saruse
komentáře u knih
Hornické vdovy
Kamila Hladká
Po Šikmém kostele tato knížka ještě více dokresluje atmosféru hornického kraje a nebezpečí hornické profese. Tím, že jde o příběhy mých současnic, i vrstevnic, je každé vyprávění o to bližší. Každá z vypravěček musela v sobě najít obrovskou sílu neštěstí překonat a žít dál.
Tak akorát
Jostein Gaarder
Milé a zároveň hluboké čtení. Nevím, jak to lépe vyjádřit, jen rozhodně doporučuji k přečtení - pohlazení. :-)
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Nedočetla jsem... Do jedné třetiny jsem pořád čekala, ale to fakt nešlo. Mě vlastně ani nezajímaly ty postavy, ani jsem nebyla zvědavá, co se jim to vlastně děje a dělo, protože tak propleteně popsané a prokládané vnitřními monology a myšlenkovými pochody jsem to prostě nestíhala a ani nechtěla luštit a lovit mezi řádky. Toto patrně experimentování s časovými rovinami a psychickými stavy hlavní hrdinky se podle mě moc nepovedlo. Jinak se mi knihy R. Třeštíkové zatím vždy moc líbily!!
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Nemohla jsem se odtrhnout. Styl mi trochu vadil, infinitivy a jiná specifika vyjadřování, ale pak jsem si řekla - no jo, je jí 19 let, no jo, je to deník. Ale docela mě zajímala, holka jedna podivná. Dost jsem jí držela palce, ale plácala se v tom všem... Byli jsme jiní? Já se v mnoha věcech našla. Proto jsem byla u čtení shovívavá a vlastně i zvědavá. A doprovodné náčrtky, nákresy a kresby - skvělé.
Citrusový sad
Larry Tremblay
Pro mě silný příběh z prostředí, které si neumím a ani nechci více představovat! Tak rozdílná mentalita oproti našim krajům, tak rozdílné zacházení s lidským životem, s vírou v Boha, s rodinnými vztahy, takové sklony k fanatismu, k manipulaci... Přesto jsem opravdu ráda, že jsem na tuto knihu narazila a mohla si ji přečíst. První letošní skvělý knižní zážitek.
Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
Zase něco neobvyklého, tentokrát svět desetiletého kluka v zajetí her na mobilu a PC a v zajetí nenávisti k maceše a nesmíření se s rozchodem rodičů a s rozpadem rodiny. Docela z toho až mrazí, když si člověk uvědomí, že v důsledku špatně nastavených rodinných modelů, ale i v důsledku ovlivnění všemi těmi hrami malý člověk docela chladnokrevně začne plánovat definitivní odstranění "nepřítele". Perfektní. Včetně nástinu, jak by to za pár let mohlo vypadat s naším zplundrovaným životním prostředím.
Kuře na švestkách
Marjane Satrapi
Velmi působivé. Komiksy moc často nečtu, ale asi začnu po této zkušenosti více. A rozhodně nějaké další od M. Satrapiové.
Přítel Stesk
Zuzana Nováková (p)
Po "Sběrateli sněhu" další kniha z Edice Tvář z nakl. Vyšehrad. Další příjemný formát knihy, zajímavá jemná obálka a - uvnitř silný příběh. Uvěznění katolického básníka očima jeho rodiny a zejména dcery Viktorie. Střídání běžného vyprávění, popisujícího těžký život samotné matky se třemi dětmi, s dopisy, které Viktorie píše své neexistující sestře a v nichž odhaluje svoje nejniternější pocity. Nezanedbatelná úloha pana faráře, který se zavržené rodiny ujme a čelí lidským řečem i stranickým výhrůžkám. Vše napsáno velmi čtivě a krásnou češtinou. Od dcery skutečně vězněného katolického básníka a dramatika Václava Renče ani jinou knihu nelze očekávat. Vyznění je o to smutnější právě proto, že Zuzana Renčová Nováková čerpala z vlastních životních peripetií.
Zelená míle
Stephen King
Stejná bomba jako film. Pláč zaručen u obojího. V knize jsou všichni takoví syrovější a opravdovější, ve filmu byli až příliš poetičtí a celkově byl takový klidnější, kdežto v knížce to frčí. (Teda vlastně v knížkách - bylo fajn přečíst si Zelenou míli v šesti kouscích, tak jak poprvé vyšel i v originále, jako seriál.) Skvělé čtení.
O vlkovi, který vypadl z knížky
Thierry Robberecht
Slova dcery včera po přečtení: "To už je konec??!!" Nějak nám to přišlo moc fofrem v závěru. Ale vtip to má a hlavně nádherné ilustrace.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Mě to zajímalo. Každý příběh, který rozečtu, si potřebuju i dočíst, protože prostě mě zajímá, co s hrdiny bude. Ale víckrát už bych asi po tomto žánru či dvojici autorek nesáhla. Text nebyl tolik propracovaný, aby mě to lákalo ze stránky na stránku, připadalo mi, že přesně vidím, kde si "předaly prupisku" a začala psát ta druhá ze sester; jeden styl byl velmi rychlý a přímočarý až primitivní a rychlým tempem klopýtal kupředu, aby už už rychle rychle posunul děj, druhý styl byl v náznacích i psychologicky propracovanější a uspokojivější, ale jako celek to o to víc bylo do očí bijící. Ale už proto, že jsem předtím přečetla tématicky velmi podobné Sedmilhářky, jsem prostě chtěla vydržet až do konce. P. S.: Co se domácího násilí týče a bohatých versus chudých plus co se skrývá za zdmi zlatých klecí, rozhodně si přečtěte raději Sedmilhářky, ty jsou skvělé i výrazovými prostředky a celým vystavěním děje. ;-) :-)
Nedosáhneš na dno
Pavel Sekyrka
Dočetla jsem. Ale moc mě to neoslovilo. Dráždila mě Kristýnina "blik blik". ;-) A celkově ten styl psaní a některé obraty, nad jejichž smyslem jsem musela dlouze zapřemýšlet: "... chytla pevně její neprokrvené chladné ruce do svých nehybných prstů a propletla je se svými..." Ale myšlenka knihy výborná, méně obvyklý pohled na holocaust z jedné, ale i ze druhé strany. Jen jsem asi moc náročná na styl, na čtivost a vysokou kvalitu práce s mou milovanou češtinou. :-)
Myslete na děti!
Ian McEwan
Můj první McEwan. Jediný jistě nezůstane. Žádné lehké čtení - tématem, jazykem, soudními výrazy, ani odkazy na literaturu, hudbu atp. Vše od čtenáře vyžaduje maximální pozornost a přemýšlení. Ale odměnou je čtenářský zážitek a častý pocit splynutí s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky... "Jen mlhavě si uvědomovala, že po návratu na ni cosi čeká, protože to leželo kdesi hluboko pod ní, cizorodá skvrna na důvěrně známé krajině. Možná tam ani nebyla, možná to nebyla pravda."
Bábovky
Radka Třeštíková
Nestačí mi hvězdičky. Od knihy se nelze odtrhnout. Zároveň připouštím, že jsem se v postavách - když se začaly naplno prolínat - slušně ztratila a kolikrát jsem dohledávala kapitoly zpátky, jakože kdo, s kým a co. Ale - právě proto obdivuji, jak autorka svým obvyklým svižným, čtivým, vtipným způsobem dokázala psát a zároveň smysluplně udržovat linku prolínajících se postav, která kopíruje skutečný život, všichni jsme se všemi příbuzní, svět je tak malý. :-) Zároveň jsou v knize všechna možná schémata našich rodinných trablů - manželských, partnerských, trápení dětí, stárnoucí generace... Prostě ta kniha je napsaná geniálně. Nic hlubokomyslného, ale jako sonda do našich životů - jedinečné. Styl psaní skutečně velmi osvěžující. Výborné čtení.
To prší moře
Radka Třeštíková
Perfektní. Opravdu skvěle napsáno, dějová linka, v níž se prolínají různé časové roviny a úhly pohledu všech hlavních postav, zdá se, že se v tom ztratíte, ale to ani náhodou. Naopak - stačí maličkost, drobná zmínka o čemsi - a vše do sebe zapadne jako ozubená kolečka a příběh se točí dál. Skvělé čtení.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
To je KNIHA!! Úplně mě to dostalo, nemám žádná výstižná slova. Snad jen, že by ji měli přečíst všichni rodiče, aby nenapáchali škody na svých dětech, že by ji měli přečíst všichni vnímaví čtenáři, kterým nevadí si u knihy pobrečet, že to prostě stojí za přečtení, pokud v knize hledáte emoce a život, jaký opravdu je, i se všemi nedorozuměními, zklamáními a (ne)vědomými ublíženími. Protože není vždycky všechno jenom růžové. Další kniha, u které jsem chtěla a zároveň nechtěla dojít k poslední stránce.
Poslední věta
Lisa Genova
Velmi detailní a tím pádem zdrcující pohled do pocitů bezmoci toho, kdo nemoc má a toho, kdo o něj pečuje. Anna 13 níže napsala krásný komentář. Víc není co dodat. Pět hvězd knize a maximální úcta ke všem takto nemocným a jejich pečovatelům.
Diagnóza
Petr Ligocký
"Nemám dar si moc vymýšlet, proto jsem nucen opisovat od života," to jsou slova samotného autora této debutové sbírky. Při čtení textů nelze nevidět, jak je všechno odžito, prožito, procítěno. Nejde jen o hru (a zároveň o pečlivou volbu) slov; jde o pohledy pod slupku lidí, věcí, nálad, situací, vztahů... Vybavil se mi literární pojem "poezie všedního dne". Vybavilo se mi mnoho s básněmi rezonujících situací a podnětů z mého života. A mám silný pocit, že kdo zatím prohlašuje, že poezie není nic pro něj, měl by si zkusit přečíst právě Diagnózu - a bude velmi mile překvapen.
Nádherné úterý čili Slečna Brambůrková chodí po světě
Daisy Mrázková
To je takové pohlazení. Stejně jako "Můj medvěd Flóra" a další knihy paní Mrázkové. Jemné ilustrace, dětsky zvídavé a křehké texty, fantazie, něha, dobrosrdečnost... Maminky, nezapomínejte na tyto knížky, až přijde čas, kdy vaši drobečkové už čtení více vnímají. Dětské oči u příběhu D. Mrázkové září a děti se celkově zklidňují.