Slečny
Barbora Baronová , Dita Pepe
Stylizovaný literární dokument novinářky Barbory Baronové a fotografky Dity Pepe mapuje prostřednictvím osmi otevřených a umělecky zpracovaných výpovědí fenomén neprovdaných žen v Česku a v Československu ve 20. a 21. století. Originální autorská kniha, textový a fotografický dokument, umělecká publikace i krásný artefakt. Slečny jsou ambiciózním projektem, který představuje nový přístup k psanému textu, fotografii, knižnímu designu i produkci, navíc s výrazným podílem rukodělné práce (ražba speciálním štočkem, ruční barvení hřbetů narůžovo, individuální skládání přebalů a kompletace knihy). Každá kniha je proto jiná, záměrně a přiznaně vypadající jako starodávná publikace v novém přebalu.... celý text
Přidat komentář
Pěkně napsané vyprávění o osudech svobodných žen. Každá si vybrala svůj život po svém. Sama si pamatuju ty drby když některá nebyla vdaná do dvaceti let. Hned z nich byly staré panny, nebo byly jinak divné. I v tomhle byla ta doba hnusná. Štěstí že je pryč. Líbilo se mi čtení na ČRo.
Jak to má nastaveno každý jinak...
Když se novináři ptali jedné známé starší dámy na recept na šťastný život, odpověděla, že bydlet sama a mít pravidelný sex.
Něco na tom bude :)
Poslouchala jsem na Čro.
Příjemně zpracované životní osudy žen, které se rozhodly být samy a nebo shodou všech okolností zůstaly neprovdány a bez vlastních dětí.
"Obyčejné", bez hledání senzace a ... jemně a mile popsána životní cesta, ta neuvěřitelná barevnost života, jak jsme každý jiný ...
V 5 životech je vykresleno jak nás ovlivní jedno rozhodnutí, které nás odbočí, nebo touha pro dokonalosti, nereálné romantice, porovnávání ....
Poslechla jsem si na Čro a moc se mi kniha líbila. Zajímavé příběhy.
Některé smutné, ale ty žijících žen ještě mají naději, že lásku znovu potkají.
Zajimave, prvni dva pribehy vyznely dost smutne. Zbytek, snad diky modernejsi dobe, uz trochu zavanel optimismem. Jeste ze dnes uz to, “co reknou lidi", nikdo neresi.
Zpracovani CRo povedene.
Doporučuji. Průřez do života pěti žen, které se narodily v rozmezí let 1933 - 1967 a jejich boj se společenským tlakem. Proč ses (ještě) nevdala? Proč nemáš děti? Už je ti přes třicet, rychle si najdi chlapa, at´ máš ještě děcko a nezůstaneš sama.
Hrozné, jak společnost tyto ženy vnímala jako druhotné, podřadné.
Poslechnuto přes ČRo. A nejvíc se mi líbila Anna.
Kniha o neprovdaných a bezdětných ženách, některé se pro takovou životní cestu samy rozhodly, jiné takto zůstaly souhrou okolností. Vyprávějí o společenském tlaku, který pociťovaly, aby se vdaly a měly děti. Dnes už takovýto společenský tlak není, dost žen se rozhoduje, že zůstanou bezdětné. Za sebe - bez ohledu na nějaký společenský tlak, který dřív byl - chtěla jsem děti, vdát se. Dnes mám již dospělou dceru a jsem rozvedená.
Pět úplně odlišných žen narozených v různých dobách, vypráví svůj životní příběh ústy známých českých hereček. Zajímavé zpovědi žen, které se buď rozhodly neprovdat a nebo se neprovdaly souhrou okolností, které se rozhodly nemít děti a žít své nekonvenční životy, které se rozhodně dost vymykaly běžnému standardu, kdy je obecnou normou mít rodinu. V dnešní době to sice už není až takový "fenomén", ale v dobách minulých určitě do jisté míry byl.
Ani nevím jak jsem se k této rozhlasové hře dostala. Zajímavé osudy, vtáhlo mě to do děje. Nekteré myšlenky jsou velmi hluboké a silné , stejně jako hrdinky. U nás je hodně starých mládenců a nejsou nápadní a ni neštastní. Asi se to bere jinak. Ženská se má vdát a vychovávat děti a starat se o muže- i když není princ na bílém koni. Nemám ráda vypravěčku Medveckou a rušil mě její hlas, docela ráda bych si přečetla knihu.
Díky ČRo jsem si mohla poslechnout příběhy slečen, neprovdaných žen, které byly narozené v letech 33-67. Je zajímavé poslechnout si, jak to měly ony, že ne všechny se chtěly vdát s nebyla to pro ně prioritní věc. Chtěly to stejné co my teď. Je to trochu sonda do duše. Příběhy byly hezké, občas trochu smutné a k zamyšlení. Jsem ráda, že jsem se k tomu díky rozhlasu dostala, jinak bych o knize nevěděla. Na internetu není k dostání, bohužel.
Moc doporučuji.
Slečny, aneb ženy neprovdané. Zajímavé životní příběhy několika žen ve 20. a 21.století. Některé mě nadchly, některé jen mírně zaujaly. Celkově jsem ráda, že jsem si mohla přečíst....
Slečny, ženy bez manželů, které žijí své životy, jak nejlépe to umějí. Každá má svou cestu, svůj osud a svůj život ve vlastních rukách.
Knížku jsem četla s předstávkami, občas jsem nějaký příběh musela trochu víc rozmyslet, vstřebat. Z některých osudů byl cítit smutek a možná i jistý náznak marnosti víc, z některých méně.
Každopádně je to zajímavá kniha zvenčí i uvnitř. Je veskrze holčičí, originálně výtvarně pojatá. Ač netíhnu k růžové, líbil se mi i její růžový kabátek.
Ke čtení, těm které baví příběhy ostatních lidí, doporučuju. Už mám doma Hlasy žen.
Stejně jako DádězPrahy mi nesedla forma stylizovaného vyprávění, působilo to na mě jako nějaká didaktická etuda pro dívky z první republiky o tom, jak je důležité poslouchat rodiče, dobře se učit a věřit v Boha. Příběhy kvůli tomu zbytečně splývaly, hlavně dětství jednotlivých žen. Když jsem se od toho oprostila, zůstaly velmi zajímavé příběhy, myšlenky a křehké fotografie, které to všechno dokreslovaly. Skvělé, že to někdo pro nás udělal, že vynesl na světlo ožehavé téma. Hvězdu navíc za paní Loukotkovou, jsem v šoku! :-)
Po Intimitě jsem dostala nutkavou potřebu vrhnout se na další životní osudy žen a Slečny se nabídly prakticky samy. Osm neprovdaných bezdětných žen, ženy ve velmi vysokém i středním věku, ženy, které svého životního rozhodnutí litují i ty spokojené. Formu vyprávění jsem znala už z Intimity, ta mi sedla moc, s některými ženami jsem trávila čas moc ráda, s jinými méně. A to je život.
Jakožto svobodná jednatřicítka bez potomků jsem ráda, že si v dnešní nemusím procházet takovým společenským tlakem.
Kniha nabízí osm životních příběhů neprovdaných žen. Život svobodné ženy je to jediné, co je spojuje, jinak jsou jejich životní osudy, postoje i důvody, proč se nikdy nevdaly, různé. Líbí se mi, že je jejich život představen už od jejich rodinného zázemí, často se dozvídáme, jak se seznámili jejich rodiče a do jaké rodiny se ženy narodily a jaké prostředí je formovalo. Také se mi líbí, že je zmíněn jejich současný celkový pohled na svou životní situaci (tzv. credo ke konci každé kapitoly) - jsou či nejsou spokojené, litují či nelitují toho, že se neprovdaly?
Nesedla mi forma stylizovaného převyprávění příběhů žen (dala bych přednost buď klasickému rozhovoru otázka-odpověď nebo přímé vyprávění jednotlivých žen bez komentáře či úpravy autorky), jednotlivé příběhy považuji za příliš dlouhé (např. 60 i více stránek věnovaných jedné ženě), což činí vyprávění zbytečně rozvleklým a často se zabývá až ne tolik podstatnými detaily.
Bohužel mne neoslovilo ani grafické zpracování (růžové stránky jakoby odkazovaly na nějakou snad méně vážnou dívčí četbu a fotografie detailu vlasů zezadu hlavy staré paní mne by mne také ke koupi knihy nenalákala).
Shrnutí - kniha stojí za přečtení kvůli zajímavým osudům, ale forma vyprávění a provedení knihy mne zklamaly.
Na knihu jsem se moc těšila, neseděl mi styl psaní. Hůře se mi četlo, i když velice zajímavé příběhy osmi žen.
Výborně zpracované téma o tom, že žena nemusí mít děti, aby prožila plnohodnotný život. Krásné fotografie Dity Pepe. Četlo se to úplně samo.
Strašně zajímavé životní osudy, je to fascinující vidět celý život zhuštěný takhle na několika stranách. Zároveň trocha vhledu do osobních zkušeností z minulého režimu. Trochu mě štvala forma vyprávění ve třetí osobě - působilo to tak neautenticky - ale nějak jsem si na to zvykla, pak už mi to ani nepřišlo.
Štítky knihy
české ženy feminismus emancipace osudy žen postavení ženy ve společnosti bezdětnost
Kniha Slečny je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 165x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 92x |
| Chci si koupit | 21x |
Poslouchala jsem v rozhlasovém podání a asi to bude zkrácená verze knížky, když to je povídání jen o pěti ženách. Tenkrát to byla skoro ostuda zůstat svobodná, já byla svobodná hodně dlouho a vůbec se mi vdávat nechtělo, později jsem měla jako svobodná dítě a často mě někdo litoval, přitom jsem byla šťastnější, než některá ta vdaná paní. Dneska je doba svobodnější a myslím, že je to i každému jedno, jestli si pořídí děti nebo budou žít svobodně. Smutné je, když se rodiče starali a pak zůstanou sami, to pak má ta celoživotní slečna výhodu, že svůj život umí žít lépe a spoléhá se jen na své schopnosti.