Selfíčka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451360/big_selficka-fMY-451360.png 4.132
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Selfíčka

Limboračka
28. září

Hřejivá záležitost, kterou mě těšilo mít neustále u sebe v batohu, na nočním stolku a ideálně samozřejmě rozevřenou v ruce… Po dlouhé době jsem si nějakou knihu šetřila a nechtělo se mi ji dočíst. Přesto jsem se však po čtyřech dnech tak jako tak dobrala poslední stránky. Ukládám k Nevyžádaným radám mládeži a s radostí se k ní budu vracet pro další pohlazení.

Chesterton
16. července

Toto je hodně těžké čtení, chvílemi jako mlýnský kámen? A ještě těžší hodnocení.
Nejvíc se mi chce podepsat komentář od freejazz, protože asi hodně tuším, co chtěl svou výstižnou stručností říct.

Za mě bylo víc selfíček přepálených než rozmazaných a taky bych na místě autora, kterého si vážím stále víc, lehce ubrala na upřímnosti a mnohde zjemnila hrany! Jenže potom už by to nebyl Orko ve své naléhavosti, která jest jeho osobitostí a hodně cenným rysem povahy i pastoračního přístupu. Přesto, že asi nejvíce životních neladů a rozervanosti přináší jemu samému.
Ano. Chybí tam retuš a to je hodnota sama o sobě!!
P.S. pro Petoklad: Marek je všechno jiné než pozér a falešný chlap. . . .
3/5


Sahti
30. června

Spatna volba. Ja, clovek ateista a koupi si takovouhle knizku... Poputuje do knihobudky, snad si sveho ctenare, kteremu lepe sedne, najde...

freejazz
03. dubna

někdy je slov málo, někdy přebývají. někdy bych snad ani nepsal. o některých detailech. ale vcelku je to velmi povedený portrét rozervaného muže. i když složený z někdy rozmazaných, někdy přepálených selfíček. není to umělecky retušovaný autoportrét a to je na této knížce to nejhodnotnější.
kdoví, kolik z nás by něco podobného svedlo...
díky.

Taťka Hraboš
10. února

Já nevím, možná je to tím, že – slovy Járy Cimrmana – „jsem takový ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá“, ale tahle knížka mě za srdce nevzala. Netvrdím, že jsem si v ní nenašel zajímavé a podnětné myšlenky, hlavně s tou všudypřítomnou výzvou hledat a nacházet krásu a potěšení (v podání autora hledat Boha) v každodenním životě a obyčejných věcech, naprosto souhlasím, ale jinak mi knížka přišla strašně ukecaná, se stále se opakujícími motivy, jen jinými slovy podanými, přibližně po přečtení první třetiny mi to – lidově vyjádřeno – připadalo všechno „na jedno brdo“. Nebýt autorovým povoláním pokoušet se svým ovečkám vykládat svět, skoro bych ho podezíral, že si marnivě libuje v tom, jakou bohatou slovní zásobu má a jak s ní umí nakládat, a snaží se tím před čtenáři chlubit. Nakonec vlastně stejně jako ti, co se perfektně upravení (přinejmenším v nějakém fotografickém programu) ukazují svému obecenstvu v selfíčkách, jejichž označení si autor pro název své knihy zvolil.

keek
06. února

Hluboký úderný jednohubky, který jsem zhltala možná až příliš rychle. Váchovy otisky paměti jsou psány opravdu jeho srdcem, duší, celým tělem. Křičí do světa, že Bůh je, a pomáhá ho nalézt. Snaží se svými slovy vyčistit naše oči, abychom viděli to, co on. Nádherným jazykem naléhavě apeluje, varuje, ale vlévá naději. Zásadně odkrývá sám sebe. Za mě lepší než Nevyžádané rady mládeži.

saruse
25. ledna

Originální myšlenky, jako vždy naléhavé výzvy ke všemu, co může přinést radostný život, výzvy k přemýšlení, ke vděčnosti, k poznávání světa okolo nás... Kniha pro mě byla trochu těžší ke čtení než Nevyžádané rady mládeži (ta mě oslovila silněji), ale jsem nakonec ráda, že i tuto jsem dočetla, protože v každé další kapitolce (či v každém dalším selfíčku :-) ) čekaly další a další zajímavé a podnětné myšlenky. Navíc je v knize autor velmi sebekritický a snaží se poukázat i na své chyby a pochybnosti. Možná to může působit neupřímně jako pozérství - jak psal někdo přede mnou - ale jak znám autora i z různých vystoupení, věřím, že to žádná póza či falešná pokora není. O to bližší texty jsou, když vím, že ten, kdo je psal, si nehraje na neomylného a dokonalého, ale dokáže se přihlásit i ke svým přešlapům.

Petoklad
15.12.2020

Mě je to líto, ale autor mi připadá jako čím dá větší pozér. Nechce údajně nijak moralizovat - ale vším, co vyjde z jeho úst nedělá nic jiného. Falešná skromnost a pokora, vystřelit osten a pak nasadit tvář smířlivého, který chápe ty ostatní. Svoje štiplavé názory nedokáže "obhájit", jsou to jen dojmy a je jich na mě prostě moc a čiší z nich faleš, abych je bral nějak vážně. S touhle to proti selfíčkům nevyhrajem.

1