Selfíčka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451360/big_selficka-fMY-451360.png 4.451
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Selfíčka

Pavlína197
29.09.2022

I když autor hned v úvodu žádá čtenáře, aby ,,nečetli tuto knihu jako knihu o mně", přiznávám, že vyhovět prosbě se mi vždycky nepovedlo; všechny zápisky jsou velice osobní a nevidět za nimi autora prostě nejde. Možná i proto jsem některým textům nerozuměla, většina mě ale oslovila a některé mi doslova mluví z duše. Chtěla jsem si sem pro sebe opsat pár odstavců, jenže nakonec by jich bylo tolik... raději si knihu koupím. :-)
Jen jeden za všechny a pro nás pro všechny:
,,Máme to před očima. Stačí o tom napsat. Jak je možné, že i toto jaro, které přece musejí vidět všichni, kdo vyšli z domu ven, všichni, kdo se vydali do práce, všichni, kdo jdou z práce, všichni, kdo šli vteřinku pod širou oblohou, jak to, že ještě jsou, jak to říct, ateisté? Jak to, že všichni, kteří dnes dýchali večerní vzduch, ještě nezpívají chorály vděčnosti? Jak to, že necítí potřebu nahlas poděkovat za jaro a za život?"

engelbert
01.09.2022

Dovolím si nehodnotit. Knížka je poměrně krátká, přesto jsem se už v jejím začátku cítil zahlcen autorovým neustálým vyznáváním víry a výčty důkazů boží přítomnosti.


WileE.Coyote
04.08.2022

Osobní zápasy až na dřeň. Bití na poplach. Vylévání svého zraněného srdce. Touha po Bohu, po životě, po rodině a blízkosti, po církvi, která není lidem a Bohu na překážku. Co ho trápí a rozčiluje. V čem spatřuje hluboký smysl a co je mu zdrojem naděje. Pronikavé vhledy. Místy kázání. Deník psaný s tím, že ho někdo bude číst. Imaginativní jazyk plný obraznosti. Žasnoucí nad krásou přírody. Zvoucí ke chvále Stvořitele. Ukazatel cesty. Opovážlivě upřímný. Vůči církevním hierarchům někdy až překvapivě troufalý. Dvojsečný meč pronikající až na rozhraní ducha a duše.

„Tak na mě, pane biskupe, můžete být hrdý. Kdybyste znal můj život, možná byste hovořil o mém velkém kněžském vítězství. Jenže moje vítězství stálo příliš. Až se zase uvidíme na slavné mši svaté, řeknete mi tu svoji obvyklou větu o nesprávné barvě mých bot. Nebo mi sdělíte, že se za mě modlíte. Pokračujte. Zatím to není moc vidět, aspoň ne na mém kněžství. Třesu se úzkosti, pane biskupe. Kvůli církvi, šedému a studenému monstru, jsem rozbil srdce a zničil život. Můžete mi připít na vítězství, já pít nebudu, třásla by se mi ruka. Zvítězil jsem, ale nechtěl jsem zvítězit. A nejsem si jistý, jestli tam nahoře v nebi nevidí moje vítězství jako prohru. Brno, 14. října 2001.“

cicon
12.03.2022

Hloubka a otevřenost, dotklo se to mého nitra, co víc si přát....

m.valova
27.01.2022

Marek Vácha,kněz,etik,biolog a vzdělaný člověk,sympatický a to je jen malý výčet všeho.Znám ho spíše jako kněze z kostela a jako odborníka z rozhovorů na rádiích a nebo v televizi a teď můžu říct,že budu i čtenářem jeho knih.Kniha je náročná na čtení a přemýšlení,četla jsem ji dvakrát a ještě by se jistě našlo mnoho věcí na kterými by se dalo opakovaně zamýšlet.Určitě není pro široký okruh čtenářů,ale já vím,že je zde spousta dobrých úvah,zamyšlení a že jsou v životě situace,kdy víru a naději prostě potřebujete.

marca_m
15.12.2021

Kromě mnoha trefných úvah, které si každý může vzít k zamyšlení, je fascinující rozpor, ve kterém autor podle mého soudu musí žít. Na jedné straně je zřejmá jeho neuvěřitelná vnitřní radost z nekonečného úžasu nad přírodou a krásou života, na druhé straně velké vnitřní utrpení a bolest plynoucí ze samoty kněžství, které asi nikdy nepomine. Je třeba hodně číst mezi řádky, ale myslím, že Marek Vácha dal čtenářům hodně nahlédnout do svého nitra, s čímž koresponduje i název knihy.

Limboračka
28.09.2021

Hřejivá záležitost, kterou mě těšilo mít neustále u sebe v batohu, na nočním stolku a ideálně samozřejmě rozevřenou v ruce… Po dlouhé době jsem si nějakou knihu šetřila a nechtělo se mi ji dočíst. Přesto jsem se však po čtyřech dnech tak jako tak dobrala poslední stránky. Ukládám k Nevyžádaným radám mládeži a s radostí se k ní budu vracet pro další pohlazení.

Chesterton
16.07.2021

Toto je hodně těžké čtení, chvílemi jako mlýnský kámen? A ještě těžší hodnocení.
Nejvíc se mi chce podepsat komentář od freejazz, protože asi hodně tuším, co chtěl svou výstižnou stručností říct.

Za mě bylo víc selfíček přepálených než rozmazaných a taky bych na místě autora, kterého si vážím stále víc, lehce ubrala na upřímnosti a mnohde zjemnila hrany! Jenže potom už by to nebyl Orko ve své naléhavosti, která jest jeho osobitostí a hodně cenným rysem povahy i pastoračního přístupu. Přesto, že asi nejvíce životních neladů a rozervanosti přináší jemu samému.
Ano. Chybí tam retuš a to je hodnota sama o sobě!!
P.S. pro Petoklad: Marek je všechno jiné než pozér a falešný chlap. . . .
3/5

1