A dost! – Francouzské děti nedělají scény

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Toužíte vychovat vyrovnané, soběstačné a spokojené dítě? Inspirujte se francouzským způsobem výchovy dětí, který ve své vtipné a výstižné knize popsala americká žurnalistka Pamela Druckermanová. Když se americké novinářce Pamele Druckermanové narodilo v Paříži dítě, neměla v úmyslu stát se „francouzskou matkou“. Koneckonců, přístup k výchově není nějaká „věc“, jako třeba francouzská móda nebo francouzský sýr. Dokonce i sami francouzští rodiče tvrdí, že nedělají nic zvláštního. Jenže francouzské děti, které Druckermanová poznala, spaly celou noc ve dvou nebo třech měsících, zatímco dětem jejích amerických přítelkyň to trvalo rok nebo i déle. Francouzské děti spořádaně jedly zdravá jídla, která daleko častěji obsahovala dušený pórek než kuřecí nugety. Když přišli na návštěvu američtí přátelé, většinu času řešili problémy svých ratolestí, kdežto ti francouzští v klidu upíjeli kávu, zatímco si děti hrály. Autorka se proto rozhodla odhalit tajemství francouzské výchovy. Zjistila, že francouzští otcové a matky jsou mimořádně přísní v několika málo věcech, ale ve všem ostatním nechávají potomkům celkem volnou ruku. A uvědomila si, že aby se člověk naučil vychovávat děti jinak, nepotřebuje jinou rodičovskou filozofii. Potřebuje úplně jiný náhled na to, co jsou děti zač. A když se sama naučila pevně říkat NE, zjistila, že děti – včetně jejích vlastních – dokážou věci, jaké si vůbec neuměla představit....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/139321/a-dost-francouzske-deti-nedelaji-sc-Hm0-139321.jpg 4.271
Žánr:
Literatura naučná, Rodina
Vydáno:, Lucka Bohemia
Orig. název:

Bringing up bébé (2010)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (25)

Kniha A dost! – Francouzské děti nedělají scény

Přidat komentář
Andi
12. května

Zajímavá kniha, velice čtivá a vtipná. Ráda si od autorky přečtu i něco dalšího.
Po letech se na knihu konečně dostala řada a rozhodně nelituji.
Srovnání francouzské a americké výchovy capartů. Přínosná kniha i pro nás.

irskádívka
20. února

Spíše než o přesný návod na výchovu se jedná o knihu esejů a zážitků, které popisují střet americké matky s francouzskou výchovou.
Spisek mohu popsat několika přídavnými jmény: veselé, milé a osvobozující. Rozhodně pomůže maminkám dívat se na výchovu a dítě z jiného pohledu.

FofrNožka
12. ledna

Prostě zdravý selský rozum. Děti jsou "středobodem" našeho života, ale nemusí to vědět na první dobrou, ne? :-) A když se jim vymezí hranice v nichž se naučí pohybovat, jsou z nich príma parťáci. A mít doma nějak povinnost a práci není důvod ke hroucení. Já respektuji tebe, ty mě.

rreegg1
19.11.2018

Aby clovek nezesilel a predevsim nebyl uplnym otrokem ditete, musim rict, ze se celkem s francouzskou vychovou ztotoznuji. Takto nejak byla vychovavana ma generace a opravdu si nemyslim, ze by se to na me nejak vic podepsalo. Rodic je taky clovek a ma sve potreby:) V porovnani s tim, Americka vychova ( kde dite= kral) zni opravdu silene. Kniha se mi libila, docela ctiva, autorka vypravi sve postrehy se sympatickou sebekritikou.
Pro mne osobne:
- Mirne znovunabyti rodicovske sebeduvery pomoci vety:"Tady rozhoduju ja!" a uvedomit si to. Chci-li aby dite poslechlo, mluvit opravdu sebevedomym duraznym tonem bez pochybnosti, abych tomu i ja sama verila (pripadne "valit oci":))).
- Ze by dite melo mit rezim pri stravovani - tri hlavni chody plus odpoledni svacinka. Mezi jidly moc nejist, at se pak naji pri spolecnem jidle. Koneckoncu na tohle dojde dite i ve skolce, tak je dobre to zajet uz od zacatku. Nedavat diteti na vyber z vice chodu. Vsichni budeme jist stejne jidlo....Nezavadet si , ze budu pripravovat nekolik jidel, az co mu zachutna.
- Aby dite spalo a usinalo samo v urcitou hodinu - to jsme ocividne uz prosvihli a vecery rozhodne volne pro sebe nemame. Skoda, ze jsem tohle necetla drive. Jestli se to povede, tak to ted bude stat mnohem vice usili. My k diteti vstavali pri kazdem zaknourani.... neucili jsme ho trpelivosti , coz byla jedna ze zakladnich rad v teto knize.
- Trpelivost - v klidu pozadat dite aby v klidu pockalo, naleha-li na neco ci vyzaduje-li si pozornost. Samozrejme se spravnym vyhodnocenim situace...
Pravdou je, ze dusledna vychova v jistych pravidlech je jiste ze zacatku velmi narocna, nicmene verim , ze se pozdeji rodici vyplati.

belldandy
03.07.2018

Napřed si je třeba přiznat, že jsem jako matka nepochybně produktem své doby a mnoho malých příčin mě nutí věci řešit jinak než doporučuje autorka této knihy. Ne zas tak principiálně, ale přesto v důsledcích podstatně. Například pokud jde o spaní jsem došla k tomu, že zdaleka nejjednodušší je miminko nechat spát hned těsně vedle vlastní postole a pokud začne pofňukávat prostě ho přitáhnout blíž, dát mu pít a sama v klidu spát dál. Nedělala jsem to tak proto, abych trpěla a dokazovala si tak, že jsem správná matka, jak v jedné chvíli lehce podsouvá autorka této knihy, ale protože to tak pro mě bylo nejjednodušší. Naopak jsem se proklínala, že kvůli tomu, abych to dělala dle názoru o generaci starších rodinných příslušníků SPRÁVNĚ, tedy abych nedovolila proboha dítěti něco tak strašlivého jako spát s rodiči v jedné posteli, jsem víc jak půl roku vstávala a odkládala dítě, které po první části noci (cca čtyři až šest hodin), kdy spalo relativně dlouho, mně nad ránem budilo tak po půl hodině a já padala nedospalá únavou. Prakticky totéž bych mohla napsat o kojení. Než zahřívat mléko a dezinfikovat lahve je mnohem jednodušší dítě nakojit. Pochybuji, že mě při nepravděpodobné možnosti, že si ještě pořídím další dítě, něco přinutí se k tomuto problému stavět jinak.

Nicméně třebaže jsem tedy evidentně někde jinde než ideální čtenář této knihy, námět knihy mi připadá zajímavý a podnětný. Oceňuji třeba autorčinu schopnost sebeironie a sebekritiky. Osvěžující to vlastnost v rámci tohoto typu literatury. Dovolila bych si jistý ostych před tím nazývat fakta, v knize prezentovaná, za vědecká. Pokud jde o výchovu dětí dokáží lidé zaujímat neuvěřitelně protichůdné postoje velmi dogmaticky. Doporučení typu, zda je dudlík vhodný či nevhodný, třebaže se často o mnohé vědecké výzkumy opírá, lze zřídkakdy sama o sobě za skutečně vědecké považovat. A třebaže se Pamela Druckermanová pokouší o racionální postoj, dovolila bych si její doporučení z tohoto tvrzení nevyjmout.

Spíš než o vědecké knize, lze mluvit o knize esejů, která srovnává americký a francouzský přístup ve výchově. Činí tak vtipně a s nadhledem, což právě člověk od esejistické knihy očekává. To, že se ocitla v zemi jako cizinka je pro autorku příležitostí vidět pro místní "neviděné", pro ně příliš normální. Z druhé strany to vzbuzuje určité podezření, nakolik skutečně rozumí logice toho, co se před ní odehrává. Pro mě osobně byl v tomto smyslu zajímavý třeba článek od ve Francii žijící Češky (odkaz dole), která podobná fakta jako Pamela dává do poněkud jiných souvislostí a na francouzský systém hledí evidentně kritičtěji. Člověk si jasněji uvědomí, že velmi podobně byl vychováván sám. Tímto si prošla ve velké míře má generace, při čemž se to samozřejmě dalo celkem v pohodě přežít, ale nic moc super to taky nebylo. Rozhodně nemám pocit, že bych si vyloženě přála u svých dětí opakovat totéž.

Připadá mi zřejmé, že hlavním důvodem, proč se Francouzi uchylují k tomuto způsoby výchovy, není jejich vyšší inteligence nebo národní povaha, ale z podobných důvodů jako o pár generací dříve Češi. Třebaže nepopírám, že jistá místní zabarvení tu jsou (například to jejich "Sois sage!“ = "Buď rozumný" nebo zvyk vysvětlovat dětem vše už od miminkovského věku pod vlivem názorů Francoise Doltové), vidím rozhodující příčinu francouzského typu výchovy ve státní politice, která velkoryse podporuje zaměstnanost žen a pobyt dětí v předškolských zařízeních, na druhé straně dává jen minimální podporu jevu, kterému jsme si u nás zvykli říkat mateřská nebo také rodičovská dovolená. Pročež francouzští rodiče přes veškerou svou lásku a starostlivost prostě nemají čas zabývat se svými dětmi přespříliš. Oproti tomu v USA je minimální podpora k obojímu, takže platit chůvu nebo pobyt v jeslích se vyplatí jen matkám s nejvyššími platy. A pobyt doma matky nepřímo navádí, aby se mateřství stalo jejich povoláním na plný úvazek

Tím se dostávám k jedné myšlence, která kdesi na pozadí jednotlivých pasáží knihy, prosvítá celou knihou. Připadá mi přínosná a já se s ní po svém ztotožňuji. Totiž, že my rodičové (a matky zvlášť) se v této době pod vlivem mnoha jevů - přes o něco více času a mnohem více informací než měli předchozí generace rodičů po to, že žijeme ve věku kultury strachu (jako je hustá doprava v ulicích a až moc zpráv o možných nebezpečích) a zároveň máme lepší možnost se zabavit doma pod dozorem než kdykoli dřív - dáváme dětem pozornosti a dohledu v míře, která je vlastně kontraproduktivní. Nedopřejeme dětem prožít žádnou skutečnou svobodu a nedopřejeme jim pocit zvládnou něco sám. Přes obecně sdílený pocit, že si toho dnešní děti mohou dovolit víc než ty dřívější, se domnívám, že ve skutečnosti mají mnohem méně možností jednat podle vlastní vůle, než kolik jsme jí měli jako děti my. A není to kvůli tomu, co si rodiče o výchově myslí, ale spíše proto, jak moc jim na výchově jejich dětí záleží.

Odkaz: https://www.national-geographic.cz/clanky/francouzske-deti-nezlobi-maji-tvrdou-vychovu-ktera-by-ale-v-nasich-koncinach-neprosla-34713.html

Wargo
19.10.2017

Čítal som to počas "nášho" tehotenstva, aby som získal prehľad o tom, čo sa má, a čo nemá, čo je dobré a čo zlé... a zistil som, že na to asi treba prísť postupne sám. Toľko rôznorodých metód, názorov a teórií, že som občas nevedel, ku ktorej sa skôr prikloniť. Porovnať mentalitu amíkov a franzúzov je ako porovnať výsledky IQ testov vysokoškolského profesora a 3 mesačného mimina, pričom verím že netreba vysvetlovať kto je tu to mimino (...len pre istotu, sú to tí amíci) Američania sú vo všeobecnosti národ hlúpy, čiže tam netreba hľadať inšpiráciu v ničom, naopak niečo z tých francúzskych metód som si zapamätal a snáď aj použijem..

lucievach
06.10.2017

Všechny bio, eko matky postižené mateřskými vzbouřenými hormony povinně přečíst pro obnovu zdravého selského rozumu :)

Hanulce
24.09.2017

Naprosto skvělá kniha. Už jsem na ni komentář někde psala, ale nemůžu ho najít. Škoda že jsem ji nečetla hned jak se mrňous narodil, ušetřila by mi pár chyb a zbytečných porblémů (kapitola jak naučit spát dítě celou noc, přišla jsem na to až náhodou a mnohem později). Je zcela ze života a čte se jedním dechem.
I přesto že ne se vším ve Francouzské výchově souhlasím (jesle od půl roku), tak tuhle knihu jednoznačně zbožňuju.


Autor a jeho další knihy

Pamela Druckerman
americká, 1970

Kniha A dost! – Francouzské děti nedělají scény je:

v Právě čtených2x
v Přečtených101x
v Čtenářské výzvě12x
v Doporučených15x
v Knihotéce26x
v Chystám se číst44x
v Chci si koupit13x