Safienka komentáře u knih

Patricia nezklamala. Některá díla se mi líbila víc, ale špatné to nebylo! To vůbec ne! Občas nějaká táhlejší pasáž, ale napětí tam opět bylo habaděj. A nové postavy! Obdivovala jsem Mercy, co všechno vydržela a nepodlehla tak žárlivosti a všeličemu jinému!
Doufám, že bude další díl!

27.05.2014

Jihomoravská příroda, bohemistika, dějiny umění – to vše inspiruje tuto 32 letou spisovatelku k tvorbě, která zanechává v čtenáři hluboký zážitek. Za její první román – Vyhnání Gerty Snirch – obdržela cenu Magnesia Litera 2010.
Nyní je rok 2012 a Kateřina Tučková vydává Žítkovské bohyně. Dílo opředeno dávnou tradicí žen, léčitelek, věštkyň a vědem.
Přenesme se několik desítek let zpět, do vysokých kopců Bílých Karpat, do pohraničních vesnic, kde lidé dbají na tradice a kde se nachází skupina žen provozující bohování. Své umění předávají z generace na generaci, pomáhají s nesnázemi, věští z vosku a ovlivňují počasí. Každý kdo má nějaké větší trápení se na ně obrací s prosbou. Bohužel ne všem se toto „šarlatánství“ zamlouvá a ne všichni jsou schopni udržet se u dobra a nepodlehnout zlu.
Knihou nás provází Dora Idesová, poslední z rodu žítkovských bohyní. Dívka, o kterou se po smrti matky stará teta Surmena. Stává se tak andzjelem - prostředníkem mezi lidmi, kteří chtějí pomoci a mezi bohyněmi. Tohoto úkolu se zhosťuje až do doby, než si pro Surmenu přijde policie. A zde dochází k nalomení života dětí, Surmeny a samotného příběhu. Surmena je odvedena do psychiatrické léčebny, Dora do internátu a malý bratr Jakoubek do zařízení pro postižené. Všichni jsou od sebe odtrženi a není jim dovoleno se jakkoliv vídat.
Autorka nás v knize pomocí zápisů STB, dopisů a příběhů střídavě zavádí do minulosti, do života bohyní a do přítomnosti, k dospělé Doře, která píše diplomovou práci na toto téma. Snaží se pomocí zarchivovaných dokumentů zjistit, proč byla Surmena odvedena. Dostává se až k informacím, které měly být skryty a které její smýšlení posouvají na jinou úroveň. Zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak vypadalo. Na povrch se dostává celá zamotanost, nevysvětlitelnost činů a vztahů, která se mezi obyvatelemi pohraničních vesniček děla a děje. Překvapivé zjištění postupně zapadá do celku. Čtenářům se dostává cenná kopa informací, která není tak snadno zkousnutelná, přesto neocenitelná. Sama jsem měla problém se vyznat a neodklonit myšlenky někam jinam. Když se dostanete přes tuto náročnost, dostanete se k ději, který ve Vás zanechá otázku. Byly bohyně skutečné? Máte chuť sednout na vlak a do tohoto kraje se jet podívat, prozkoumat tam všechny popisované kouty, chaloupky a vidět vše na vlastní oči. Kniha se opírá o skutečné události, které se v době druhé světové války i sáhodlouze zpět, děly. Ač to už nikoho nemůže zase tolik překvapit, tak člověk stejně neustále kroutí hlavou a je mu pouze z té představy nevolno. I v této knize autorka zmiňuje děsivé činy, které byly na ženách páchány.
Čím déle Dora pracuje, tím se dostává hlouběji do podstaty svého zkoumání. Zjišťuje, že ač se sama bohyní nestala, tak je součástí tradice. Je děsivé prokletí pouhou fikcí a nebo je to skutečnost?
Celou dobu Vás autorka napíná, seznamuje Vás s dalšími a dalšími postavami, které udávají celému počátečnímu příběhu nový rozměr. Jako ve všech příbězích je i zde nastolena nemilosrdnost lidských životů. Celková surovost života Dory je ještě více zdůrazněna tím, že žije sama bez rodičů a jakéhokoliv příbuzenstva. V internátě musí prožít své a čelit všemu, co je na ní spácháno a ještě se snaží starat o postiženého bratra. Už jen při této představě jsme s Dorou svázáni a snažíme se ji pomoci při vyřešení záhady s její tetou a celým příbuzenstvem. Mladé autorce se podařilo neuvěřitelným způsobem zobrazit život tamějších žen, které podléhaly chudobě, přesto byly silné a nenechaly se ničím zastrašit. Každá bohyně má v příběhu své místo a je jí věnováno několik řádků.
Nebudu prozrazovat jak příběh skončí. Sama jsem byla zaskočena a po zaklapnutí jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném. Příběh mnou prolezl skrz na skrz a jen tak mě neopustí.
Kniha s originálním tématem, doplněna fotografiemi, které příběhu dávají reálnost. Již skoro zapomenutý folklór se vynořuje na povrch. Těch několik let, kdy autorka na příběhu pracovala, stálo za to čekání.

5 25.02.2014

Další příjemná oddychová kniha s magickým námětem od Alexandry Potter. Tentokrát se jedná o návrat do minulosti a potkání se se svým o deset let mladším JÁ.
Určitě se mi námět příběhu líbil víc než u předchozí knihy Já a pan Darcy. Ač je od začátku jasné, jak to dopadne, tak jsem měla alespoň přehled a nějakou takovou představu, jak je to celé myšleno.
Třecetidvouletá workoholička Charlotta bydlí v Londýně, pracuje v PR agentuře, má na první pohled dokonalého přítele, skvělý byt, moderní auto, úzkostlivý strach o své zdraví a hlavně má pocit, že všechno musí stihnout co nejdřív. Žádný čas na zbyt. V průběhu celého děje dochází k uvědomění pomocí setkání se svým mladším já, které ji mění ve šťastnou babu, která si dokáže užívat života a jít za svými sny. Ač se vše odehrává v zhruba týdenním časovém rozmezí, tak se dočkáme docela dosti zvratů. Romantická zápletka je jasná hned od prvního setkání, což možná příběhu dodává trochu nudy, ale zase není to první ani poslední kniha se stejným průběhem, takže už by nás to ani nemělo překvapit:-)Pro některé čtenáře to může být příběh, který je donutí k zamyšlení a odstartuje jim třeba i nějaké ty změny v životě.
Styl psaní tohoto romantického příběhu je velice čtivý. Autorka evidentně ráda zapojuje netradiční magické prvky, které dodávají příběhu jisté kouzlo a punc zajímavosti. Příběh příjemně plyne, v mém případě jsem se ani nenadála a knihu přečetla za jednu podzimní sobotu.
Takže ano, stojí za přečtení :-)

25.02.2014

Neil Gaimen - angličan, žijící v temném domě plném koček, počítačů, na blíže neurčeném místě uprostřed lesů Mineapolisu. Sbírá knihy, černé kožené bundy, černá trička a neustále vypadá jakoby potřeboval ostříhat. Toho chlapa potřebuju poznat :-)

První kniha, kterou jsou od N.G. četla - Nikdykde. Určitě toho nelituju a jsem nesmírně ráda, že mi ji Bookfan a Bookfani doporučili:-)Už jí dělám místečko v knihovně.

Nejsem moc čtivec tohoto druhu literatury, takže mi ze začátku dělalo problém se zorientovat a příjmout fakt, že takové to bude. Dělalo problém, ale nakonec jsem si to zamilovala. Ač jsem milovník světlých, vzdušných míst, tak Podlondýn mě získal. Ještě víc díky rozhovoru s autorem, který jsem našla nakonci knihy (Druhé vydání, doplněné autorem). Sám Neil šel prozkoumat londýnské kanalizace, aby v sobě pořádně navodil kouzlo a temnotu samotného místa pod Londýnem. Namazané krysy lubrigačním gelem? Aby vypadali správně děsivě a špinavě. Perla nakonec všeho.

Ze začátku mi tato knížka připomínala Alenku v říši divů. Nepředvídatelní hrdinové, místa, kouzla, možnosti. Trošku jsem čekala, že tam proběhne malý koutek romantiky. Nebyl tam a vůbec to není škoda.

Musím přiznat, že jsem ráda, že pana Croup a Vandemar jsou postavy příběhu a ne reálné bytosti. Nikdy bych nikoho takového nechtěla poznat či potkat. Naopak Starého Baileyho bych ráda poznala. A co takový pohyblivý trh. Svělý nápad!

Ještě, že existují dveře :-)

Už se těším až uvidím seriál!

2 25.02.2014

Nikdy je již v pořadí několikátou úspěšnou knihou od slovenské autorky Táni Keleové-Vasilkové. Společenský román, který má s ostatními díly podobné téma, a to je reálný a někdy až nemilosrdný příběh ženy, která se dostává na své emoční dno a je pouze na ní (stejně tak i na každém z nás), jak se s tím popere. Z mého pohledu velice motivující a inspirující téma.
Ač je to román určen převážně pro ženy, tak se v něm může najít široké spektrum čtenářů. Příběh se čte téměř sám. Styl je napsán srozumitelným jazykem, který čtenáře nenásilnou formou přesouvá do větších časových úseků. Některé situace jsou zvláštně useknuty, tzv. nepopsány až do pro mě jasného konce, ale nijak zvlášť to knize neškodí. Máme tak možnost se posonout dál a nezaobírat se detaily.
Jak už jsem zmínila na začátku, tak nám autorka přibližuje příběh ženy ve středních letech, která má vše, co si může přát - skvělého manžela, dospívající dceru, spolehlivé kamarádky a baráček se zahradou. Ale ne vše je tak, jak se na první pohled zdá. Hlavní hrdnce Katce je hned na začátku zasažena emoční rána v podobě odchodu manžela k jiné ženě. Společně s Katkou a jejími kamarádkami, které jsou pro ní oporou se dostáváme z tohoto bolavého zásahu. Máme možnost sledovat, jak důležité je mít kolem sebe přátele, kteří jsou v tomto okamžiku pro člověka velkou oporou.
Aby se měl člověk od čeho odrazit, je někdy potřeba, aby se dostal na své životní dno. Vše špatné je pro něco dobré, a tak to je i zde. Katka se dostává do svízelné situace, ale ta je jí ve výsledku ku prospěchu. Má se od čeho odrazit a začít žít nový život, ač je to v necelých padesáti letech. Najednou zjišťuje, že se celých 20 let manželství starala pouze o štěstí manžela a dcery, nikoliv o své. Autorka vlévá do své hrdinky nový elán a životní náplň, kterou máme možnost prožívat s ní.
V knize se objevuje hned několik vedlejších postav, jejichž popisem se autorka moc nezabývá. Známe je, ale nutně nepotřebujeme vědět a pitvat více. K bohatosti děje je to dostačující. Hlavní náplní je životní situace, která je opřená o vzpomínky. Další ne tak častou věcí jsou emaily, které si s Katkou vyměňují dvě nejlepší kamarádky. Opepření standartního vyprávění s doplňujícími dialogy je příjemné zpestření příběhu.
Sama jsem četla několik knih od této autorky a u všech jsem měla podobné pocity. Dokázala jsem si u nich vždy příjemně odpočinout, hodit své aktuální problémy za hlavu a prostě jen číst. Někdo hledá víc, ale někomu toto bohatě stačí.
Pokud bych měla přirovnat k jiným dílům od jiných autorů, tak by to byla nejspíš Simona Monyová.
Z vlastního úsudku tuto knihu doporučuji aneb nikdy není pozdě začít.

2 25.02.2014

Přiznávám se! Pohyblivý svátek je moje prvotina od tohoto autora. A…nestydím se za to. Něčím se začít musí. A ještě k tomu jsem se k ní dostala jen díky filmu. Tímto nakopnutím jsem se „přinutila“ dojít do antikvariátu, dílo koupit a spokojeně si ho odnášet domů. A to hned na první pokus. Štěstí mi přálo. Dílo vydané pod Odeonem z roku 1966. Paráda.
Dost k úvodnímu tlachání. V rukou jsem konečně držela poslední dílo Ernesta Hemingwaye, které bylo vydáno až po jeho smrti.
Pohyblivý svátek – výraz pocházející z křesťanství, znamenající svatý den, jehož datum není fixované ke zvláštnímu dni. Můžeme s ním pohybovat kam se nám za chce a určit si tak svůj den, který bude svátkem.
Útlá menší knížečka čtvercového formátu, která Vás zavede do Paříže dvacátých let. 198 stran vytržených z kontextu života Ernesta Hemingwaye. Žádný začátek, žádný konec. Najednou se ocitáte v jiném životě. V životě umělce, který byl a je málokým pochopený, přesto uznávaný a žádaný.
Je tomu asi půl roku zpátky, kdy jsem měla možnost spatřit krásy Paříže. Možná mi to i pomohlo v tom, abych popisy autora více pochopila, navodilo mě to do děje a byla jsem tak více polapena.
Vzpomínky jsou mocné, proto je potřeba je občas někam zapsat. Tak to udělal i Ernest. V hotelu Ritz vyhrabal dva kufy, své tužkou psané poznámky a stvořil tuto knihu. Jak jednoduché.
Začátek plyne velice dobře. Člověk se najednou prochází ulicemi, sedá v kavárnách, popíjí víno a píše povídky. Celý den v tomto krásném, romantickém městě. Máte možnost si jít sednout do kavárny a tam celý den tvořit nové světy. Nikdo Vás neruší, jen ta myšlenka, že musíte něco napsat, aby jste se uživili. Příběhy umělců, které se pohybují okolo Hemiho, nás provázejí celým příběhem. Fascinující život – chudý, požitkářský, smutný, veselý. To vše je zachyceno v Pohyblivém svátku.
První polovina knihy byla příjemně plynoucí, navozující tu správnou atmosféru dvacátých let. Druhá polovina už se maličko více vlekla. Společně s Ernestem jsem se potácela v depresích, s tím rozdílem, že u mě nebyly vyvolány životem a zoufalstvím z toho, že neuživím sebe natož svoji rodinu.
Jak těžký je sám život, zvlášť pro spisovatele této doby. Málokdo tehdy ocenil to, co bylo napsáno. Existuje spousta autorů, kteří jsou nejvíce ohodnoceni až po své smrti. Realita je nemilosrdná a krutá.
Kromě svého kousku života nám autor dovolí nahlédnout do života Gertrudy Steinové a okoření řádky tragikomickými a jímavými pasážemi o smutném rytíři moderní americké prózy Francisi Scottu Fitzgeraldovi. Hlavou mi běží otázka, co je z toho asi pravda. Co si Ernest přikreslil.
Po přečtení si říkám, chtěla bych tam být. Ikdyž paradoxně jsem ráda, že jsem tu dobu nezažila. Ale jen tak nakouknout, pozorovat a poslouchat. Díky Pohyblivému svátku jsem umělcům zase o krok blíž. Díky.

4 25.02.2014

Musím uznat, že jsem se na tento díl moc těšila, ale tak nějak mě trochu zklamal. Mezi jeho stránky jsem stihla přečíst ještě nějaké další knihy. Občas se tam našly nudnější pasáže, ale mělo to i několik světlých momentů. Každopádně mě mrzí, že tam nebylo vysvětleno trochu víc o Little People a že byl konec takový nějaký vlažný.

1 27.01.2014

Jihomoravská příroda, bohemistika, dějiny umění – to vše inspiruje tuto 36 letou spisovatelku k tvorbě, která zanechává v čtenáři hluboký zážitek. Za její první román – Vyhnání Gerty Snirch – obdržela cenu Magnesia Litera 2010.

Nyní je rok 2012 a Kateřina Tučková vydává Žítkovské bohyně. Dílo opředeno dávnou tradicí žen, léčitelek, věštkyň a vědem.

Přenesme se několik desítek let zpět, do vysokých kopců Bílých Karpat, do pohraničních vesnic, kde lidé dbají na tradice a kde se nachází skupina žen provozující bohování. Své umění předávají z generace na generaci, pomáhají s nesnázemi, věští z vosku a ovlivňují počasí. Každý kdo má nějaké větší trápení se na ně obrací s prosbou. Bohužel ne všem se toto „šarlatánství“ zamlouvá a ne všichni jsou schopni udržet se u dobra a nepodlehnout zlu.

Knihou nás provází Dora Idesová, poslední z rodu žítkovských bohyní. Dívka, o kterou se po smrti matky stará teta Surmena. Stává se tak andzjelem - prostředníkem mezi lidmi, kteří chtějí pomoci a mezi bohyněmi. Tohoto úkolu se zhosťuje až do doby, než si pro Surmenu přijde policie. A zde dochází k nalomení života dětí, Surmeny a samotného příběhu. Surmena je odvedena do psychiatrické léčebny, Dora do internátu a malý bratr Jakoubek do zařízení pro postižené. Všichni jsou od sebe odtrženi a není jim dovoleno se jakkoliv vídat.

Autorka nás v knize pomocí zápisů STB, dopisů a příběhů střídavě zavádí do minulosti, do života bohyní a do přítomnosti, k dospělé Doře, která píše diplomovou práci na toto téma. Snaží se pomocí zarchivovaných dokumentů zjistit, proč byla Surmena odvedena. Dostává se až k informacím, které měly být skryty a které její smýšlení posouvají na jinou úroveň. Zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak vypadalo. Na povrch se dostává celá zamotanost, nevysvětlitelnost činů a vztahů, která se mezi obyvatelemi pohraničních vesniček děla a děje. Překvapivé zjištění postupně zapadá do celku. Čtenářům se dostává cenná kopa informací, která není tak snadno zkousnutelná, přesto neocenitelná. Sama jsem měla problém se vyznat a neodklonit myšlenky někam jinam. Když se dostanete přes tuto náročnost, dostanete se k ději, který ve Vás zanechá otázku. Byly bohyně skutečné? Máte chuť sednout na vlak a do tohoto kraje se jet podívat, prozkoumat tam všechny popisované kouty, chaloupky a vidět vše na vlastní oči. Kniha se opírá o skutečné události, které se v době druhé světové války i sáhodlouze zpět, děly. Ač to už nikoho nemůže zase tolik překvapit, tak člověk stejně neustále kroutí hlavou a je mu pouze z té představy nevolno. I v této knize autorka zmiňuje děsivé činy, které byly na ženách páchány.

Čím déle Dora pracuje, tím se dostává hlouběji do podstaty svého zkoumání. Zjišťuje, že ač se sama bohyní nestala, tak je součástí tradice. Je děsivé prokletí pouhou fikcí a nebo je to skutečnost?

Celou dobu Vás autorka napíná, seznamuje Vás s dalšími a dalšími postavami, které udávají celému počátečnímu příběhu nový rozměr. Jako ve všech příbězích je i zde nastolena nemilosrdnost lidských životů. Celková surovost života Dory je ještě více zdůrazněna tím, že žije sama bez rodičů a jakéhokoliv příbuzenstva. V internátě musí prožít své a čelit všemu, co je na ní spácháno a ještě se snaží starat o postiženého bratra. Už jen při této představě jsme s Dorou svázáni a snažíme se ji pomoci při vyřešení záhady s její tetou a celým příbuzenstvem. Mladé autorce se podařilo neuvěřitelným způsobem zobrazit život tamějších žen, které podléhaly chudobě, přesto byly silné a nenechaly se ničím zastrašit. Každá bohyně má v příběhu své místo a je jí věnováno několik řádků.

Nebudu prozrazovat jak příběh skončí. Sama jsem byla zaskočena a po zaklapnutí jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném. Příběh mnou prolezl skrz na skrz a jen tak mě neopustí.

Kniha s originálním tématem, doplněna fotografiemi, které příběhu dávají reálnost. Již skoro zapomenutý folklór se vynořuje na povrch. Těch několik let, kdy autorka na příběhu pracovala, stálo za to čekání.

5 08.01.2014

Markus Zusak, mladý australský autor, který se začlenil do světa literatury pomocí prvotiny nazvané Posel (2002,2012).

Dílo bylo právem ohodnoceno několika cenami (The Children´s Book Council of Australia 2003 a Německou cenu za literaturu pro mládež 2007).

Příběh na první pohled zcela obyčejného devatenáctiletého taxikáře, který si žije svůj skromný život – pracuje, hraje karty se svými třemi kamarády a zbožňuje svého smradlavého psa. Jednoho dne se ale stane něco nečekaného, Ed Kennedy – hlavní hrdina příběhu, dostane do schránky popsanou hrací kartu v podobě poselství. A do té doby stereotypní život nabírá nenadálý spád.

Po přečtení anotace mi Posel připomínal Sofiin svět od Josteina Gaardera. Jednalo se ale opravdu jen o první dojem. Téma určitého předání karty s informacemi je stejný, ale následný děj je úplně jiný. U Sofiina světa se jedná o předání informací týkající se historie filozofie u Posla se jedná o aktuální řešení situací, pomáhání ostatním a možnosti vytvořit štěstí alespoň u pár jedinců. Tak málo stačí a udělá to tak hodně. Kousek postrčit, něco pěkného říct, něco věnovat či být pouze na správném místě ve správnou dobu a vše je jinak. Člověk má pořád o čem přemýšlet.

Obsahem mě kniha zaujala, od první stránky pohltila, pustila až na poslední stránce a nutila mě pořád číst a číst a hlavně neodkládat. Takhle dobře a vtipně napsané dílo jsem dlouho nečetla. Těším se na Zlodějku knih.

Zkusila jsem si představit sebe, co bych dělala, kdybych ve schránce našla hrací kartu s určitým poselstvím. Byla bych určitě zvědavá a plna očekávání, co to dalšího přinese. Proč mi jí někdo dodal a co mi tím chce říct. Tzn. stejně jako Ed bych začala luštit šifru, snažila se najít souvislosti a stoprocentně by mi zvědavost nedala a šla bych do toho. Akorát s tím rozdílem, že bych nevěděla jak to skončí – u života Eda Kennedyho to aspoň z části vím a jsem tomu ráda. Konec bych maličko změnila, ale celkový pocit z knihy je naprosto luxusní:-)

8 08.01.2014

Základem každé bajky je alegorie, kdy zvířata jednají jako lidé a z jejich chování vyplývá nějaké ponaučení či kritika chyby. Vybraná zvířata poukazují na lidské vlastnosti, kterých by se lidé měli vyvarovat, ale které se pro ně stávají typické. Ne nadarmo se říká, že je někdo vychytralý jako liška nebo hladový jako vlk.

Zakladatelem bajek byl v 6. století Ezop. Původně byly bajky určené pro dospělé, ale postupem času byly více a více věnovány dětem. Stejně jako tato kniha, která obsahuje ty nejlepší bajky od zakladatele Ezopa, La Fontaina a Krylova převyprávěné Janou Eislerovou.



Pro představu uvádím několik názvů bajek od výše uvedených autorů.

Ezop: Liška a hrozny, Zajíc a želva, Vlk v rouše beránčím

La Fontain: O tvrdohlavých kozách, Vlk a pes, O kohoutovi a lišce

Krylov: Medvědí služba, Studovaný lev, Vyznamenaný osel

Kniha většího formátu obsahuje 34 bajek doprovázených ilustracemi Antonína Šplíchala. Je určena pro nejmenší. Bajky, které jsou vybrány, patří do edice prvního čtení s poučením.

Každému příběhu jsou věnovány maximálně 2 stránky, a tak je kniha vhodná jak pro předškolní děti, tak pro četbu ve škole (písmenka jsou většího formátu). Každá bajka je doprovázena malovaným příběhem, a tak pomáhá k snazšímu pochopení.

Děti se pomocí příběhů oblíbených zvířecích hrdinů dozvídají, jak by se měly a neměly chovat, učí se chápat zlo a dobro v reálném životě a důvěřovat a poznávat přátele. Pod každou bajkou je zobrazené vysvětlení a ponaučení, které z uvedeného příběhu vyplývá. Jelikož je v knize bajek víc než dost, doporučuji knihu nečíst najednou, ale více o bajkách s dětmi diskutovat.

Každopádně jako základ poznávání bajek je tato kniha vydaná pod nakladatelstvím Fragment víc než vhodná.

3 08.01.2014

Asher Falls – tajemné a téměř liduprázdné městečko v Jižní Karolíně Vás zve ke druhému dílu s Hřbitovní královnou – Amálií Grayovou. Amélia opouští svůj domov, svoje zázemí a vydává se za prací, konkrétně za obnovou hřbitova patřící zámožné rodině Asherů.
To by nebylo Amélie, aby se do všeho nezamotala. Ikdyž v tomto případě to není úplná náhoda, je to spíše cílem. Co se zprvu zdá jako nevinná pozvánka, to má smysl mnohem hlubší. K potěše všech se pravdu dozvídáme až na těch posledních stránkách.
Hned v úvodu se seznamujeme s prvním Asherem – Thanem. Opět fešák, který skrývá mnohá tajemství. Je nám naprosto jasné, jak to s ním a s Amélií dopadne. Přesto se nenechte tak lehko napálit, jako jsem to udělala já.
Do popředí vstupuje legenda o utopeném hřbitové na dně Zvonkového jezera. Stěžejní příběh, který nám nezaručí kvalitní spánek. Ač je to legenda, která by měla pouze postrašit, tak ji Amélie vnímá naopak velice reálně, možná až děsivě. Vznášející se duše nad jezerem? Upřený pohled někoho, kdo vás sleduje? Šeptající děsivý hlas někoho, kdo je několik let po smrti? Studené ruce, které se na vás snaží dosáhnout? Ještě teď mě vstávají vlasy hrůzou!
Kromě toho, že má město dechberoucí historii, tak má i své podivíny a nejsou to zdaleka lidé bez střechy nad hlavou. V příběhu se vyskytuje několik postav, které převážně patří k Asherům. Pokud to není jeden z nich, tak je to někdo, kdo se buď přiženil či přivdal a nebo někdo, kdo je bytostně nesnáší. A pak tu jsou tací, kteří se snaží být neviditelní a tací, kteří se raději odstěhují, než aby jim museli čelit.
Temné stránky příběhu jsou téměř na každé stránce. Opravdu jsem byla napnutá jak trenýrky. Perfektně napsáno! Spoustu toho již známe z prvního dílu. Jsou tu opět pravidla, která se budou porušovat.
Kromě lidských hrdinů je tu místo i pro zvířata, která se staví jak na stranu dobra, tak i zla. Nechci prozrazovat, co je za temným lesem, silným vichrem či pod tmavou kápí. Má fantazie v tomto směru pracovala na plné obrátky a já jsem byla v několika momentech opravdu ráda, že se vyskytuji na straně čtenáře a ne na straně hlavního hrdiny. Stejně vlezle jako v prvním díle se zde objevují známky nadpřirozena, kterému opět nevíme, jestli věřit a nebo ne. Jsou to jen přeludy a nebo je to skutečnost?
Doposavaď (kromě prvního dílu) jsem nečetla jinou duchovní literaturu, proto nemohu srovnávat či přirovnávat. Každopádně pokuď se vám líbila Okřídlená duše, tak věřte, že Království je ještě čtivější, poutavější a napínavější.

3 06.01.2014

Půl roku člověk čeká a je tu další díl, který člověk zhltne za den..hmm! Opět příjemně napínavé, čtivé a zamotané. Akce tentokrát hned od začátku. Autorka konečně zapojila i pohled Adama, kterému je věnováno hned několik stran! Jinak kojotí štěně jako vždy proti nejmocnějšímu. Konečné rozuzlení bylo pro mě maličko zahlcující a ztrácela jsem se. Ale to mi neubránilo celkovému dojmu, který byl příznivý.

25.11.2013

Do knihy jsem šla na základě doporučení. Přečetla jsem si recenzi, která mě tak uchvátila a namotivovala, že jsem ji prostě musela mít. Rovnou jsem si ji koupila a teď přemýšlím o tom, jestli jsem udělala dobře a nebo ne. Ale jo! Jsem ráda, že ji mám v knihovně. Možná mé rozpolcení bylo tím, že jsem na ní neměla tolik času a nebo prostě jen mě tolik nenadchla, jako bylo psáno v zmíněné recenzi. Ale...pěkný příběh! Autor to prý psal zprvu jako povídku, která byla předělána na celou knihu. Ze začátku jsem se celkem rychle začetla, ale pak to mělo takové hluché místo, kdy jsem se ke knize nijak ani nehrnula. Ale ke konci to bylo zase fajn - dokonce i napínavé a hodně čtivé. Celkově tedy nehodnotím knihu 100%, ale přiznávám jí body i za to, že je děj zakomponován do knihkupectví :o) Docela bych ho chtěla vidět v realitě a tu jejich sebranku pod zemí též :-)

4 24.11.2013

Další titul od již známé slovenské autorky je tu. Stejně jako u předchozích děl ho můžeme zařadit do žánru romantiky. Když bych se měla zamyslet na tím, proč jsem sáhla zrovna po této knize, řekla bych, že je to z důvodu čtivosti, svižnosti děje a velkému motivačnímu náboji, který nese.
Autorka nám představuje dvě hlavní hrdinky, dalo by se říci, že sokyně, přesto je to pouhý klam. Alena je oddaná manželka, matka dvou dětí a nadšená zahrádkářka. Svého muže Roberta miluje nade vše a nedokáže si bez něj svůj život představit. Bohužel již od začátku máme pocit, že s ním není všechno vpořádku a vlastně je nám naproto jasné, kam nás chce autorka dovést ještě dřív, než to napíše do řádků.
Daniela je mladá, krásná a hlavně milenka zmíněného muže. Zpočátku je postavena do role nevděčné, kdy má na očích posazené růžové brýle. Po několika stranách, kdy se s ní seznamuje víc, nám je jasné, že je to v skrytu duše velice citlivý a krásný člověk.
Dalo by se říci, že děje následné jsou očekávané a nás nemůže nic překvapit. Z vlastního pohledu jsou hrdinové, v tomto případě hrdinky zamotány do vztahů, které jim hodně dávají, ale na druhou stranu i hodně berou. Je nám podána situace, kdy zjišťujeme, že jedinému, komu můžeme věřit, jsme jen my sami. Postupně je přidáváno několik vedlejších postav, které nám míchají s emocemi a které si máme možnost zamilovat. Při čtení určitých pozitivních pasáží jsem byla vždy příjemně namotivována a z celého příběhu jsem cítila velkou naději a jakési poslání a zprávu všem ženám..
Na díla od Táni Keleové-Vasilkové se nejde netěšit. V tomto případě nám zaručuje opět chvíle poklidu, kdy konečně nemusíme řešit svůj život, ale můžeme v klidu domova a tepla krbu sledovat ten, který prožívá úplně někdo jiný.

5 13.11.2013

Do knihy jsem se pustila díky nadšení z přečteného prvního dílu. Ten jsem ovšem četla zhruba před rokem, takže mé informace o návaznosti byly maličko mlhavé. Přesto se kniha četla velice dobře. Autorka se vyřádila v 16.století. Máme si tak možnost užít informace nejen o kultuře, ošacení, ale i o zvycích a praktikách, ke kterým se v tomto století uchylovalo. Čarodějnice s upírem se vracejí do minulosti, aby našli temný svazek, Diana se naučila ovládat své čarodějné schopnosti a hlavně aby uniklli všem pronásledovatelům (bohužel už si je všechny nepamatuji :o) V knize bylo o trochu míň napětí a akce než v předešlém díle. Avšak zobrazení doby to vyrovnalo a dílo to tak vyvýšilo na vyšší příčky.

2 25.10.2013

Dlouho jsem přemýšlela, které dílo si mám od tohoto autora přečíst jako první. Nemohla jsem se k tomu dlouho odhodlat, až se ke mně zčista jasna dostala kniha 1Q84. Sice jeho zatím nejobsáhlejší dílo, takže by se dalo říct, že nejnáročnější, přesto mě velice mile překvapilo. Ze začátku se mi zdálo maličko přehnaně popisovací a rozepisovací, ale v důsledku to mělo svůj význam, takže jsem měla pocit, že se k tomu rozepisování musím ještě vrátit :-) Kniha, která obsahuje jak příchuť romantiky, tak maličko fantasy a krimi motivů. Necelých 800 stran jsem zhltla celkem rychle a už se těším na další pokračování, neboť konec tohoto díla je příjemně otevřený, takže myslet si zatím můžeme cokoliv :-)

14.10.2013

Kniha, která se mi dostala do rukou v tu pravou chvíli (což tak u knih bývá - čteme to, co potřebujeme číst). Autorka zde řeší problém emocí a toho, že lidé se bojí přijmout všechny stránky svého života, jak ty temné, tak i ty světlé! Čtenářům pomáhá zjistit s čím mají problém a nebo s čím si neví rady. Téměř každou kapitolu prokládá cvičeními, které jsou takovými průvodci celého díla. Pomáhají nám zjistit to, čím jsme, čím bychom mohli a chtěli být. Můžeme zjistit jaké všechny emoce máme potlačené, jaké vyplouvají na povrch a nebo se naopak skrývají v našem podvědomí. Knihu jsem zhltla velice rychle a objevila jsem v ní spoustu moudrostí, které se chystám v nejbližších dnech přivést do praxe. Je tedy pravda, že cvičení dělám až po přečtení celé knihy, takže se k nim vracím a provádím je až teprve nyní.

5 16.09.2013

Robert Fulghum mě prostě baví! Nemám ho dost ani po jedné knize, takže doufám, že jich vyjde ještě hodně! Tentokrát se nejedná o povídkové dílo ani o příběh, ale spíše o cestopis. Cestopis, který zavítal do Argentiny, konkrétně do Buenos Aires...Pan Fulghum aneb Robert Juan Carlos Fuljumer y Suipach, který se rozhodl naučit tango. Na tři měsíce odjíždí do cizí země, kde se učí, učí, zkoumá, nabíjí a učí. Musím říct, že tango je můj nejoblíbenější tanec a možná i proto mě tato kniha hodně oslovila. Při jejím čtení jsem měla chuť tančit, poslouchat a hlavně tam být s ním. Připisuji tedy na seznam svých přání: Navštívit Argentinu a naučit se tango! Díky této knize je mi pro začátek alespoň bližší mentalita Argentinců a vím, že když jdu do ulic, tak si mám bankovky a doklady poschovávat po těle a na vrchu nechat klamnou taštičku zavěšenou přes rameno s několika drobnými.

4 04.09.2013

Kniha, která přišla v tu pravou chvíli. Po jejím přečtení jsem příjemně nakopnuta a namotivována. Příjemně psaný životopis Scotta Jurka, který se opírá hlavně o sportovní a stravovací stránku jeho života, tedy o vášeň v ultramaratonech(do té doby jsem o žádném neslyšela) a o objevování zákoutí stylu života zvaném veganství. Jsem ráda, že ji mám doma a věřím, že se k ní budu vracet. Ikdyž nepatřím mezi nadšené běžce, tak mám chuť si přečíst knihu Zrozeni k běhu, která tomuto dílu předchází a má s ním spoustu společného.

30.08.2013

14 podob touhy v 14 povídkách. Už z názvu knihy vypovídá, že se bude jednat o povídky s erotickým nádechem. Pro mě se jedná o jednu z prvních děl s tzv. lehčí literaturou, tudíž nemohu objektivně srovnávat s ostatními podobnými tituly. Jediné co mohu vystihnout, jsou vlastní pocity a názory.
V první řadě bych chtěla zmínit, že jsem překvapená, jak rozmanitě je dílo napsáno. Každá povídka má své neopakující se téma. Pro někoho možná trochu nahuštěné, přesto se to autorce podařilo ztvárnit čtivě a únosně. Při čtení jsem byla občas zklamaná, že příběh nepokračuje a nemohu se tak dozvědět víc. Týkálo se to hlavně neerotické stránky, neboť ta byla vystižena velice barvitě. Autorka se snaží střídat pohled žen i mužů, špatných, dobrých, otevřených, uzavřených, možná i překvapivých konců.
V nynější době téma erotiky odhazuje svůj neprůhledný plášť a dostává se do popředí v žebříčku čtivosti. Věřím, že takovýto druh literatury je přínosem pro partnerský život, kterému přináší příklad něčeho nového a neokoukaného. V této publikaci můžete nalézt námět na opepření všedních vztahů a vnést tak více vášně do Vašich erotických představ a snů.

2 15.07.2013