Mojenka
Olga Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487653/bmid_mojenka-6kN-487653.jpeg
4
153
43
Když je vám deset a svět se postaví na hlavu… Magdaléna má ráda les, mech, kapradiny, různé odstíny zelené barvy, zvířecí stopy a parůžky. Nesnáší svoje nemožné jméno, chovatelský kroužek, kde „vězní“ zvířata, a přírodopisářku, protože ta její nadstandardní zájem o určité oblasti přírodopisu považuje za provokaci. A hlavně nenávidí parazity, hálky na listech stromů a raky. Proč? Protože její maminka je nemocná. Silný příběh dívky, která se musí vyrovnávat se situací, kdy do úzkého rodinného kruhu zasáhne nemoc a otřese zdánlivými jistotami jako zemětřesení. Díky vřelému humoru a pevným vztahům mezi nejbližšími se podaří vyžehlit i Mojenčiny hodně „telecí“ nápady. Olga Stehlíková má cit pro přesné odměření emocí, její příběh své čtenáře pevně lapí, citově zaangažuje, ale nevydírá. Navíc je tak nabitý zajímavostmi z říše zvířat, rostlin a stromů, že zatoužíte listovat encyklopediemi a bloumat lesem s očima navrch hlavy.... celý text
Přidat komentář
Úžasná knížka, dojemná, citlivě napsaná, autorka se dokázala ponořit do duše malého dítěte a popsat věrohodně jeho pocity. Ocení i dospělí.
Dětská kniha, která zaujme i dospělého.
Těžké téma vážné nemoci odlehčené nádherným vykreslením přírodních krás.
Pohled hlavní hrdinky je dětsky čistý.
Postavy jsou tak milé, že bych se k nim hned nastěhovala. Skělé audio v podání s Terezou Dočkalovou.
Mojenka je jedna z těch knížek, jejíž hlavní postavou je dětský hrdina stíhaný nelehkým osudem. Připadá mi, že za poslední roky se s takovými knihami celkem roztrhl pytel (namátkově můžu jmenovat Vrány, Soběstačného, Les v domě, Símku apod.). A vlastně proč ne, téma je to aktuální, malých dětí žijících v těžkých životních situacích je spoustu a je potřeba na to upozorňovat.
Čtenářsky mě tyto knihy už moc nepřekvapují, avšak musím uznat, že Mojenka byla trochu jiná. Možná to bylo tím, že jsem knihu poslouchala v audioverzi s krásnou interpretací Terezy Dočkalové. Ale hlavně spíš tím, jak je v knize nádherně propojena příroda s lidským životem. Jak je k přírodě i k nemoci přístupováno s respektem. Navíc je zde dokonale vykreslena nevinnost dětské duše.
Mojenka je, ač s těžkým tématem, pohlazením na duši.
4,5/5.
Krásná dětská kniha, která toho má ale tolik co předat i starším generacím. Příběh holčičky, která se musí vyrovnávat s nemocí svojí maminky a se změnami, které s touto situací prochází. Mojenka je vlastně i trochu učebnice biologie. Tolik krásných popisů naší přírody jsem dlouho nečetla. A do příběhu je to tak krásně a nenásilně zakomponované. Celé grafické zpracování je opět skvělé, jak už to u Hostu bývá. Kniha je silná, bolavá ale předá vám toho tolik, že stojí za to ji číst.
Sic určená pro děti, poslouží skvěle i dospělým:) Vzala za srdce, přečteno na jeden zátah. Krásné ilustrace k tomu...
(SPOILER) Na knize mě nejvíc zaujalo záhadné propojení biologie a života. Proč je pro maminku tak důležité mluvit s dcerou v posledních dnech právě o stromech a houbách? Proč ji dokonce posílá ven? Co v ní chce zanechat? Jedna profesorka to vyjádřila tak, že kniha je obrazná, ačkoliv to tak na první pohled nevypadá. Líbila se mi i jazyková stránka knihy (sou-kmen-ovci). Portrét dívky mi nakonec přišel věrohodný, ačkoliv jsem s její přemoudřelostí trochu bojovala a zdála se mi umělá. Nakonec mě celá ta povaha přesvědčila.
Mojenka je primárně určena dětem a dětský čtenář si v ní skutečně najde vše, co by mohl žádat. Sympatickou hrdinku, která je ale tak trochu svéráz, má vlastní názor na spoustu věcí ovlivněný zejména milovanou maminkou. Dobrodružství, přátelství, momenty překvapení, veselé příhody, ale samozřejmě i tu neustálou temnotu spojenou s vážnou nemocí. Konec konců to je dozajista téma, které kniha uchopuje komplexně a dětského čtenáře sice nemilosrdně, ale s respektem a úctou konfrontuje se zásadním problémem, jemuž by sice čelit neměl, ale občas čelí. Díky maminčině a Mojenčině vášnivému vztahu k přírodě nechybí spousta až vědeckých fakt, ze kterých se čtenář může poučit, anebo je prostě jen tak přelétnout (doporučuji variantu a). Troufám si tvrdit, že spousta informací překvapí i dospěláka a tím se dostávám k tomu, že přestože se beze sporu jedná o dětskou knihu, dospělý čtenář si v ní najde taky své. Minimálně může perfektně posloužit jako nástroj k tomu, jak přistoupit k nemoci a smrti v rodině a jak to vysvětlit dítěti. Dílo doplňují snové ilustrace Andrey Tachezy, které se k příběhu nesmírně hodí, a když jsem si je po přečtení prošla ještě jednou, měla jsem na krajíčku, protože až zpětně jsem pochopila, jak moc velký význam vlastně hrají a jak napovídají, co bude. Celkově je Mojenka perfektním počinem vhodným snad pro každého, pokud tedy už pokukujete po tipech na vánoční dárky, připište si tuhle knížku na seznam.
Příjemné vyprávění dívenky, která nade vše miluje přírodu a svoji maminku. Jenže jim do života vstoupí zákeřná nemoc. Pohodové čtení, které pohladí po duši, ale taky je malinko bolavé.
(SPOILER)
To, že je knížka poklad, je zřejmé. Popisy přírody a dobrodružství v přírodě mě nijak neobtěžovaly. Naopak, díky nim jsem si upamatovala, že byly časy, kdy jsem s chutí sahala po encyklopediích. Chvíle jsem se u knížky pochechtávala - Mojenka a chovatelák - chvílemi se kutálely slzy. Nic naplat, jde o knížku o rakovi.
Co zbývá zjistit je, jaké děti knihu zvládnou. Asi bych spíše doporučovala ke společnému čtení. S rodiči. I v případě odolných jedinců. Protože v situaci, ve které se ocitla Mojenka, se bohužel může ocitnout v podstatě kterékoliv dítě, a vždy to bude na ... houby. Ať držíme notu přírodní prózy.
Krásný a dojemný příběh, ve které hraje hlavní roli vážná nemoc v rodině. Očima desetiletého dítěte prožíváme, jak se změní život rodiny. Magda je ovšem statečná holka, která se snaží potěšit maminku různými situacemi, které nejsou úplně vždy správné. Ve finále jsou ale mnohdy úsměvné.
Kniha je doplněna krásnými ilustracemi od Andrey Tachezy. Ač je určena dětem od 9 let, doporučuji ji k přečtení i dospělým. Je to silný příběh.
Hezká obálka a pěkná recenze. Ale to je tak vše. Pak přišlo zklamání. V knize jsou rozličné chyby, rozhodně autorka přírodě a chovatelství nerozumí, vše je navíc poskládáno tak uměle a nereálně, takže je vidět, že se jedná o vymyšlený příběh. Poselství dětem také uniká.
Během čtení jsem byla z knihy trošku rozpačitá. Líbila se mi, to ano, styl a jazyk, který je v knize použit, mě zaujal okamžitě, nadchlo mě líčení přírody a různé zajímavosti o ní, ale tak nějak mi přišlo, že TOHO vážného tématu se Olga Stehlíková dotýká opravdu jen velmi okrajově a anotace je trochu zavádějící. Ale pak se kniha přehoupla do druhého podzimu a třetího...a ten závěr mě úplně dostal.
Mám ráda, když příběh respektuje čtenáře a dává mu prostor pro jeho fantazii, představivost a nepředkládá mu vše na talíři. A přesně tak to bylo tady. Vnímavý čtenář si střípky poskládá dohromady a je jen na něm, jak moc se do vyprávění vcítí a prožije si ho. Mě to zasáhlo velmi.
Tak nádherná kniha!
Vrátila jsem se zhruba o plus dvacet let zpět, sedím u babičky na dvoře, čuchám vůni sena, babička čte na pohovce v kuchyni čtyřikrát rychleji a více než já, vedle mě vrčí rotvajler, strejda nadává na traktor, děda komentuje politiku a já si nedovedu představit, že to bude někdy jiný, že budu dospělá a že nedejbože by měl někdo z týhle idylky zmizet.
Nakonec zmizeli všichni. Zůstala jen pachuť nesmyslnosti a nespravedlnosti smrti. A otazníky nad svým vlastním směřováním.
S Mojenkou jsem se skoro až ztotožnila - láska ke zvířatům, schopnost řešit (i když zbrkle) situace a specifické vnímání světa bez potřeby se socializovat za každou cenu.
Do toho encyklopedické popisy fauny a flóry, tahle kniha by mě v dětství vážně moc bavila.
Hezkej letní flashback.
Pro mládež knížka velmi prospěšná. Jednak s citem vypráví o bolestech, která se v rodině stávají a pak taky moc pěkné vyprávění o přírodě.
Desetiletá Magdalena (maminka jí říká Mojenka) bydlí na vsi za Prahou, sice nemá kamarády, ale má skvělé rodiče a s maminkou sdílí lásku k přírodě, zajímají ji všemožní živočichové, rostliny a pozorování všeho živého jak u nich na zahradě za domem, na louce, u řeky Berounky, tak v brdských lesích.
Všechno se trochu změní, když se u maminky objeví vážná nemoc
Mojenka je přesně ta knížka, která je vhodná pro děti i dospělé, protože každý se v ní bude soustředit na něco jiného, děti zaujmou hlavně Mojenčina dobrodružství, dospělí zřejmě budou stále čekat na nějakou informaci o mamince a o tom, jak se s nemocí pere Zmínek o mamince v knížce nakonec až tolik není, ale když se objeví, jsou hodně silné, aspoň pro mě byly
Některé pasáže se možná někomu budou zdát až moc didaktické, mně ovšem jako dospělé čtenářce nevadily, dozvěděla jsem se spoustu nových informací, líbil se mi i jemný humor a jazyková hravost Mojenka má třeba originálně pojmenované různé odstíny zelené, jeden z nich se nazývá meška, což je podle mechově zelené
Velmi oceňuju, jak je zpracovaný konec knihy, zajímalo by mě, jak ho vnímají menší děti, jestli si domyslí to, co není řečeno Já osobně jsem na konci fakt hodně brečela
Hodnocení: 5* z 5*
Musím se přiznat, že se mi těžko hodnotí. Nedokážu úplně slovy popsat co všechno mi kniha předala
Mojenka se řadí mezi literaturu pro děti, s čímž úplně nesouzním. Nevím, jestli děti úplně dokáží číst mezi řádky a u této knihy najdeme skrytých myšlenek hned několik. Naprosto mě uchvátil jazyk, který je jednoduchý a naprosto autentický věku hlavní hrdinky. Také celé zpracování silného a smutného tématu z pohledu mladé holky je velmi lehce podané, zasáhne přesně tam kam má. Zamilovala jsem si povahu Mojenky, její pohled na svět, to jak přemýšlela a jak se k určitým situacím stavěla. Olga Stehlíková naprosto geniálně zpracovala těžké téma a ještě nás obohatila o nemálo informací z biologie velmi zajímavou formou. Nenudila jsem se ani minutu a s nadšením jsem se ke knize vracela. Po celou dobu čtení jsem měla chuť zajít do lesa a vnímat všechno to, co se v knize objevuje. Zůstane mi v srdci asi už navždycky a velmi ráda se ke knize ještě vrátím. Velké doporučení!
Takto knihu hodnotí Nezletila kritička Zorka (10 let), celou recenzi najdete na Facebooku ve skupině Nezletilí kritici: "Moc se mi líbí děj, spisovatelka umí i těžké pocity čtenářům dávkovat po kouscích. Emoce z děje přicházejí pozvolna. Celá knížka je napsaná nespisovně, což dělá dojem, že to opravdu psala páťačka. Krásné jsou také ilustrace, které vyobrazují spíše pocity než děj. Když se pak člověk dozví, co přesně se stalo Mojenčině mamince (informace jsem si dohledala), je příběh ještě dojemnější."
(SPOILER)
Četla jsem s velkým, převelikým očekáváním. A některé motivy se mi líbily.
Mojenka je úžasná a statečná a chytrá holčička. Její rodiče se na ní vlastně hrozně moc vykašlali, nechali ji se plácat v nejistotě samotnou, bez pomoci jejich, přátel, kohokoli. Tatínek působí docela fajn, ale proč pro pána jána se svou dcerou tak málo mluví, vysvětluje jí, naslouchá jí? A maminka je jako zavřená ve věži, tráví víc času s pečovatelkou než s dcerou. Možná to tak je, dítě plné života a dravosti přírody nemůže být pořád s někým, kdo umírá, ale Mojenka má hrozný nedostatek svojí maminky a mamince by také určitě bylo líp, kdyby mohla mít u sebe Mojenku. O tom, že by trávili čas spolu, tatínek, maminka, Mojenka, že by se sešli u maminčiny postele a povídali si, není ani zmínka. Ta odtrženost je zarážející, protože rodina do nemoci fungovala.
Na druhou stranu život s umírajícím, neustále se stínem utrpení a nemoci, to, že přijede pomoci babička, že si doma vaří a mají radost ze společného jídla, že i v tom, co se zprvu zdá protivné a otravné, se může najít něco hezkého a vlastně užitečného, hlavní je vytrvat, jsou vzácné a v dětské literatuře jen mimořádně zachycované motivy.
Kladem je i přirozený jazyk knihy, blízký čtenářům a zároveň bohatý a kultivovaný, aby rozvíjel.
(SPOILER)
Jak mluvit s dítětem, když jeden z jeho rodičů smrtelně onemocní? Co mu říct? Co vynechat? Být upřímný? Mírnit bolest, i když sami horko těžko kráčíte dál? Na to vám asi nikdo žádný recept nedá. Každá rodina je jiná, každé dítě je jiné. Mojenka je nádherně propojená s koloběhem života v přírodě, se stromy a jeleny, mravenci a divočáky. Náramně z ní sálá láska k přírodě a pochody, které jsou aplikovatelné i na život lidský. Neberte Mojenku jako návod na to, jak mluvit o nemoci. Berte ji jako příběh z mnoha, klidně i příběh, kde se to ve vašich očích nemuselo úplně povést.
Majda je dítě velice zvídavé až otravné. Takovým tím nepříjemným, přechytralým způsobem. Subjektivně si myslím, že se s ní o nemoci mohlo mluvit víc. Bylo tam pár momentů, kdy jsem si říkala jauvajs. Třeba, když maminka poslala Majdu samotnou nocovat do lesa plného divočáků.
Nakonec jsme si s Mojenkou moc nesedli. Ale svoje místo určitě má.
Štítky knihy
příroda zvířata, fauna rakovina, nádory stromy česká literatura lesy kytovci psychologické romány člověk a příroda české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Mojenka |
| 2019 | Kluci netančej |
| 2014 |  Týdny |
| 2021 | Já, člověk |
| 2014 | Nejlepší české básně 2014 |
Kniha Mojenka je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 188x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 211x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 5x |
Nedočetla jsem... knížek psaných z dětského pohledu už jsem pár přečetla a tady mi to přišlo strašně nepřirozené. Přišlo mi to jak mix špatného Hrdého Budžese a Kde zpívají raci. Na dané téma občas vzpomenu na Volání netvora, ten mě hodně zasáhl. Mojenka bude skvělou českou knihou pro mladší čtenáře, nebo pro ty, kteří společenská témata vyhledávají. Třeba ji zkusím někdy znovu a potkáme se. Teď je času málo a dobrých knih hodně.