saruse komentáře u knih

Nedokážu pustit z ruky. Líbí se mi ta nesmlouvavá naléhavost, která je ale zároveň tak přirozená a laskavá, že snad musí každého (mladého) oslovit. Autor naprosto stejně i přednáší, člověk hltá každé slovo.

7 29.11.2020

Nádhera. Až se stydím, že jsem to v rámci studií nečetla dřív. Ale asi jsem si tyto novely měla užít právě až teď, v pokročilém věku. :-)

7 31.08.2020

No, Barbara Nesvadbová. Tolikrát jsem si říkala - už ani řádeček - a přesto jsem na každou její další knížku zvědavá. :-) A už jsem zvyklá na její zvláštní věty končící slovesem typu: "Jednoduché to vlastně tenkrát bylo." nebo "Velice zvláštní trojici tvoříme." Takže proč ne, tento niterný příběh ze života mě docela bavil. Ale nevím, proč je na obálce uveden jako román. Sama autorka o něm kdesi řekla, že jde o novelu. Držme se toho. Román to skutečně není.

7 19.07.2020

Nádherná nádhera! Jak je možné, že jsem tuto autorku zatím neobjevila? Krásu, křehkost a hloubku jejího projevu? Teď to napravím a zhltnu každou její knihu. Už začínám číst další. :-) S vděkem, že dokáže vykreslovat tak lidsky a empaticky zdánlivě obyčejné příběhy zdánlivě obyčejných lidí.

7 17.03.2020

Kdysi i Potom, tak silné příběhy. Přitom tak jednoduše napsané. Přitom tak rozsahem stran nedlouhé. Ale obsahem... nezapomenutelné. Srdce nad tím bolí. Když ne přímo tyto, tak statisíce podobných příběhů se staly, a to pomyšlení je nejhorší. A to se nikdy nedá odestát. A to se nikdy nedá odpustit.

7 02.09.2018

Jako líčení života na dědině to je výborně vystiženo. Zaznamenáno. Odposloucháno. Autorkou odžito. :-) Jsem rejpalka - Josef v hospodě odpoví někomu, že je dobré počasí a žně začnou už brzo, v půlce července. Je těsně před letními prázdninami. Poté se z hospody staví na chvilku u mladých a dozví se o třetím těhotenství snachy, která na dotaz, kdy se to narodí, odpoví "koncem dubna". :-) To jedině bych přepočítala, jinak všechno sedí - myšlenkové pochody, strachy, co na to či ono řeknou lidi, generační sounáležitosti, smrsknuté leckdy jen do pocitu povinnosti pomoct rodičům, prarodičům. Věrně popsané prostředí, činnosti v hospodářství, vztahy, názory, námitky, domněnky... Autentické jak nejvíc to jde.

7 12.06.2018

Tak to byla síla. Podobný žánr vůbec nevyhledávám, cíleně jsem se chtěla seznámit s tímto vychvalovaným autorem a zařadit si ho poté do severských autorů v letošní výzvě. A jsem ráda, že jsem si vybrala Sněhuláka. Nebo on mě? Zrovna jsem potřebovala se trochu odreagovat ve smyslu "pobát". A pobála jsem se vskutku hodně, někdy jsem v noci neměla odvahu vystrčit nos z postele.

7 25.02.2017

Originální myšlenky, jako vždy naléhavé výzvy ke všemu, co může přinést radostný život, výzvy k přemýšlení, ke vděčnosti, k poznávání světa okolo nás... Kniha pro mě byla trochu těžší ke čtení než Nevyžádané rady mládeži (ta mě oslovila silněji), ale jsem nakonec ráda, že i tuto jsem dočetla, protože v každé další kapitolce (či v každém dalším selfíčku :-) ) čekaly další a další zajímavé a podnětné myšlenky. Navíc je v knize autor velmi sebekritický a snaží se poukázat i na své chyby a pochybnosti. Možná to může působit neupřímně jako pozérství - jak psal někdo přede mnou - ale jak znám autora i z různých vystoupení, věřím, že to žádná póza či falešná pokora není. O to bližší texty jsou, když vím, že ten, kdo je psal, si nehraje na neomylného a dokonalého, ale dokáže se přihlásit i ke svým přešlapům.

6 25.01.2021

Nepopsatelně drsný, otřesný a zároveň nadějeplný příběh silné dívky, oddané sestry, rodící se odvážné ženy. Její jméno se během příběhu vůbec nedozvíme... je titulována nejrůznějšími pojmenováními, nejčastěji ironickými a pohrdavými z úst svého otce. Ona ale nechce zůstat anonymní neviditelnou amébou, kořistí, nulou. A bojuje za sebe i za brášku. Fakt síla!

6 02.11.2020

Někdo už napsal níže - kontroverzní téma. Ale až zamrazí, když se na to podíváme pohledem z druhé strany. Ilustrace nádherné. Texty poetické, přitom ty zvraty, ten vývoj od idyly s rodiči na rozkvetlých loukách přes sutiny, ve které se proměnilo rodné město, až po nejistotu, útěk přes v tu chvíli nepřátelské moře. Nic není jen černobílé, nic se nedá smést ze stolu jedním univerzálním názorem.

6 04.02.2019

Silný příběh - slabě napsaný... Nejdřív jsem si myslela, zda to není špatným překladem. Ale pokud nebyla dobrá předloha, nemohl překladatel udělat žádný zázrak. Přesto je to zase jiný, zajímavý pohled na Osvětim.

6 28.12.2018

Takhle dlouho jsem žádnou knížku nečetla - skoro tři týdny! Už bych ji skoro odložila... ale ten styl vyprávění se mi líbil. Nicméně byla to nuda. Moc rozvleklé. Seškrtané by to možná mělo větší švih. Taky jsem v této rozvleklosti jen špatně odhalovala nějaké indicie, nepřicházely nápady, kdo a proč by mohl něco spáchat a vůbec jsem nebyla napnutá. Takový zvláštní detektivní román. Víc román, než detektivní. :-) Ale chtěla jsem od autorky znát i něco jiného než Pottera. To jsem si splnila. Pro ilustraci to jednou provždy stačí. :-)

6 09.04.2018

Zajímavě napsáno. Zatím jediná kniha, kterou jsem četla na téma teroristického útoku na Dvojčata. Je to takové hodně americké, ale opravdu zajímavě a čtivě napsané.

6 18.02.2018

Někdy trochu dlouhé a krkolomné věty a slovosled, musela jsem se vracet a číst znovu, abych pochopila smysl. Pasáže ze současnosti mi taky přišly někdy moc rozvleklé. Ale to jsou asi jediná drobná mínus. Jinak mě obtěžovalo vaření, chození do práce a na nákupy... protože jsem chtěla číst a číst a číst a dozvědět se, jak to celé dopadlo! Z komentářů tady na DK jsem věděla, že závěr bude překvapivý, ale toto mě opravdu nenapadlo! Cítila jsem se podvedená!! - ale v dobrém, jakože WAU!!! A z dalších komentářů jsem věděla, že líčení Osvětimi bude síla. Byla... :-( odkládala jsem knihu, dávala přestávky, vydýchávala, bylo mi opravdu nevolno... Je to prostě silný příběh. Syn byl den poté, co jsem knihu začala číst, se školou v Osvětimi. Jeho líčení se mi s příběhem úplně prolnulo, protože průvodce ty osmáky a deváťáky
nešetřil a předložil jim všechna fakta a všechny hrůzy. Myslela jsem, že mě v tématu holocaust už nic nepřekvapí, ale jo. Skvělé!

6 04.02.2018

Moc se mi to líbilo. Je z toho cítit syrovost ostrovního života, pomalé plynutí času, absolutní nadvláda přírodních živlů, jednoduchost psychiky hlavních postav, přitom se silnými prožitky a nečekanými citovými projevy - negativními i pozitivními... Náhodou jsem začala knihu číst během teprve před pár dny skončené dovolené na Hvaru. Tedy na ostrově. :-) Zažili jsme i silnou bouři. A život tam plyne úplně jinak. Samozřejmě to není srovnatelné s ostrovem z knihy, přesto poměrně odlehlé místo, na němž jsme pobývali, umocňovalo moje prožitky z četby. Chtěla jsem "tam" chvíli být s hlavními postavami - a zároveň bych tak nechtěla žít ani za milion. Za mě výborná kniha.

6 14.09.2017

Dospěláci, přečtěte si, doporučte svým náctiletcům a potom s nimi společně přemýšlejte nad dalším krásným příběhem této autorky. První byl "Dárce". Obojí nádherné.

6 11.08.2017

Téma příběhu fajn, ale na to, jak je kniha tlustá, jsou některé věci tak nějak nedotažené, hop sem, hop tam... Některé myšlenky zaujaly, jiné jako by byly tak nějak "na sílu". Kdysi jsem sledovala autorčin profil Krkavčí matka - a i tam mě některými příspěvky oslovila, ne-li nadchla, jinými někdy i naštvala pro jednostrannost pohledu a jakýsi nesmlouvavě sdělený názor "je to tak a nejinak a basta". Vychvalované jsou její dvě knihy Agnes, tak možná zkusím ještě jednu z nich, ale až po čase.

5 17.04.2024

Tohle je přesně to, co mě potěší, když najdu v knize. Pomalý běh dnů se vším, co přinášejí - což není akčnost každou vteřinu, ale tisíce drobných, nudných, opakujících se činností... V nichž se ovšem dá najít záchytný bod k přemýšlení, k odhodlání se k nečemu, nebo naopak k beznaději, k pocitu "co teď, co dál, proč vůbec...". Podle mě výborně popsaná realita mladého člověka na hranici mezi bezstarostným mládím a zodpovědností dospělosti.

5 19.08.2022

Kniha je nádherná příběhem i ilustracemi. Pasáže o přírodě by se mohly zdát příliš rozsáhlé a odvádějící pozornost od dívky Majdy Mojenky a její rodiny, ale opak je pravdou. Ale vlastně se nemůžu více rozepsat, abych příliš neprozrazovala. Psáno poutavě, zajímavě, včetně přírodních líčení a rozprav; pokud nemáte problém se vcítit do světa hlavního hrdiny, tato kniha vám přinese nevšední zážitky, možná i návrat do dětství a živé vzpomínky na toulání lesem. Ale i něco víc - protože ani dětem se nevyhýbají neveselé a smutné životní okolnosti, které otřesou základními jistotami jejich dětství.

5 30.05.2022

Moc jsem se na tuto knihu těšila, v kalendáři od jara zaznamenáno datum 15.10., kdy měla vyjít. Přesto pro mě jedničkou zůstává kniha Koho vypijou lišky. Čekání na spoušť je souborem nádherných příběhů, psaných krásnou češtinou. Proto dávám pět hvězdiček, i když budu muset přečíst ještě jednou, protože mi unikaly návaznosti mezi jednotlivými příběhy a postavami. Nebyla jsem asi dost soustředěná, vzhledem k okolnostem jsem nemohla číst tzv. "na jeden zátah", což si tato kniha zaslouží a jistě by se tím pro mě stala srozumitelnější v provázanostech jednotlivých osudů postav.

5 15.11.2021