Safienka komentáře u knih

Po prvním autobiografickém díle Andělé v mých vlasech se na pultech objevilo pokračování s názvem Schody do nebe.
Lorna Byrne – žena, která komunikuje s anděly už od svého útlého věku. Žije na irském venkově spolu s dcerou a snaží se pomoci všem prostřednictvím slov, písmen a činů.
Tento druh literatury určitě nezaujme všechny. Stejně tak i ten fakt, že ne všichni věří, Ať je to jakákoliv víra. Ač se to nezdá, tak málokdo věří alespoň v sebe. Ne všichni mají schopnost vidět a vnímat anděly. Přesto slyšet je mohou kdykoliv. Jen musí chtít a věřit v to.
Je paradoxní, že lidé v anděly nevěří až do té doby, než se ocitnou na dně a dovolí si požádat o pomoc a nebo v tu chvíli, když to nejméně očekávají a nějaký zázrak se jim ukáže.
Schody do nebe – pokračování života Lorny a jejich přátel, andělů a archandělů. Bůh tomu tak chtěl, aby Lorna byla prostředníkem v poznání a předávala informace dalším lidem. Už od jejího dětství jí pomocí andělů udává směr života. Dává ji možnost nahlédnout do jiných sfér než je ta naše. Ač chce, či nechce, tak se jí to děje. Své tajemství nemůže vyzradit celé. Přesto je jí dovoleno předat alespoň část.
Každý člověk má svého strážného anděla, který je u něho od narození až do smrti. Nikam neodchází a je vždy připraven pomoci. Dále je kolem každého z nás spousta dalších andělů – léčitelů, učitelů, lásky, vzdělání, přírody. Všichni jsou připraveni Vám a celé planetě pomoci. Stačí jen poprosit. Andělé jsou tu pro nás a jsou celí šťastní, když je o pomoc poprosíme. Sledují Vaše činy, jednání, myšlenky a snaží se Vám cestu životem co nejvíce usnadnit. Bohužel celé lidstvo nemá v sobě tolik pokory, a proto se děje to, co se děje – živelné pohromy, lidské utrpení, ztráty. Andělé našeptávají a snaží se tomu zabránit, bohužel někdy to nestačí, lidé neposlouchají a podléhají materiálním statkům.
Lorna působí jako léčitelka, pomáhá všem, snaží se předávat co nejvíce toho, co ví. Seznamuje nás v knize s tím, jaký úděl mají děti v našem životě, jak bychom je měli poslouchat, vnímat. Děti jsou mnohem otevřenější než dospělí. Dále nám dovolí nahlédnout do duší zemřelých, které jsou nyní v nebi. Jakou roli sehrávají v našem životě. Snaží se čtenářům vysvětlit vztah lidského těla k lidské duši. Ke konci knihy hodně probírá záměry Boha a andělů s lidstvem a celou planetou. Každopádně je toho ještě hodně, více o Lorně se můžete dočíst na www.lornabyrne.com.
Po přečtení tohoto díla se mi zdá, že Andělé v mých vlasech byli napsáni jednodušeji. Četli se mi snáz. Tento díl obsahuje podrobnější a náročnější informace, které nejsou všichni schopni skousnout.
Ač není Lorna studovaný člověk, tak jí andělé a životní příležitosti naučily hodně. Možná víc, jak kterákoliv škola. Řádky Vás pohlcují, stejně tak jako příběh Lorny a její rodiny. Necelých 280 stran rozdělených na kapitoly. Vše napsané srozumitelně pro každého. Pokud Vás téma zaujalo a chtěli byste si o andělích přečíst něco víc, určitě tuto knihu vezměte do ruky a pusťte se do jejího příběhu.

7 19.06.2013

Zvláštní. Vydržela jsem se do ní nepodívat několik dní a nevadilo mi to. Možná se mi do nového příběhu ani nechtělo. V hlavě se mi usazoval pocit, že přeci Patricia nemůže napsat nějakou lepší knihu než s Mercy Thompsonovou. A teď najednou nevím, jak bych co nejlépe popsala své pocity, emoce, které mnou cloumají po přečtení. Jediné slovo, které mě momentálně napadá je „strhující“. Ani ne lepší, ani ne horší. Štvanici bych dala na stejnou příčku jako Měsíční píseň, Krevní pouto a ostatní díly z této série. A to je už co říct. Jsem velký fanoušek Patricie Briggs a jejího umění popsat svět vlkodlaků, upírů, fae, čarodějnic a jiných postav. Nikdy jsem moc fantasy literaturu nečetla, nebo alespoň do té doby, než jsem si přečetla Mercy. A začalo srovnávání s ostatními knihami.

Dílo obsahující novelu Alfa a Omega. Příběh o nezkušené vlkodlačici Anně, která žije ve smečce v Chicagu. Nikdo jí nikdy neřekl, jak funguje správná smečka, jak se může a nemůže chovat. Všichni jí pouze zneužívali. Pro ostatní byla tím nejnižším psem, na kterém se může každý ukájet jak chce. Anna, hodně podobná výše zmíněné Mercy, žije sama. Před třemi lety jí bez jejího souhlasu proměnili ve vlkodlaka a nyní se s tím musí naučit žít. Až jednou sebere veškerou svoji odvahu a zavolá Branovi, marokovi vlkodlaků. Příběh začíná. Autorka nás seznamuje s Charlesem, zabijákem, indiánem, čarodějem a synem Brana. Najednou se v příběhu ocitá moc. Moc nejvyšších vlkodlaků, před kterými má každý respekt. Nebo by tedy měl mít. Vzniká pouto mezi Charlesem a Annou. Anna zjišťuje, co vzácného je a začíná se s tím učit pracovat. Dochází k boji, jsou tu poražení a dobro vítězí. Alespoň pro tuto chvíli.

Na novelu plynně navazuje Štvanice. Stejně tak jako Alfa a Omega, i ona je popsána z pohledů vícero osob. Máme možnost nahlédnout do světa Waltera Rice, vysloužilého vojáka, který se stranní lidí a žije v lesích.
Otvírá se nám svět Anny a Charlese, kteří společně s Branem odjíždějí do Montany, jejich domova.
Důležitou osobou v příběhu je také Asil. Vlkodlak starý téměř stejně jako Bran, přesto patřící na nižší příčky ve smečce. Je nám dovoleno spatřit jeho svět, který je ubíjející avšak důležitý, což si čtenář uvědomí až v polovině knihy, kdy je mu věnováno pár stran. A na konec máme možnost nahlédnout do života Brana. Pokuď jste četli Mercy, nyní se o Branovi a jeho družce Leah dozvíte víc. Pokud vydržíte číst do konce, zjistíte, kdo Bran vlastně je a co v sobě skrývá. Jedná se o fascinující informaci, kterou jsem nečekala ani já. O překvapení jde určitě.
Zpátky však k příběhu. Opustili jsme Annu, odvážnou Omegu a Charlese, sympatického leč hrůzu vzbouzejícího indiána. Poté, co překoná Anna všechny nesnáze z nového bydliště, seznamuje se Samuelem, bratrem Charlese a ostatními obyvateli Montany.
S příjezdem se spolu s hlavními hrdiny dozvídáme, že se zde potuluje vlkodlak, který zabíjí lidi. Charles, jako syn svého otce a jako zabiják nepřístojných a šílených vlkodlaků, dostane úkol. Má se vydat do lesů a zabít vetřelce. Nad všemi se vznáší otázka. Útočí schválně, chce zabránit proniknutí informace o přítomnosti vlkodlaků na veřejnost a nebo je opředen temnou magií? Jde o důležitou informaci, a tak Bran vyšle Charlese společně s Annou do zasněžené přírody. Čtenář je v tuto chvíli napnut, co bude dvojici v lesích čekat. Do příběhu vstupuje nová osoba. Děj začíná mít větší spád a nyní si nemůžete být jistí ničím. Pěkně se to zamotává. Autorka čtenáře udržuje v napětí, kdo vyvázne a kdo přežije. Anna má v sobě vnitřní silu a její konejšivá přítomnost zamotá hlavu všem. Nebudu prozrazovat konec. Každopádně, po svém sedmihodinovém čtení jsem s úsměvem na tváři zaklapla knihu a začala se těšit na další pokračování.

Přemýšlím, co bych knize vytknula. A nenapadá mě vůbec nic. Patricii se podařilo vykreslit život vlkodlaků tak skvěle, že Vás donutí přemýšlet, jak to ve smečce vlastně chodí. Maličkosti, které Vám dodají pravdivost uvedených údajů. Příběh s Annou má podobnou dějovou linii jako u Mercy s tím rozdílem, že Anna neprožívá tolik volnosti a odlišnosti jako Mercy. Annu si zamilujete od prvního okamžiku. Stejně jako Mercy má nadání, je něčím výjimečná. Možná že právě toto dodává příběhu tu správnou atmosféru, která vás dostane.
Jediné s čím jsem měla problém, bylo si představovat popsané vlkodlaky. Brana, jako dvacetiletého maroka a jeho dva několik set let dospělé syny.
Příběh je tvořen pomocí vzpomínání, rychlých, strhujících dialogů a občasných popisů, které Vám dodají tu správnou rychlost ve čtení a vstřebávání informací. Autorce se podařilo čtenáře obalit kouzlem příběhu a dovoluje mu nahlédnout do jiného světa, kde se stává tichým pozorovatelem.
Věřte, že pokuď bude tato kniha Váším šálkem čaje, nikdy už jí z rukou nedáte. Já taky ne!

5 19.06.2013

Tak moc jsem se na tento díl těšila :-) Možná to bylo taky tím, že jsem se do příběhů o Mercy a do "její" tlupy kamarádů (vlkodlaci, upíři, fae a jiné příšery) zamilovala.
Tento díl jsem stihla zhltnout za nějakých 6h, z čehož bych usuzovala, že se dílo Patrii opět povedlo. Maličko mi vadilo, že celý koncept hlavního děje byl zasazen do jiného prostředí než bylo doposavaď, ale vyrovnalo to, že jsem se mohla dozvědět něco víc o Mercyině původu. Každopádně svatba tam byla, ohrožení hlavních hrdinů taky, skoro nezabitelná příšera taky a happyend samosebou. Takže co víc si přát? Ze stránek P. Briggs jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že se možná bude chystat i další díl...což je teda nečekaně opět plné čekání...takže uvidíme co bude :-)

19.06.2013

Fantasy příběh jiného formátu než jsem u Patricie zvyklá. Přesto dobrý! Začátek byl možná maličko zmatený. Měla jsem pocit, že ho musím číst pomalu, abych vše pochopila a vše mi došlo. Možná tím, že nejsem zvyklá na fantasy složitosti :o))No, šlo to ztuha, ale nakonec to vyšlo :o)
Příběh vypráví o Rialle. Empatce, která je uvržena do otroctví v zemi Darranů. Najde si ji lord Wintersein, který ji nechá vycvičit jako tanečnici. Tanečnice je vysoce ceněný otrok, kterého si nemůže dovolit jen tak někdo, a proto je na Riallu dohlíženo a nikdy jí nebylo víceméně ublíženo. Přesto se jí v otroctví nelíbilo. Podřizovat se někomu nebyl její šálek čaje, a tak uprchla do nepřátelské země Sianimu, kde se stává cvičitelkou koní. Přesto se jí dostane možnosti se do Darranu vrátit zpět, tentokrát jako špion, který má zabránit válce čarodějů a podpořit zrušení otroctví. Rialla souhlasí a spolu s původním lordem Darranu - Leahem se vydává do této hrůzostrašné oblasti, kde má opět předstírat otroka. Vše se maličko vymyká kontrole, na scéně se objevuje šílená nestvůra z bažin, která Riallu zraní. Ve stejný moment se objevuje první mrtvý. Riallu si bere nastarost léčitel-Tris. Dvojice se sbližuje a začíná spřádat plán na únik a pomstu. Protože chce Rialla dopřád svobodu všem zotročeným, i přesto, že má šanci uprchnout, tak to neudělá a dostává se ještě do větší šlamastyky, než prve. Na její cestě a při trestech, které ji jsou uděleny, ji pomáhá právě Tris a jeho magie. Při jejich úprku, kdy se zmocní důležité knihy potkávají další hnusné nestvůry – drápavce. Pomocí kouzel Trise, který je přírodním čarodějem a léčitelem – Sylanem se jim podaří ukrývat, ale nejde to do nekonečna. Tento příběh, který je o trochu jiný než série s Mercy Thompsonovou je pln útěku, lstí, bolesti a ztráty. Objevuje se zde mnoho dalších postav, který ději udávají směr, přesto je zde nemá cenu vypisovat. Knize dodávají pocit celku, I když jsem asi 30stran před koncem nemohla uvěřit, že to skončí, tak se to autorce povedlo uzavřít velice pěkně. Sama za sebe bych ještě pokračovala, ale můžu si leda tak psát na papír:o)
Líbilo se mi, že jsem četla knihu, kde byla za hlavní postavu vybrána právě empatka. Opět krásná žena, zelenooká, tanečnice a ještě ochotná bojovat za práva zotročených lidí.
Z vlastního pohledu - tato kniha stojí za přečtení.

1 19.06.2013

Velice příjemná kniha, která mě pohltila stejně jako následující díly hned několikrát :-) V knihovně má své pravé místo! :-)

19.06.2013

Asi nejslabší dílo, které jsem od Patricie Briggs četla. Na knihu jsem se těšila, jelikož mi styl Patricie sliboval příjemné odpoutání od reality a zase nějaké nové informace ohledně vlkodlaků. Bohužel jsem se po několika stránkách dost ztrácela. Vždycky je horší si zvyknout na příběh, který se odehrává mimo domácké prostředí, kde i čtenář vše víceméně zná. Takto je to i zde. Prvních pár stran, které nás opět zavádí k domu Charlese a Anny je opravdu jen to jediné z domovském Aspen Creeku. Následně nás autorka odvádí do Seattlu, kam novomanžele vysílá místo maroka. Cílem cesty je shromáždění alfů, kteří se mají dohodnout o tom, jak budou vlkodlaci odhaleni veřejnosti. Najednou se v ale knize objevuje nespočet nových psychologicky zajímavých postav, které jsem si nebyla schopna urovnat až do konce knihy. Tak nějak mi v hlavě utkvělo pár z nich, které jsem nějak zařadila a stihla si oblíbit, zbytek jsem vypouštěla a v průběhu čtení jsem měla tendence se vracet, kdo ke komu vlastně paří. Kromě mně nic neříkajících až možná nudných částí, kdy se řešila vlkodlačí politika jsem měli možnost zaznamenat jinou dějovou linii, která se týkala zabijáckých upírů. Akce celého zamotance se začínala odvíjet zhruba od poloviny, kdy mě kniha začala bavit a našla jsem si tam to, co na těchto knihách miluji. Strhující děj, stopování sériového vraha a historické zápletky. A to by nebyly Patrciiny knihy, kdyby se do každého příběhu nezamotali čarodějnice a fae, takže spolupráce byla vidět pěkně až do konce. Ale aby nebylo moc neznámého, tak jsem se dozvěděla něco nového o poutu hlavních hrdinů, fandila jim až do konce a na poslední stránce zoufala z náhlého konce. No, což. Takže si budu muset nějaký ten půl rok či rok opět počkat, až bude vydáno pokračování s názvem Spravedlivá hra.

1 19.06.2013

V ruce držím útlou knížečku nezvyklého formátu, která už na první pohled čtenářům zaručuje, že se naučí za 11 dnů, každý den po dobu 11 minut 11 témat a budou konečně v rámci svých možností ovládat anglický jazyk.

Pokud anglický jazyk nepoužíváte a sem tam si ho připomenete v počítačových programech či filmech s titulky, tak se Vaše schopnost vyjadřování snižuje a Vy se budete bát víc a víc cokoliv v tomto jazyce říct.

Každý má jinou schopnost naučit se nové věci a každému to trvá po jinou dobu.

Autoři této publikace zaručují, že to jde každému. Jen je tomu potřeba věnovat těch pár minut denně a vnést si to do svého života.

Ostych stranou a pojďme si dílo rozebrat trochu více.

Na první pohled je sympatické, že se nejedná o žádnou velkou publikaci, která by nás už jen svojí tloušťkou odrazovala od toho cokoliv začínat. Formát připomíná trhací kalendář. Na prvních stránkách autoři upozorňují, že je kniha určena všem mírným pokročilým, kteří chtějí, ale nějakým záhadným způsobem se nemohou dostat k tomu, aby s angličtinou začali. Těmto studentům se říká tzv. věční začátečníci. Jsou to lidé, kteří už mají začátky za sebou a jsou schopni něco málo říct, přesto si angličtinu tolik neosvěžují a v jisté fázi zapomnětlivosti ji raději zastrkují v myšlení někam dozadu. Nejsou si tak jisti a přestože by se svými znalostmi dali zařadit mezi mírně pokročilé, považují se spíše za začátečníky.

Mluvím právě o Vás? Našli jste se v mém popisu? Tak to čtete nebo uvažujete o správně knize.

Hned po prvních stránkách je uveden přehled témat, které se čtenáři během 11 týdnů naučí a zároveň i návod, jak s knihou pracovat. Jde o praktická témata, která se týkají komunikace v běžném životě, např. Restaurant, Holidays, Cooking, Shopping, Free Time, Education a další. Každý týden jedno téma a k tomu příběh na pokračování, který Vám dodá alespoň trochu odpočinku od věčného biflování slovíček.

Vše je jednoduché, sympatické a určitě v praxi použitelné. Každá strana se rovná jednomu dni. Aby jste to náhodou nezapomněli, tak je to i nadepsáno. Samozřejmě v angličtině.

Máte možnost procvičit si slovíčka, fráze, práci s textem, cvičeními, kde je k nahlédnutí i správné řešení, křížovkami, doplňovačkami a dalšími zajímavými druhy procvičování, které neubírají na všednosti, nejsou nijak složité a vždy jich není moc. Nemáte proto pocit přeplněnosti a přemíry informací.

Styl publikace, konkrétně vytrhávání listů, je vhodný k zakládání. Můžete si každou stranu vzít s sebou na cesty či procházku a ve volné chvíli si opakovat.

Další výhodou, která tato kniha má, je možnost stažení MP3 zdarma na stránkách vydavatele - v tomto případě Fragmentu. Bohužel k tomu, abyste si mohli MP3 stáhnout, tak se musíte zaregistrovat a vyplnit telefon i email. To vidím jako jediné mínus tohoto díla.

Avšak, jestli si vystačíte s knihou, tak stačí zařadit svých 11 minut angličtiny do každého dne. Minimálně se v ní otrkáte a nebudete se bát promluvit. Autoři se vynasnažili, aby bylo vše co nejjednodušší, nejpraktičtější a pro Vás zajímavé.

Pouze si vždy vytrhnout jednu stránku, najít si chvilku, přečíst nová slovíčka, doplnit cvičení a je hotovo. Jen je potřeba chtít a překonat svou lenost.

Knihu vřele doporučuji všem mírně pokročilým a věčným začátečníkům anglického jazyka.

2 19.06.2013

Jak začít? Takových myšlenek se mi honí hlavou. Pokusím se uchopit ty správné a přiblížit Vám knihu s názvem Rouhání? od křesťanské ženy žijící v Pakistánu.

Případů týraných žen se na pultech v poslední době objevuje víc a víc. Sorta čtenářů je hodně. Všichni se chtějí dozvědět více o tom, co se děje „za zdí“, co je pro někoho normální stav a pro někoho absolutní tabu.

I já jsem těch několik knih s podobným tématem přečetla, ale nikdy jsem to cíleně nevyhledávala. Přeci jen depresivní a dech beroucí stránky nejsou vhodné pro každého a ne každý se s tím dokáže smířit. Vy jako čtenáři máte možnost knihu zavřít a odložit, ale ti jež se příběh týká tu možnost bohužel nemají.

Kniha Rouhání? se ke mně dostala díky recenzi. Popravdě jsem byla hodně překvapená její tloušťkou. Málo stránek zato příběh tak silný, že to čtenáři nahrazuje jinak.

Představte si, že patříte ke křesťanské rodině, která žije v Pákistánu. V zemi zapřísáhlých muslimů. Z toho vyplývá, že jste tam jako černá ovce či jako trn v oku všech lidí kolem Vás. Přesto jste plni odhodlání, lásky a důvěry a snažíte se nevybočovat z řady, dělat vše poctivě a žít si svůj vlastní život. Matně tušíte, že se na Vás dívají skrze prsty a snaží si najít příležitost, jak Vás znemožnit a nebo nějak potupit. Máte velkou rodinu čítající milujícího manžela a kopu dětí. Naštěstí jste si v průběhu života našli přátelé, kteří s Vámi prožívají radosti a dodávají Vám jistou dávku energie a opory.

Jelikož patříte mezi chudé, snažíte si vydělávat na poli, kde sbíráte plody. Žijete v zemi, kde teplota kolem 45 stupňů není nijak nenormální. Musíte se proto halit do látek, aby se Vám nespálila kůže.

Jeden den, 14. června 2009, se Vám stane osudným. Pro přivýdělek jdete pracovat na pole. 250 rupií na obživu Vás ženou vpřed. Ze sbírání Vás bolí záda, ale to překonáte. Přesto žízeň je silnější než Vy. Odskočíte si k nedaleké studni, kde si vezmete plecháček, naberete si vodu a žíznivě se napijete. A v tuto chvíli to začíná. Právě jste se rouhali. Napili jste se vody muslimů a tím jste ji znesvětili. Nikdo se z ní již nemůže napít. Ve všech to vře a všichni dávají najevo svůj nesouhlas. Jste označeni za zrádce, za ty, co haní Proroka nejvyššího a patří Vám jen a pouze smrt.

Příběh, který otřásá světem. Asia Bibi je odtržena od své rodiny ze dne na den, z hodiny na hodinu. Je vláčena ulicí, zkopána, zbita a potupena. Odvezena do věznice, kde jí společnost dělá pouze moucha. Žena, která nemá žádné vzdělání, neumí číst ani psát. Jediné, co ji zbývá, je modlit se k Bohu a věřit, že se jí dostane odpuštění a bude propuštěna. Cela její rodina je stíhána, musí se skrývat, aby nebyla zabita. Nikomu se nedá věřit, ani strážníkům, kteří dodávají stravu. Všichni v zemi si přejí její smrt. Tento případ se dostává až k těm nejvyšším, kteří se za ní postaví a stojí je to život.

Pro záchranu života byste v tuto chvíli i Vy udělali cokoliv. Klidně i napsali knihu a svůj příběh vyslali do světa s žádostí o pomoc. Proto vzniká toto dílo, které je psáno formou prolínání vzpomínek z minulého a reálného života ve věznici. Čtenáři je dovoleno nahlédnout do osudů jiných žen, které byli v této zemi též odsouzeni k smrti za rouhání, za nevěru či za jinou nelibost.

Knihu jsem nečetla jako jiné předchozí tak, že bych ji zhltla. Příběh na mě zapůsobil a donutil k přemýšlení. Tam kde se narodíme si nevybíráme. Musíme se s tím naučit žít a přijmout to. Osud nás nutí k nepředvídatelným činům, které nám hází klacky pod nohy. Je na nás, jak to přijmeme, jestli budeme bojovat, a nebo se budeme utápět v depresích a neštěstí.

V tomto případě se seznamujeme s kulturou, kde žena je nic. Nic, co je možné při nepřízni a nesouhlasu polít kyselinou, znásilňovat, bít či jinak označovat.

Při čtení a doutnající zlosti, která se ve mně nacházela jsem si vzpomněla na přísloví, které k tomuto příběhu sedí asi nejvíce.

„ Ten, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.“



Za záchranu matky pěti dětí bojuje ve světe řada vlivných osobností včetně papeže.

Vytěžek z prodeje této knihy bude věnován dětem a manželovi, kteří se musí skrývat. Část výtěžku připadne také na úhradu právníkům, kteří ženu obhajují.

A ještě jeden pěkný citát, který patří nakonec.

"Kdo nedělá nic pro druhé, nedělá nic pro sebe."
Johann Wolfgang von Goethe

Pomozte osvobodit

3 19.06.2013

Možná si spoustu lidí, čtenářů řekne, že toto téma, tyto myšlenky jsou už ohrané. Tolik autorů už o nich psalo, ale přesto se o nich zmiňují čím dál častěji. Říkám si, že asi to má nějaký smysl...ráda tato moudra čtu a neustále si je připomínám...vždyť proč ne...opakování je matkou moudrosti...
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla koupit a mám ji v knihovně. Při čtení jsem měla pocit, že bych měla říct tomu a tomu to a to...nejlíp knihu darovat té a té osobě...dokonce jsem tam našla odpovědi i na některé své otázky a nejasnosti.
Kniha začíná úvodním textem, který nám sděluje historii rukopisu. Dílo, které bylo schováváno, předáváno a nakonec prezentováno lidem, kteří o jeho obsah stáli...z textu je znát, že si sám autor potřeboval ujasnit svoje hodnoty a priority

2 19.06.2013

Od knížky jsem čekala něco víc ... místy mě i nudila. Chybělo mi v ní více lidskosti místo kupy lékařských výrazů :-)

1 17.06.2013

První kniha, kterou jsem od Jozefa Banáše přečetla. Příběh hodně se podobající Coelkovým dílům jako je například Alchymista. Děj se odvíjí na cestě, poznávacím zájezdu, který Michalovi (hlavnímu hrdinovi) nadělí rodina. Vše je spojeno se vším. Michal dostane úkol, maličko štafetový, který je spojen s pohledem na víru, náboženství a tajemným kódem 9.
Autorovi se podařilo protkat děj historickými a zeměpisnými informacemi a také udělat alespoň základní náhled na kulturu a tradice jiných světů než je ten náš. Musím přiznat, že někdy jsem se fakt ztrácela a dalo mi práci udržet myšlenky u knihy. Autor se to snažil prokládal napínavým příběhem, takže se to dalo zvládnout :-)
Určitě stojí Kod 9 za přečtení. Maličko nutí člověka do zamyšlení a to umí jen málokterá kniha :-)

3 16.06.2013

Napsat v této době dílo, které by zaujalo, bylo maličko odlišné a čtivé, je umění. Přehršle knih s podobným tématem je na pultech knihkupectví nespočet. I proto jsem váhala, jestli se pouštět do Magie krve, která vyšla letos pod Knižním klubem.
Kniha, která je věnována všem fanouškům teenegerovských fantasy, s prvky tajemna a kouzel. Pokud čekáte oddychovku, budete možná trochu překvapeni. Čeká na Vás dílo, které je čtivé, napínavé a správně zamotané. Téma knihy je zasazeno převážně do prostředí studeného hřbitova. Autorce se podařilo vyloudit dojem, že se bude dít něco, co se reálně neděje. Máte tak pocit, že hlavní hrdiny neustále někdo sleduje nebo na ně čeká v tmavém koutu. Nikdo nemůže vědět, zda je přítel opravdu přítelem. Autorka nám tak dává možnost zapojit více vlastní představivosti.
Magie krve představuje dva hlavní hrdiny – Nicholase a Drusillu. Chlapce a dívku, kteří studují na střední škole a oba jsou svým způsobem zvláštní. Pojí je nejen jejich tělesná přitažlivost, ale taktéž i ta magická, která je závislá na dobrém úsudku a spoustě krve.
Pojetí knihy nám dovoluje sledovat celý příběh ze tří pohledů. Vidíme tak názor mladé dvojice, ale zároveň i pročítáme deník jisté Josephine, nenasytné čarodějnice, která je zlomyslná a už těch nějakých x let na světě.

Do děje se začítáme v době, kdy se stane morbidní vražda. Rodiče Drusilly a Reese jsou mrtvi a okolí se s tím snaží sžít a dvoum sirotkům pomoci. Přestože vražda vypadá jako jasné pomatení smyslů, tak Silla ví své. Díky kouzelné knize, kterou jí otec zanechal, začíná zkoušet spoustu zajímavých kouzel a objevovat svět magie.
Celkově na mě kniha zapůsobila kladně. Jediné, co mě zamrzelo je to, že to není pouhý jeden příběh v jedné knize, ale že se to bude pravděpodobně táhnout v dalších dílech.

5 13.06.2013

„Všude kvetou květy pro toho, kdo je chce vidět.“
Henri Mattise

Květomluva - řeč, která je zahalena krásou a tajemstvím. Rozličnost barev a vůní udává stejně jako tato kniha širokou rozmanitost nálad.
Málokdo ví o květomluvě v dnešní době tolik, aby by ji používal. Přesto je to jazyk krásný, voňavý a hlavně tajemný. V historii se s ním seznamujeme už ve starověkých harémech. Přesto svůj rozkvět zaznamenal až za vlády královny Viktorie. Dokáži si představit, jak uchvátil celý svět. Řeč, jenž nám umožňuje diskrétně vyjádřit nejen své pocity, emoce, ale i touhy či rozmary.

Společenská pravidla byla kdysi velice striktní a proto se květinám dávalo tolik nadějí. V dnešní době, kdy existuje spousta sdělovacích prostředků, již nemáme tolik elánu, abychom vkládali slova do řeči květin. Tato publikace nám dává velké množství zajímavých informací, které se zdaleka nemohou vyrovnat tomu, jak se s kyticemi tehdy nakládalo a co se v nich dalo všechno přečíst.

Roli hráli i zdánlivé maličkosti jako to, zda jsou květy sklopené nebo vzpřímené. Některé významy byly tak precizní, že kupříkladu pozvání na schůzku zvadlými růžemi znamenalo hodinovou schůzku, zatímco kytice otočníku s omamnou vanilkovou vůní již dvě hodiny. Všechno mělo přesný význam – kytice, na které byla uvázaná stužka napravo, symbolizovala obdarovaného, zatímco stužka napravo toho, kdo kytici daroval. A nakonec…pokud byla stužka uvázaná směrem dolů, obsah celé výpovědi byl zcela opačný. (zdroj: www.online-kvetiny.cz)

Hned na první pohled vás dílo dvou zahraničních autorek osloví. Mohli bychom ho hledat jak v oddělení zahrady, tak v poezii, odborných textech, ale i v symbolech či výtvarném umění. Krásné ilustrace, které vznikly díky Fann Robinsonové doplňují všechny stránky a udávají jim nádech originality. Stejně tak jako básně či zajímavé texty od známých osobností, které jsou připojeny ke každé květině. Kromě historických údajů zde můžeme nalézt latinský názvy a výběr zajímavostí.

Dílo, které nám umožnilo zavzpomínat a mně vyhledat vícero informací, je příjemným společníkem. Kniha, ke které se ještě několikrát vrátím, je psána velice čtivě. Přestože neobsahuje veškeré možné květiny, pár zajímavých informací zde určitě najdete.
Kniha by se dala rozebrat z více pohledů, přesto bych Vám doporučila, abyste se o její kvalitě přesvědčili sami – stojí to za to.
 
A v stíny skrytý
jsem kvítek zhléd:
jak oko zářil,
jak nebe květ.
Já shýb se pro něj,
on šeptem dých:
„Kdybys mne utrh,
Já uvad bych!“
Johann Wolfgang Goethe

1 27.05.2013

Poklid je to první, co z posledního v Čechách vydaného díla od Táni Keleové-Vasilkové, vyzařuje. Na knihu jsem se těšila, neboť už název slibuje čtení o příjemném prostředí někde v přírodě a na ranči. Hned v úvodu nás autorka seznamuje s hlavní hrdinkou Julkou. Jedná se o téměř padesátiletou ženu, která si prošla nečekaným rozvodem a která si splnila sen v podobě nově zrekonstruovaného ranče kdesi na Slovensku.
Čtivý příběh, který začíná shrnutím života sympatické hlavní hrdinky, je popisován z několika pohledů. Autorka střídá popisy v první a třetí osobě, občas zapojuje myšlenky hlavní hrdinky, které jsou tak jako u všech zmatené a v podstatě odhalují samotnou postavu.
Po několika málo stránkách se ocitáme na pohádkovém ranči. Autorka si s popisem opravdu vyhrála a mně nezbývalo nic jiného než závidět. Julce se splnil sen, o kterém sní mnoho lidí. Má krásný domov, o nějž pečuje s láskou, několik koní, které každý den prohání po loukách, pěstuje si svojí zeleninu a ovoce, stravuje se zdravě ba přímo vegetariánsky a pro všechny má náruč otevřenou, což se jí v několika případech nevyplácí.
Kromě dobrosrdečné majitelky penzionu se můžeme seznámit i s dalšími postavami příběhu. Je jimi dcera Tamara, pomocná síla Katka, sedlák Jozef a spoustu hostů se zajímavými historkami a vlastnostmi.
Příběh by byl stereotypní, kdyby se do něho nezapojilo trochu akce a dramatických událostí. Ale nejedná se o nic víc, než o to, co se může přihodit každému z vás – nečekané zamilování, zklamání, nehoda či pouhá rozmrzelost a sobeckost lidí v okolí. Máme tak možnost srovnávat své chování s tím, co dělají ostatní hrdinové a zauvažovat, zdali bychom jednali stejně či nikoliv.
Kniha mi padla do rukou v tu pravou chvíli. Čekala jsem příjemné odreagování a čtivost, což bylo splněno. Mohu tak doporučit všem, kteří nečekají sci-fi scénáře a rádi se nechají překvapit kouzlem všedních dní.

2 27.05.2013

Hra je výzvou pro každého z nás. Dodává nám naději vítězství a ujištění toho, že dokážeme být dobří v tom, co děláme. Když se spojí moderní technika se zajímavou hrou, jedná se o velké pokušení. Game je prvním dílem ze série thrillerů od Anderse De La Motte. Dle kritiků se jedná o švédský kriminální debut roku 2013. Ale je tomu opravdu tak?
Musím přiznat, že mě kniha zaujala díky své obálce. Bohužel jsem se po několika stránkách začala obávat, že tomu nebude na dlouho. Děj, který je propleten anglickými výrazy a názvy, ve mně nezanechal dobrý dojem. Netradiční pojetí autor pravděpodobně zařadil pro větší autenticitu, přesto to pro čtenáře, kteří si s anglickými výrazy a slovíčky nerozumí, může být problém. Slovník potom bude nedílnou součástí celé série.
Další zvláštností a možná i důvodem, proč člověk knihu čte dál a dál, je to, že má dva hlavní hrdiny, s kterými nás seznamuje postupně. Nejprve prožíváme příběh s Henrikem Pattersonem, který vystupuje jako HP. Zjišťujeme, že se jedná o nepracujícího, líného, nespolehlivého muže, který se zajímá pouze o televizi, hašiš a IT technologie. Osobně mi tato postava sympatická nebyla a s jejím chováním a myšlením jsem se nebyla schopná ztotožnit. Následně se seznamujeme s druhou postavou, Rebecou. Ženou, která pracuje jako bodyguard, je značně zapomětlivá, snaží se překonat sama sebe, vytěsnit ze vzpomínek jisté zásadní události a hlavně je trnem v oku ne jednomu kolegovi. Ač by si to pravděpodobně sama nepřiznala, tak je šikanovanou osobou. Tyto dvě postavy, dva životy se v příběhu pravidelně střídají a nutí nás k zamyšlení.
Ústředním tématem a motivem celé knihy je tzv. Hra. Hra, jejíž pravidla nejsou nikterak náročná, ale dodržení je více než nutné. O co vlastně jde? Jednoho dne najde HP v metru moderní telefon, ke kterému se nikdo nehlásí. Přístroj ho vybízí ke hře, která začíná nezvyklými úkoly. Aby mohl získat určený počet bodů a peněžní částku, musí úkoly splnit, nesmí se nechat chytit a ještě musí vše řádně zdokumentovat. Úkoly začnou být náročnější a částky vyšší. Vše jde jako po másle do té doby, než se mladíkovi připlete do cesty druhá postava. Od této chvíle je příběhu udán spád. Vše je rychlejší, zamotanější a nebezpečnější. Určitě se jedná o čtivější část knihy.
Hra na život a na smrt, která má kořeny až kdesi v minulosti, je hrou nemilosrdnou a trestá každého, kdo poruší první základní pravidlo - mlčet. Stejně tak, jako hlavní hrdinové, si nemůžeme být jistí, kdo je do hry zapojen, kdo nás sleduje, kdo nás chce za něco potrestat či nás prostě jen zlikvidovat. Nitek, které drží jeden velký projekt, je nespočet a zpřetrhat ty správné je velké umění.
Dílo, které je určeno přivržencům napínavých thrillerů. Text je psán ve slangové formě, doplněn počítačovými rozhovory.
Věřím, že další díly, které by měli v českém překladu taktéž vyjít, budou mít své fanoušky.

1 21.05.2013

„Dle sebe soudím tebe.“
Citát, s jehož důsledkem se pere snad každý z nás. Ne vždy je ta snazší cesta tou správnou. Stejně je to i v tomto díle, kdy je mnohem jednodušší odsoudit na základě vlastních zkušeností, než se pokusit nesoudit a přijmout názor a život druhých. Ikdyž se to na první pohled nezdá, tak můžeme v této knize nalézt zajímavou myšlenku týkající se lidského jednání a chování.
Kdo miluje nejvíc je pátou knihou v českém překladu, s kterou na pulty přišla Tess Stimson. Anglická spisovatelka přirovnávána ke stylu Jackie Collins.
Já Vám tak mohu představit společenský román, který mě zaujal nejen svým psychologickým podtextem a blízkým tématem, ale zároveň i svojí neochvějnou realitou a humorem. Zaujal mě styl psaní, kdy je příběh vyprávěn šesti hrdiny, díky jimž máme možnost poskládat celé puzzle života manželů Clare a Marka Eliasových, jejich chůvy Jenny, švagra Alexandra, ctitele Coopera a matky Daviny. Zprvu jsem si na to nemohla zvyknout, ale čím víc jsem četla, tím víc mě to bavilo. Autorka zařadila stejné pasáže, abychom se v textu lépe orientovali, byli obohaceni o více informací a věděli, že to dává smysl. Všech necelých 300 stran je tak protkáno několika příběhy, ale zároveň i nevšedními dopisy a všemožnými zprávami, které čtenáře nutí k zamyšlení a hledání mezi řádky.
Dle anotace bychom mohly soudit, že bude kniha více napínavá a strhující. Čtenáři tak možná maličko nepřesné a jinam zavádějící naladění úvodním slovem přinese zklamání. Hned od začátku jsem měla tušení, kam bude celý příběh směřovat a jak dopadne. Přesto jsem se zmýlila a byla mile překvapena, jak se to autorce podařilo zamotat a rozuzlit tím správným a romantickým směrem.
O čem vlastně celá kniha je? Máme tu příběh o úspěšné ženě, která vlastní řetězec květinářství, je provdaná za mladšího manžela a nic jí k životu nechybí. Nechybí do té doby, než najde na těhotenském testu dvě čárky a porodí dvojčata. Od této chvíle se její život sune nepředvídatelným směrem, kdy v čiré hrůze z mateřské role zaměstnává chůvu, která se stane jakýmsi spouštěčem při všech následujících událostech. Nejen Clare zjišťuje, že život přináší různé priority, které si je potřeba správně zařadit.
Toto dílo se mi dostalo do rukou při té správné náladě a já ho hodnotím kladně.

1 06.05.2013

Říká se, že nejlíp se píše o tom, co znáte. Tak to je i u díla Taylor Stevensové - mladé autorky, která si prožila dětství v sektě a procestovala kus světa.
Neviňátko – druhý díl série s lovkyní informací. Vanessa Michael Munreová, mladá dívka, která se přibližuje svým myšlením, charakterem a vlastnostmi známé Lisbeth Salanderové, vizáží a zkušenostmi hrdince zvané Tomb Raider, ostrými noži a krveprolitím Tarantinovu filmu Kill Bill.
Příběh, který se svým tématem pohybuje na hranici čtenářské únosnostim a reálnosti. Ti, kteří již četli první díl, nejsou tolik překvapeni jako ti, pro které je toto dílo prvotinou. Některé pasáže jsem si ani nedokázala představit a spíše mi to připomínalo film Matrix, než pravděpodobnou a uskutečnitelnou věc. Dílo je zařazeno mezi napínavé thrillery, přesto bych toho napětí očekávala více. Příběh je propracován na základě moderních a technických vymožeností. Máme možnost nahlédnout nejen do emocí několika hrdinů, ale též se dozvědět i něco o sektě Vyvolených. Tím vším je propleten soukromý život Michael, který je pravděpodobně tím nejzajímavějším.
Hlavní hrdinka je, jak už jsem výše zmínila, mladá žena, která bojuje se svými nočními můrami. Ocitáme se tak občas v bláznivém ději nočních běsů, které jsou útrapou a nebezpečím nejen pro ni samotnou, ale i pro její okolí.
Po několika stránkách, kdy se spolu s hlavní hrdinkou potácíme od spánku k bloumání a vraždění, je nám představen hlavní úkol a stěžejní bod celého příběhu. Do řádků vplouvá nová postava – Logan. Přítel, který pátrá po své unesené dceři Hannah. Dívka, jež byla odcizena svým rodičům a nyní žije uprostřed šílených lidí, kteří svůj život zasvěcují Prorokovi a dělají vše pro „Boží lásku“. K ucelení všech hlavních postav je nám poté představen žoldák, sympatický a rozvážný Bradford Miles, vznětlivý Gideon a sympatická Heidi. Všichni zmínění by měli vytvářet celé akci ochranná křídla, přesto i v nich je pár trhlin.
Přestože Michael může působit jako křehká dívka, za pěknou skořápkou je ale nemilosrdný bojovník, který se umí ohánět nejen svým rychlým a svižným, energii nabitým tělem, ale i ostrými noži. Spolu s Bradfordem se pouštějí do operace, která probíhá v Buenos Aires. Mají za úkol sledovat všechny sekty, v kterých by se dívka mohla pohybovat. Nic neponechávají náhodě, a tak je možná nakonec překvapí, kam autorka děj posune. Abych vše neprozradila, ponechávám to na čtenářově zvědavosti, zdali se do knihy pustit či nikoliv.
Co se týče čtivosti, tak necelých 350 stran četlo velice svižně. Autorka zapojovala několik úhlů pohledů, střídala noční můry s reálným životem a celkově se snažila o akčnost. Možná bych uvítala více střetových bodů, které dokáží zadržet dech, přesto se mi kniha líbila a hodnotím ji kladně.

1 05.05.2013

Mnoho rodičů a nejenom rodičů hledá často knihy o tom, jak co nejsprávněji vychovávat své dítě. Toto dílo by mohlo být tím pravým právě pro ty, kteří hledají něco jiného, nového a dle názoru autorky i fungujícího. Kniha, možná spíše učebnice, vypráví o tom, jaké jsou výchovné rozdíly mezi Američany a Francouzy. Lidé, kteří se o mentalitu těchto dvou národností více nezajímají, mají možná jen v podvědomí, jak jsou kde děti vychovávány. Dílo, které držíte v ruce, je psané Američankou, ženou a zároveň matkou, která čtenáře seznamuje a dává jim představu o tom, jak vychovávají jinde.
Samotnou mě překvapilo, jak je dílo obsáhlé a doplněno všemožnými statistikami, poznatky a názory z jiných odborných publikací. Pamela Drucknermanová, sympatická žena, která nám přibližuje nejen svůj život, ale též i životy ostatních francouzských rodin, vypráví o tom, jak se stala manželkou, matkou, spisovatelkou a rádkyní. S manželem se stěhuje do Paříze, kde vychovává své tři děti. Ocitá se tak na poli novém, neznámém a pro ni možná frustrujícím. Přesto je pilnou žačkou snažící se zapadnout co možná nejvíce. Její rodné americké návyky jsou těžko odnaučitelné, přesto zjišťuje, že ty francouzské jí jsou v několika směrech mnohem bližší.
V úvodu nás autorka seznamuje s nejčastěji využívanými slovíčky a výrazy, které v knize uvádí a které bychom měli znát. Jsme tak obohaceni o jejich výslovnost a skrytý význam. Následně nám na několika málo stránkách představuje svůj život před otěhotněním. Jelikož se to stane v Paříži, kde se téměř celý obsah knihy odehrává, máme tak možnost zjistit, jak to „chodí“ u francouzských těhotných žen. Kniha je psána postupnou formou, stejně jako prožívá život její dcerka Leila jinak zvaná Fazolka. První úsměvy, krůčky, jesle, školky a školy - vše a i něco víc je dopodrobna srováváno v obou kulturách. Máme tak možnost přihlížet k svérázné výchově francouzské populace, které má dle mého názoru hodně co do sebe. Je tu položen extrém na extrém, černá a bílá, která ale plodí stejný výsledek – spokojené dítě. V Americe rozmazlené, kde je mu dáno privilegium ve všem, ve Francii spořádané, zdravě a pravidelně se stravující a respektující své rodiče.
Jelikož se nacházím v podobném stavu jako sama autorka, stala jsem se matkou, je mi toto téma víc než blízké. Slovo od slova, řádek po řádku jsem četla a měla pocit, že bych si měla dělat poznámky. Tolik zajímavých, užitečných informací, které jistojistě zařadím i do svého stylu výchovy. Styl psaní je velice čtivý. Je zde spojen odborný text spolu s humorným vyprávěním. Autorce se podařilo vytvořit poučné dílo, které by si měla přečíst každá matka. Dostane tak možnost rozhledu o jiných metodách a věřím, že některé z nich s radostí zapojí do svého života.
Ráda bych Vás obeznámila se vším, co mě nadchnulo a co bych taktéž ráda vyzkoušela, ale bylo by to na několik stran a možná by to zrovna Vás nezaujalo. Proto byste si měli udělat sami obrázek a knihu si přečíst. Vřele doporučuji každému rodiči.

2 19.04.2013

Není to Mercy a nikdy nebude. Ale když to vezmu z pohledu této série, tak určitě lepší než díl předchozí, ikdyž opět na stejné brdo. Ale co se týče čtivosti a to jak jsem do toho zapálená, tak jsem to zhltla a už se těším na další díl :-)|Doufám, že Anna s Charlesem nepojedou opět někam vykonávat nějakou spravedlnost :o)

2 27.03.2013

Psychické narušení a láska jsou dvě věci, které člověka dostanou na kolena, natož pak když se spojí dohromady. A o tom tato kniha přesně je. O dvou lidech, kteří mají společné téma – bláznovství a lásku.
Matthew Quick, mladý americký autor několika děl, z nichž tomuto bylo uděleno čestné uznání Hemingwayovy nadace. Fiktivní romány, které si určitě stojí za to přečíst.
Toto dílo, tento příběh, vypráví o třicátníkovi, který se díky nám neznámé situaci ocitá v psychiatrické léčebně. Čtyři roky, doba za kterou se změnilo spoustu věcí. Díky zlepšení stavu se hlavní hrdina Pat Peoples dostává do domácího ošetřování. Aby se dalo vše zvládnout a zapojení do „nového“ světa bylo jednodušší, Pat své dny zaplňuje posilováním a běháním v igelitovém pytli. Chce se stát lepším, krásnějším a přitažlivějším jen pro to, aby se k němu vrátila jeho žena, se kterou je v odloučení. Vše má svůj řád dokud Patovi nevběhne do života Tiffany. Na první pohled bláznivá ženská, která se taktéž léčí ze svých životních traumat.
Kromě Tiffany nás autor seznamuje i s dalšími postavami. Nejtajuplnější osobou je otec Pata, který je zarytým fanouškem fotbalového klubu. Díky tomu je alespoň polovina příběhu věnována fandění, skandování a událostem, které se motají kolem oblíbených Orlů.
Postupně se nám příběh otvírá a ukazuje nám svá zákoutí. Ústřední téma je skryto až do poslední chvíle. O jistou formu napětí není nouze. Takže otázky typu: Proč se Pat dostal do léčebny? Proč ho jeho žena opustila? Proč mu všichni skrývají pravdu? Co je to vlastně zač ta Tiffany a co se skrývá za jejím příběhem? To vše nám je dopřáno až v úplném finále.
Dílo je rozděleno do kapitol, které jsou svým rozsahem úderné a tématické, je protkán dialogy a v závěru i dopisy.
Kniha, která Vás každopádně nudit nebude. Vše v jednom – humor, soucit, pravda a láska.
Příběh, který zaujal vícero čtenářů a díky tomu byl i zfilmován.

7 27.03.2013