Sam33 komentáře u knih

Začnu tím, že jsem nejdříve četla Zuzanin dech od Jakuby Kapalty a hrozně mi vadilo, jak všichni víc vychvalovali Hanu. Ale nyní, když jsem si ji sama přečetla, musím dát ostatním za pravdu. Ať je Zuzanin dech bezpochyby dobré dílo, Mornštajnová je vyzrálejší autorka a její Hana je o trochu lepší.
Hana je totiž skutečně velmi silný příběh, který paradoxně zahrnuje několik ženských postav a jejich proplétání se navzájem. Každá mě nějak zasáhla, ať to byla Rosa, Elsa, Mira nebo i Ivana.
A pak se mi velmi líbilo, jak si autorka pohrála s tou ironií osudu. Zatímco Miru zachránilo jedno neuposlechnutí, naopak Hana tím jediným neuposlechnutím příkazu své matky odstartovala takovou hroznou sérii událostí, které jsou na jednoho člověka příliš, že to kompletně zničilo nejen její život.

28 22.09.2021

Docela jsem bojovala s tím, abych knihu otevřela a začala číst. Ale nakonec mi okolnosti pomohly a já se do knihy ponořila. Příběh se mi velmi líbil, nic jsem o bohyních nevěděla, téma historie je mi blízké a paradoxně jsem si užívala pasáže ze "spisu" (byt´ mě děsilo, že se opravdu takovéhle záznamy vedly, hrozná doba).
Lehce od poloviny jsem začala mít obavy, že začínám tušit, jak to celé dopadne a bohužel má předtucha byla správná, ale čtení nelituji. Kniha určitě není pro každého, ale velmi mě zaujalo, jak autorka dokázala téma zpracovat a například ve mě vzbudila zájem vědět víc o žítkovských bohyních.

21 10.07.2022

Věkem už nejsem cílovka ani omylem, ale překvapivě mě to bavilo, knihu jsem přečetla za 3 dny. Velmi se mi líbilo, že se Prašina nachází v současné Praze a i přes to je to úplně jiný svět. Co se týče hlavních hrdinů - Jirky a En - byla jsem trochu v rozpacích. Přes svůj nízký věk se do všeho pouští naplno, podávají neuvěřitelné fyzické výkony a během těch (asi) 3 dnů, kdy se děj odehrává, nemusí spát nebo se najíst. Ale ve výsledku je to příjemná oddechovka s docela zajímavou zápletkou. Jako dospělá čtenářka dávám 4 hvězdy.

18 11.01.2021

Než jsem si něco o knize zjistila, myslela jsem si, že se bude jednat o kostel v Mostě, který byl přesunut ze starého Mostu. Jakmile jsem si ale zjistila, že se nejedná o mostecko, ale o úplně druhou stranu České republiky, neodradilo mě to, spíš jsem si řekla, že je to taky region, kde se těží uhlí a je to spojeno s historií, kterou mám ráda.
Prvních pár stránek jsem si potřebovala zvyknout. Jak na autorčin styl psaní, tak i na jazyk a trochu i děj, protože mi pouť pro sůl nepřipadala nijak zajímavá. Ale nakonec jsem se do knížky ponořila.
Ač jsem si myslela, že bude více hlavních hrdinů, v podstatě nejdůležitější, nejvíce popsanou postavou, je Barbora, žena, které je na začátku knihy lekce přes čtyřicet, je plna síly, má fungující rodinu a čeká své čtvrté dítě. Čtenáři je ihned představena i Julka, která je například v mých očích mnohem zajímavější postavou. O to víc mě mrzelo, že v knize není více popsána její povaha, přišlo mi, že měla dosti ostrý jazyk a byla trošku horkokrevnější. A i když byla provdána, z nefungujícího manželství se rozhodla odejít, což značí, že byla i odvážná a cílevědomá. Proto mě též mrzí, že není úplně vykresleno jejích 10 let v Ostravě.
Jelikož jsem teda z úplně opačného konce republiky, velmi mě zaujala historie tohoto regionu. Žití Čechů a Poláků vedle sebe bez problémů, dokuď si "támhle někde ve Francii nenakreslí hraniční čáru". Knihu doporučuji, ale narovinu pro mě byla dosti těžká, protože lidské osudy v knize vykreslené mi vháněly slzy do očí. Druhou knihu si přečtu, ale chvíli si na ni počkám.

16 04.03.2021

Kniha mého srdce. Snad nelze Saturnina nemilovat. A Milouše. A tetu Kateřinu. A dědečka. A slečnu Barboru. A doktora Vlacha a jeho teorii s koblihami. A hlavního hrdinu, jehož jméno za celou dobu ani jednou nezazní. No tááák...

15 16.06.2019

Je až neuvěřitelné, že kniha byla napsaná v roce 1949, a i přesto tak dokonale popisuje současnost. Knihu jsem nyní (na začátku roku 2019) četla podruhé. Poprvé jsem ji četla v roce 2015 a už tehdy mi připadala děsivá. Ale nyní jsem po přečtení snad ještě více v šoku. Big brother is watching you... Skutečně. Dnes jsme sledování - nemusí to být nutně kamery, ale každý z nás se dobrovolně nechává sledovat tou malou placičkou, kterou máme neustále v kapse nebo spíše v ruce a komunikujeme skrze ní s celým světem. Takže za mě skutečně skvělá kniha, jen tedy pozor na to, jaké máte vydání - liší se totiž překlady.

14 24.02.2019

(SPOILER) U této knihy jsem plakala. Nepamatuju si, kdy jsem se opravdu tak moc rozbrečela u knihy. Neuvěřitelně jsem se ztotožnila s postavou Mariky a úplně mě šokovalo, co jsem to četla. Mladou holku nechají porodit samotnou v příšerných a nehygienických podmínkách. A pak, těsně po porodu, ji začnou takhle psychicky mučit? Jak se mohl někdo tak nelidsky chovat?
Nejsmutnější na tom celém je fakt, že za tohle opravdu nikdy nikdo nebyl potrestán. Takové svinstvo. Temná doba naší nedávné historie.

12 17.11.2023

Čte se jedním dechem. Bylo mi smutno ze všech 7 rozhovorů.

12 06.09.2021

Zbožňuju. Kniha s děsivým tématem, ale je napsaná naprosto skvěle. Přiznám se, že když jsem ji četla poprvé, trochu jsem zápasila s jmény, hlavně těch tří "bab" ze začátku. Ale když jsem to pak četla podruhé potřetí, už to bylo naprosto srozumitelné. Jen mě děsilo, jak tam toho zla a narážek, co se stane, je víc a víc. Stojí za přečtení. Doporučuji.

12 05.05.2019

Takže, o téhle knize mluvila spousta žen. Pamatuju si, že poprvé jsem ji zaregistrovala, když byla máma s její kamarádkou na kávě (ano, jsem mladší ročník, ale již dospělá) a ta kamarádka knihu vychvalovala do nebe a že to přečteš jedna dvě i přesto, že je to asi 500 stránek. Nakonec se ke mě kniha dostala asi o půl roku později přes mou mladší sestru.
Ehm...přečetla jsem první dvě nebo tři kapitoly. To se přiznám, že si nejsem úplně jistá, kam až jsem to dočetla. Ovšem k sexuálním sénám jsem se nedostala a jsem ráda. Protože HORŠÍ knihu, než je tato jsem snad v životě nečetla! Hlavní hrdinka je naivní, hloupá a nezajímavá husička, která se ani pořádně nepřipraví na schůzku, na kterou jde místo kamarádky (a jo, je to vysokoškolačka). Z nějakého neznámého důvodu naprosto učaruje tomu namachrovanému Greyovi. A dál jsem to nečetla. Má to několik důvodů:
1) Jazyk. Je to napsané stylem, který ze sebe vypotí žák sedmé třídy ZŠ. Ano, v jednoduchosti je síla, ale takhle primitivní jazyk, to je ostuda - tady je vidět, že autorka není spisovatelka a lituji spisovatele, kteří to četli, protože se jim z toho muselo dělat mdlo.
2) Stačilo mi přečíst max. 30 stránek, aby mi došlo, že v Greyovi je nějaký problém z dětství. Vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka použila ten brutální sex, aby poukázala na nějaký hlubší problém - třeba ten, jak může malé děti poznamenat negativní zážitek v dětství a táhne se to s nimi a ovlivňuje to celý jejich život. Jenže, podle toho co vím z doslechu, tam asi nic takového není. Hrozně moc mi vadí, že ta kniha je populární kvůli tomu "brutálnímu" sexu, jenže nikoho najednou nezajímá, co je za tím. Co vedlo Greye k tomu, že tohle potřebuje? Ne, na to se nikdo neptá. Všichni si chtějí jen přečíst (později i vidět), jak sadomasochisticky přefikne mladou dvaadvacetiletou naivní pannu. Všichni jsou totiž zvědaví, jak to funguje u někoho jiného v ložnici.
To mi zkrátka vadilo. Dneska se všichni ptají PROČ? U téhle knihy se nikdo neptal.
Osobně si myslím, že jelikož hlavní hrdince je už 22 let a je stále nedotčena mužem, že se jedná možná i o autobiografické vyprávění autorky o tom, jak ona poznala svého prvního chlapa, se kterým přišla o panenství. už kvůli ní doufám, že to fakt bylo, když jí bylo 22 a ne ještě mnohem, mnohem později.
Na závěr mi je líto těch žen, kterým se ta kniha líbila či se snad s ní ztotožnily nebo nedej bože se z ní něco i naučily. Jsem taky žena, ale TUHLE knihu považuji za ODPAD světové literatury!

(SPOILER) Kniha byla pro mě dost smutná, ale doporučuji k přečtení. Obálka knihy je velmi vydařená a autorka píše snadným a srozumitelným jazykem.
I když kniha obsahuje mnoho ironických, cynických, potažmo lehce vtipných poznámek, téma je skutečně hluboké. Zaprvé: skutečně je důležitá komunikace. Byť by si člověk řekl, co je na komunikaci těžkého, začínáme mluvit cca od 1,5 roku a pak už mluvíme až do konce života, přesto spolu komunikujeme špatně. Kdyby Lenka skutečně řekla Olívii pravdu, nemuselo to být hned, třeba až když bylo Olívii 25, ale skutečně jí vysvětlit, jak se věci měly, co Lenka prožívala a popovídat si o tom, možná by Olívie nakonec neudělala to, co udělala. Ale kdo ví.
A zadruhé: kniha mě opět trochu utvrdila, že každý tu máme něco jako poslání nebo osud. Olívie prostě nemohla svobodně vykonat Projekt Suicidium, protože se musela dozvědět pravdu o svém otci. Takže až po tom martyriu v akvárku bylo Olívii umožněno Projekt Suicidium úspěšně dokončit.
A nakonec jsem se rozhodla tuhle knihu zařadit do letošní čtenářské výzvy. Protože i když jsem si myslela, že kniha z prostředí, kde bych se nechtěla ocitnout, bude nějaká z války nebo z nějaké nesvobodné země, tahle stačí. Protože v akvárku a bez očních víček bych se vážně nechtěla ocitnout.

7 11.03.2021

Skutečně velmi hezky zpracovaná asi nejdůležitější část života Emila Zátopka. Velmi chválím i barevné provedení, protože pro mě to dobře prezentuje ten konec 40. let a začátek 50. let. Prostě komunistické Československo. Důležitě zmíněný i příběh "netrenéra" Jana Haluzy. Určitě stojí za přečtení.

7 28.01.2021

Moje poslední kniha roku 2020. V listopadu jsem si řekla, že bych si na konci roku chtěla přečíst knihu, která letos vyšla, prostě úplně novou knihu. A z googlu mi vypadla tahle. Nevím proč, ale občas se mi stane, že se sice dívám na titulní stránku, ale vůbec nevidím, co na ní je. Asi jako v tomhle případě. Vůbec jsem tu židovskou hvězdu neviděla. A neptejte se mě, jak je to možné.
Kniha pojednává o životě Zuzany Liebeskindové, takže je rozdělena do 3 větších celků - dětství, dospívání a dospělost. Kniha je psána velmi poutavě, i přes značnou absenci dialogů (a k mému nepříjemnému zjištění, v té málo přímé řeči, která se objevuje, chybí uvozovky, takže si přečtete nějakou větu a až na úplném konci vám dojde, že se jednalo o přímou řeč).
Za mě je kniha úžasná v tom, že čtenáři ukazuje, jak postupně Židé přicházeli o práva, majetek a nakonec i životy. Když se Zuzana dostává do Osvětimi, autorka píše, že se Zuzanin život navždy rozdělil na dobu před Osvětimí a po ní. Ve mě jako ve čtenáři se událo něco podobného. Stránky, které popisují Zuzanin pobyt v Osvětimi, mi bylo nepříjemné číst, ale zároveň jsem nedokázala přestat. Skutečně je kniha napsaná velmi poutavě. To, co přichází po Osvětimi pro mě bylo snad ještě horší. Zuzany mi bylo líto. Nejen, že zůstala sama, ale samozřejmě už nikdy neuvidí majetek, který ji plně náleží.
Co se týče samotného konce, bylo mi z toho na nic. Skutečně jsem přemýšlela o Zuzaně jako o živé bytosti a prolétla mi hlavou myšlenka, zda by pro ni nebylo lepší prostě umřít v Osvětimi. Protože aby přežila šílené nacistické pokusy, a pak ji bil ten prevít, jehož jméno nebudu prozrazovat, mi přišlo na jednoho člověka až příliš. Takže samotný konec mě nutil k úvaze, zda autorka udělala dobře to takhle napsat, zda by nebylo "lepší" věnovat víc prostoru pobytu v Osvětimi a tam třeba i Zuzanin příběh ukončit. Přeci jen kniha je jmenuje Zuzanin dech.
Četla jsem názory, že je to podobné Haně od Morsteinové, to nemůžu posoudit, byť mi Hana leží už přes rok v knihovně, ještě jsem si ji nepřečetla. Zuzana ke mě přišla dřív. Já jsem za to ráda. Doporučuji k přečtení. Citlivějším čtenářkám se bude líbit i milostný příběh na pozadí.

7 31.12.2020

Knihu jsem si poslechla v audioverzi, každou z 12 postav namluvila jiná herečka, což pro mě bylo fajn a ano, trochu jsem si spojila vizáže daných hereček s postavami (například postavu milenky Rebeky zde načetla Sandra Nováková a já fakt viděla Rebeku jako hubenou tmavovlásku). Ovšem ke knize jsem se dostala docela dlouho potom, co vyšla a už byla všeobecně profláknutá jako "nejlepší kniha od Třeštíkové". Mě to zas tak skvělé nepřišlo. Nebo možná má očekávání byla příliš vysoká. Nevím. 12 žen různého věku, postavení i povah se proplétají. Oddechovka ano, znovu po ní nesáhnu a ani mě to nenalákalo sáhnou i po jiné knize od Třeštíkové.

6 03.09.2021

(SPOILER) Přečteno v karanténě, kdy jsem doma hledala knížky, které jsem ještě nečetla. Tuhle jsem si vybrala na základě dobrého hodnocení na netu. Pro mě příjemné překvapení, měla jsem přečteno během 2 dnů.
Milostný trojúhelník, kde je všechno ještě kapku komplikovanější. Hlavní hrdinka Louise mi ovšem nepřirostla k srdci, ale nevadila mi. Naopak Adele mě zaujala mnohem víc, i když mi postupem času začalo vadit, jak jí všechno vychází.
Kapitola 56 je celkem úlet, byť mě to bohužel tak nepřekvapilo a hlavně jsem měla chuť Louise praštit za její blbost a nakonec mi ji ani líto nebylo. SPOILER Paradoxně mi bylo víc líto opravdové Adele a její lásky s Davidem, která skutečně odešla v den, kdy skutečná Adele zemřela. KONEC SPOILERU
Za mě pohodové čtení, brala jsem to s nadhledem a chápejte, že v době koronaviru si přečtu i méně kvalitní literaturu s chutí.

6 06.05.2020

Skutečně výborná kniha! Ale musím podotknut, že jsem první viděla film a tohle je snad i poprvé, kdy se mi právě i víc líbil film. Kniha je přitom napsaná hezky, dobře se čte, ale možná jí paradoxně škodí "jen" těch 150 stránek. Navíc oproti filmu zde hlavní hrdina na konci nejde se svojí dcerou na hřbitov, což se mi právě u filmu velmi líbilo jako důvod, proč o tom příběhu vůbec Michael začal. Protože to vyprávěl své dceři. Ale i tak doporučuji k přečtení. Snad i proto, že je to něco, co hlavní hrdinka nemůže.

5 13.07.2021

Kniha mě zaujala v knihovně. Ovšem ani zdaleka nesplnila mé očekávání. Autor se sice snažil ukázat Tomáše především jako člověka, ale nemyslím si, že forma, kterou zvolil, byla vhodná. Už tím, že se autor rozhodl psát knihu z pohledu Tomáše, tudíž v ich-formě, ovšem text je doplněn výpovědmi kamarádů a blízkých lidí, kteří o něm logicky mluví ve 3. osobě. Do toho i popisky u zajímavých fotografií se tlučou (např. já a můj pes X Tomáš na natáčení).
Ale musím přiznat, že ten kult Tomáše Holého je neuvěřitelný. Ten chlapec stihl natočit během nějakých 5-6 let asi 13 filmů a pak skončil. V knize je hezká věta, která si myslím, sedí na Tomášův život dokonale: Tomáš byl jako kometa. Rozzářil oblohu, ale pouze na chvíli.

5 14.05.2021

Na to, jaký jsem literární milovník, mi Lars Kepler úplně vypadl. Narazila jsem na něj teprve nedávno při rozhovoru a velmi mě zaujalo, že manželská dvojice spolu takhle píše. Našla jsem si jejich první knihu, a tak jsem se dostala k Hypnotizérovi.
Musím napsat, že skutečně krimi a detektivky nejsou má krevní skupina. Ovšem jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Velmi mě překvapilo, že jsme vlastně nehledali vraha, jelikož toho známe celkem brzy. Hlavní příběh je skutečně jinde. Než jsem došla k pasáži, kde je flashback (strany asi 320-400), tak jsem si říkala, co ksakru chce autor ještě psát na dalších dvou seti stranách? Flashback to ale zachránil, moc se mi líbil, a pak už to jde rychle.
Takže závěrem- kniha se mi líbila, myslím si, že v budoucnu se k tvorbě Larse Keplera a příběhům komisaře Joony Linny určitě vrátím, ale ne hned. Tyhle vraždy a krveprolití nepatří k mým srdcovkám.

5 08.07.2019

Úžasná kniha, která mi pomohla nahlédnout na lidi s autismem konečně i jinak (mnohem lépe a konečně i jim trochu porozumět). Rozhodně stojí za přečtení!

Doporučuji. Průřez do života pěti žen, které se narodily v rozmezí let 1933 - 1967 a jejich boj se společenským tlakem. Proč ses (ještě) nevdala? Proč nemáš děti? Už je ti přes třicet, rychle si najdi chlapa, at´ máš ještě děcko a nezůstaneš sama.
Hrozné, jak společnost tyto ženy vnímala jako druhotné, podřadné.
Poslechnuto přes ČRo. A nejvíc se mi líbila Anna.

4 17.02.2024