ty výjimky, kterým nepřinesla četba Anny žádný velký požitek. Velmi se mi zamlouval laskavý styl vyprávění, Annina fantazie a nevšednost, půvabné popisy prostředí, osobitost... Umím si představit, že její příhody byly (a jsou) úsměvné pro většinu z těch, kteří neztratili smysl pro bezprostřednost a hravost dětství. Z mého pohledu nicméně příliš nevyniká nad naivní, idylické románky své doby a její snivost (v kombinaci s tím neúnavným švitořením) mě ukolébaly spíš do ospalé, nasládlé apatie. Myslím si, že v rámci žánru lze najít pronikavější tituly. Přesto si ji cením pro její nesporný vliv na čtenáře, pro optimismus a jistou průzračnost. Zjevně zůstává v srdcích těch, kteří se s ní seznámí, navždy aktuální a oblíbená...

7 01.08.2016

Vždy mě znovu mrazí z té vystupňované krutosti, z bolesti ústřední trojice, z očekávání osudového střetu mezi Geraltem a Vilgefortzem, Ciri a Bohhartem, mezi spojenci a Nilfgardem. Taky mezi póly lidské psychiky - podlehnutí agónii, nebo přetrvání vůle vytrvat? Boj s vnitřními démony, nalezení směru a sbírání sil pro závěrečný boj - tím pokračuje cesta Geralta a Ciri. Yennefer vychází osudu vstříc nejrychleji a s pevnou odhodlaností se vrhá do přímé konfrontace. Jednotlivé linie spějí k propojení...
Velmi se mi líbily vsuvky z pobytu u starého Havrana a Dijkstrovo jednání s Esteradem; stejně tak obohacení příběhu o pohled Kenny Selborne. Rozmanitost příběhu je poutavá: upřímně mě těšilo vědět, jak se vyvíjel příběh i dalších známých na cestě...

7 15.06.2016

O co drsnější jsou následující díly, o to víc si vždy ráda připomínám pasáže z Krve elfů, které líčí šťastnější éru Cirina dospívání. Geraltův výcvik, Yennefeřinu výuku, Trissino přátelství... Děj je rozvláčnější, ale o to víc si lze užít poutavé úvahy o řádu světa, o Moci, seznámit se s dalšími postavami. Není kam spěchat - napětí příběhu samo graduje: je jasné, že zápletky, které se v tomto díle tvoří, budou mít záhy dramatické, dynamické pokračování.

7 02.06.2016

Dojem z téhle knihy pro mě asi nikdy nevyvane - připomíná se mi v hořké kávě, v zimní pošmournosti a při pohledu na zažloutlé fotografie. Děsivé tajemství okolo Harriet, které Mikael a Lisbeth pomalu rozplétají, pro mě neztrácí na poutavosti a vábivém napětí, i když už teď dějovou linku znám. Závěr je přesně tak drsný, jak má (vzhledem k předznamenávajícím indiciím) být a dohra po něm ideálně vystihuje okolnosti případu. K hlavním postavám snad není ani co dodat - Larsson dal světu hrdiny, kteří mají v žilách krev, provází je pozoruhodná minulost a které jsou předurčené k dalším pohnutým peripetiím. Nesmírně si mě získal autorův styl psaní - jeho praktická popisnost, prodchnutá přirozenými dialogy, které neprozrazují víc, než musí. Postupný úvod k Lisbethině životnímu příběhu (jak ho dále rozvíjejí další díly), skvěle navnadí zájem, ale nepřipraví o dráždivou nevědomost. Zkrátka propracované, skvěle napsané dílo - ať už ho čtete pro detektivní napětí, nebo si spíše užíváte psychologickou rovinu...

Mimochodem, jako audiokniha v podání M. Stránského je naprosto vynikající!
K originální filmové adaptaci se také ráda vracím...

7 23.11.2015

Nedočetla jsem. A skládám za to Kingovi kompliment - vylíčil Toddův psychopatologický přerod tak zdařile a autenticky, že jsem prostě neměla žaludek na to, číst dál.

Z Kingových knih má nejoblíbenější - a nemůžou za to jen Ralf a Lois, skuteční sympaťáci, které král hororu nechal prožívat útrapy nespavosti, opojení z mládnutí, vyzrálou lásku a konečně odhodlanost k boji s bytostnou zrůdností.
Průvodní myšlenka je poutavá, dobře uchopená a navzdory eso-psychedelickým detailům téměř autentická. Rozhodně nechává čtenáře věřit, že v městečku, jako je Derry, naprosto dává smysl.
Líbila se mi popisnost. Je už klasika, že King nejprve zabydlí své postavy v prostředí, předhodí jim nějaké téma, a pak pomalu rozjede zápletku. V tomto případě si lze to čekání na děj požitkářsky vychutnávat...
A konečně, tentokrát jsem mohla knihu odložit bez pocitu, že mi King přihodil do podvědomí další morbidity, groteskní nechutnosti a pokřivené extrémy zvráceného lidství. Byl to prostě jen dobrý příběh, ke kterému se vrátím ne z obsese, ale ze sympatií.

7 19.10.2015

Jak by nejspíše poznamenal vévoda z Edinburghu: "zatrachtilá kniha"! Nejen, že se autor nespokojuje s tím, že čtenář hltá jeho text - on jej musí ještě ponoukat ke čtení dalších! Sama jsem se přistihla, že stejně jako Alžběta, nabývám na chuti po všech literárních odkazech, které jsou mi předkládány. Bennett krásně vylíčil to opojení ze čtení i jeho důsledky.
V zásadě by tahle novela zůstala úsměvnou kratochvílí, kterou by čtenář mohl (i myšlenkově) odložit. (Snad s vděkem za pěkně strávené odpoledne). Typicky britský humor a přiléhavé výrazivo jí ale propůjčují zaslouženou výjimečnost v tomto žánru. A závěr... prostě krásně vypointovaný!

6 19.01.2021

No, vlastně jsem to původně ani kupovat nechtěla... :-))) Znáte to. ;-)

6 18.03.2020

Ó, tohle se tak nádherně četlo! Kingův memoár o řemesle (i o pohnutých okolnostech během jeho vznikání) jsem četla s chutí: věřím totiž, že značnou část knihy si při psaní vychutnával i sám autor. Z některých pasáží čiší radost z psaní, sebedůvěra, upřímnost a otevřenost - a taky chuť tohle vše předat, podělit se. Užívala jsem si i showmansky nadhozenou sebekritiku a břitké rejpání do všech možných klišé, spisovatelských slabůstek a pozérství.
Těžko říct, nakolik šel King skutečně s kůží na trh a nakolik jde o pěkně vypilovanou fikci, ale hlavní je přece ten příběh, že? Při tomhle sledování spisovatelského úsilí lze o psaní pochytit opravdu mnohé. Nejde jen o konkrétní poučky: tohle je tresť všemožného. A u tohohle učení jsem se sakra dobře bavila!

6 08.03.2017

Čtivá kniha pro jedno deštivé odpoledne (nebo bouřlivý večer, chcete-li). Má spád a čas s ní příjemně ubíhá - o akci není nouze, o flirt a humor také ne (štěstí, že má Sapkowski vždy v záloze ryzí sympaťáky z řad trpaslíků), intriky a úklady v míře, jak by se dalo od zkaženého světa, jímž se zaklínač brodí, plně čekat. K autorově smůle, před vznikem Bouřkové sezony stačil rozmazlit své čtenáře ságou a jinými povídkami - a tak, byť je návrat do Geraltova světa milý, přeci jen to není ono. Kvalita psaní mi připomíná spíše než práci uznávaného mistra styl nadějného začátečníka. Leckteré zaklínačovy úvahy se opakují, zápletky jsou lenivé a břitká pronikavost, která obvykle dodává Sapkowského textům na výrazném smyslu a silnému dojmu po přečtení, v tomto případě spíš poblikává. Nicméně atmosféra přístavního městečka ponouká k spokojenému, shovívavému úsměvu, že během jedné sezóny bylo toho všeho přeci jen akorát.

6 15.06.2016

Co Sapkowski nadnesl v předchozích dílech, tady upustil s drtivým, tříštivým dopadem, jehož dozvuk vzápětí udusilo bahno opovržení a marnosti. Ústřední linka se rozptyluje do několika směrů, v nichž zůstávají postavy ztracené, hledající, nenacházející. Samotný děj je rozháraný, nevyvážený: chvílemi překotná akce, pak hutné, dlouhé pasáže plné diplomacie, přehršle postav, až po chmurné dotažení, u nějž si čtenář může být takřka jist, že poznamená i úvod dalšího dílu... Ale právě proto, že Sapkowski vylíčil válku, intriky, smrt...., s takovou neradostnou realističností, zůstává ve čtenáři silný dojem, který si jej drží po celou knihu.
((Mně osobně přišla nejsilnější částí knihy Ciriina cesta Plotnou, která zobrazuje sílu vůle a touhu přežít. Dík tomu se chce takřka doufat, aby se i Geraltova usilovná, naivní cílevědomost dočkala spravedlivého, zaslouženého vyústění - aby obecně každý klad a silný ideál, který táhne postavy dál, obrátil nakonec Štěstěnu na jejich stranu. Ale známe autora - každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán...))

6 02.06.2016

Skutečný požitek... Příjemně neuchopitelný příběh, který zanechá silný dojem a pocit něčeho mile povědomého. Baricco je detailista, který umí vytvořit autentickou atmosféru a pozoruhodný myšlenkový přesah, aniž by v textu použil slůvko navíc. V tom je podle mě skutečné mistrovství...
((Nemůžu se ubránit úvahám, kolik má asi autor s Jesperem Gwynem společného... :-) )

6 21.04.2016