Sam33

Příspěvky

HanaHanaAlena Mornštajnová

Začnu tím, že jsem nejdříve četla Zuzanin dech od Jakuby Kapalty a hrozně mi vadilo, jak všichni víc vychvalovali Hanu. Ale nyní, když jsem si ji sama přečetla, musím dát ostatním za pravdu. Ať je Zuzanin dech bezpochyby dobré dílo, Mornštajnová je vyzrálejší autorka a její Hana je o trochu lepší.
Hana je totiž skutečně velmi silný příběh, který paradoxně zahrnuje několik ženských postav a jejich proplétání se navzájem. Každá mě nějak zasáhla, ať to byla Rosa, Elsa, Mira nebo i Ivana.
A pak se mi velmi líbilo, jak si autorka pohrála s tou ironií osudu. Zatímco Miru zachránilo jedno neuposlechnutí, naopak Hana tím jediným neuposlechnutím příkazu své matky odstartovala takovou hroznou sérii událostí, které jsou na jednoho člověka příliš, že to kompletně zničilo nejen její život.

22. září


Svědectví o životě v KLDRSvědectví o životě v KLDRNina Špitálníková

Čte se jedním dechem. Bylo mi smutno ze všech 7 rozhovorů.

06. září


Jiná Gabriela KoukalováJiná Gabriela KoukalováMartin Moravec

Za mě je kniha bezesporu zajímavá. Velmi oceňuji Gábininu upřímnost, protože některé pasáže bych já nikdy do knihy, kterou si může koupit a přečíst každý, nenapsala. Co se týče jejího pohledu na biatlon, přišlo mi to až neuvěřitelné, jak ho nesnášela a velmi se dokopávala k tomu, aby sportovala. Pohled do profesionálního světa sportu mě rozesmutněl, protože mi přijde, že člověk je na všechno sám i přesto, že je kolem spousta lidí a hlavně hodně lidí (trenérů) ho hlídá.
Co se týče osobních vztahů Gábiny s Petrem Koukalem, myslím, že právě časem kniha nabrala ještě zajímavější směr, protože se rozvedla a ukázalo se, že všichni ti lidé, kteří ji varovali před vztahem s ním, chtěli jen chránit.

06. září


BábovkyBábovkyRadka Třeštíková

Knihu jsem si poslechla v audioverzi, každou z 12 postav namluvila jiná herečka, což pro mě bylo fajn a ano, trochu jsem si spojila vizáže daných hereček s postavami (například postavu milenky Rebeky zde načetla Sandra Nováková a já fakt viděla Rebeku jako hubenou tmavovlásku). Ovšem ke knize jsem se dostala docela dlouho potom, co vyšla a už byla všeobecně profláknutá jako "nejlepší kniha od Třeštíkové". Mě to zas tak skvělé nepřišlo. Nebo možná má očekávání byla příliš vysoká. Nevím. 12 žen různého věku, postavení i povah se proplétají. Oddechovka ano, znovu po ní nesáhnu a ani mě to nenalákalo sáhnou i po jiné knize od Třeštíkové.

03. září


PředčítačPředčítačBernhard Schlink

Skutečně výborná kniha! Ale musím podotknut, že jsem první viděla film a tohle je snad i poprvé, kdy se mi právě i víc líbil film. Kniha je přitom napsaná hezky, dobře se čte, ale možná jí paradoxně škodí "jen" těch 150 stránek. Navíc oproti filmu zde hlavní hrdina na konci nejde se svojí dcerou na hřbitov, což se mi právě u filmu velmi líbilo jako důvod, proč o tom příběhu vůbec Michael začal. Protože to vyprávěl své dceři. Ale i tak doporučuji k přečtení. Snad i proto, že je to něco, co hlavní hrdinka nemůže.

13. července


Jmenuju se TomášJmenuju se TomášOta Kars

Kniha mě zaujala v knihovně. Ovšem ani zdaleka nesplnila mé očekávání. Autor se sice snažil ukázat Tomáše především jako člověka, ale nemyslím si, že forma, kterou zvolil, byla vhodná. Už tím, že se autor rozhodl psát knihu z pohledu Tomáše, tudíž v ich-formě, ovšem text je doplněn výpovědmi kamarádů a blízkých lidí, kteří o něm logicky mluví ve 3. osobě. Do toho i popisky u zajímavých fotografií se tlučou (např. já a můj pes X Tomáš na natáčení).
Ale musím přiznat, že ten kult Tomáše Holého je neuvěřitelný. Ten chlapec stihl natočit během nějakých 5-6 let asi 13 filmů a pak skončil. V knize je hezká věta, která si myslím, sedí na Tomášův život dokonale: Tomáš byl jako kometa. Rozzářil oblohu, ale pouze na chvíli.

14. května


ŠarlatánŠarlatánJosef Klíma

Asi jsem od knihy očekávala něco jiného. Za mě je kniha popsána dost povrchně, žádné velké myšlenkové procesy postav, zkrátka jen jako přepsaný scénář, kde navíc zůstaly i krátké scény a skoky do minulosti.
Ovšem jsem ráda, že se po letech můžeme opět dozvědět, že někdo jako pan Mikolášek žil a bezpochyby zachránil život spoustě lidem. I když on sám se svými démony bojoval asi každý den.

28. března


Kdo se postará o AnnuKdo se postará o AnnuKateřina Pantovič

(+ SPOILER) Kniha byla pro mě dost smutná, ale doporučuji k přečtení. Obálka knihy je velmi vydařená a autorka píše snadným a srozumitelným jazykem.
I když kniha obsahuje mnoho ironických, cynických, potažmo lehce vtipných poznámek, téma je skutečně hluboké. Zaprvé: skutečně je důležitá komunikace. Byť by si člověk řekl, co je na komunikaci těžkého, začínáme mluvit cca od 1,5 roku a pak už mluvíme až do konce života, přesto spolu komunikujeme špatně. Kdyby Lenka skutečně řekla Olívii pravdu, nemuselo to být hned, třeba až když bylo Olívii 25, ale skutečně jí vysvětlit, jak se věci měly, co Lenka prožívala a popovídat si o tom, možná by Olívie nakonec neudělala to, co udělala. Ale kdo ví.
A zadruhé: kniha mě opět trochu utvrdila, že každý tu máme něco jako poslání nebo osud. Olívie prostě nemohla svobodně vykonat Projekt Suicidium, protože se musela dozvědět pravdu o svém otci. Takže až po tom martyriu v akvárku bylo Olívii umožněno Projekt Suicidium úspěšně dokončit.
A nakonec jsem se rozhodla tuhle knihu zařadit do letošní čtenářské výzvy. Protože i když jsem si myslela, že kniha z prostředí, kde bych se nechtěla ocitnout, bude nějaká z války nebo z nějaké nesvobodné země, tahle stačí. Protože v akvárku a bez očních víček bych se vážně nechtěla ocitnout.

11. března


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Než jsem si něco o knize zjistila, myslela jsem si, že se bude jednat o kostel v Mostě, který byl přesunut ze starého Mostu. Jakmile jsem si ale zjistila, že se nejedná o mostecko, ale o úplně druhou stranu České republiky, neodradilo mě to, spíš jsem si řekla, že je to taky region, kde se těží uhlí a je to spojeno s historií, kterou mám ráda.
Prvních pár stránek jsem si potřebovala zvyknout. Jak na autorčin styl psaní, tak i na jazyk a trochu i děj, protože mi pouť pro sůl nepřipadala nijak zajímavá. Ale nakonec jsem se do knížky ponořila.
Ač jsem si myslela, že bude více hlavních hrdinů, v podstatě nejdůležitější, nejvíce popsanou postavou, je Barbora, žena, které je na začátku knihy lekce přes čtyřicet, je plna síly, má fungující rodinu a čeká své čtvrté dítě. Čtenáři je ihned představena i Julka, která je například v mých očích mnohem zajímavější postavou. O to víc mě mrzelo, že v knize není více popsána její povaha, přišlo mi, že měla dosti ostrý jazyk a byla trošku horkokrevnější. A i když byla provdána, z nefungujícího manželství se rozhodla odejít, což značí, že byla i odvážná a cílevědomá. Proto mě též mrzí, že není úplně vykresleno jejích 10 let v Ostravě.
Jelikož jsem teda z úplně opačného konce republiky, velmi mě zaujala historie tohoto regionu. Žití Čechů a Poláků vedle sebe bez problémů, dokuď si "támhle někde ve Francii nenakreslí hraniční čáru". Knihu doporučuji, ale narovinu pro mě byla dosti těžká, protože lidské osudy v knize vykreslené mi vháněly slzy do očí. Druhou knihu si přečtu, ale chvíli si na ni počkám.

04. března


Kdo ví, kde budu zítraKdo ví, kde budu zítraJindřich Šídlo

Původně mě k této knize přivedla moje máma, která si knihu chtěla přečíst, a jelikož z ní byla nadšená, rozhodla jsem si, že si ji v rámci čtenářské výzvy 2021 přečtu taky. Vyplatilo se. Kniha je formou rozhovoru a skutečně působí, jako kdyby se dva chlapi sešli někde v kavárně a povídali si o životě toho jednoho, který v roce 1991 odešel z Československa a procestoval celý svět. Pan Etzler má své názory, pevně si za nimi stojí a myslím si, že nemá problém to někomu říct na plnou pusu. Líbilo se mi politické téma, jak hezky popsal vládu Bushe, Obamy a trochu i Trumpa (u něj hlavně jak se mu podařilo vyhrát volby). Pokud to pan Etzler zvládne, nasadí konečně tempo a dopíše knihu, kterou zmiňuje, tak si ji též s chutí ráda přečtu.

28. ledna


Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej!Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej!Jan Novák

Skutečně velmi hezky zpracovaná asi nejdůležitější část života Emila Zátopka. Velmi chválím i barevné provedení, protože pro mě to dobře prezentuje ten konec 40. let a začátek 50. let. Prostě komunistické Československo. Důležitě zmíněný i příběh "netrenéra" Jana Haluzy. Určitě stojí za přečtení.

28. ledna


ŽertŽertMilan Kundera

Chtěla jsem si přečíst Kunderu ještě jako žijího autora. Ale bohužel, cestu jsem k němu nenašla. Kniha mě nezaujala, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se to vypráví retrospektivně. Přišlo mi to utahané a nijak zvlášť mě to nezaujalo.

11. ledna


PrašinaPrašinaVojtěch Matocha

Věkem už nejsem cílovka ani omylem, ale překvapivě mě to bavilo, knihu jsem přečetla za 3 dny. Velmi se mi líbilo, že se Prašina nachází v současné Praze a i přes to je to úplně jiný svět. Co se týče hlavních hrdinů - Jirky a En - byla jsem trochu v rozpacích. Přes svůj nízký věk se do všeho pouští naplno, podávají neuvěřitelné fyzické výkony a během těch (asi) 3 dnů, kdy se děj odehrává, nemusí spát nebo se najíst. Ale ve výsledku je to příjemná oddechovka s docela zajímavou zápletkou. Jako dospělá čtenářka dávám 4 hvězdy.

11. ledna


Zuzanin dechZuzanin dechJ. Katalpa (pseudonym)

Moje poslední kniha roku 2020. V listopadu jsem si řekla, že bych si na konci roku chtěla přečíst knihu, která letos vyšla, prostě úplně novou knihu. A z googlu mi vypadla tahle. Nevím proč, ale občas se mi stane, že se sice dívám na titulní stránku, ale vůbec nevidím, co na ní je. Asi jako v tomhle případě. Vůbec jsem tu židovskou hvězdu neviděla. A neptejte se mě, jak je to možné.
Kniha pojednává o životě Zuzany Liebeskindové, takže je rozdělena do 3 větších celků - dětství, dospívání a dospělost. Kniha je psána velmi poutavě, i přes značnou absenci dialogů (a k mému nepříjemnému zjištění, v té málo přímé řeči, která se objevuje, chybí uvozovky, takže si přečtete nějakou větu a až na úplném konci vám dojde, že se jednalo o přímou řeč).
Za mě je kniha úžasná v tom, že čtenáři ukazuje, jak postupně Židé přicházeli o práva, majetek a nakonec i životy. Když se Zuzana dostává do Osvětimi, autorka píše, že se Zuzanin život navždy rozdělil na dobu před Osvětimí a po ní. Ve mě jako ve čtenáři se událo něco podobného. Stránky, které popisují Zuzanin pobyt v Osvětimi, mi bylo nepříjemné číst, ale zároveň jsem nedokázala přestat. Skutečně je kniha napsaná velmi poutavě. To, co přichází po Osvětimi pro mě bylo snad ještě horší. Zuzany mi bylo líto. Nejen, že zůstala sama, ale samozřejmě už nikdy neuvidí majetek, který ji plně náleží.
Co se týče samotného konce, bylo mi z toho na nic. Skutečně jsem přemýšlela o Zuzaně jako o živé bytosti a prolétla mi hlavou myšlenka, zda by pro ni nebylo lepší prostě umřít v Osvětimi. Protože aby přežila šílené nacistické pokusy, a pak ji bil ten prevít, jehož jméno nebudu prozrazovat, mi přišlo na jednoho člověka až příliš. Takže samotný konec mě nutil k úvaze, zda autorka udělala dobře to takhle napsat, zda by nebylo "lepší" věnovat víc prostoru pobytu v Osvětimi a tam třeba i Zuzanin příběh ukončit. Přeci jen kniha je jmenuje Zuzanin dech.
Četla jsem názory, že je to podobné Haně od Morsteinové, to nemůžu posoudit, byť mi Hana leží už přes rok v knihovně, ještě jsem si ji nepřečetla. Zuzana ke mě přišla dřív. Já jsem za to ráda. Doporučuji k přečtení. Citlivějším čtenářkám se bude líbit i milostný příběh na pozadí.

31.12.2020


SněhulákSněhulákJo Nesbø

Nepatřím k fanouškům Jo Nesba. Ani kriminálky a detektivky moc nečtu, ale Sněhuláka jsem si přečetla. Líbilo se mi to, byť hlavní hrdina Harry Hole mě příliš nezaujal. Autor mě rozčiloval s tím, jak zajímavý děj najednou utnul. Kdo byl vrah jsem nevěděla a zajímavé odůvodnění proč vraždil.

06.05.2020


DarkerDarkerE. L. James (pseudonym)

V době karantény jsem se dostala od fyzických knih ke čtečce (poprvé v životě), kde jsem našla tuhle knihu. Upřímně nejsem fanoušek Odstínů a ani jsem je nečetla. Ale jelikož karanténa, tak jsem se do toho pustila (a sem i přiznám, že mě uklidňovalo, že díky čtečce nikdo doma neví co čtu a neutahuje si ze mě).
Takže ano, vím že je to druhý díl psaný z jeho pohledu a vůbec mi nevadí, že některé drobné souvislosti z předchozí knihy mi unikají. Ovšem příběh jako takový z jeho pohledu mi přijde daleko lepší. Tím, že je to dospělý chlap, byť v této knize dost fňuká a plazí se před Anastasií, mi přijde kniha zajímavější. Jinak se samozřejmě jedná o oddychovku pro ženský, jen teda ty sexuální scény mi přijdou na jedno brdo. Nejsem cílová skupina, za kterou teda já považuju ty maminy okolo padesátky, ale možná to bylo i tím, že v tomhle díle moc nechodí do té své mučírny, ale nic mě nepřekvapilo. Sexuální styk popisovaný pořád na jedno brdo, stále ty stejné slovní obraty  (já tě tak chci, Ano), v podstatě pořád ta samá poloha milionáře a vždycky přichází orgasmus u obou společně  (což teda nechci nikoho urazit, ale mě se to teda nestává ve 100 % případů). A ještě mě fascinuje, že oba můžou třeba i pětkrát denně v jakoukoli denní i noční hodinu a únava asi vůbec neexistuje, respektive se o ní mluví, ale ta touha je větší. Takže z mého pohledu je tam toho sexu zbytečně moc i když je vlastně hrozně nudný a bez nápadů. Ale jelikož je to sexuální román, tak tam logicky musí být.
Do toho mě dost fascinuje, že Christian působí na okolí  velmi sebevědomě, jistě a cílevědomě, ale uvnitř je to absolutně zoufalý, sebe si nevážící uplakánek, který nemá ani kapsu sebeúcty. Což teda mě, ač nejsem psycholog, připadá dost zvláštní. Vybuduje si firmu, je bohatý, ale nedokáže se na sebe podívat do zrcadla? Neustále sám sebe nazývá zmrdem?
Zkrátka pro mě to bylo velmi velmi oddechové čtení, kterého ale nelituju. V trilogii dál pokračovat nebudu, nejsem totiž cílovka, takže o tvrdém sexu nemusím jen fantazírovat, ale můžu ho jít si užít.

06.05.2020


Ví o toběVí o toběSarah Pinborough

(+ SPOILER) Přečteno v karanténě, kdy jsem doma hledala knížky, které jsem ještě nečetla. Tuhle jsem si vybrala na základě dobrého hodnocení na netu. Pro mě příjemné překvapení, měla jsem přečteno během 2 dnů.
Milostný trojúhelník, kde je všechno ještě kapku komplikovanější. Hlavní hrdinka Louise mi ovšem nepřirostla k srdci, ale nevadila mi. Naopak Adele mě zaujala mnohem víc, i když mi postupem času začalo vadit, jak jí všechno vychází.
Kapitola 56 je celkem úlet, byť mě to bohužel tak nepřekvapilo a hlavně jsem měla chuť Louise praštit za její blbost a nakonec mi ji ani líto nebylo. SPOILER Paradoxně mi bylo víc líto opravdové Adele a její lásky s Davidem, která skutečně odešla v den, kdy skutečná Adele zemřela. KONEC SPOILERU
Za mě pohodové čtení, brala jsem to s nadhledem a chápejte, že v době koronaviru si přečtu i méně kvalitní literaturu s chutí.

06.05.2020


Světlo mezi oceánySvětlo mezi oceányM. L. Stedman

Knihu jsem četla v létě a když jsem ji dočetla, byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem si řekla, že to musím trochu zpracovat a pak že bych to nějak sepsala. No nebudu lhát, zapomněla jsem na to. Ale na knihu jako takovou nikoli!
Kniha je skvělá. Napsala ji žena, ale hlavní hrdina je MUŽ a celé téma knihy je takové ženské a ano pro ženy. Už snad tím mě to dostalo. S hlavním hrdinou Tomem jsem nějak splynula a chápala ho. A ano, u knihy jsem brečela. Takže ženy, jestli nevíte co s dlouhými podzimními večery, zapalte si svíčku, připravte si kapesníky, zachumlejte se do deky a čtěte. Až dobrečíte, běžte obejmout své děti a partnera taky. A buďte vděčné za to štěstí, co máte.

11.11.2019


HypnotizérHypnotizérLars Kepler

Na to, jaký jsem literární milovník, mi Lars Kepler úplně vypadl. Narazila jsem na něj teprve nedávno při rozhovoru a velmi mě zaujalo, že manželská dvojice spolu takhle píše. Našla jsem si jejich první knihu, a tak jsem se dostala k Hypnotizérovi.
Musím napsat, že skutečně krimi a detektivky nejsou má krevní skupina. Ovšem jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Velmi mě překvapilo, že jsme vlastně nehledali vraha, jelikož toho známe celkem brzy. Hlavní příběh je skutečně jinde. Než jsem došla k pasáži, kde je flashback (strany asi 320-400), tak jsem si říkala, co ksakru chce autor ještě psát na dalších dvou seti stranách? Flashback to ale zachránil, moc se mi líbil, a pak už to jde rychle.
Takže závěrem- kniha se mi líbila, myslím si, že v budoucnu se k tvorbě Larse Keplera a příběhům komisaře Joony Linny určitě vrátím, ale ne hned. Tyhle vraždy a krveprolití nepatří k mým srdcovkám.

08.07.2019


SaturninSaturninZdeněk Jirotka

Kniha mého srdce. Snad nelze Saturnina nemilovat. A Milouše. A tetu Kateřinu. A dědečka. A slečnu Barboru. A doktora Vlacha a jeho teorii s koblihami. A hlavního hrdinu, jehož jméno za celou dobu ani jednou nezazní. No tááák...

16.06.2019


Petr a LuciePetr a LucieRomain Rolland

Asi je to tím, že jsem tuhle knihu četla v podobném období jako např. Romeo, Julie a tma od Otčenáška, ale u mě tohle nezabodovalo. Hezký příběh mladého páru na konci první světové války. Ale na můj vkus se moc mladě nechovali. Přišli mi takoví smíření se smrtí, že sis snad přáli, aby na ně ten kostel spadnul. Pardon.
Určitě to patří ke klasice, ale já si myslím, že jsou lepší příběhy, nejen o mladých zamilovaných lidech, ale i o WW1.

16.06.2019


Terapie sdílenímTerapie sdílenímEster Geislerová

Hlavní myšlenka mi nepřijde špatná. Snaha poukázat na dnešní cynismus, hloupé výmluvy, bezcharakternost určitých lidí. Občas se mi ani nechtělo věřit, že něco tak strohého a bolestivého dokázal člověk napsat a poslat to jinému. Ale proč kniha? Bylo mi líto použitého papíru, vážně. Kniha má navíc zbytečně velký formát, aby na 1 stránce byla 1 bublina se zprávou "Už tě nemiluju." Na instagram dobrý, ale kniha fakt ne!

16.06.2019odpad!


Okamžiky štěstíOkamžiky štěstíPatrik Hartl

Nápad se dvěma příběhy - každý z jedné strany - nebyl úplně špatný. Jenže záleží, kterým pohledem (zda Veronikou nebo Jáchymem) začnete. Knihu jsem začala číst od Jáchyma, byla to náhoda, jenže sestra mi radila, že je lepší začít Veronikou. A ano, pokud čtete knihu poprvé, začněte Veronikou. Jáchymův příběh mě úplně nenadchnul a hlavně jsem se potom i nutila číst druhý příběh, jelikož už ho znáte, jen se vám vykreslí nějaké drobné detaily. Takže spíše průměr, líbí se mi Hartlův styl psaní, ale nějakou díru do světa touto knihou neudělá. Letní oddechovka.

16.06.2019


Pes baskervillskýPes baskervillskýArthur Conan Doyle

Má první kniha o Holmesovi, kterou jsem četla. Asi zůstane i navždy jediná, jelikož mě Holmes nijak zvlášť nezaujal, a ani žádný milovník detektivek nejsem. Ale je to klasika a určitě nelituji toho, že jsem ji přečetla.

05.05.2019


Kladivo na čarodějniceKladivo na čarodějniceVáclav Kaplický

Zbožňuju. Kniha s děsivým tématem, ale je napsaná naprosto skvěle. Přiznám se, že když jsem ji četla poprvé, trochu jsem zápasila s jmény, hlavně těch tří "bab" ze začátku. Ale když jsem to pak četla podruhé potřetí, už to bylo naprosto srozumitelné. Jen mě děsilo, jak tam toho zla a narážek, co se stane, je víc a víc. Stojí za přečtení. Doporučuji.

05.05.2019


JezeroJezeroBianca Bellová

Já se tááák snažila, abych knihu dočetla. Vážně. Ale prostě to nešlo. Ani na x-tý pokus. Knihu mám doma a koupila jsem si ji ze dvou důvodů - jednak kamarádka ji četla a byla nadšená a zadruhé jsem si ten rok řekla, že si přečtu knihu, která získala Magnesii literu (2017). No leží mi doma druhým rokem a já už se nechci dívat, jak mi zabírá místo na nočním stolku, tak ji zase uklidím zpět do knihovny a možná po ní sáhnu za pár let znovu. Ale jen možná.
Kniha Jezero je velmi zvláštní. Neznám nikoho, kdo by knihu jen přečetl a řekl jen: "Hmmm." Prostě buď se vám líbí, máte ji rádi a patří k vaším oblíbeným, nebo jste prostě jako já, kdo se dostal možná tak za první třetinu a říkáte si: "Ty jo, ještě nejsem ani v půlce?!" Příběh mě nezaujal, hlavní hrdina - o němž jsem si nějakou chvíli myslela, že je dívka - též nezajímavý a ničím si mě nezískal (ať kladně či záporně). Za mě skutečně ne.

05.05.2019odpad!


Smrt obchodního cestujícíhoSmrt obchodního cestujícíhoArthur Miller

Smrt obchodního cestujícího mě velmi mile překvapila. Kniha je plná zajímavých myšlenek, kterými se člověk začne zabývat až v určitém věku, proto jsem byla ráda, že jsem si knihu přečetla. Jen si kladu otázku, zda autor zamýšlel čtenáře mást tím, že nijak výrazněji neodlišil, kdy se Willymu protíná minulost do současnosti. Často bylo zmíněno jen to, že právě přicházející postava na jeviště vypadá mladě (př. přichází Linda, vypadá jako kdysi). Ale asi ano, aby se čtenář mohl lépe vcítit do Willyho. Za mě dobré, smutné a bolestně pravdivé.

04.03.2019


NabíječNabíječAlice Clayton

Kniha mi byla doporučena kamarádkou, která má tento typ literatury velmi ráda. Upozorňovala mě, že se musím překousat přes úvod, pak že už je to skvělý. Musím tedy souhlasit, jelikož počáteční problém "s óčkem", jak byl orgasmus nazýván hlavní hrdinkou, na mě působil dosti rozpačitě. Ale prokousala jsem se tím a pak už to jelo.
Mě přišlo, že kniha paradoxně není ani o sexu jako takovém, ale je tam skvělé sexuální napětí mezi Caroline a Nabíječem. Fakt, to se vleklo skoro celou knihou a mě se velmi líbilo. Vůbec bych se nebránila, kdyby kniha skončila tím vyvrcholením v podobě sexu. To se teda nestalo, musel tam být takový přeslazený happyend, ale jsem spokojená. V knize jsou i humorné pasáže, takže dámská odpočinková četba jak vyšitá.

24.02.2019


19841984G. Orwell (pseudonym)

Je až neuvěřitelné, že kniha byla napsaná v roce 1949, a i přesto tak dokonale popisuje současnost. Knihu jsem nyní (na začátku roku 2019) četla podruhé. Poprvé jsem ji četla v roce 2015 a už tehdy mi připadala děsivá. Ale nyní jsem po přečtení snad ještě více v šoku. Big brother is watching you... Skutečně. Dnes jsme sledování - nemusí to být nutně kamery, ale každý z nás se dobrovolně nechává sledovat tou malou placičkou, kterou máme neustále v kapse nebo spíše v ruce a komunikujeme skrze ní s celým světem. Takže za mě skutečně skvělá kniha, jen tedy pozor na to, jaké máte vydání - liší se totiž překlady.

24.02.2019


Podivný případ se psemPodivný případ se psemMark Haddon

Úžasná kniha, která mi pomohla nahlédnout na lidi s autismem konečně i jinak (mnohem lépe a konečně i jim trochu porozumět). Rozhodně stojí za přečtení!

24.02.2019


1