RyonMathrin komentáře u knih

Knihu asi nejlépe vystihuje tento úryvek z předmluvy:
"... jsme nuceni přiznat, že jsme nakonec obětovali přesnost a věrnost receptů v zájmu toho, aby tuto knihu dočetlo stejné množství čtenářů, jaké ji  číst začalo. Naším cílem tedy bylo docílit co možná nejvěrnějšího vzhledu a nálady uváděných pokrmů a přitom se co největší oklikou vyhnout jejich původní chuti. "
Tudíž normální (v rámci možností) jídla s potrhlým názvem, ale zasazené do vtipného povídání naší oblíbené paní Oggové. A to jsem ještě nezmínil část o etiketě, která vypadá taktéž výživně, tedy, ehm, vtipně.
Zatím byla úspěšně otestována pizza Quattro rodenti, chystám se na jednohubkové Ovčí oči a postupně samozřejmě na většinu receptů (ale takového mořského ježíka asi fakt neseženu :D)
Za mě naprostá paráda a plný počet. Mezi jinými knihami, kterým jsem udělil nejvyšší hodnocení by sice nebyla na špici, mezi knihami receptů si však 5/5 zaslouží. Asi spíše ocení ti, kteří již od mistra Terryho něco přečetli, i když... moje žena, pro kterou byl dárek určen, bude zjevně výjimka z tohoto pravidla. Pratchetta zná jen z mých citací a zprvu se na knihu tvářila skepticky. Po chvilce se však začetla a chvílemi se dokonce nahlas smála. A aj, tu jsem viděl, že je to dobré a zaradoval se radostí velmi velikou...

33 06.01.2020

Pozor, možné spoilery!
Další nádherná parodie na pozemské věci. Bratr Štukatér a tajné bratrstvo... šel jsem do kolen. I ostatní charaktery, ó bohové... Karotka Rudykopalsson... toho nejde nemilovat. A celá hlídka je k popukání – Noby, seržant Tračník... vlastně kromě Elánia. Ten k popukání není a naopak se stává dokonale kladným hrdinou, přitom nepůsobí nijak směšně, je skvělý. Dále oceňuji, jak si Pratchett představuje u draků proč a jak chrlí oheň. Přestože to nesedí s mou osobní představou, ta myšlenka je dokonalá a zábavná.
A vládce Ankh-Morporku Patricij... „Ten muž měl oči všude, i když ani jedny z nich nebyly tak výhrůžné jako ty ledově modré, které nosil nad vlastním nosem.“
Dále už jen cituji vybrané pasáže:

„...Elánius se rozhlédl kolem a pocítil záchvěv jakési neurčité paniky. Protože teď, když už byl schopen trochu zaostřit, si uvědomil, že místnost, ve které se nálézá, postrádá tu jistou dávku staromládenecké ponožkovitosti. Ve vzduchu se vznášel náznak jemného pudru.“

„...opodál se válela uzenka z výroby Kolíka Aťsepicnu. Někdo ji tam odhodil, protože už po prvním ukousnutí zjistil, že vlastně AŽ TAKOVÝ hlad nemá.“

„...na to , aby je mohli zařadit na seznam deseti nejhorších zločinců, by se museli trochu polepšit. Byli drsní. Byli ostří. Oni nebyli kanálové splašky. Oni byli to, co v těch kanálech lnulo ke stěnám, i když už to čističi a deratizátoři dávno vzdali.“

„...to jídlo bylo skvělý základ pro chladné ráno, samé kalorie, tuk a proteiny, a možná sem tam nějaký vitamín, který tiše plakal, protože se cítil osamělý.“

„...Máš tady něco k jídlu, co by pro mne nebylo moc vznešené? zeptal se Elánius a nakonec se rozhodl pro žebráckou kombinaci. Plebejský plátek opečeného chleba a proletářský steak opečený tak krátce, že jste ho mohli na talíři ještě slyšet hýkat.“

„... ne, že by člověk na vodu z Ankhu nutně potřeboval okov nebo vědro. Na tu docela dobře stačila síť.“

„...knihovník procházel mezi nekonečnými regály. Nad hlavou měl kopuli knihovny ale dokud jste byli vevnitř, tak tam byla vždycky a kdykoliv. Knihovníkovi se zdálo naprosto logické, že když jsou uličky knihami lemované zvenčí, musí existovat uličky, kde budou knihy... zevnitř. Mezi knihami. Uličky stvořené kvantovým vlněním vznikajícím v důsledku prosté váhy slov. Z druhé strany některých regálů se vskutku někdy ozývaly podivné zvuky a knihovník věděl, že kdyby vytáhl jednu nebo dvě knihy, mohl by nahlédnout do jiné knihovny pod jinou oblohou.“

A propos knihovník: až teď mi došla jedna věc. Pokud jste alespoň jednou byli v zoo nebo třeba jen letmo viděli buď Tarzana nebo jakýkoli dokumentární film o opicích, víte, že lidoopi dělají zvuk, který zní jako „uk, uuk“ a ne „Ooook“. Mám však za to, že nefonetický překlad je schválně. Taková specialita pana Kantůrka. Stejně jako Smrť místo Smrt.
OOooook!

33 10.10.2018

Tak krásně nepravděpodobné, až si říkám, že se něco z toho muselo stát :-). Dokonale překombinované, absurdní, bavil jsem se. Vynikající nápady.
Politika a dějiny 20.století naservírované s výtečným nadhledem. Krásně „v kostce“, stručně, výstižně, klobouk dolů. Okořeněno suchým a ironickým humorem (Alan vlastně politiku nesnášel).

Dále spoilery:
„Je tak, jak je a bude tak, jak bude.“ Člověk by si možná docela ušetřil nervy, kdyby se tímhle moudrem řídil :-)

„strýček Stalin“ - to nemělo chybu

„...se sušenkami jako by nebylo něco v pořádku. Bezpochyby chutnaly po čpavku. Továrník se rozhodl, že počká, až skončí bohoslužba a pak si to se Sigrid vyřídí. Prozatím se spokojil s tím, že si objednal ještě sklenici mléka, aby spláchl pachuť, kterou měl v puse.“ :-D

A země s nejnižší mírou korupce... to bylo dokonalé.

33 11.06.2018

Miluju tenhle typ knih, po jejichž přečtení se chytíte za čelo a řeknete si: xakru, něco takového jsem tušil! nebo jak říkáme my Češi: Wow!
Fascinující svět fotosyntetizujících bytostí, který je nám trochu vzdálen. Díky spojení stávajících poznatků a vlastní letité zkušenosti lesníka vznikla krásná kniha, která, ač předkládá hodně faktů a popisů, je přece poutavá a čtivá. Je zde také plno domněnek, ale stačí si dát 2 a 2 dohromady a poznáte, že to nejsou úplně scestné úvahy.
Les je jednou velkou, vnímající bytostí, která má paměť... No není to nádherné?

33 17.05.2018

Pro mě je tohle snad nejoblíbenější Verneovka. Skupinka lidí na neobydleném ostrově, odkázaných jen sami na sebe a na svůj důvtip. To mě snad bavilo ze všeho nejvíc, jak si pomocí jednoduchých pomůcek jsou schopni trosečníci vyrobit složitější přístroj a díky tomu pak ještě složitější. Robinson by se divil. Samozřejmě jsou některé tyto úkony reálným pohledem a také pohledem z dnešní doby trochu přehnané (např. výroba nitroglycerinu v uvedených trosečnických podmínkách), ovšem v zásadě toreticky správně. Například postupné vytvoření obilného pole, vypěstovaného z jediného zrnka - úžasná záležitost.
Verne vždy začíná od nejjednoduššího základu, malými postupnými krůčky pak logicky dospěje ke konečnému výsledku. A co na tom, že se na ostrově vyskytují téměř všechny důležité suroviny pro průmysl? Vždyť je to kniha, fikce, tak proč by ne? Autorovi tato myšlenka posloužila právě k možnosti popisu vyrobení celé řady vynálezů. Kvůli tomu by se možná kniha kromě škatulky "dobrodružná" mohla docela dobře zařadit i do ranku "populárně naučná". No řekněte, v které ze současných titulů beletrie byste našli tolik znalostí, navíc docela polopatě servírovaných.
Postupné objevování ostrova je přitom krásně popsáno, je to napínavé. Výskyt některých postav z jiných knih je docela milé a pěkně spojuje jeho knihy v jeden velký celek.
Děj je okořeněn různými zvraty a příběh vrcholí dramatickým koncem (ten mi jediný přišel trochu moc přitažený za vlasy).
Celkově jednoznačně 5*.

33 28.03.2018

Vynikající příběh z vánoční doby (na Zemeploše Svátek prasečí hlídky), parodie na Santa Clause, ale zároveň pocta Vánocům jako takovým. Smrť, Zuzana a další v plné parádě.
HO, HO, HO.

Nemohu nezmínit tyto ukázky:
"... Ona je schopna utlouct obludu pohrabáčem?"
"No, já myslím, že je to chytrý nápad. Když si malé holčičky vezmou do hlavy, že je ve sklepě bubák, zajdete tam s pohrabáčem a zatímco dítě nad schody poslouchá, několikrát tím pohrabáčem do něčeho udeříte a všechno je zase v pořádku."
...
Pak se ozval strašlivý řev.... Bylo slyšet tupé údery, pak kňučení, které zesláblo v tiché bublání. Zuzana otevřela dveře. Pohrabáč byl ohnutý do pravého úhlu.
Zazněl nervózní potlesk a uznalé pochvaly. "Dobrá práce. Dokonale psychologické..."

"...Podívej, oni zavěsí půlku kokosáku, volskou kůži od špeku, nasypou tam hrst dýňových semínek a myslí si, co všechno neudělali pro přírodu. Vidím tam nějaké oči? Vidím tam nějaké vnitřnosti? Nikoli. Nejchytřejší pták ve všech středních šířkách a mám houby jen proto, že se neumím zavěsit nohama a dělat "Típ, típ". Koukni například na červenky - jsou to odporní, zlí malí grázlíci. Rvou se jako šílení, ale stačí, aby udělali "štíp-štilip-štilip" a lidi je zasypou drobečky. Zatímco já umím recitovat básně a opakovat množství komických vět.. ."

" Kdo jste? "
" Jsem tvá nejhorší noční můra," odpověděl Časnačaj.
Muž se otřásl. "Myslíte tu s obrovskou hlávkou zelí a vířící věcí s čepelemi?"
"Prosím?"
"Nebo jste ta, jak v ní padám, ale ve skutečnosti je všechno pode mnou?"
"Ne-"
"Ale ne... nejste ta, kde... Jak bych to jen... kde je všechno jakoby z bláta... a pak to najednou zmodrá?"
"Já jsem..."
"A do psí boudy... Tak to musíte být ta, jak tam jsou ty dveře, ale za nima není podlaha a pak se objeví ty drápy a..."
"Ani ta ne," řekl Časnačaj a vytáhl z rukávu dýku. "Já jsem ta, kdy se odnikud objeví chlap a udělá z vás studenou mrtvolu."
Strážný se usmál.
"Jo tahle... Ale ta není zrovna nijak zvlášť..."
Pak se prohnul v pase a téměř zakryl Časnačajovu ruku s dýku, jejíž ostří mu zmizelo v těle.

Pokoj lidem dobré vůle byla fráze ražená někým, kdo se ještě nesetkal se Starým Smrďou Rumem.

A to s tím Sluncem na závěr... prostě skvělé.

32 09.09.2020

Tak tohle bylo moc pěkné, doporučuji. Věděl jsem, že se jedná o proslulé dílo a musím potvrdit, že právem. Že začátku mi přišlo, že autorčin styl je trochu stručný. Nicméně po jisté době jsem mu přišel na chuť a pochopil jsem to. Text totiž neobsahuje zbytečná slova navíc, je zcela výstižný. Co se týče fantasy, má kniha vše, co má mít.
Co se týče Gedova příběhu, líbilo se mi putování i vývoj postavy. I když v několika málo případech byly jeho schopnosti na můj vkus až supermanské - např. vsadit na jedinou možnost v dialogu s drakem, ale v příběhu pro určenou cílovou skupinu to nevadí (Můj problém, že když jsem v uvedeném věku byl, o knize jsem nevěděl a tak to teď doháním :-))
Ještě jsem nezmínil systém magie, který je krásně vymyšlený a hlavně vyvážený. A ano, Paolini by se nemohl vylhat z inspirace touto knihou, i když dle mého názoru kouzlení v Odkazu dračích jezdců ještě mírně vylepšil.
Za mě tedy objevená legenda v tom pravém významu slova (to, co má být čteno). Doporučuji všem s doplněním, že úroveň nadšení z knihy poroste přímo úměrně zálibě čtenáře ve fantasy a nepřímo úměrně věku.
Už se těším na další příběhy ze Zeměmoří.

32 19.12.2019

Hodně dobrý duchařský příběh a odhalování kostlivců ve skříni. Říkal jsem si, že něco podobného, samozřejmě ne tak koncentrovaného, se mohlo někde stát nebo třeba i stalo (nevím, jestli King čerpal ze skutečnosti, nekopal jsem tak hluboko, tedy ehm..., nerýpal jsem v tom). Někdy to bylo tak napínavé, že se mi nechtělo opustit auto, ve kterém jsem audioknihu poslouchal. I když musím říct, že první třetina knihy byla až moc rozvláčná. Ale od setkání Mika s Mattie to začalo konečně víc odsýpat.
Pozor, dále spoilery!
Co mi na knize vadilo byl fakt, že sympatická, hned druhá hlavní hrdinka přišla o život. Jako jo, přeci jen v rámci žánru je to asi oukej, ale osobní pocit, že ve vyvrcholení děje ji šlo někam jen odstranit sedmnácti různými způsoby, pro mě přetrvává. I tak to však byl strhující čtenářský (poslechový) zážitek. Třeba scéna s kamenováním Mika v jezeře byla opravdu velice sugestivní. A ještě jeden detail - Mike z pohledu první osoby popisuje, jak se v některých situacích bojí. Ovšem některé další paranormální příhody popisuje neuvěřitelně chladnokrevně. Možná ale soudím špatně a po mnoha nocích strávených ve Smějící se Sáře bych to vnímal jinak.

32 14.11.2019

Parádně vyvážená kombinace: intriky, dobrodružství, napětí, akce, padouši dostanou, co zaslouží. Velice zhruba se dá v tomto pořadí takto shrnout i děj, jen je to porůznu prošpikováno další akcí a napětím. Děj se netočí jen kolem Koniáše, který vypráví z první osoby, ale i z pohledu několika dalších postav, což vůbec nebylo špatné. Koniáš je ten typ hrdiny, který je sice téměř nezmar, ale přes své umění s mečem i vrhacími noži také dostane často nakládačku a musí se z toho vylízat - tudíž je to docela vyvážené. Na první pohled přímočarý příběh, kdy žoldáci musí chránit konvoj kolonistů na dlouhé cestě rozvinulo množství drobných epizod, logických (očekávatelných překážek), ale přesto velmi nápaditých.
Četlo se to perfektně. Ale jednu věc autorovi neodpustím - to jak to dopadlo s Kristýnou. To mě vážně zabolelo, mohl to vymyslet jinak. Vlákna osudu ostatních postav se však zauzlila i rozuzlila na můj vkus dobře. A na závěr si ještě neodpustím soukromé ohodnocení: Koniáš je sice borec, o tom žádná, ale Led Kowalski byl pro mě největší hrdina.
"Postavíme most..." :-)
PS: No tak dobře, dávám i pátou hvězdu, je to vážně pecka. Ale ne za tu Kristýnu, autore - ty, ty ty!

32 25.06.2019

Čarodějky jsou v bezvadné formě. Příběh si bere na paškál klasické pohádky a svérázným Pratchettovým humorem je překrucuje, tedy, pokouší se je narovnat. (Je tu však ještě další postava, velmi nečekaná, která je v pozadí všeho, ale ať nespoiluji.) Co mě však bavilo nejvíc, jsou dialogy, které zdůrazňují typické postoje všech třech čarodějek. Kromě parodie na pohádky je kniha nabitá právě humorem, vycházejícím z charakterů čarodějek. Sice je známe už z předchozích knih, ale přestože se to opakuje v bledě modrém dokola, pokaždé to znovu pobaví. Nemá to chybu.
Malé ochutnávky pro ty, kdož nečetli, připomenutí pro ty, kdož četli:

„Poslyš, s tím pitím bys měla začít brzdit, Gyto,“ ozvala se Bábi, když hospodský před Stařenku
Oggovou postavil další láhev. „Já bych nevěřila žádnému pití, které je takhle zelené.“
„Ale vždyť tohle není opravdický alkohol,“ uklidňovala ji Stařenka. „Tady na té vinětě se píše,
že je to vyrobené z různých bylin. Pořádný alkohol z bylin nikdy neuděláš. Okoštuj kapku.“
Bábi čichla k hrdlu otevřené láhve.
„Voní to jako anýzovka,“ připustila.
„Tady se píše ,Absinth’, na té láhvi,“ upozorňovala ji Stařenka.
„Ale to je přece jen jiný název pro pelyněk,“ usmála se Magráta, která se v bylinkách vyznala
dokonale. „Můj herbář říká, ,zze to na pokazzenj zzaloudek dobré geft, a kdyzz fe bere przed
gjdlem, przedchazj to zzaludecnjm tezzkoftem’.“
„Tady to máš,“ prohlásila s převahou Stařenka. „Bylinky. Vždyť on je to vlastně lék.“

Bábi strhla z blízkého stromu kus liány a švihala s ní do vody.
Stařenka Oggová o krok ustoupila.
„To bys neměla dělat, Esme! To bys neměla!“ zadrmolila poněkud poplašeně. Aligátor zuřivě rozvířil vodu a couvl.
„Takového drzého přerostlého niloka si můžu mlátit, kdy chci!“
„Můžeš, to víš, že můžeš,“ uklidňovala ji Stařenka Oggová, „ale možná…, že bys to neměla…
dělat… tím hadem…“

„Nic se neboj,“ utěšovala Magrátu Bábi, „budeme tam taky.“
„A to by mě mělo podle vás uklidnit, ano?“

„Nenávidím je!“
Stařenka zatahala Magrátu, která se nehýbala, za rukáv.
„Tak pojď už!“
„Já je fakt nenávidím.“
„Budeš je moct nenávidět ještě lip, když od nich budeš dost daleko.“

A krátká zmínka o sen-buddhistech mě zcela rozebrala: "Sen-buddhisté jsou nejbohatší náboženskou sektou ve vesmíru. Základní pilíř jejich náboženství spočívá v přesvědčení, že hromadění bohatství je velké zlo a nesmírně zatěžuje lidskou duši. Sen-buddhisté se proto bez ohledu na osobní risk a oběti snaží získat co největší bohatství, aby tak snížili nebezpečí, ohrožující ostatní lidi."

Doporučuji.
Neboť jak píše Stařenka Oggová v jednom ze svých neskutečně pravopisně zprzněných dopisů, "... protože dobro na konci pokaždý vyzraje."

32 12.06.2019

Nejde mi potlačit nutkání okomentovat, i když vím, že vše tu již bylo napsáno. Krátké, výstižné, dokonalé. Vztyčený ukazovák, který varuje před válkou... ale cítím i marnost z toho, jak se davy nechávají snadno zmanipulovat a jak jsou lidské povahy stále stejné (nepoučitelné). A krásná hra se slovy - baron Krug jako skryté nomen omen (Krieg = německy válka).

32 05.10.2018

Co se týče celé trilogie, rozepsal jsem se u Společenstva prstenu. A teď k Dvěma věžím:

Pokračování legendy. Je to dlouhé, protože se dějové linie musí někde zaplétat a někde jen volně plynout vedle sebe, aby pak vyvrcholily v Návratu krále. Ale toto zaplétání a plynutí je napínavé. Stále žasnu, jak se Tolkienovi povedlo poměrně jednoduchý námět (donést kouzelný předmět na určité místo) tak rozvinout a mnoha barvitými epizodami z něj udělat toto ohromné dobrodružství.

Pozor, dále jsou spoilery!

Tento díl je můj oblíbený - jsou tady enti! Enti!!! A Rohan, neohrožení koňáci! Napětí se stupňuje a dílčí vítězství jsou nádherná (bitva o Helmův žleb, pád Železného pasu). Dále kupříkladu Faramirova moudrost a Frodovo uvědomování nesmírnosti jeho poslání.

"Kam jinam mě však pošleš?" řekl Frodo. "Nemůžeš mě sám, jak říkáš, dovést k horám ani přes ně. Přes hory ovšem musím, vázán slibem Radě: buď najdu cestu, nebo při hledání zahynu. A obrátím-li se nazpět, odmítnu-li cestu na jejím hořkém konci, kam se poděju mezi elfy a lidmi? Chtěl bys, abych s tou věcí přišel do Gondoru, s věcí, která tvého bratra dohnala k šílenství? Jaká kouzla by provedla s Minas Tirith? Mají tu být dvě Minas Morgul a šklebit se na sebe přes mrtvou zemi plnou hniloby?"

Nelze také zapomenout na Samovu statečnost před Odulou.
Celkově prostě klasika.

Začátek je pomalý a na sci-fi to zprvu nevypadá, ale pozadí čínské kulturní revoluce je evidentně nutné pro základní prvek - Rudé pobřeží. Velmi zajímavé náhledy na vědu. Paralela s hrou, která má novou, neotřelou myšlenku, ale jejím účelem je lidstvo na něco připravit (ať už v dobrém nebo špatném smyslu slova) je velmi znepokojivá. Závěr je strhující. Z popisu sofonů a všeho okolo nich jsem byl fascinován, z vědeckého hlediska nevím, jak moc reálné nebo přitažené za vlasy to je, ale poslouchalo se to skvěle. Nemohu se rozepsat více, musel bych spoilovat. Nejoblíbenější postava: Ta Š'.
Vynikající čtenářský zážitek, doporučuji.

31 25.08.2022

Myceliální vlákna jsou záludná... nechtějí mě pustit. Ve čtvrtém dílu gradují některé události, děj nabírá tempo a je tu i dost zásadní konflikt. Fanatismus a církevní fanatismus je skvěle vystižen, v některých místech jsem bezmocí a vztekem svíral chodidla v pěst, paralela je jasná.
Přesto jsme se dočkali znovu popisů charakterů, Lucas je výjimečný hrdina a co prožívá, nezažije nikdo jiný a je dopodrobna popisováno. Pinky překvapivě také vylaďuje formu, sice jen maličko, ale na můj vkus příjemným směrem.
Citace: "Poprvé ji napadlo, že její schopnost neurážet se kvůli jakýmkoli maličkostem je pro život vlastně docela praktická."
Nové postavy, nové zvraty, skvělý styl psaní. Taky se v dalším díle asi posuneme dál do vesmíru, už se nemůžu dočkat, jak se to vyvrbí, tedy, ehm, spíš vyhoubí?
Asi jsem v komentářích u předchozích dílů ještě nezmínil, jak se mi líbí promakaný "budoucí" svět a nově vymyšlené termíny - netlog, zákon o informacích, protonace, gleewarinové...
Doporučuji!

31 11.07.2019

Některé uvedené myšlenky jsou opravdu dobré, obzvlášť jsem poznával sebe i své blízké v částech "nebrat si věci osobně" a "nevytváření domněnek". Myslím, že v tomto případě autor skutečně uhodil hlavičkou o hřebíček. Když jsem si při čtení uvědomil, jak moc to sedí, jak si lidé často dělají život složitější, než by mohl být.
Ovšem druhá věc (a tisíckrát těžší) je, vymanit se z té psychologie stáda a opravdu se od toho oprostit. Máme to totiž v sobě zakořeněné vesmírně nesmírně.

31 17.06.2019

Pozor, možné spoilery !
Další z vymyšlených světů, který se stal legendou… Pouštní planeta pro mě na první pohled není nijak zajímavé prostředí. Ale Arrakis je unikátní v celém známém vesmíru, protože jen na ní se vyskytuje droga známá jako Koření. V tenhle moment to začíná být zajímavé a bude ještě zajímavější, protože písek toho skrývá mnohem víc. Navíc hlavní hrdina Paul z rodu Atreidů je sympatický a výjimečný (nejen tím, že absolvoval náročný psychický i fyzický bojový výcvik sekty Bene Gesserit).
Popis světa Arrakis a konflikt mezi rody Harkonnenů, Atreidů i samotným vesmírným imperátorem je obsáhlý a napínavý. Ovšem když jsem před lety četl, přeskakoval jsem tyto pasáže, protože prolínaly Paulovou dějovou linií a ta mi tehdy přišla o dost zajímavější. Ovšem tato sáhodlouze rozebíraná politika a také dlouhé dialogy i monology, které mne kdysi logicky nemohly oslovit, jsou samozřejmě nedílnou součástí knihy a dělají z Duny právě tu zajímavou, nadčasovou záležitost.
Oblíbený svět jsem obdivoval i ve hrách, tehdy ještě pod MS-DOSem. První díl (adventura) i Duna II (strategicko-taktická) jsou velmi povedené, všem, kdo milují Dunu a zmíněné klenoty neznají, mohu doporučit i dnes.
Jde knize vytknout nějaký nedostatek? Těžko, podle mne snad jen černobílost Atreidů a Harkonnenů, ale to není v důsledku nic zásadního.
Takže… minimálně 4 a půl hvězdy. A ta zbývající půlka je za Litanii proti strachu. Asi nejsem jediný, kdo si ji dodnes pamatuje:
"Nebudu se bát. Strach zabíjí myšlení…"

A souhlas se [SalvorHardin] : "Duna je sci-fi. Duna je fantasy. Duna je pohádka. Duna je sociální kritika. Duna je meditace. A klade silný důraz na ekologii. ..."

31 01.10.2018

Jedna z mnoha ukázek Čapkovy geniality… další je ta, že slovo robot se přesunulo ze sfér sci-fi do reálného světa a stalo se naším denním chlebem.
Vzpoura strojů, nadčasová úvaha o lidstvu a ještě perfektní vizionářská sci-fi... A to jen na několika desítkách stránek.
I ten konec je dokonalý. Právě proto, jaký je. Nevím, jak to napsat – prostě to perfektně sedne.

31 22.07.2018

O dracích a jejich jezdcích toho ve fantasy paradoxně moc není, rozhodně ne takto rozsáhlého a detailního. Zmíním jen vynikající dílo od Anne McCaffrey, které všem doporučuji. Eragon (vlastně celá tetralogie) je vyjímečná záležitost, ne nadarmo se stalo bestsellerem. Není to dokonalé dílo ani „nejlepší fantasy“, ale je to stále obdivuhodná práce. A jestli přivedla ke čtení tisíce nových čtenářů, je to naprosto úžasné.

I já hodnotím vysoko. A to z mnoha důvodů:
Originalita – ať si říká kdo chce co chce, Eragonův svět je originální. Naprosto svébytný. Je samozřejmě na první pohled inspirován známými fantastickými autory, ale to je v tomto žánru přece běžná věc. K fantastice prostě pojmy elfové, draci, proroctví, magie atd. patří. Fantasy se samozřejmě „vykrádá“ navzájem, ale to je něco jako byste psali o detektivkách, že se vykrádají, protože se všude píše o vrahovi.
Autorův věk – v patnácti začít psát a tak rozsáhlou tetralogii (každý díl má přes 400 stran), jednoduše smekám.
Systém magie – logický a zároveň velmi svazující, perfektně promyšlený
Draci – krásně vykreslení, promyšlení do nejmenších detailů včetně vztahu draka a dračího jezdce.
Politika – rozepíšu se o ní v komentářích ke 2.-4. dílu, kterých se týká víc. Ve zkratce: neobyčejně složitá a vybalancovaná.

Ano, děj někdy vyplňují pasáže, které délku knihy zbytečně zvětšují a kdyby se vypustily, knize by to neublížilo. Ano, jsou zde poměrně jednoznační záporní hrdinové a děj je trochu předvídatelný. Ale přesto... přesto se jedná o úžasné dílo, které si za mě zaslouží pět hvězd. Jedna z nich je osobní ode mne jako milovníka draků.

30 24.02.2018

Méně humoru, více akce a hraní na temnější struny. Co taky čekat jiného v Uberwaldu mezi vlkodlaky. Hlavní účinkující - Elánius a Lady Sibyla ukazují, co vše v nich je. A je toho hodně. Karotka je také skvělý, ale Angua a její rodokmen ho celkem zastínila. Velmi zajímavé. Skvělé nápady (doly na tuk, Černé Připálené Kousky...)
jednoduše super čtenářský zážitek. V neposlední řadě bych neměl opomenout Igora (resp. celé příbuzenstvo), zvláště toho mladého, nekonvenčního. A Navážka jako atašé... paráda.
Prostě jako vždy: Sir Terry = doporučuji.

29 06.01.2022

„... mě se to zdá pěkně nesmyslné půjčovat si oblečení jenom proto, aby si člověk mohl poslechnout nějakou muziku.“
„To násobí celý zážitek, mami,“ odpověděl jí mladý Jindřich, který si tuto moudrost někde přečetl.
„No, to by mě zajímalo, jak to ví ta muzika.“

Tradiční Pratchettova parodie, tentokrát na operní svět a Fantoma opery. Od začátku až do konce skvělá zábava.

„Dobrý den, paní Plížová,“ pozdravila stařenka vesele. „Není to vzrušující? Ten šok v hledišti, to ovzduší očekávání... Všichni ti hudebníci v orchestřišti, kteří se pokoušejí někam ukrýt láhve a zkoušejí si vzpomenout, co mají hrát...“

...Ukáže se, že sluha jedná z hlavních postav je přestrojenou dcerou jiné z hlavních postav... někdo zemře na chorobu, která mu ovšem nezabrání, aby o tom několik minut nezpíval...

Bábi Zlopočasná, stařenka Oggová a kocour Silver opět na scéně (zde spíše za scénou):
...Silverovy podezřívavé oči plály v temnotě jako dva plamínky.
„Šťouchni do něj násadou od koštěte,“ vybízela bábi.
„Nee,“ zavrtěla hlavou stařenka. „S někým, jako je Silver, do toho musíš vložit trošku laskavosti.“
Bábi zavřela oči a popuzeně zamávala nataženou rukou. Zpod kuchyňské skříně se ozvalo vzteké zamňoukání a skřípění drápů po dlaždicích. Pak se zpod nábytku vynořil bojující Silver, jehož drápy zanechávaly na kameninových dlaždicích stopy.
„Na druhé straně,máš ale pravdu - velká dávka surovosti to nakonec taky dokáže.“

Doporučuji.

29 20.07.2020